Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Going Green 2012 - co lze čekat od zelených trendů?

zajímavosti z konference
Datum: 22.6.2012  |  Autor: Mgr. Jiří Zilvar

Anglickou frázi „Going Green“ bychom mohli přeložit jako „zelenání se“. Zástupci byznysu, státní správy, mezinárodních institucí, průmyslu a výzkumu představili své vize i konkrétní kroky ke snížení spotřeby a ochraně klimatu.

Zvláště patrný byl optimismus zástupců byznysu a mezinárodních institucí. Jejich vystoupení se ztotožňovala s úvodním prohlášením dánského velvyslance: Going green pays off! („Aplikace zelených řešení se vyplatí“). Nadšení naopak krotili zástupci výzkumné sféry, kteří poukázali na řadu překážek na cestě k „zeleným“ cílům. A autoškola úsporné jízdy názorně ukázala, že ve městě není efektivní jezdit autem. (viz samostatný článek).

Konferenci zahájili byznysmen Ira Saul Rubenstein, jenž konferenci zároveň předsedal a dánský velvyslanec Ole E. Moesby. Oba shodně konstatovali, že zelené trendy se vyplácejí, nejen pokud se týče zdravějšího životního prostředí a ochrany klimatu, ale také ve formě peněz. Příspěvky jsou řazeny podle příslušnosti přednášejících.

Mezinárodní a teoretické přednášky

Tomasz Koźluk z OECD představil koncept zeleného růstu, který usiluje o maximalizaci ekonomického rozvoje bez negativních dopadů na množství a kvalitu přírodních zdrojů. Spíše než o univerzální recept se jedná o soubor principů s širokými možnostmi uplatnění. Jestliže je zelený růst tak skvělý, proč ho musíme propagovat, proč se prostě nerozjede sám? Hlavním problémem je pravděpodobně nedostatek informací týkajících se vztahu mezi růstem, blahobytem a „zelenáním“, vlivu „zelených“ politik na životní prostředí apod.

Existuje však řada dalších důvodů, například:

  • nezpoplatněné externality u fosilních paliv,
  • chybějící adekvátní infrastruktura,
  • zvyk využívat fosilní paliva,
  • orientace na okamžitý zisk a zanedbávání dlouhodobé perspektivy,
  • ...

K těmto překážkám navrhuje OECD možnosti řešení - zpoplatňování externalit, podpora inovací a výzkumu, podpora/regulace trhu (podle odvětví, situace) atd. Jedním z konkrétních nástrojů může být např. daňová reforma OECD. Ta navrhuje zdanění přesunout z práce a kapitálu na nemovitý majetek, spotřebu a zátěž životního prostředí.


Příjmy států OECD z environmentálních daní

Miroslav Havránek z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy zejména blíže vymezil pojmy. Jako výzkumníkovi se mu koncepce zeleného růstu líbí, protože je na rozdíl od udržitelného rozvoje mnohem úžeji vymezená a tudíž lépe měřitelná a hodnotitelná. V tomto ohledu naopak kritizuje pojem „zelená ekonomika“, kde jde podle přednášejícího jen o nově pojmenovaný udržitelný rozvoj. Miroslav Havránek upozornil i na velmi vágní vymezení tzv. „green jobs“ („zelená pracovní místa“). Jestliže „green job“ může znamenat práci spojenou s odstraněním nějaké ekologické zátěže, pak větší počet „green jobs“ v ekonomice nemusí nutně znamenat „zelenání“ ekonomiky, ale naopak velkou ekologickou zátěž dané země.


Z prezentace Miroslava Havránka

Eliška Vejchodská z Katedry ekonomiky životního prostředí Vysoké školy ekonomické mluvila o vztahu ekonomie k environmentální politice a vysvětlila nevýhody oblíbené cost-benefit analýzy. Problémy životního prostředí lze řešit buď pomocí regulací, nebo změnou nastavení institucí, nebo použitím tržních mechanismů. Tyto prostředky se vzájemně doplňují (tržní selhání se řeší uplatněním regulace, neefektivita správy uplatněním trhu), jak je hezky vidět na jedné z prezentovaných tabulek:


Z prezentace Elišky Vejchodské

Podle Elišky Vejchodské jsou motivující nástroje výrazně levnější, než nástroje nařizovací či zakazovací a stejně tak ekonomické nástroje jsou výrazně levnější, než nástroje administrativní. Daň je ekonomický nástroj, pouze pokud je motivující. Zavedla rovněž pojem, který se velmi ujal u zbytku přednášejících – oportunitní náklady – který znamená, že náklady použité na jednom místě už nemůžeme použít jinde.

Cost-benefit analýza (dále CBA, analýza nákladů a výnosů) je v současnosti velmi oblíbená jako nástroj hodnocení nějakého opatření. Její výsledky je třeba brát s rezervou, protože CBA primárně počítá ekonomickou výhodnost, nikoli účinnost ve vztahu k problému. Preferuje proto řešení, které je finančně nejvýhodnější, ne nutně takové, které je nejlepší. A konečně CBA je velmi složitá na porozumění, což otevírá prostor pro zneužití - lze ji snadno zkreslit v něčí prospěch, proto je třeba při čtení výsledků také zkoumat metodiku, jak se k výsledku došlo.

Petr Binhack z Asociace pro mezinárodní otázky rozebral evropskou energetickou politiku z hlediska investic, konkurenceschopnosti a energetické bezpečnosti.

Oblasti

  • Vnější energetická politika
  • Energetická - klimatická politika
  • Společný energetický trh

Důvody přijetí klimaticko-energetického balíčku

  • Ochrana klimatu - globální oteplování
  • Snížení dovozní závislosti na fosilních palivech
  • Zelená energetika jako impulz k posílení ekonomického růstu

Cíle klimaticko-energetického balíčku

  • Snížení závislosti na fosilních palivech a jejich dovozu (350 mld. EUR/rok)
  • Zvýšení energetické účinnosti, racionalizace spotřeby energií

Konstatoval, že přechod Evropy k nízkouhlíkové ekonomice je jeden z nejambicioznějších energetických plánů v historii. S tím se pojí také velmi vysoké náklady (až dva biliony eur) a riziko neúspěchu.

Plnění evropských energetických cílů do roku 2020 je ohroženo řadou překážek:

  • Nedostatečná a opožděná implementace energetické legislativy.
  • Nedostatečné využívání potenciálu energetických úspor.
  • Vnitřní trh s energiemi není funkční.
  • Nedostatečná a zastaralá energetická infrastruktura.
  • Inovacím v oblasti energetiky není věnována dostatečná pozornost.
  • Slabá míra spolupráce v externí dimenzi energetických vztahů Evropské unie.

Podle Bihnacka jednostranná orientace na rozvoj obnovitelných zdrojů odebírá zdroje z jiných oblastí, které je nutné rovněž rozvíjet (tzv. oportunitní náklady, viz výše). Sem patří podle jeho názoru především masivní výstavba přenosových soustav. Tento cíl však naráží nejen na nedostatek financí, ale také na odpor obyvatel k výstavbě (tzv. NIMBY syndrom, „ne na mém dvorku“).

Problém je také neprůhledná cenotvorba energií a příliš mnoho různých schémat podpory obnovitelné energie. Tyto faktory vyvolávají nejistotu jak u zákazníků (nejistota ohledně cen energií), tak u domácích i zahraničních investorů (deformace trhu, rostoucí vliv politických rozhodnutí). Evropská unie se na jedné straně snaží liberalizovat a otevřít svůj trh s energiemi a na druhé straně regulovat energetiku ve prospěch udržitelnosti a obnovitelných zdrojů.

Tyto snahy jdou podle přednášejícího proti sobě a vzájemně se zpomalují, není proto možné splnit všechny cíle. Řešení vidí buď v rezignaci na část cílů, nebo v prohloubení integrace (centralizace) evropské energetické politiky.

Zástupci českých ministerstev

Poslanec Stanislav Polčák z Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj PSP ČR hovořil o implementaci principů udržitelného rozvoje na úrovni státní správy a samosprávy. Problémem je z jeho hlediska řada systémových překážek, které zavádění těchto principů trvale brání. Mezi ty hlavní patří egoismus resortů a s ním související slabá nebo žádná komunikace mezi nimi. Tím vzniká řada problémů – nerovný přístup k evropským dotacím, duplikace činností a kompetencí, bobtnání stání správy apod. Nejenže jsou takovéto procesy nepřehledné, ale také z principu neudržitelné. Dobře míněná dílčí opatření (např. zateplení veřejných budov nebo sdružování malých samospráv do větších správních celků) je pak velmi těžké prosadit. Zde pomůže jen postupná a komplexní reforma celé státní správy.

Martin Švolba z Ministerstva životního prostředí (MŽP) představil ekonomické regulační nástroje MŽP.

Jedná se o:

  • environmentální daně a poplatky – tyto nástroje se týkají ochrany vody, ovzduší, nakládání s odpady a ochrany přírody a krajiny.
  • finanční pobídky financované z národních zdrojů nebo ze zdrojů EU – půjčky, dotace, granty, daňové úlevy. Mezi zdroje patří například Státní fond životního prostředí, nebo investiční program Zelená úsporám, jehož pokračování se připravuje.
  • nové způsoby financování za spoluúčasti soukromého kapitálu (holdingové fondy).

Za Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) přednášely hned dvě dámy. Jitka Znamenáčková se věnovala strategiím, smlouvám, zákonům a jednáním, které zakotvují zelený růst. Tyto strategie, smlouvy atd. byly hromadně vysvětleny na světové, evropské a české úrovni. Mezi důležitými atributy udržitelného rozvoje byly zmíněny také solidarita a snižování chudoby.

Pavlína Kulhánková představila Politiku druhotných surovin v ČR. Jde o první strategický dokument MPO v této oblasti a jeho cílem je co nejefektivnější přeměna odpadů na zdroje. Pokud bude úspěšně aplikována, měla by posílit surovinovou soběstačnost ČR. Strategie mj. definuje druhotné suroviny, jejich význam z hlediska možného využití (některé v energetice, jiné ve výrobě, jiné na vývoz …) a prognózuje jejich budoucí vývoj.

Firemní prezentace

Blok přednášek „Green Industry“ („zelený průmysl“) ukázal několik konkrétních příkladů „zelenání“ (greeningu) firem a příležitostí pro zisk. Blok odstartoval svou prezentací Lukáš Vlček, manažer technických projektů firmy Veolia. Ten představil služby své firmy (výroba a distribuce pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod).

Ukázal, kde v nich lze najít prostor pro úspory:

  • Výroba pitné vody – ve vodárnách je potenciál pro instalace tepelných čerpadel, průměrně 5 kW tepla na 1m3/h výkonu vodárny. Při celkovém výkonu tak vodárna vyrobí mnohem více tepla, než sama spotřebuje, takže může vytápět i přilehlé obce, rekreační střediska, bazény...
  • Distribuce pitné vody – zde má největší potenciál snižování ztrát v síti, což lze provést několika způsoby – snížením tlaku v potrubí mimo špičku (ušetří se energie na pohon čerpadel a sníží se namáhání soustavy) a kontrolou netěsností. Za dobré se považují sítě se ztrátami kolem 20 %, přičemž pražská vodovodní síť má ztráty asi 21 %.
  • Odvádění odpadních vod – zde jde zejména o údržbu čerpadel a regulaci jejich výkonu podle potřeby.
  • Čištění odpadních vod – čistírna je největší spotřebič energie v celém procesu. Spotřeba se dá snížit optimalizací čerpadel, která jsou z minulosti předimenzovaná. Vzniklý kal se poté dá použít k výrobě bioplynu a jeho využití v kogeneračních jednotkách. Tato možnost dělá z odpadu energetickou surovinu.

Petr Cermánek, Project & Business Development Manager společnosti DNV KEMA Energy & Sustainability prezentoval službu energetického managementu jako nástroje pro zlepšování energetické účinnosti. Zvyšování energetické účinnosti se dotýká všech občanů, i když to ani nemusí být jejich primárním cílem. Například pokud si spotřebitel kupuje novou televizi či ledničku, nemusí mít energetickou účinnost jako prioritu, nicméně nový spotřebič bude mít pravděpodobně nižší spotřebu, než jeho stávající model.

Energetický management je soubor opatření, které vedou ke snížení energetické náročnosti a tedy k úsporám financí, energií, i emisí CO2. Mohou ho využít organizace všech velikostí a v každém odvětví. Zahrnuje technické i netechnické nástroje (organizační změny, změny v chování) a aby byl účinný, musí být uplatněn na všech úrovních organizace. Pro firmy obvykle energetický management znamená získání certifikátu, který mohou využít pro marketing. Jelikož jde ale o poměrně náročnou investici, stojí pak za to zavedené postupy dodržovat.

Architektka Klára Bukolská prezentovala aktivní budovy společnosti Velux. Svou přednášku zahájila slovy „Čeká nás nula“, čímž myslela povinnost stavět budovy s téměř nulovou spotřebou od roku 2020. Nicméně zdůraznila, že budovy nestavíme proto, abychom šetřili nebo vyráběli energii, ale abychom v nich bydleli. Ke stavění je potřeba přistupovat holisticky, což znamená že vedle nároků na energie a na vstřícnost vůči životnímu prostředí mají nové domy poskytovat i dostatečný komfort ve všech potřebných ohledech. To se týká například množství denního světla, přísunu čerstvého vzduchu a optimálního tepelného komfortu po celý rok.


Z prezentace Kláry Bukolské

Velux za tímto účelem postavil několik experimentálních projektů CO2 neutrálních budov, které byly postaveny za využití současných materiálů a technologií, „nejde o raketovou vědu.“ Byly postaveny v různých částech Evropy a v různém prostředí (město, příroda...), aby se ukázalo, že CO2 neutrální budovy lze uplatnit všude. Často stačilo uplatnit jednoduché principy, např. že přísun denního světla i na chodbách veřejných budov umožňuje během dne ušetřit za osvětlení. Energetická bilance byla kromě úspor energie nejčastěji řešena instalací fotovoltaických panelů. Přísun čerstvého vzduchu zajišťoval systém řízeného větrání, který pomocí senzorů zjišťuje hodnoty vlhkosti a CO2 ve vzduchu a podle toho spouští větrání.

Jiří Beranovský ze společnosti EkoWATT prezentoval možnost, jak snížit náklady na energie v panelových domech zhruba na polovinu, přičemž ve zbytku převažuje "zásuvková" elektřina. Dosud byla rekonstruována zhruba polovina panelových domů. Často byly rekonstrukce provedeny nekvalitně, nebyly například vyřešeny tepelné mosty kolem oken. Zateplení sice obvykle splňovalo požadavky platné tepelně-technické normy, ze současného pohledu je však hluboce pod optimálním. Optimální se totiž jeví zateplení na úroveň pasivního standardu. Zbývající panelové domy je na tuto úroveň možno rekonstruovat ekonomicky efektivně, přičemž existují metody, jak zajistit, aby uživatelé bytů nemuseli za rekonstrukci zaplatit více, než by vydali za energii.


Z prezentace Jiřího Beranovského

Tomáš Loubal, ředitel úseku Pryskyřice Spolku pro chemickou a hutní výrobu (Spolchemie a. s.) prezentoval, kterak přechod k „zeleným“ metodám výroby pryskyřice přinesl firmě konkurenční výhodu. Upozornil, že ani chemici nechtějí devastovat životní prostředí a kromě toho jsou pod silným tlakem médií, aktivistů a v neposlední řadě trhu a zákazníků. V roce 2007 byla otevřena nová jednotka na výrobu pryskyřice na bázi glycerinu, který vzniká jako odpadní produkt při výrobě bionafty. Tato technologie (s vlastním patentem) umožnila významně snížit spotřebu energie a tvorbu odpadních vod. Oproti konvenční výrobě pryskyřice z propylenu se na výrobě 1 tuny pryskyřice ušetří 4 tuny CO2 a několik litrů ropy. Pryskyřice má široké spektrum využití (např. v letectví, automobilovém průmyslu, stavebnictví či výroba větrných elektráren) a je-li vyráběná ekologicky, tím lépe. „Zelené technologie si žádají zelené suroviny.“

Kurz hospodárné jízdy

Jako doprovodný program konferenece byl účastníkům nabízen Kurz hospodárné jízdy (viz samostatný článek)


 
English Synopsis
Going Green

Representatives of business, government, international institutions, industry and research, presented on the conference their vision and practical steps to reduce consumption and protect the climate.

 

Hodnotit:  

Datum: 22.6.2012
Autor: Mgr. Jiří Zilvar   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (9 příspěvků, poslední 26.06.2012 09:04)


Témata 2019

CAD a BIM knihovny