Víte, jak se provádí rozúčtování ročních nákladů na vytápění?

Datum: 15.5.2017  |  Autor: Jarmila Trčková, vedoucí rozúčtovacího oddělení společnosti ista Česká republika  |  Recenzent: Milan Markovič, facility manager

K nejčastějším otázkám patří dotaz na to, jak správně stanovit poměr spotřební a základní složky. Obecně je doporučováno použít poměr 50 % základní a 50 % spotřební složka, v případě měřičů tepla pak počítat spotřební složku 60 % a základní 40 %.

V následujících týdnech by měl každý nájemník či vlastník bytové jednotky obdržet vyúčtování za teplo, vodu a případně další služby spojené s užíváním bytu. Odpovědnost za správnost rozúčtování má podle platné legislativy vždy vlastník domu. V praxi však téměř vždy rozúčtování služeb pro vlastníka domu zajišťuje na základě uzavřené smlouvy některá z profesionálních společností, která se věnuje rozúčtování – kromě rozúčtování vody, kterou si některé domy zajišťují samy. V současné době tedy rozúčtovací firmy dokončují přípravu podkladů pro roční vyúčtování. Pojďme se blíže podívat na jednotlivé kroky související s vyúčtováním, a také na změny, které přinesly změny legislativy o rozúčtování v letošním roce.

Rozúčtování nákladů na teplo od letoška podle nové vyhlášky

Pravidla o rozúčtování se řídí dvěma základními předpisy: zákonem č. 67/2013 Sb. ve smyslu novely č. 104/2015 Sb. (tzv. Zákon o službách) a vyhláška MMR č. 269/2015 Sb. včetně metodického pokynu k jejímu provádění, která nahrazuje vyhlášku MMR č. 372/2001 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody. Zákon a vyhlášku dále doplňuje metodický pokyn pro provádění rozúčtování aktualizovaný dne 31. 1. 2017. Důvodem novelizace byl záměr lépe přizpůsobit právní úpravu rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu zákonu č. 67/2013 Sb., o službách, reagovat na požadavek povinné instalace měřidel a snaha o zavedení větší spravedlnosti do způsobu rozúčtování.

Ze zákona je pro nás důležitý zejména § 6, který se věnuje rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům. Ve vyhlášce se jedná o § 3 rozúčtování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce. Zásadní informace k rozúčtování nákladů na vytápění najdeme v těchto čtyřech odstavcích.

(1) Náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období, které je nejvýš 12měsíční, rozdělí vlastník (např. SVJ – poznámka redakce) na složku základní a spotřební. Základní složka činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku.

(2) Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.

(3) Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.

(4) Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice.

Jak se rozpočítává celková spotřeba tepla?

Vyúčtování za teplo obsahuje dvě složky – spotřební a základní. Základní složka představuje náklady rozpočítané na plochu bytu či nebytového prostoru a pokrývá také fixní náklady na pohotovostní výkon otopné soustavy, prostupy tepla, tepelné ztráty anebo vytápění společných prostor domu. Spotřební složka pak pokrývá náklady na teplo, které se dostane do bytu, kde ho nájemník může prostřednictvím termostatických hlavic na radiátorech regulovat. Tyto náklady se počítají buď podle údajů z měřičů na přívodu tepla do bytové jednotky nebo poměrových měřičů – indikátorů, jimiž musí být od roku 2015 povinně osazeny všechny radiátory v každém bytě bytového domu.

Pokud neumožníte ve svém bytě montáž měřičů nebo indikátorů, nebo přístup do bytu pro odečet hodnot (když nejsou hodnoty odečítány radiově), vystavujete se také riziku stanovení spotřební složky nákladů odhadem. Ta se pak stanovuje ve výši trojnásobku průměrného nákladu na m2 v objektu.

Konečná cena spotřeby se skládá ze základní a spotřební složky.

Základní složka nákladů na otop:

  • 30 – 50 % z celkových nákladů dodavatele tepla se rozúčtuje dle m2 jako dříve
  • náklad v Kč / celková plocha bytů objektu = cena za m2

Spotřební složka nákladů na otop:

  • 50 – 70 % z celkových nákladů dodavatele tepla se rozúčtuje dle náměrů instalovaných bytových přístrojů (měřičů tepla nebo indikátorů)

K nejčastějším otázkám, které jsme doposud k této nové vyhlášce zaznamenali, patří dotaz na to, jak správně stanovit poměr spotřební a základní složky. Na základě našich zkušeností je optimální postupovat na základě odborného posouzení tepelně izolačních vlastností objektu. Obecně je doporučováno (s ohledem na instalovaný typ poměrového měření v objektu) stanovení poměru spotřební a základní složky takto: v případě rozpočtu pomocí indikátorů použít poměr 50 % základní a 50 % spotřební složka, v případě měřičů tepla pak počítat spotřební složku 60 % a základní 40 %. Pokud se neuváženě a bez odborného posouzení sníží podíl základní složky, projeví se to ve vyúčtování zvýšením počtu bytů, které jsou mimo stanovené hranice limitů, a musí být při výpočtu dále korigovány.

Jak se přepočítávají náklady na teplo naměřené na elektronických indikátorech?

Naměřená hodnoty jsou dle ČSN/EN 834 přepočítávány koeficientem zohledňujícím typ, rozměry a konstrukci otopného tělesa a konkrétní typ instalovaného indikátoru. Tyto součinitele jsou shrnuty ve vyúčtování pod přepočítávacím koeficientem UF. Takto přepočtené jednotky jsou pak dále přepočteny koeficientem zohledňujícím polohu místnosti nebo bytu v objektu (např. nad nevytápěným sklepem, pod střechou) a ke světovým stranám (např. sever). Všechny tyto koeficienty, podle kterých jsou hodnoty přepočítávány, jsou stanoveny a zaznamenány v dokumentaci ke každému domu, kde je rozúčtování nákladů prováděno. Tuto dokumentaci objektu má k dispozici majitel objektu, metodika stanovení poloh místností je součástí uzavřené smlouvy na rozúčtování nákladů na teplo, resp. je součástí smluvních podmínek s dodavatelem rozúčtování.

Poslední korekce spotřební složky nákladů na vytápění probíhá dle vyhlášky § 3 odst. 2):

Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší, než je průměr zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice.

Příklad č. 1 - Jak probíhá vyúčtování tepla pro vytápění?

Celkové náklady objektu1 000 000 Kč
Celková plocha objektu1500 m2
Celkové přepočtené dílky objektu190 000 dílků

Celkové náklady objektu se v prvním kroku rozdělí na základní a spotřební složku. Podíl složek stanovuje vlastník objektu. Pro tento příklad použiji 50/50.

Základní složka nákladů na otop500 000 Kč
Celková plocha objektu1500 m2
Cena za m2500 000 / 1500 = 333,33 Kč

Spotřební složka nákladů na otop500 000 Kč
Celkové přepočtené dílky objektu190 000 dílků
Cena za dílek500 000 / 190 000 = 2,63 Kč

Hodnota nákladů na vytápění příjemce služeb se stanovuje následovně:

  • Započitatelná podlahová plocha bytu × cena za m2 = Náklady za základní složku na otop v Kč
  • Počet dílků × cena za dílek = Náklady za spotřební složku na otop v Kč
  • Základní složka na otop + Spotřební složka na otop = celkové náklady za vytápění v Kč

Dále je třeba porovnat průměrné náklady na m2 jednotlivých bytů oproti průměrnému nákladu objektu.

Celkové náklady v Kč za vytápění každého bytu / m2 bytu = průměrná cena za m2 jednotlivých bytů

Celkové náklady v Kč objektu / celková plocha objektu = průměrný náklad na m2 objektu

Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice, a to opakovaně, dokud všichni příjemci služeb nevyhoví stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období. V případě ostatních příjemců služeb se vychází pouze z náměrů bytových přístrojů. Úprava výpočtové metody je provedena následovně:

Hodnota nákladů na vytápění příjemce služeb, jehož podíl překročil stanovenou limitní hodnotu se stanoví jako 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku (v případě nedodržení spodní hranice) nebo 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku (v případě nedodržení horní hranice). Postup je dále popsán v metodickém pokynu k zákonu a vyhlášce, který byl aktualizován dne 31. 1. 2017.

Příklad č. 2 – Rozdělení nákladů za teplo na byt

Základní údaje – objekt
celková započitatelná podlahové plocha objektum2841,43
celkový počet spotřebních jednotek = dílků (součet všech náměrů z indikátorů v bytech)dílek28 517,74
spotřeba tepla objektu celkemGJ238
náklady na teplo objektu celkem146 370,00
Sjednáno dělení nákladů za teplo v poměru 40 % ku 60 %
základní náklady 40 %58 548,00
spotřební náklady 60 %87 822,00
Jednotkové náklady objektu
základní složka nákladů na 1 m2 (= 58 548 Kč / 841,43 m2)Kč/m269,58
spotřební složka nákladů na 1 dílek (= 87 822 Kč / 28 517,7375 dílků)Kč/dílek3,08
Výpočet pro konkrétní byt
plocha bytum228,55
počet spotřebních jednotekdílek1 385,33
základní náklady stanovené jako součin plochy bytu a nákladu objektu za 1 m2 (28,55 m2 × 69,58 Kč/m2)1 986,55
spotřební náklady stanovené jako součin dílků za byt a ceny za dílek objektu (1385,33 dílků × 3,08 Kč/dílek)4 266,19
náklady za byt celkem6 252,74
Ověření přiměřenosti nákladů vzhledem k limitům daným vyhláškou
průměrný náklad na 1 m2 objektu (celkové náklady objektu / celková plocha = 146 370 Kč / 841,43 m2)Kč/m2173,95
spodní hranice 80 % pod průměrným nákladem objektu pro případnou korekci nákladů za bytKč/m2139,16
horní hranice 100 % nad průměrným nákladem objektu (pro případnou korekci nákladů za bytKč/m2347,91
průměrný náklad na 1 m2 bytu (náklady za byt/plocha bytu = 6252,74 Kč / 28,55 m2)Kč/m2219,01

Průměrný náklad na vytápění 1 m2 bytu nepodkročuje hranici 80 % průměru objektu a ani nepřekračuje hranici 200 % (100 % nad průměr objektu). Proto náklady za tento byt již nejsou dále korigovány.

porovnání průměrných nákladů objektu a bytu (219,01 / 173,95)1,26
náklady daného bytu na vytápění jsou zvýšené o 26 % nad průměrem objektu%26,00
 
Komentář recenzenta
Milan Markovič, facility manager

Článek přehledně a srozumitelně shrnuje znění vyhlášky. K obsahu mám pouze dvě poznámky.

Je potřeba dodat, že penalizace pro znepřístupnění měřidel následuje teprve přes prokazatelné a opakované upozornění.

Pro přepočítání nákladů naměřených na indikátorech nejsou hodnoty korekčních činitelů stanoveny předpisem nebo normou a jsou závislé především na tepelně technických vlastnostech vytápěných budov a na režimu vytápění. Všechny koeficienty, podle kterých jsou hodnoty přepočítávány, jsou v ideálním případě stanoveny a zaznamenány v dokumentaci ke každému domu, kde je rozúčtování nákladů prováděno. V praxi to bohužel není běžné, hlavně u starších domů. Za koeficienty se pak dosazuje číslo jedna. Přepočítávány jsou pouze koeficientem zohledňujícím typ, rozměry a konstrukci otopného tělesa a konkrétní typ instalovaného indikátoru.

English Synopsis
How it is made individual heating rate calculation

The article deals with the definition of consumer and basic heating rate. It is recommended to use the ratio of 50 % basic nad 50 % consumer rate or 60 % consumer and 40 % basic if individual heat meters are used.

 

Hodnotit:  

Datum: 15.5.2017
Autor: Jarmila Trčková, vedoucí rozúčtovacího oddělení společnosti ista Česká republika
Recenzent: Milan Markovič, facility manager



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Projekty 2017

Normy

Knihovna FM

Odborné semináře TZB-info

Odborné semináře - Správa a provoz nemovitostí, FM v praxi
Správa budov, úspory energií a správa technického zařízení od předních odborníků. Témata přizpůsobíme vašim potřebám. Školení vícedenní i na 1 den na vybrané téma. Máte dotazy nebo zájem o školení?
Přečtěte si reakce účastníků 5 denních seminářů 3+ 2 dny s certifikátem:
Podzim 2013: Praha 6 Petřiny
Únor 2014: Hotel Golf, Praha
Podzim 2014: Aquapalace Hotel Prague
Podzim 2015: Aquapalace Hotel Prague
Podzim 2016: Aquapalace Hotel Prague
Březen 2017: Aquapalace Hotel Prague


účastníci semináře FM

Spolupráce

Česká pobočka mezinárodní asociace Facility managementu (IFMA CZ) www.ifma.cz

Odborný garant

Petra Gütterová

Partneři - Facility management

logo ista
logo Mark2 Corporation
logo ATALIAN
 
 

Aktuální články na ESTAV.czMěsta pro lidi nebo pro automobily?Ceny bytů a domů v ČR rostly v 1. čtvrtletí nejrychleji v EUSenát vrátil Sněmovně novelu zjednodušující proces EIAZkušenosti s bydlením v dřevostavbě po deseti letech