Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Stavíme energeticky úsporný dům (II)

Udržitelná výstavba budov - obecné úvahy

Od publikování obecné definice trvale udržitelného rozvoje uplynulo již více než 15 let. V souladu s ní bychom mohli obsah pojmu udržitelná výstavba budov s jistým zjednodušením popsat takto: Efektivní navrhování a výstavba budov funkčně a velikostně přiměřených s kvalitním vnitřním prostředím při malé zátěži prostředí vnějšího po celou dobu jejich existence.

Budovy, tedy jejich výstavba i provoz, patří mezi hlavní spotřebitele materiálových a energetických zdrojů a nepřímo mezi významné znečišťovatele životního prostředí. V rámci svého životního cyklu spotřebovávají budovy přibližně 40 % veškeré vyprodukované energie v národních ekonomikách vyspělých zemí, jsou zodpovědné za 30 % emisí CO2 a současně vedle značné spotřeby primárních surovin vytvářejí až 40 % všech odpadů.

Na druhé straně dobře navržená, dobře realizovaná a dobře provozovaná budova jistě plní svou hlavní (pozitivní) úlohu vytvářet kvalitní vnitřní prostředí pro uživatele a měla by pozitivně působit i v okolním zastavěném prostředí.

Nejrůznější jednoduché i značně sofistikované hodnoticí postupy se - především v zahraničí - snaží vyjádřit celkovou kvalitu řešení budovy v naznačených širších souvislostech. Jednoznačně stanovit, které z předkládaných řešení téhož zadání nebo která z posuzovaných budov je lepší než ty ostatní, totiž vůbec není snadné.

Prohlédneme-li strukturu vznikajících i již užívaných širších hodnoticích postupů, které by opravdu měly být pomůckou (nástrojem) a ne klackem v úřednických rukách, zjistíme, že se zabývají (v různém uspořádání, s odlišnou mírou podrobností, s odlišnými způsoby vyjadřování výsledků) zejména těmito tématy:
  • Kvalitou vnitřního prostředí
  • Zatížením životního prostředí (vnějšího)
  • Spotřebou zdrojů
  • Kvalitou poskytovaných služeb
  • Ekonomickými souvislostmi
  • Managementem přípravy výstavby.
Co je tedy konkrétně třeba dělat pro to, aby byly budovy lepší než dosud? Do jaké míry je to možné? Odpověď rozdělme do několika částí a snažme se ji naplnit co nejkonkrétnějším obsahem. Uvidíme, že otázka provozní energetické náročnosti je sice významnou, ale jen jednou otázkou z většího celku.


1. Definice cílů

V přípravné fázi by měly být ve spolupráci investora a projektanta stanoveny cíle projektu - vyjádřené v několika základních indikátorech. Těmi budou nejčastěji:

  • provozní energie vyjádřená jako potřeba tepla na vytápění vztažená na jednotkovou plochu vytápěné části objektu nebo roční potřeba primární energie na provoz budovy pocházející z neobnovitelných zdrojů vztažená na jednotkovou plochu. Někdy by mohlo být užitečné vztáhnout potřebu energie nikoliv na plochu, ale na jednotku produkce u výrobních objektů nebo na např. pobytové člověko-hodiny v administrativní budově apod. Nejběžnější je vyjádření měrné potřeby tepla na vytápění vztažené na jednotkovou plochu vytápěné části budovy (viz Příloha A ČSN 73 0540-2:2002).

  • zábor pozemku pro budovu a její okolí, včetně komunikací a parkovacích ploch apod. se vyjadřuje v m2 připadajících na jednu osobu užívající budovu

  • potřebu pitné vody je možné vyjádřit v m3 vztažených na osobu nebo na člověko-hodiny podle účelu budovy

  • roční emise skleníkových plynů se vyjadřují v kg ekvivalentů CO2 vztažených na jednotkovou plochu nebo opět na člověko-hodiny podle účelu budovy.
Počet indikátorů je možné v konkrétním případě dále rozšířit nebo zúžit. Mezi další vhodné ukazatele může patřit velikost svázané energie pocházející z neobnovitelných zdrojů potřebné pro vznik budovy, podíl použitých přírodních materiálů, podíl recyklovaných materiálů (ze stavební výroby i mimo ni) a podíl recyklovatelných materiálů po dožití budovy nebo jejích částí atd.

Všechna hodnocení zpracovávaná během projektové přípravy se budou mj. vztahovat k takto definovaným základním cílům. V budoucnu můžeme předpokládat existenci katalogu obvyklých a nejlepších hodnot indikátorů pro jednotlivé funkční a velikostní kategorie budov. V tomto smyslu můžeme zatím použít známé hodnoty měrné potřeby tepla na vytápění: 15 kWh/(m2rok) jako nejlepší dostupné řešení a aktuální legislativní požadavky na Vyhl. 291/2001 Sb. pro novostavby, tedy 81 - 146 kWh/(m2rok), odlišné podle míry kompaktnosti budovy, jako řešení běžné.

Do této oblasti patří pochopitelně i zcela základní úvaha, zda je budova vůbec potřebná, otázky jejího umístění a její vazba s bezprostředním okolím.


2. Integrované navrhování

Na vyšší úroveň se musí dostat spolupráce projekčního týmu, zejména při sestavování koncepce budovy v souladu se stanovenými cíli. Musí být překonán lineární postup, kdy někteří specialisté dostanou podklady až v příliš pokročilé fázi. K posuzování variant řešení se použije některé z širších hodnoticích metod, nebo jen prostého kontrolního seznamu výše uvedených cílových položek. K hodnocení stavebně-energetické koncepce se použije metody Energetického auditu (nyní podle Vyhl. 213/2001 Sb.).


3. Kvalitní realizace

Nutnou podmínkou jsou kvalitní projektové podklady včetně projektu organizace výstavby, důsledně a podrobně řešené konstrukční detaily. Součástí projektové dokumentace, a tím i zakotven do smluvních vztahů investor-dodavatel, by měl být i způsob ověřování dosažení funkčních vlastností. Sem lze zařadit i hodnocení průvzdušnosti obálky budovy před jejím dokončením, termovizní snímkování a další ověřování. Nemělo by se stát, že použitím většího množství stavebních (např. izolačních) hmot dojde ke zvýšenému zatížení životního prostředí, a přitom se očekávaný pozitivní efekt (např. snížení spotřeby energie) v důsledku nekvalitní realizace nedostaví, nebo bude významně redukován.


4. Zodpovědné provozování budovy

Již delší dobu se hovoří o tom, že by provozovatel budovy měl (povinně?) vést podrobnou dokumentaci o všech změnách, provozních nákladech, spotřebě energie a pitné vody, výsledcích měření mikroklimatických parametrů atd. S využitím takových podkladů je možné kvalifikovaně navrhovat údržbu budovy i potřebné změny tak, aby budova plnila svou funkci ve všech etapách svého životního cyklu. Změny dosavadních zvyklostí přinese zřejmě novela Stavebního zákona i zavedení směrnice EU o Energetické náročnosti budov.


Ideální řešení?

Potenciál výrazného snížení zatížení životního prostředí v souvislosti s budovami při zachování nebo zlepšení kvality vnitřního prostředí nepochybně existuje. Je značný, dobře popsatelný, dlouhodobě přítomný, zčásti ekonomicky atraktivní, a to i při současných cenách energie, které v sobě dosud nezahrnují vyjádření negativního vlivu na životní prostředí (externality). Cest k jeho využití je ovšem více a neexistuje jedno jediné univerzálně použitelné ideální řešení budovy konkrétního účelu, a to je dobře. Na druhé straně jistě existují nesmyslné kombinace jinak možná přijatelných prvků stavby a postupů, které je možné výše uvedenými metodami eliminovat v rané fázi projektové přípravy.

Významnou zodpovědnost v těchto otázkách mají všichni, kteří se zabývají tvorbou vnitřního prostředí v budovách, úsporami energie a využitím obnovitelných zdrojů energie a technickými systémy budov vůbec. Měli by si jí být vědomi.


Literatura
1. Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu, CIB Report Publication 237, české vydání ČVUT v Praze, Praha 2001 (ke stažení na www.substance.cz)
2. Tywoniak, J.: Moderní budovy a udržitelné stavění, Inženýrská komora 2001, ČKAIT Praha 2001
3. Hájek, P.- Tywoniak, J.: Udržitelná výstavba budov. Stavební listy 12-13/2002.

 
 
Reklama