Recenzovaný Tradiční opracování dřeva tesáním patří od nepaměti mezi základní dovednosti tesařů. V současné době se většinově využívá strojní opracování, a to nejen při výstavbě dřevostaveb, ale také při opravách dřevěných konstrukcí historických staveb, což je v rozporu s Venice Charter (čl. 27). Udržitelnost tradičních tesařských postupů a technologií lze docílit požadavkem na jejich používání při veřejně přístupných opravách památkově hodnotných staveb. V příspěvku jsou představeny časy potřebné na otesání běžného metru kulatiny při minimálním úběru s ponecháním oblin, dále časy pro ostře hraněné trámy a časy pro ostře hraněné trámy s větším úběrem obliny, obvykle na dvakrát vrubované. Časová náročnost tradičního opracování dřeva tesáním byla ovlivněna různými způsoby skladování (přirozené vysychání a máčení ve vodě), zkušeností tesařů a vlhkostí kulatiny. Naměřená data ukázala statisticky významně (α = 0,95) redukci času opracování při máčení (plavení) dřeva na 66 %. Tyto údaje nebyly doposud v odborné literatuře publikovány. Závěry příspěvku přispějí ke kvalifikované rozvaze, zda a za jakých časových nákladů lze pomocí tesání připravit trámy ke konstrukční sanaci památkově chráněných staveb.
