Český emisní faktor CO2 výroby elektřiny v letech 2010–2020 a aktuální stav v Německu
V současnosti se emisní faktory CO2 výroby a spotřeby elektřiny v ČR a Německu pohybují na podobné úrovni. Rozdíl velikosti tzv. faktoru neobnovitelné primární energie, který určuje splnění kritérií kladených na energetickou náročnost budov, však tomu nedopovídá.
Větrné elektrárny k zásadnímu snížení emisního faktoru CO2 v České republice bohužel nepomůžou (Kamenný vrch, foto © Josef Hodboď)
8. dubna 2021 publikovalo Ministerstvo obchodu a průmyslu na svých webových stránkách informaci, jak se během posledního desetiletí změnil emisní faktor elektřiny, respektive produkce emisí CO2 vztažných na vyrobenou 1 MWh elektrické energie v České republice.
Česká republika
| Rok | t CO2/MWh |
|---|---|
| 2010 | 0,554 |
| 2011 | 0,541 |
| 2012 | 0,506 |
| 2013 | 0,477 |
| 2014 | 0,480 |
| 2015 | 0,493 |
| 2016 | 0,499 |
| 2017 | 0,472 |
| 2018 | 0,466 |
| 2019 | 0,428 |
| 2020 | 0,382* |
*předběžná hodnota
Výpočet aktuální hodnoty emisního faktoru CO2 z výroby elektřiny je proveden na základě následující metodiky:
Primární energie fosilních paliv v daném roce vsazených (podle jednotlivých paliv) na výrobu elektřiny je násobena specifickými emisními faktory pro daná paliva (případně pro paliva příbuzná). Výsledná sumární hodnota je vydělena celkovou hrubou výrobou elektřiny v ČR. Emisní faktory CO2 ze spalování fosilních paliv ve výpočtu vycházejí z metodiky IPCC 2006 a národních emisních faktorů. Ve výpočtu jsou OZE uvažovány jako CO2 neutrální, tedy s nulovými emisemi. Jedná se o výpočet na základě podkladových dat Souhrnné energetické bilance ČR za rok 2019.
Hodnoty emisního faktoru CO2 elektřiny vypočítané na základě této metodiky, nejsou totožné s hodnotami uvedenými ve vyhlášce č. 480/2000, o energetickém auditu a energetickém posudku, kde jsou hodnoty emisního faktoru CO2 stanovovány k určitém účelu (prosazování státní politiky) a vztahují se na výrobu elektřiny z fosilních zdrojů. Tato vyhláška bude v roce 2021 nahrazena dvěma vyhláškami, vyhláškou o energetickém auditu a vyhláškou o energetickém posudku.
Níže uvedená data mohou sloužit výhradně pro informativní účely, např. umožňují sledovat reálnou uhlíkovou stopu podniků odebírajících elektřinu z veřejné sítě, nebo např. pro prodejce elektřiny, kteří ji nakupují na volném trhu.
Německo
V materiálu „Entwicklung der spezifischen Kohlendioxid- Emissionen des deutschen Strommix in den Jahren 1990–2020“, který vydal německý spolkový úřad pro životní prostředí UBA (Umweltbundesamt), UBA prozatímně uvádí specifický emisní faktor CO2 pro německou skladbu elektřiny v roce 2019 na 408 g CO2/kWh (0,408 t CO2/MWh), přičemž odhad pro rok 2020 je 366 g CO2/kWh. Zpětně pro rok 1990 vypočítal UBA emisní faktor CO2 pro mix elektřiny na hodnotu 764 g CO2/kWh.
Tyto informace se týkají přímých emisí z německé spotřeby elektřiny (kromě bilance zahrnující i obchodování s elektřinou). Pro rok 2019 UBA také vypočítal emisní faktor CO2 pro německou spotřebu elektřiny, s přihlédnutím k emisím předřazeného řetězce jako (ekvivalent CO2, CO2e), a ten vyšel jako 470 g CO2/kWh, bez předřazených řetězců na 416 g CO2e/kWh.
Přímé emise CO2 z německé výroby elektrické energie se snížily. Pro rok 2019 byly vypočteny celkové emise ve výši 222 milionů t CO2 a pro rok 2020 bylo odhadnuto 187 milionů t CO2, což odpovídá poklesu o 49 % ve srovnání s rokem 1990, který se obecně bere jako srovnávací základ. Jedná se o znatelný účinek rozšiřování obnovitelných energií a snižování výroby energie z uhlí. Na výsledek roku 2020 však mohla mít vliv také opatření k omezení pandemie koronavirů. Německou spotřebu elektrické energie nekryje jen vlastní výroba. Je zajímavé, že české i německé emisní faktory jsou si do jisté míry podobné.
S výjimkou několika let mezi lety 1990 a 2002 bylo Německo zemí s přebytkem vývozu z obchodu s elektřinou. Tato nerovnováha do roku 2017 vzrostla na maximum 52,5 TWh. Od roku 2018 se bilance obchodování s elektřinou snížila na 32,7 TWh (předběžné údaje) v roce 2019 a na 20,0 TWh (odhad) v roce 2020. Klesající trend v roce 2020 je částečně způsoben vlivem pandemie koronavirů. Podíl však nelze dostatečně přesně kvantifikovat s údaji, které jsou doposud k dispozici. Vývoj spotřeby elektřiny včetně bilance obchodování s elektřinou od roku 1990 dosáhl v roce 2010 nejvyšší hodnoty 549 TWh. Do roku 2018 klesala na 525 TWh (ne nepřetržitě). Trend poklesu pokračoval odhadem na 511 TWh pro rok 2019 a v roce 2020 to bylo přibližně 492 TWh.
Graf: Vývoj emisí CO2 (svislá osa vlevo, mil. tun) a emisního faktoru (svislá osa vpravo, g CO2/kWh), a to a) z výroby elektřiny, b) s ohledem na obchodní výměnu, c) celkový mix a d) s ohledem na národní spotřebu v Německu v letech 1990 až 2020
Závěr
Vzhledem k možným mírně odlišným metodikám nemůžeme z uvedených čísel udělat jednoznačný závěr. Nicméně se jeví, že z pohledu emisí CO2 produkovaných při výrobě elektřiny, a tedy následně i při její spotřebě, nedrží Česká republika v rukách kartu pověstného „černého Petra“. Ať se to ctěnému čtenáři tohoto článku bude líbit nebo ne, velký podíl na tomto stavu má rozhodnutí vybudovat v České republice jaderné elektrárny provedené již za minulého, socialistického režimu. Lze vůbec u nás plně nahradit jadernou elektřinu výrobou z OZE bez produkce emisí CO2, souběžně vytěsnit uhlí, pokud možno bez využití zemního plynu, aby český elektrický emisní faktor CO2 klesl, a přitom nedonutit k odchodu energeticky náročnější průmyslovou výrobu do zemí, kde je emisní faktor vyšší než u nás? Z pohledu planety Země je to absolutně nežádoucí krok. Lze souběžně rozvíjet přechod na elektrickou energii v dopravě a také ve vytápění, a to vše během pouhých dvou, tří dekád a bez vzniku závislosti na dovozu elektrické energie ze zemí, které mají na rozdíl od České republiky vysoký potenciál využití energie z větru?
V České republice bylo v roce 2019 vyrobeno celkem 86 964 GWh elektrické energie. Největší část energie, a to 47,6 %, byla vyrobena v parních elektrárnách. Rozdíl mezi exportem a dovozem elektřiny se v letech 2015 až 2018 pohyboval na úrovni cca 12 000 až 15 000 GWh ve prospěch exportu. Čistě teoreticky, pokud by se český export snížil na úkor hnědouhelných elektráren, některé podnikatelské subjekty by zaplakaly, stát by měl menší daňové příjmy, ale náš CO2 emisní faktor by výrazně poklesl.
Byť jde zatím o krátkodobý trend jen několika let, pokles přebytku výroby elektrické energie nad spotřebou v Německu však něco signalizovat může.
Zdroje:
