Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Sociální bydlení a průzkum ubytoven

V rámci výzkumného úkolu byly zkoumány finanční a provozní podmínky ubytoven. Závěry poskytují konkrétní a užitečné rady pro provoz. Příprava zákona o sociálním bydlení byla posunuta na r. 2016, zákon by měl platit od r. 2017. Koncepce sociálního bydlení bude ještě letos.

Nový model sociálního bydlení nesmí znamenat jen „ubytování“

V Česku dnes začala příprava nového modelu sociálního bydlení. Nachystá ho komise zástupců ministerstev, radnic, krajů i neziskových organizací. Základní parametry by měly být hotovy do konce letošního roku. Počítá se s tím, že se část sociálních bytů postaví. Novinářům to před dnešním prvním jednáním týmu řekla ministryně práce Michaela Marksová Tominová. Podle plánu by obrysy zákona o sociálním bydlení měly být na stole příští rok ve druhém čtvrtletí, paragrafy pak o rok později.
Sociální bydlení v Česku neexistuje. Lidé v nouzi často končívají v nevyhovujících a předražených ubytovnách. Dostávají se do nich v poslední době také senioři. Celkem by v ubytovnách podle odhadů expertů mohlo žít kolem 100 000 osob. Výdaje na dávky na bydlení a počet příjemců strmě rostou. Zatímco v roce 2007 dostávalo doplatek na bydlení 27 340 lidí a vyplatilo se jim 1,73 miliardy, loni stát vydával už 65 100 dávek a vyšlo to na 3,61 miliardy Kč.

Sociální bydlení nesmí znamenat jen „ubytování“ Příprava tolik očekávaného nového zákona o sociálním bydlení je nově převedena pod gesci Ministerstva práce a sociálních věcí. Skupina na MPSV by měla do srpna 2014 přepracovat Koncepci sociálního bydlení. Příprava zákona o sociálním bydlení byla posunuta do roku 2016, zákon by měl být platný od roku 2017.
„Nechceme další generaci, která vyroste a velkou část života stráví v ubytovnách. Sociální bydlení musí znamenat opravdu důstojné a dostupné bydlení, ne ubytování,“ dodala závěrem náměstkyně Zuzana Jentschke Stőcklová.

Kateřina Valachová, náměstkyně ministra pro lidská práva a legislativu, doplnila, že vedle práce na koncepci a zákoně je třeba rychlými kroky již nyní narovnávat nejhrubější pochybení, především situaci na ubytovnách, kde je nuceno žít čím dál více seniorů a rodin s dětmi. U všech ubytovacích zařízení je třeba nastavit minimální standard.

Výzkumný úkol Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé

V závěrečné zprávě výzkumného úkolu B.10/BP Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé, jehož řešitelem byl Ústav územního rozvoje v Brně jsou shrnuty výsledky šetření finančních a provozních podmínek udržitelného provozu v několika vybraných ubytovnách, které jsou využívány k dlouhodobému bydlení.

Pro posouzení, zda podmínky k bydlení v ubytovně vyhovují pro dlouhodobé bydlení, lze využít charakteristik u různých typů bydlení, kterou používá FEANTSA ve své definici a typologii bezdomovství (The ETHOS Definition of Homelessness, Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení, FEANTSA 2005). V definici kategorií jednotlivých typů bydlení se posuzují 3 kritéria:

  1. fyzická doména – posuzuje se, zda existuje fyzicky prostor pro bydlení, který naplňuje základní potřeby dané osoby a její rodiny,
  2. právní doména – posuzuje se, zda existuje nějaký právní nárok zajišťující určitou jistotu užívání obývaného prostoru,
  3. sociální doména – posuzuje se, zda obývaný prostor poskytuje dostatek soukromí, bezpečí a možnost udržování sociálních vztahů.

Pokud obývaný prostor naplňuje všechny tři výše uvedené domény, lze jej podle této definice chápat jako domov. Ačkoliv ubytovna poskytuje nižší kvalitu bydlení než byt, výše uvedené kritéria splňuje.

Na evropskou typologii bezdomovectví ETHOS, která má být hlavním východiskem definice bytové nouze, tak aby specifické skupiny jako bezdomovci či obyvatelé sociálně vyloučených lokalit nevypadávaly ze systémů podpory na dubnové debatě v Senátu upozornila i Linda Sokačová z Platformy pro sociální bydlení

Cíl šetření a zdroj dat

Úkolem šetření v několika vybraných ubytovnách, resp. ubytovnách, jejichž vlastníci byli ochotni se šetření zúčastnit bylo zjisti, zda za určitých podmínek může ubytovna sloužit k dlouhodobému bydlení a uspokojení všech tří výše uvedených hledisek, tj. fyzického, právního i sociálního.

Výsledky by měly být jedním z podkladů pro přípravu komplexního řešení sociálního bydlení (Koncepce bydlení ČR do roku 2020), jehož přípravou je pověřeno MMR ve spolupráci s MPSV.

Předmětem šetření bylo postavení ubytovny v rámci obecní bytové politiky, technické parametry a vybavení ubytovny, způsob financování provozu ubytovny, zkušenosti s provozem ubytovny a problémy, s nimiž se vlastníci, popř. provozovatelé ubytoven setkávají, a to s cílem hledat společné znaky pro jejich úspěšný provoz.

Vzhledem k deklarovaným cílům a účelu překvapí zejména malý počet v šetření zahrnutých ubytoven. Ve spolupráci s krajskými koordinátory romských poradců a Agenturou pro sociální začleňování bylo vytipováno celkem 13 ubytoven, z toho 7 obecních a 6 soukromých. Celkem se nakonec podařilo zapojit do šetření 4 městské úřady jako vlastníky 5 ubytoven a 2 majitele soukromých ubytoven, kteřé byli ochotni poskytnout dostatek informací, a to zejména o financování provozu ubytovny. Ačkoliv každá konkrétní data z terénu jsou přínosem a dotazovaní snahu hodnotili kladně, otázkou je relevance dat ze 7 ubytoven pro celkovou koncepci. Dobře šetření pokrylo velikosti ubytoven, od malé pro 16 osob až po ubytovnu s kapacitou 259 osob. Jakkoliv jsou v závěru praktické a užitečné informace pro provoz ubytoven, nejsem si jista, zda vzorek 6 majitelů, kteří chtějí spolupracovat, stačí na konstatování: "Každopádně šetření nepotvrdilo žádné negativní jevy, které se v souvislosti s ubytovnami pro sociálně slabé objevují v tisku." A to i stím, že souhlasím s konstatováním, že "ubytovny určené pro dlouhodobé bydlení jako jedna z forem sociálního bydlení jsou potřebné."
V rozporu se závěry šetření byla i diskuse v Senátu v dubnu 2014, kde např. zástupce obce Kadaň zase upozornil na to, že provozovatelé ubytoven vysávají od klientů státní dávky a stávající systém tak parazituje na lidské chudobě. Podle ombudsmanky Anny Šabatové by měl zákon vymezit přiměření bydlení, které bude zaplatitelné. Jediným kritériem pro přidělení bydlení by měla být potřebnost k bydlení, zákon by neměl obsahovat žádná negativní vymezení.
Prohlášení "... je potřeba ihned zamezit obchodu s chudobou a pronajímáním předražených ubytoven lidem v hmotné nouzi, za které bydlení hradí stát. .." je uvedeno v kapitole Sociální bydlení v prioritách ministryně Michaely Marksové.

Tematické okruhy šetření Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé :

  • typ vlastnictví a typ provozovatele ubytovny,
  • technické parametry ubytovny,
  • provoz ubytovny
  • financování ubytovny
  • způsob využití ubytovny

Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé - celá záverečná zpráva

Vybrané výsledky

  • U obou soukromých ubytoven je zaznamenána výrazná snaha snížit provozní náklady vlastními investicemi.
  • Pouze 2 z hodnocených ubytoven byly nově postaveny v 90. letech 20. století pro účely dočasného bydlení (1 pro neplatiče vystěhované z obecních bytů, 2. pro dočasné ubytování osob postižených povodní v roce 1997). Z 5 ubytoven, které vznikly v nevyužívaných objektech, byla u 2 provedena celková rekonstrukce, ve zbylých pobíhá rekonstrukce postupně.
  • Většina ze sledovaných ubytoven je vytápěna dálkově nebo elektrickou energií, proto má vysoké náklady na topení, popř. i ohřev vody. Pouze jedna soukromá ubytovna má vlastní kotelnu na plyn a ústřední topení.
  • Pokud to umožňují dispozice ubytovny, snaží se ubytovatelé společné prostory rozdělit tak, aby jednotlivá sociální zařízení využívala jedna či dvě konkrétní rodiny, protože omezení počtu osob, či anonymity vždy přináší šetrnější zacházení.
  • Obecní ubytovny jsou obsazeny ze 75 % a více, jedna z 50 %, soukromé ubytovny jsou v podstatě plně obsazeny, průběžně uvolňované ubytovací jednotky jsou zpravidla ihned znovu obsazeny.
  • Pouze v jedné z ubytoven jsou ubytovací jednotky plně vybaveny nábytkem. (Majitel této ubytovny zaujímá strategii, že pokud je vlastníkem vybavení včetně peřin a ložního prádla, které pravidelně vyměňuje, má větší šanci nejen udržet v ubytovně pořádek, ale i zajistit dodržení stanoveného počtu osob v ubytovací jednotce.) Někde je možnost si vybavení vypůjčit, případně získat jednorázovou sociální dávku.
  • Ve většině ubytovacích jednotek je umístěn zdroj studené vody. Elektrické spotřebiče jsou povoleny v různé míře, která se řídí snahou snížit náklady na energie. (Je využívána i instalace samostatných elektrických jističů s nízkou proudovou hodnotou.)
  • Převažují společné sprchy, WC a kuchyňky, které jsou buď umístěny na každém patře nebo jsou společné pro více ubytovacích jednotek. (V 1 ubytovně se vaří na pokoji a 1 ubytovna má některé byty s vlastním sociálním zařízením). Využívají se sprchy na žetony, které jsou placené nebo slouží ke snížení spotřeby vody (časově omezené sprchování), případně výdej žetonů ubytovanému umožňuje kontrolovat čistotu po použití sprchy. V 1 ubytovně jsou i sporáky na žetony, které jsou ubytovaným osobám poskytovány zdarma. Společné toalety (zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy) jsou ve většině ubytoven přístupné volně. Prádelny s pračkami jsou zdarma, někde za poplatek.
  • Ve většině navštívených ubytoven je zaveden kamerový systém na chodbách a v dalších společných prostorách.
  • Až na 1 ubytovnu nemá žádná společenskou místnost (klubovnu, učebnu apod.). Původní nebyly využity nebo byly zničeny.
  • Ze sledovaných ubytoven má šest ubytoven ubytovací řád, jedna ubytovna má ubytovací a domovní řád. Platí zákaz chovu zvířat a zákaz kouření buď v celé budově nebo alespoň ve společných prostorách, pro řešení krizových a výjimečných situací mají majitelé klíče od ubytování, v ubytovnách omezen režim návštěv s cílem zajistit klid a pořádek
  • Povinnost podílet se na úklidu společných prostor je řešena různě.
  • Zajímavý je rozdílný přístup ke smlouvám s ubytovanými. Vyskutují se nájemní smlouvy, smlouvy o ubytování, smlouvy o dočasném ubytování, dohody o poskytnutí přístřeší i ústní dohoda bez písemné smlouvy. Smlouvy s ubytovanými osobami se uzavírají většinou na krátkou dobu, obvykle na 1 až 3 měsíce s možností opakovaného prodloužení.

Náklady na ubytování a náklady na bydlení

Ve všech analyzovaných městských ubytovnách dotují města ubytovny ze svého rozpočtu. Ve třech ubytovnách pokryjí příjmy z ubytování náklady na provoz (vč. nákladů na energie), z rozpočtu města jsou hrazeny náklady na ostrahu objektu, investice, velké opravy, popř. činnost sociálních pracovníků (financováno z jiných zdrojů). Nejvyšší položku v nákladech tvoří výdaje na ostrahu objektu, některé ubytovny potřebují ušetřit za vytápění přechdem na jiný zdroj. O snížení nákladů na energie se majitelé ubytoven soukromých i městských snaží technickými úpravami objektu i režimem provozu (proudové jističe, žetony, časové spínače).

Majitelé sledovaných ubytoven volí různý přístup ke stanovení plateb za ubytování a v šetření jsou jednotlivé varianty podrobně popsány. Jedná se o platbu za plochu a za službu, případně paušál na osobu nebo platbu za služby zálohově s vyúčtováním. Soukromí vlastníci do budoucna nepočítají s provozem ubytovny, pokud se ukáže jako ztrátový. Snahy ušetřit na provozních nákladech ubytovny jsou ze strany měst méně úspěšné. Platby za ubytování v šetřených soukromých i městských ubytovnách jsou srovnatelné.

Ve zprávě je kritizováno, že média vytváření negativní obraz o ubytovnách, že „mediální zprávy vesměs představují ubytovny jako objekty poskytující nekvalitní a nedůstojné bydlení za vysoké ceny, hrazené ze sociálních dávek. Novináři kritizují společné využívání sociálního zařízení, pravidla pro příjem návštěv, vysoké platby za ubytování apod.“
Ve zprávě je kritizováno, že v souvislosti s vysokými platbami za ubytování v ubytovacím zařízení se vesměs tyto platby srovnávají nesprávně s výší nájemného nebo s výší místně obvyklého nájemného. Podle záverečné zprávy je v těchto případech srovnáváno nesrovnatelné.
Záverečná zpráva uvádí, že: "Nájem bytu neobsahuje finanční prostředky, které musí domácnost vynaložit na služby spojené s užíváním bytu nebo na zařízení bytu a jeho údržbu, na rozdíl od platby za ubytování, která obsahuje vše. Majitel ubytovny z plateb za ubytování hradí nejen údržbu a provoz společných prostor ubytovny, ale také pořízení, údržbu a provoz zařízení ubytovny (sporáky, pračky a další), leckdy i samotné vybavení ubytovací jednotky. Kromě toho v některých ubytovnách poskytují provozovatelé ještě další služby jako např. pořízení, výměnu či praní ložního prádla apod." Šetření ukázalo, že kromě ubytování a terénní sociální práce jsou nabízeny některé z dalších služeb:
  • poskytování oblečení ze sociálního šatníku,
  • praní prádla (v ceně ubytování nebo za poplatek)
  • poskytování bezúročných půjček na platbu za ubytování před poskytnutím sociální dávky,
  • možnost zdarma připojení k internetu
  • možnost odpracování dluhu za ubytování formou úklidu
  • případně možnost zaměstnání ubytovaných při provozu ubytovny (většinou se jedná o úklid, případně drobnou údržbu)

Vybrané závěry - doporučení pro provoz

V závěrečné zprávě jsou specifikovány následující závěry, které jsou i rozpracovány:
  • Kontrola vstupu - je třeba, aby dispoziční uspořádání budovy umožňovalo kontrolu vstupu
  • Nepřetržitý dohled
  • Kamerový systém
  • Omezení společenských prostor
  • Kontrola užívání společných prostor a kontrola spotřeby energií
  • Důsledná údržba a udržování pořádku - sebemenší zanedbání údržby vždy přináší prohlubující se devastaci
 
 
Reklama