Autor předkládá fiktivní rozhovor na téma rozúčtování nákladů za vytápění bytových domů. Otázky vyplývají z jeho zkušeností, na co se lidé nejčastěji ptají a v čem se obvykle jejich názory liší od skutečnosti.
Vyhlášku č. 269/2015 Sb. považuji za jeden z nejhorších předpisů, s jakými jsem se kdy setkal. Vycházím ze zkušeností lidí, kteří se na mě obrátili s prosbou o radu co dělat, když mají doma zimu a přesto nejvyšší podíl nákladů na vytápění v celém domě. Z počátku jsem sázel na důsledek tepelného parazitování neobsazených sousedních bytů, ale pak mě napadlo podívat se na polohové koeficienty.
Spravedlnost v rozdělování nákladů na vytápění bytů v bytových domech si bohužel nejčastěji berou do úst lidé, kteří nemají ponětí, na jakých principech je vytápění těchto domů založeno. Z neznalosti potom vytvářejí problém tam, kde vůbec není, a k jeho následnému „vyřešení“ sestrojují bizarní konstrukce. Potíž je v tom, že obor vytápění se točí kolem fyzikálních veličin teplo a teplota, jejichž názvy znějí v češtině velice podobně, a lidé je tudíž často zaměňují, přestože jsou významově naprosto odlišné. Pokusím se proto celou anabázi s řešením spravedlnosti ve vytápění přiblížit na jiném, doufejme názornějším, byť hypotetickém příběhu.
Statistiky o prodejích otopných těles v Česku doplňují každoročně materiál o chování tuzemských zákazníků při pořizování nového zdroje tepla. Data v obou případech shromažďuje Asociace podniků topenářské techniky (APTT). S jejím přispěním tak můžeme zprostředkovat zákazníkům v oblasti vytápění informaci, jakým směrem se místní trh nejpodstatnějších produktů topenářské techniky ubírá.
Každý, kdo někdy projektoval rodinný domek, potvrdí, že základem úspěchu je vedle architektonického návrhu rovněž nalezení ideální polohy pro technické zázemí domu, které zjednodušeně nazýváme kotelnou. Rostoucí technická úroveň a stále kvalitnější design výrobků TZB může ale způsobit určité přehodnocení významu druhého z uvedených bodů.