DPPC, aneb data a střípky z historie monitorování poplachů – 1. část

Datum: 25.12.2017  |  Autor: Michal Randa, redakce  |  Recenzent: JUDr. Václav Růžička, předseda představenstva Alkom security a.s.

Bezpečnostní služby centralizovaného dohledu se v naší zemi objevily v sedmdesátých letech, poskytovala je Veřejná bezpečnost – složka Sboru národní bezpečnosti, prostřednictvím Pultu centralizované ochrany. V dnešní návštěvě do oblasti poplachových a bezpečnostních systémů se s využitím stálé expozice Muzea Policie ČR vrátíme do „daleké“ historie.

Každý obor, i jeho část, má svou historii. Potřeba signalizovat nebezpečí je tu již od chvíle, kdy vznikla potřeba ochrany před nebezpečím – bylo tomu tak vždy, když se člověk cítil ohrožen. Hrozba nemusela vždy přicházet jen od nepřátel, ale také ze strany přírodních sil, jako je oheň nebo voda.

S postupným vývojem civilizace se vyvíjely i systémy vyhlašování poplachu a monitorování nebezpečí. Až do příchodu průmyslové revoluce byly základem takovýchto „signalizací“ primitivní (jednoduché) akustické prostředky jako křik, bubnování, troubení a zvonění. Se vznikem větších měst se postupně přecházelo k systematičtějším řešením, vznikaly lokální požární stanice a pro jejich vzájemnou komunikaci došlo k využívání zvonů, světelných záblesků, ale také poslů.

Světové milníky

Zásadním přelomem v přenosu informací na dálku byl vynález telegrafu (Samuel F. B. Morse – s myšlenkou vynalézt elektromagnetickou telegrafii a novou abecedu přišel roku 1832; 1836 – dokončen prototyp; 1838 – určen telegrafický kód, tzv. Morseova abeceda). První praktické nasazení proběhlo v roce 1844, kdy byla vytvořena telegrafní linka mezi Washingtonem a přibližně 60 kilometrů vzdáleným městem Baltimore.

Hláska „Boston 1851“, autor Ben Schumin, http://en.wikipedia.org/
Hláska „Boston 1851“, autor Ben Schumin, http://en.wikipedia.org/

Roku 1847 byl telegraf použit prvně pro signalizaci nebezpečí, a to hlavním inženýrem města New York Corneliem Andersenem, který propojil požární hlásky telegrafem s centrálním stanovištěm. Tento způsob využití telegrafu nebývalým způsobem zkrátil dobu přenosu poplachového signálu od místa poplachu k nejbližší požární stanici – první tzv. zákrokové skupině.

Dalším milníkem bylo doplnění hlásek (dnes bychom spíše použili termín „veřejný hlásič“) centrálním zapisovačem ‒ Boston roku 1851. Na tomto prvním centrálním pultu ale stále probíhal jednoduchý zápis série teček a čárek primitivním zapisovačem. Podnětem bylo prosté „zatažení“ za páku hlásiče, na jehož základě došlo k vnitřnímu mechanickému procesu (roztočení vroubkovaného kola) a prostřednictvím elektrického kontaktu k vyslání série teček a čárek s individuálním kódem. Byl tak vždy vytvořen jedinečný a snadno identifikovatelný záznam o poplachu. Obdobný systém byl také vybudován v městě Hamburk koncem 19. století, „ve službě“ byl pak udržován až do roku 1976.

Za první pult centralizované ochrany je považována „Holmesova centrála elektronické ochrany“ z roku 1858. Edwin Holmes se stal průkopníkem prvních telefonních ústředen a především elektrických poplašných zařízení. Stal se novátorem a prosazovatelem komerčního používání poplašných a telefonních systémů v době, kdy neexistoval žádný výrobce zabývající se tematikou těchto zařízení. Nově také zavedl ve výrobě izolované elektrické vodiče a instalace vlastních propojovacích okruhů mezi chráněnými objekty a vlastním centrálním úřadem. Roku 1872 vyvinul „elektrický sekretář“ pro ukládání klenotů (úložní objekt se stěnami propletenými vodivou fólií a dvířky opatřenými kontakty) připojený na centrální stanoviště s 24hodinovou službou schopnou kdykoliv zakročit.

Tuzemské milníky

V Československé republice byla první větší aplikace zabezpečovací techniky zaznamenána v roce 1933, kdy byly zřizovány automatické poplašné telefonní hlásiče. V období po druhé světové válce byla ochrana osob a majetku plně v kompetenci československého ministerstva vnitra, konkrétně složek Sboru národní bezpečnosti (SNB).

Výroba techniky pro centrální zpracování signálů ze zabezpečovací techniky byla v rámci „Rady vzájemné hospodářské pomoci“ vyráběna především v Sovětském svazu a Bulharsku. Jednalo se o pulty RONA a NĚVA. Původní nasazení předpokládalo využití pouze pro střežení státních objektů. Všechny střežené objekty byly propojeny s městskou telefonní ústřednou a přes výkonový díl napojeny na Veřejnou bezpečnost. Zapnutí střežení objektu provedla fyzicky policie na svém stanovišti, a to sepnutím spínače na PCO. Z toho vyplývala hlavní nevýhoda těchto systémů ‒ jestliže došlo ke zvednutí sluchátka telefonního přístroje, spojení se narušilo a vyhlásil se poplach. Objekt nebo jeho části se nedaly střežit za provozu, protože střežením se znemožnilo telefonování. Pulty centrální ochrany tohoto typu se skládaly pouze ze spínačů a kontrolních žárovek, které signalizovaly stav objektu.

V období od roku 1974 docházelo k prvnímu hromadnějšímu nasazování techniky pro centrální zpracování signálů ze zabezpečovací techniky. Konkrétně se jednalo o tzv. reléový linkový pult s názvem CENTR KM, který umožňoval napojení 120 objektů na teritoriu jedné telefonní ústředny. Od první instalace (Služba ochrany objektů Veřejné bezpečnosti v Příbrami, kde došlo k napojení čerpacích stanic pohonných hmot, peněžního ústavu, skladu trhavin a následně i k připojení objektů obchodní sítě, ale také objektů kulturního a památkového významu) následně došlo k rozšíření do většiny krajských měst. Výroba v té době přešla na území ČSSR a k prvnímu pultu CENTR KM přibyly další, jednalo se o linkové pulty TCP 60, TVRZ (METRA Blansko).

S výše uvedeným startem první etapy souvisely následující kroky: spolupráce ministerstva vnitra a podniku „Obchodní zařízení a potřeby státního obchodu Praha“ na vývoji prvních zabezpečovacích elektrických prvků a systémů, zájem n. p. TESLA Lanškroun o tento výrobní program, usnesení vlády ČSSR č. 73/1982 Sb.

Ilustrační fotografie: Archív autora – Expozice muzea PČR Praha
Ilustrační fotografie: Archív autora – Expozice muzea PČR Praha

Ilustrační fotografie: Archív autora – Expozice muzea PČR Praha
Ilustrační fotografie: Archív autora – Expozice muzea PČR Praha

Ilustrační fotografie: Archív autora – Expozice muzea PČR Praha

Ke konci této éry, roku 1989, bylo státem provozováno celkem 79 systémů centralizované ochrany se 7 724 napojenými objekty.


Koncem 80. let (1988) byl vyvinut a vyráběn první tzv. nad-hovorový pult centrální ochrany objektu s názvem GENOVA. Informace získané ze zabezpečovací ústředny na objektu byly do dispečinku tohoto pultu přenášeny po stávajících telefonních linkách v nad-hovorovém pásmu. Nevýhodou zařízení byla nutnost zažádat o souhlas s instalací speciálního prvku (výkonového dílu) do telefonní ústředny. Mezi hlavní výhody naopak patřilo, že se mohl objekt střežit i za provozu a v případě poruchy či přestřižení telefonního vedení byla tato událost okamžitě zaznamenána. Použitá frekvence a vhodná technická opatření umožnily uživatelům používat telefonní přístroje bez omezení. Pult byl uveden na trh v roce 1991 na první porevoluční výstavě InterAlarm a vzbudil obrovský zájem. Došlo ke snaze prosadit tyto pulty i ve státní sféře ‒ ale to už je trochu jiná historie…


Do každého střeženého objektu se umístil laděný obvod, který vysílal po telefonní lince do městské telefonní ústředny frekvenci 20 kHz. V městské telefonní ústředně byl výkonový díl, který neustále skenoval linky, na nichž měla být frekvence 20 kHz, a pokud se tato frekvence ztratila, rozsvítila se kontrolka na zobrazovacím tablu policie (NARUŠENÍ OBJEKTU).
 

Seznam použitých zdrojů

  1. MONTÁŽ EZS / Vydavatelství PA ČR.
  2. Bezpečnost pro firmu, úřad, občana / Vydavatelství Public History
  3. Příručka zabezpečovací techniky / Vydavatelství Cricetus
  4. http://firehallmuseum.org (The Fire Alarm Telegraph System)
  5. www.ceskatelevize.cz/ct24 (Morse: Vynálezce telegrafu)
  6. Muzeum PČR
  7. Archiv autora

Výběr souvisejících pojmů z norem

Dohledové a poplachové přijímací centrum (pult centralizované ochrany)
Nepřetržitě obsluhované, zabezpečené pracoviště, v němž jsou zaznamenávány a na základě stanovených postupů zpracovávány informace týkající se stavu jednoho nebo více poplachových systémů. (zdroj: ČSN EN 15602 / čl. 2.5.2)

PPC – poplachové přijímací centrum / alarm receiving centre (ARC)
Centrum s trvalou obsluhou, do nějž jsou podávány informace týkající se stavu jednoho nebo více poplachových systémů. (zdroj: ČSN EN 50518 / čl. 3.1.3)

Výběr souvisejících zkratek z norem řady ČSN EN 50518

MARC – veškerá dohledová a poplachová přijímací centra
ARC – Alarm Receiving Centre (poplachové přijímací centrum (PPC)

 
Komentář recenzenta
JUDr. Václav Růžička, předseda představenstva Alkom security a.s.
Pro účely bytů a domů se v ČR vyráběly také tzv. Alarmiky, které nešli napojit na PCO. Po r. 1990 velkým přínosem byly PCO od firm DSC res. Sugard a první privátní PCO bylo ve věži tehdejšího Telcomu od firm Telepatrol od r. 1990.
English Synopsis
DPPC, data from the history of monitoring

The security services of centralized surveillance appeared in our country in the 1970s. In today's article we will return to the area of ​​alarm and security systems using the permanent exhibition of the Police Museum of the Czech Republic.

 

Hodnotit:  

Datum: 25.12.2017
Autor: Michal Randa, redakce   všechny články autora
Recenzent: JUDr. Václav Růžička, předseda představenstva Alkom security a.s.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Témata 2018

Partneři - Bezpečnost

logo EXACQ
logo Mark2 Corporation
 
 

Aktuální články na ESTAV.czKonzultace a novinky Zehnder na veletrhu Infotherma a Moderní vytápění & DřevostavbyHELUZ školení realizačních firem 2018Kostel s obtížemi vzdoroval válce i totalitě. Dostal moderní skleněnou střechu a ožíváDo kontejnerů na sklo nepatří sklokeramika ani varné sklo