Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Systémy podpor využívání obnovitelných zdrojů energie (II)

"Evropa"

V předchozím dílu byly představeny dva podpůrné systémy umožňující uplatnění obnovitelných zdrojů na trhu s elektřinou. Následující článek představí specifika systémů podpor užívaných ve státech Evropské unie a zamýšlí se nad dalším směrováním a efektivitou podpory.

Rostoucí energetická závislost členských států na třetích zemích a závazky ke snižování emisí skleníkových plynů směrují evropskou politiku k podpoře výroby elektřiny z OZE. Do roku 2010 se má z obnovitelných zdrojů krýt 21 % hrubé spotřeby elektřiny v EU. V přípravě je směrnice EU, která by měla stanovit možnosti a cíle podpory výroby tepla z OZE.

Dle závěrů zprávy z prosince roku 2005 monitorující tuto problematiku, více než polovina členských států EU nedostatečně podporuje výrobu tzv. zelené elektřiny. Komise proto vyzývá členské státy, aby odstranily bariéry a usilovaly o větší využívání obnovitelných zdrojů. Prozatím EK neplánuje zavedení jednotných podmínek na podporu využívání obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny. Na druhé straně by členské země EU měly své národní plány koordinovat na úrovni EU a to zejména z důvodu lepší spolupráce mezi státy.

graf č.1 - srovnání podílu elektřiny vyrobené z oze na hrubé spotřebě pro rok 2003 a cíle roku 2010, zdroj: eurostat
(po kliknutí se obrázek zvětší)

Přehled specifik systémů podpory výroby elektřiny z OZE

systémy pevných výkupních cen

Německo, Řecko, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko

Systémy pevných výkupních cen, s výkupní cenou garantovanou na 10 až 20 let, dostupné bezúročné půjčky, daňová zvýhodnění a investiční dotace až do výše 40%.

Dánsko

Systém pevných výkupních cen platných na 10 let. Výkupní garantovaná cena je dána dle zdroje, poměrem k výši ceny tržní. Pro větrné elektrárny na moři se sjednávají kontrakty na výkup zelené energie na základě státem vyhlašované veřejné soutěže - tzv. tendering.

Francie

Systém pevných výkupních cen. Pro zdroje o výkonu do 12 MW jsou výkupní ceny garantovány na dobu 15 nebo 20 let. Pro zdroje nad 12 MW se vyhlašují tendery.

Estonsko

Systém pevných výkupních cen s povinným výkupem garantovaným pro elektřinu z biomasy a z vodních elektráren na 7 let a pro energii z větru a další technologie na 12 let. Podpůrný systém je naplánován do konce roku 2015 a společně s nízkými výkupními cenami proto nejsou investice do OZE příliš zajímavé.

Maďarsko

Od ledna 2003 systém pevných výkupních cen kombinovaný s povinným výkupem a veřejné soutěže na dodávky zelené elektřiny. Průměrné tarify (1,8 - 2,05 Kč/kWh) bez zohlednění druhu zdroje. Opatření k podpoře výroby z OZE nejsou sjednocena a vzhledem k nízké výkupní ceně jsou investice do výroby z OZE poměrně rizikové.

Litva

Relativně slušné výkupní ceny s povinným výkupem a investiční programy vztahující se pouze na domácí společnosti. Dobré podmínky připojení k rozvodné síti.

Polsko

Povinný výkup zelené elektřiny s cíly stanovenými do roku 2010. Kromě toho jsou zařízení osvobozena od daně.

Slovinsko

Systém pevných výkupních cen, dlouhodobě garantované kontrakty na dodávky elektřiny z OZE, zdanění produkce CO2 a veřejné financování investic do životního prostředí umožňují dobrý rozvoj.

Slovensko

Politika zaměřena na energetickou efektivitu, zahrnující pevné výkupní ceny a daňová zvýhodnění. Relativně slabá podpora OZE. Hlavní podpůrné programy běží od roku 2000, ale z důvodů nízké podpory a nedostatku dlouhodobých garancí nejsou investoři příliš ochotni investovat.

Španělsko

Výrobci energie z OZE si mohou vybrat mezi pevnou (pravidelně revidovanou) výkupní cenou, nebo systémem prémiového příplatku (cena složena z ceny silové elektřiny a příplatku stanoveného vládou a v závislosti na zdroji energie). Oba způsoby jsou možné po celou dobu provozu zařízení. Dále je možno využít bezúročné půjčky, daňové úlevy a regionální investiční pobídky.

Irsko

Uzavírání kontraktů o výkupu zelené elektřiny pro určené technologie na základě státem vyhlašovaných veřejných soutěží doplněné o daňová zvýhodnění investic do OZE. Je plánován přechod na systém pevných výkupních cen.

systémy povinných kvót

Belgie

Kvótní systém obchodovatelných zelených certifikátů v kombinaci s minimální výkupní cenou pro elektřinu z OZE. Federální vláda nastavila minimální výkupní ceny, systém povinných kvót s povinností pro dodavatele pouze v regionu Flandry a Valonsko, v Bruselu dosud zaveden nebyl. Vládou je podporována výstavba větrných elektráren na moři.

Itálie

Kvótní systém obchodovatelných zelených certifikátů, certifikáty jsou vydány pouze na prvních 8 let provozu pro nové kapacity. Povinností výrobce je zajistit určité procento elektřiny z OZE. Od srpna 2005 je zavedena pouze pro fotovoltaické systémy garantovaná výkupní cena.

Švédsko

Kvótní systém obchodovatelných zelených certifikátů. Pro větrné elektrárny investiční podpora a zelené bonusy.

Velká Británie

Nabídkový systém NFFO byl v roce 2002 změněn na systém s obchodovatelnými certifikáty. "Renewable Obligation Certificates" - certifikáty získají společnosti, které vybudují nové obnovitelné zdroje. Výchozí cena byla 1 530 Kč/Mwh. Druhým klíčovým nástrojem a zdrojem financí jsou "Climate Change Levy". Výrobci z obnovitelných zdrojů získávají za svoji výrobu osvobození od těchto poplatků "Levy Exemption Certificates". Tyto certifikáty jsou distribuovány s prodejem silové elektřiny, jsou obchodovány a v konečné fázi jsou použity pro daňové odpočty. Na méně lukrativní výroby (fotovoltaika, energoplodiny) jsou poskytovány granty.

Lotyšsko

Systém povinných kvót od roku 2002 kombinovaný s garantovanou výkupní cenou. Časté politické změny a krátká doba garance výkupní ceny činí investice do oboru rizikové. Vyšší garantovaná výkupní cena pro malé vodní turbíny do 2 MW a větrné elektrárny byly zrušeny v lednu 2003.

Finsko

Systém charakteristický investiční podporou doplněnou o daňové úlevy. V případě větrných elektráren investiční podpora formou dotace až do výše 40 % a pro ostatní zdroje elektřiny z OZE až do výše 30 %.

Jedním z mnoha podpůrných nástrojů výroby elektřiny z OZE je i snížená sazba spotřební daně a daně z přidané hodnoty.

  Sazba DPH Daň na elektrickou energii Hlavní podpůrný mechanismus obnovitelných zdrojů
Belgie 21 *** systém kvóty (zelené certifikáty)
Dánsko 25 * Fixní výkupní tarify
Finsko 22 *** investiční dotace
Francie 19,6/5,5 *** Fixní výkupní tarify (tendery)
Irsko 12,5 - Fixní výkupní tarify (tendery)
Itálie 20/10 ** systém kvóty (certifikáty)
Lucembursko 6 *** Fixní výkupní tarify
Německo 16 ** Fixní výkupní tarify
Nizozemí 19 * Fixní výkupní ceny a daňová zvýhodnění
Portugalsko 5 - Fixní výkupní tarify
Rakousko 20 ** Fixní výkupní tarify
Řecko 8 - Fixní výkupní tarify plus dotace
Španělsko 16 *** Fixní výkupní tarify
Švédsko 25 ** systém kvóty (zelené certifikáty)
Velká Británie 17,5 *** systém kvóty (zelené certifikáty)

průměrná daň z energie: *** méně než 5 eur/Mwh, ** mezi 5-15 eur/Mwh, * nad 15 eur/MWh

Tabulka č.1 - Srovnání spotřebních daní a DPH na energetické výrobky a podpůrných mechanismů obnovitelných zdrojů
energie v členských zemích EU. Zdroj: Szomolanyiová 2002, aktualizováno dle Eurostat 2005

Veřejná podpora

V oficiálních dokumentech Evropské unie můžeme opakovaně nalézt tezi, že za nejlepší ekonomické řešení současných i budoucích environmentálních problémů je obecně považováno zahrnutí externích nákladů do cen energie - tzv. internalizace externalit. Tento problém by pak téměř bezezbytku měla řešit ekologická (energetická) daňová reforma. S ohledem na složitost vyjednávání a vlivů různých skupin je vždy zároveň konstatováno, že druhým nejlepším řešením jsou systémy přímé podpory - dotace, nízko úročené půjčky a ostatní podpory, včetně garantovaných výkupních cen a dalších nástrojů. Veřejná podpora je však vždy dvousečnou zbraní a může být zároveň jednou z příčin neudržitelného rozvoje.

Zodpovědný stát, který se hlásí k principům udržitelného rozvoje, by měl při hledání nástrojů podpory vycházet z objektivního hodnocení opatření. V prvé řadě by měly být vyčerpány veškeré možnosti podpory energeticky úsporných opatření jako výměna oken, tepelná ochrana budov, úspornější elektrospotřebiče apod., a následně podporovat využívání obnovitelných zdrojů.

Externality

Externí náklad, neboli externalita může být definována jako náklad v případě, když někdo nenese sám plné náklady své činnosti, nýbrž část těchto nákladů (často obtížně vyčíslitelných) vzniká jinému subjektu. Toto je nejčastější případ, který charakterizuje tzv. negativní externality. Opačný případ je také možný, pokud subjekt nezískává úplné výnosy své činnosti a tyto výhody plynou jinému subjektu, aniž by za ně platil (pozitivní externalita). Podstatnou charakteristikou externalit bývá, že se jedná o náklady činností a jevů, které neprocházejí trhem. V současnosti je však stále intenzivněji vyvíjena snaha o tzv. internalizaci externalit, tj. jejich zahrnutí do standardních tržních operací. Dalším příkladem může být obchodování s emisemi, ekologická daňová reforma a další mechanismy, které jsou na vyčíslení externích nákladů do značné míry založeny. Přístupů k vyčíslení externích nákladů, zejména pokud jde o energetiku a částečně i dopravu, kde jsou tyto negativní dopady zřejmě nejvyšší, je několik, od těch nejjednodušších až po složité modely zahrnující globální dopady. Negativní externí náklady (dopady) spojené s výrobou a užitím energie, resp. dopravou, případně odpadovým hospodářstvím, je možné vymezit pomocí následujících kategorií:

  • dopady na zdraví (nemocnost, úmrtnost);
  • dopady na budovy a materiály;
  • dopady na zemědelskou produkci a lesní ekosystémy;
  • negativní dopady spojené s hlukem, viditelností, rekreací;
  • dopady na globální oteplování, acidifikace;
  • zajištění dodávek.
Zdroj cena energie (Kč/kWh)
uhlí bez externalit 1,18
uhlí včetně externalit 2,82
skládkový plyn 1,51
geotermální energie 1,87
biomasa zbytková 2,50
energie větru 2,60
hydro 2,80
bioplyn 3,20
biomasa (energetické rostliny) 3,60

Tabulka č.2 - Porovnání ceny energie z uhlí bez a včetně externalit s cenou energie z obnovitelných zdrojů.
Zdroj: Evropská komise.

Dalšími neméně závažnými oblastmi dopadu jsou primární dopady související s přírodními ekosystémy, ztrátou biodiverzity a dopady znečištění v oblasti vod a půdy. Tabulka č. 2 ukazuje porovnání ceny elektřiny vyrobené z uhlí bez a se započtením externalit a náklady výroby elektřiny z biomasy (se započtením externích nákladů). Ať již byla použita jakkoli hloubková metodika, je zjevné, že cena energie z OZE se při započtení externích nákladů stává konkurenceschopnou s energií z klasických zdrojů.

Literatura:

1. Obnovitelné zdroje energie a jejich uplatnění v České republice, kolektiv autorů ČEZ, 2003
2. Zpráva Evropské komise k podpoře výroby elektřiny z OZE, 12/2005
3. http://epp.eurostat.cec.eu.int

 
 
Reklama