Významný nárůst škod požárů bytových a rodinných domů

Hrubým zjednodušením je možné konstatovat, že závažnost dopadů požárů v bytech je a bude vzrůstající. S ohledem na výši příjmů většiny populace to pro mnohé není dobrá zpráva.

Analyzovat souhrnně požáry v budovách pro bydlení není s použitím běžně dostupných dat zcela přímočaré. Kategorie požárů domácností, která je často zmiňovaná a jejíž čísla jsou přebíraná z ročenky HZS ČR mnohými médii, ale také jinými institucemi, není v tomto směru využitelná. Je totiž příliš široká a nevyjadřuje výhradně poškození vnitřních interiérů bytů, společných prostor bytových domů, a rodinných domů. Domácností se z hlediska metodiky evidence požárů HZS ČR rozumí veškeré prostory a objekty, které nejsou využívány k podnikatelské činnosti¹. Z tohoto důvodu tato kategorie zahrnuje také vnější prostory a stavby, předměty nebo prostory např. pergoly, popelnice, dopravní prostředky, zahrady, louky apod. Pokud tedy chceme hovořit o domácnostech ve stejném pojetí, jak je vnímají např. pojišťovny pro potřeby uzavření smlouvy pojištění domácnosti nebo nemovitosti, je nutné data omezit výhradně na bytové prostory resp. typové bytové domy, rodinné domy a chaty.

Každý rok hoří průměrně 3 200 bytových prostor

Pokud hoří budova nebo stavba, pak v 53 % případů se tak děje právě v prostorách určených k bydlení. Názorněji řečeno lze tvrdit, že každý druhý požár budovy je požárem rodinného domu, bytu nebo prostoru užívaného v přímé souvislosti s bydlením. V této souvislosti je vhodné doplnit, že stavbou se v rámci evidence HZS ČR rozumí jakékoliv stavební dílo, které vznikne stavební nebo montážní technologií. V rámci tohoto článku však nejsou do uvedené definice zahrnuty liniové stavby včetně pozemních komunikací, tunelů apod. Dále zde nebyly zahrnuty domovy poskytující sociální ubytování, azylové domy apod., jejichž služby spadají již do výkonu podnikání.

Budovy, a zejména ty určené k bydlení, jsou tedy podkategorií staveb. Zatímco však v obchodech, skladech nebo průmyslových areálech vznik a následky požáru obvykle zaměstnanci přežijí bez významnější úhony na zdraví, pak v domácnostech tomu tak není.

Rozsah škod, včetně těch na zdraví a životě, způsobených požáry v budovách pro bydlení nejsou vždy přímo úměrné prodlevě, po kterou se plameny mohly v prostorách domu rozvíjet nepozorovaně. V případě požárů vznícených potravin, které si většina obyvatel s požáry domácností spojuje, se dokonce stává, že po příjezdu na místo zásahu už není prakticky co hasit. Jídlo se spálí, zanechá po sobě nepříjemný, někdy až odpudivý zápach, ale plameny se z varných nádob nikam dál nerozšíří. Jsou však situace, kdy zápach spálených potravin funguje jako improvizované volání o pomoc. Po násilném průniku do bytu bývá nájemce nalezen v kritickém zdravotním stavu bezvědomí nebo otravy. Samozřejmě dochází ve vzácných případech i k nálezu již mrtvé osoby. Okolnost, zda smrt oběti nastala v důsledku intoxikace zplodin hoření, nebo naopak sama o sobě byla pravděpodobnou příčinou vzniku požáru, je pak věcí dalšího dokazování.

Metodika stanovení výše přímé škody

HZS ČR ve statistických výkazech mezi jinými údaji zveřejňuje tzv. přímou škodu. To je taková škoda, která vzniká prokazatelnými a zřejmými negativními důsledky požáru na nemovitost a její vnitřní vybavení. Hodnota majetku je především oceňována jeho vlastníkem. V odůvodněných případech může být výše této přímé škody ze strany vyšetřovatele redukována s ohledem na současnou tržní cenu majetku či nemovitosti. Ne vždy je tak zničený majetek oceněn ve výši jeho pořizovací hodnoty. Do výše škod nejsou také zahrnuty další náklady na opravu nebo rekonstrukci vnitřních prostor, ani případné náklady na pořízení srovnatelného vybavení domácnosti.

Škoda je v případě požárů bytových a rodinných domů v cca 40 % případů evidována také jako nulová. Důvodem bývá často fakt, že majitel poškozeného nebo zničeného majetku prohlásí, že škody způsobené požárem jsou z jeho pohledu marginální. Jedná se zejména o případy zničeného nábytku, spálených zastaralých spotřebičů, např. varných konvic, ale i lednic, praček apod. Majitel zničených věcí má právo se k výši škody vyjádřit, a pokud vnímá hodnotu zničeného majetku jako nulovou, pak vyšetřující orgán tuto skutečnost tímto způsobem zaeviduje. Nulová škoda tedy neznamená, že požár nezpůsobil žádné nepříznivé následky nebo dokonce že nevznikla škoda druhým osobám. Pokud byla poškozeným sousedem vymáhána škoda za způsobený požár až v občanskoprávním řízení, nebude údaj o reálně vymožené výši škody v evidenci HZS ČR uveden.

Z tohoto důvodu je potřeba vnímat údaje o výši přímých škod v této analýze jako velmi rezervované a tedy i nejnižší možné. S ohledem na zjednodušující metodiku ocenění škod, budou pojišťovny nepochybně náklady na proplacení pojistného plnění evidovat v mnohem vyšších částkách.

Z hlediska úplnosti pojmosloví zbývá doplnit, že pokud nebyla v důsledku požáru evidována žádná škoda na hmotném majetku a zároveň nedošlo ani ke zranění nebo usmrcení osob, je takový požár v interním systému HZS ČR zaznamenán zjednodušující formou, tzv. základní evidencí.

Průměrný požár bytu nebo rodinného domu spálí 260 tis. Kč

Jak již naznačila dříve publikovaná analýza², dochází v odvětví soukromého bydlení k určitému útlumu počtu vznikajících požárů. O vysloveně klesajícím trendu zatím nelze hovořit, protože se odehrává v rámci mantinelů směrodatné odchylky.

Pokud v článku není uvedeno jinak, jsou veškeré údaje zpracovány s použitím metadat systému Statistického sledování událostí HZS ČR. Pohled na tato data prozrazuje, že od roku 2011 se výše přímých škod způsobených požáry v budovách pro bydlení pohybovala průměrně na částce 382 mil. Kč. Ještě v roce 2018 dosáhla výše škod částky 431 mil. Kč, ale tento nárůst byl v daném roce nepochybně podpořen i absolutním nárůstem požárů na 3 338 požárů bytových a rodinných domů. Oproti tomu v minulém roce došlo k poklesu počtu požárů na 3 151. Z hlediska ustáleného vývoje škod bychom mohli očekávat jejich přiměřené snížení, ale stal se pravý opak. Paradoxně došlo k nárůstu přímých škod o celých 18 p. b., a to až na výši 510,3 mil. Kč. Tento nárůst škod zcela nepochybně posunul původní očekávání mimo předpokládané mantinely.

Názorně lze však sledovat i změny ve výši průměrných škod na požár. V roce 2011 dosahovala škoda požáru s rozšířenou evidencí výše 184 tis. Kč. V minulém roce byla tato průměrná škoda již za hranicí 260 tis. Kč.

Přibylo požárů se škodou výrazně převyšujících 200 tis. Kč

Podíl požárů, které končí nepříznivými následky, je z dlouhodobé perspektivy vzrůstající. V roce 2011 tvořily požáry s evidovanou škodou asi 58 %, dále tzv. požáry s rozšířenou evidencí. Od roku 2015 pak už podíl těchto požárů pod 60 % neklesl a v minulém roce již překonal 62 %.

Posun průměrné výše přímé škody o 76 tis. Kč je v případě bytových požárů více než signifikantní. Z tohoto důvodu si s pouhým vyjádřením průměrně vzniklé škody nelze vystačit a stojí za to vyvinout více úsilí zkoumat poměrné rozložení těchto škod v rámci širšího spektra možných hodnot.

Protože se výše škod v bytových požárech do roku 2018 udržovala v rámci hranic směrodatné odchylky, byla tato perioda analyzována v celku. Porovnáním období let 2011–2018 a minulého roku lze nalézt potvrzení o předpokladech zvyšující se závažnosti bytových požárů. Zatímco se požáry s nižší škodou udržují ve stejném poměrovém zastoupení, jako tomu bylo v předchozích letech, pak o procentní bod došlo k nárůstu četnosti požárů, u nichž škoda přesahovala již hranici 100 tis. Kč. Tento nárůst je ve všech následujících kategoriích identický a platí tedy i pro požáry se škodou vyšší než 1 milion Kč.

Změny ve vývoji počtu bytových požárů

S ohledem na výši škod postihly požáry bytových a rodinných domů v minulém roce výrazněji střední sociální vrstvy. Dochází zároveň k poklesu celkové sumy bytových požárů s nulovou škodou. Tento jev znamená, že buď skutečně klesá podíl požárů v bytových a rodinných domech, nebo jsou tyto požáry hašeny svépomocí samotnými nájemci ještě v jeho rané fázi. Druhá varianta je velmi pravděpodobná, protože již dříve publikovaná data prokázala³, že se Češi na zdolávání požárů před příjezdem jednotek požární ochrany částečně podílí. Pořád však platí, že pro jedince nebo rodinu může být i zdánlivě drobný požár se škodou několika desítek tisíc likvidační. S ohledem na výši příjmů většiny populace a zvyšující se ekonomické nároky na bydlení je i „průměrný“ požár významnou zátěží.

Jak bylo uvedeno výše, oproti požárům s nulovou škodou došlo v případě požárů se škodou přesahující 100 tis. Kč naopak ke zvýšení jejich četnosti. Výše těchto škod však nemá pravděpodobně přímou souvislost s růstem cen nemovitostí, protože tyto kontinuálně stoupají po celé sledované období. Ačkoliv se vliv cenové politiky v oblasti bydlení promítá částečně i do sféry požárů, bude za tímto skokovým vzrůstem škod zřejmě skryta jiná příčina. Rozbor těchto možných příčin bude námětem některého z dalších dílů k této problematice, stejně jako problematika vlivu sociálních vazeb zejména mezi sousedy v bytových domech při reakci na vznikající požár.