Martin Bursík: K návrhu zákona na podporu obnovitelných zdrojů se chováme stejně, jako se chovala koalice při volbě prezidenta republiky

TZB-info: Projednávání zákona o podpoře výroby elektrické a tepelné energie z OZE bylo v Parlamentu odloženo do podzimu. Proč?

Martin Bursík: Při prvním čtení se Poslanecká sněmovna shodla na tom, aby se tento zákon projednával společně s energetickým zákonem, protože zákony jsou navzájem provázány. Jenže energetický zákon měl zpoždění, byť jeho příprava Ministerstvem průmyslu a obchodu a týmem, který MPO sestavilo, začala významně dříve než příprava zákona na podporu obnovitelných zdrojů energie. Čekalo se tedy, až energetický zákon projde vládou. Tento týden (tj. týden od 3.5. do 7.5., pozn. aut.) byl v prvním čtení v Parlamentu. A vše nasvědčuje tomu, že druhé čtení bude až v září.

TZB-info: Pracujete v mezidobí na úpravách zákona? Strana Zelených zákon tvrdě kritizuje a tvrdí, že situaci s obnovitelnými zdroji ještě zhorší...

Martin Bursík: Zákon je "zaparkován" ve Sněmovně. Analyzovali jsme poměrně podrobně záznam z prvního čtení tak, abychom dokázali dát argumenty poslancům, pokud by se i v druhém čtení některá z argumentací opakovala. Především se ale snažíme komunikovat s poslanci, kteří mají o téma obnovitelných zdrojů energie zájem. Měli jsme dvě pracovní setkání s vybranými skupinami poslanců, na kterých tým Ministerstva životního prostředí prezentoval návrh zákona a diskutovali jsme klíčová ustanovení zákona. Z naší iniciativy byl také zorganizován seminář Výboru pro územní správu a životní prostředí, kde se prezentovalo Ministerstvo průmyslu a Ministerstvo životního prostředí jako spolupředkladatelé zákona. Tam byla i dobrá účast odborné veřejnosti.
Vedle komunikace návrhu zákona s poslanci jsme také nuceni reagovat na situaci, která nastala od doby, kdy byl zákon schválen vládou. Reakce se bez výjimky týkají Energetického regulačního úřadu (ERÚ), jehož role v prosazování obnovitelných zdrojů energie je podle mého názoru velmi sporná. Musíme reagovat například na situaci, kdy ERÚ nastavil velmi komfortní výkupní ceny pro spoluspalování biomasy a došlo tak k otřesení s trhem. Musíme reagovat i na skutečnost, že ERÚ prosazuje kvótový model podpory. Připravili jsme proto jakýsi základ pozměňovacích návrhů k zákonu a argumentaci, jejíž hlavním cílem je především dostat ERÚ do linie s vládním návrhem zákona...

TZB-info: A podstrkáváte je poslancům?

Martin Bursík: Ne, diskutujeme s poslanci o místech v návrhu zákona, která by po úpravě postavila ERÚ "do latě". Samozřejmě se to vůbec netýká jeho nezávislosti. O její nezbytnosti není pochyb. V každém případě jde o odlišnou situaci než tu, na kterou jsou poslanci po právu alergičtí. To jest situaci, kdy se nedokáží dvě ministerstva dohodnout a "rozdávají" si to skrytě, prostřednictvím poslanců ve Sněmovně. Motivací naší iniciativy je uhlídat filozofii zákona, na kterém jsme se po těžkých kompromisech shodli s MPO. Nesnažíme se vrátit zpět k nějakému tématu, kde jsme neuspěli v jednáních s MPO.

TZB-info: Co by se konkrétně mělo v zákoně tedy upřesnit?

Martin Bursík: Především by se v zákoně mělo upřesnit zmocnění pro Energetický regulační úřad, který si vykládá zákon po svém a odlišně než vláda. Myslím, že by bylo na místě tento úřad poněkud pokrotit a nasadit mu opratě. ERÚ totiž svým výkladem, který zhmotnil v prováděcí vyhlášce k předkládanému zákonu, úplně mění schéma podpory. Zákon zavádí systém obchodovatelných certifikátů, kde jsou ceny certifikátů diferencovány podle typu obnovitelného zdroje. Současně se zaevidováním vyrobené zelené elektřiny u Operátora trhu vzniká zelený certifikát. Dodavatelé elektřiny konečným zákazníkům jsou zároveň motivováni k nákupu zelených certifikátů v předepsaném objemu - kvótě, jinak by platili penále. Trikem našeho podpůrného schématu je to, že dodavatel plní předepsanou kvótu nákupem zelených certifikátů v předepsané finanční hodnotě. Je jedno, koupí-li certifikáty, které vznikly ve vazbě na výrobu elektřiny z větru, vody nebo biomasy. Tím pádem systém neznevýhodňuje ani nezvýhodňuje jednoho výrobce před druhým. Je založen na filozofii, že potřebujeme v České republice podpořit všechny typy obnovitelných zdrojů, přičemž nelze v roce 2004 odhadnout, který z typů OZE má větší či menší perspektivu, ani jak se budou vyvíjet ceny elektřiny z OZE, protože ceny instalací se významně mění s tím, jak se rozšiřuje trh s OZE. Systém je tedy založen na tom, že nediskriminuje žádného z výrobců. Kdežto ERÚ - změnou jednoho slovíčka - by rád zavedl systém kvót založený na tom, že obchodník naplňuje povinnou kvótu zelené elektřiny tím, že musí určité procento elektřiny, kterou zobchoduje, pořídit z obnovitelných zdrojů. Kvótový systém je ale založen na tom, že si každý pořizuje tu elektřinu, která je nejlevnější. V tu chvíli by se u nás uplatnily nejvíce malé vodní elektrárny. Větrná energetika by skončila, fotovoltaika by skončila. Biomasa by možná zůstala, protože je velmi flexibilní co do regulace výkonu, tzn. elektřina z ní vyrobená má větší tržní hodnotu. ERÚ prosazoval tento kvótový model od začátku, ale měl by ctít vládní návrh zákona. My jsme také prosazovali systém minimálních výkupních cen a když se ukázalo, že není vůle všech dalších partnerů na něm pracovat, museli jsme začít pracovat na jiném podpůrném schématu.

TZB-info: Proč ERÚ prosazuje kvótový model?

Martin Bursík: Vychází z filozofie, že jeho hlavním posláním je chránit zákazníka. Proto podle jeho vysvětlení musí jednat tak, aby cena elektřiny pro zákazníky byla co nejnižší. Když z trhu zelené elektřiny vypadne část výrobců, kteří vyrábějí za vyšší cenu, a bude se obchodovat jen ta elektřina, která je laciná, tak se to samozřejmě v konečné ceně elektřiny promítne. Ale výsledkem bude, že vůbec nedosáhneme našeho národního indikativního cíle v obnovitelných zdrojích a navíc úplně vymažeme některé typy OZE. A jakmile se přeruší výroba, výstavba nových zdrojů a současně výzkum a vývoj, tak bude velmi obtížné se k tomu zase vracet. Takže jeden z našich podnětů upřesňuje zákon tak, aby bylo zcela jednoznačné, že obchodník plní kvótu v korunách, to znamená, že na každou MWh zobchodované elektřiny si musí zakoupit zelené certifikáty v určité finanční hodnotě, a pak je úplně jedno, jestli si je koupí z biomasy, z větru nebo z vody. Ve druhém podnětu reagujeme na další situaci, která také nastala až poté, co byl zákon schválen ve vládě, a to je otázka spoluspalování. ČEZ vstoupil na trh s biomasou a začal ji skupovat. Její cena poté výrazně stoupla a to dělá velký problém stávajícímu trhu, který byl víceméně stabilizován.

TZB-info: Ano, o těchto problémech podrobně pojednával na TZB-info rozhovor se senátorem Josefem Novotným a článek Dr. Robi Kavona. Co s tím?

Martin Bursík: Podrobně jsme tyto problémy diskutovali. V úvahu přicházelo několik scénářů řešení. Principiálně je spoluspalování v pořádku - dochází k substituci uhlí, snižuje se spotřeba vysokoprocentních vápenců na odsíření, redukuje se doprava uhlí z dolů na místo spalování, snižují se emise CO₂. Pokud jde o kvalitu hoření, tak biomasa se v tuto chvíli může spalovat - podle mně dostupných údajů - v sedmi fluidních kotlích v republice. Jde vesměs o kotle pracující v kombinovaném cyklu, tedy kogenerace s využitím tepla. Účinnost činí cca 80 % a je srovnatelná se samostatnou kogenerační jednotkou na biomasu. Pokud jde o kvalitu a energetické využití biomasy, tak je to analogické.
Problém je za prvé s výkaznictvím, tedy jak zajistit, aby se nepodvádělo. V celém řetězci od majitele dřeva přes dopravce až po toho, kdo bude spoluspalovat, vykazovat zelenou elektřinu a dostávat za ni certifikát, by se všem teoreticky vyplatilo chovat se nečestně a vykazovat něco, co nedělají. Je obtížné skutečně vykázat, o jakou biomasu šlo, s jakým energetickým obsahem a zda skutečně byla do kotle přidána či nikoli. Jakmile se totiž jednou spálí, tak je evidence pryč a důkaz je spálen. A zde narážíme na náš třetí podnět k úpravě zákona, ve kterém je podrobněji popsána povinnost vykazování. Říkáme, že provozovatel bude muset prokazatelně vykázat skutečné nabytí biomasy, její kvalitu a skutečné využití pro účely výroby elektřiny. Bude to upravovat ještě speciální prováděcí předpis. Jde o to, aby nešlo jen o výkaznictví na papírech (dodací list, faktura), ale aby provozovatel doložil skutečně, že biomasa byla do zařízení dopravena. Prováděcí předpis bude upravovat, jakým způsobem bude zvážena. Problémem by nebyl ani nějaký systém monitorování dodávky a poté vsádky paliva, kamerové systémy nejsou tak drahé. Konzultovali jsme tento problém s operátorem trhu s elektřinou, který zná velmi dobře hráče na trhu. Podle jeho názoru si žádná z velkých firem nedovolí podvádět, protože jim to nestojí za to. Přesto je nutné to co nejlépe definovat. Podvádění by diskvalifikovalo nejen toho, kdo podvádí, ale obnovitelné zdroje jako takové.

TZB-info: Ale i kdyby se nepodvádělo, tak tento systém silně zvýhodňuje ČEZ, který naprosto minimální úpravou stávajících kotlů inkasuje velmi solidní výkupní cenu 2 Kč/kWh, a znevýhodňuje nová zařízení, která díky vysokým počátečním investicím mají velké odpisy!

Martin Bursík: Tady je potřeba nepropadat panice ze stávajícího stavu, kdy Energetický regulační úřad nastavil ceny na 2 Kč/kWh pro spoluspalování a 2,50 Kč/kWh pro biomasu. Ceny totiž nestanovil na podkladě zmocnění z tohoto zákona, ale podle zákona stávajícího. ERÚ z veřejných prostředků pořídil výzkumnou práci, která na podkladě statistik průměrných investičních i provozních nákladů stanovuje s využitím nákladového modelu výkupní ceny. Nápadně vysoká cena pro spoluspalování a malá diference mezi cenou spalování biomasy a spoluspalováním jsou více než podezřelé. Podezření z toho, že ERÚ nastavil ceny neobjektivně, hraničí téměř s jistotou. To je věc, kde by ERÚ měl obhájit svoji nezávislost. Způsob, jakým může obhájit korektnost, nezávislost a objektivnost nastavení cen, je v tom, že zveřejní podklady a kalkulaci výkupních cen.

TZB-info: Jenže to je právě to, co zveřejnit zjevně nehodlá. Tyto údaje jsou prý předmětem obchodního tajemství.

Martin Bursík: Přečetl jsem si podrobně zákon o právu na informace. Studie, kterou zadává ERÚ jako podklad pro stanovení výkupních cen, je pořizována z veřejných prostředků. Proto jde o informaci, na kterou se vztahuje právo na informace podle zákona 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Zákon definuje ve vymezení pojmů ekonomické a finanční analýzy použité v rozhodování ve věcech životního prostředí, pokud byly pořízeny z veřejných prostředků. Jediným omezením, na kterém by se ERÚ mohl točit, je omezení přístupu k informacím z důvodu ochrany obchodního tajemství podle paragrafu osm. Tady ale dělá ERÚ velikou strategickou chybu. Je v zájmu podnikatelů, kteří poskytují informace o investičních a provozních nákladech svých instalací, ale byly tyto informace zohledněny ve výpočtech výkupních cen, později certifikátů. To znamená, že při minimu dobré vůle ze strany ERÚ by tito partneři souhlasili s poskytnutím dat v dohodnuté agregované formě, která na jedné straně neohrozí jejich konkurenceschopnost a na straně druhé umožní ERÚ obhájit svoji nezávislost.
Nejprve o data požádal ministr Ambrozek, pak pan senátor Novotný. ERÚ odmítá údaje poskytnout. Podle mého názoru je tento postoj ERÚ neudržitelný, ERÚ údaje musí zveřejnit. Máme v této souvislosti připraveny další kroky. Současně se doufám podaří zadat studii, která by paralelně a nezávisle poskytla výpočet průměrných investičních a provozních nákladů na výrobu zelené elektřiny z toho kterého typu instalace.
ČEZ, který je v tématu spoluspalování velmi aktivní, zároveň počítá s tím, že mu dnešní mimořádně komfortně nastavená výkupní cena, resp. výnos za jednotku prodané zelené elektřiny, zůstane po dobu patnácti let v této výši. Na to reaguje další podnět. V návrhu zákona se říká, že ceny nemohou klesnout meziročně o více než 10 %. Ale protože předpokládáme, že pro spoluspalování je cena nastavena neobjektivně a tato neobjektivita přesahuje těchto 10 %, tak doporučujeme tuto doložku u spoluspalování zrušit - tak, aby měl ERÚ volné ruce a mohl ceny upravit pod tlakem odborné veřejnosti a nepochybně i pod tlakem vlády, která by měla dohlížet na to, že ERÚ koná objektivně. Ostatně vláda jediná má pravomoc odvolat šéfa ERÚ.
Upřesnění zákona cestou pozměňovacích návrhů je zkrátka velmi podstatné. Mám dokonce za to, že kdyby nebyly přijaty, tak bude veliký problém se zákonem v původní vládní podobě souhlasit.

TZB-info: Znamená to, že zákon nebyl připraven dobře?

Martin Bursík: Ne. Znamená to, že ERÚ se nechová korektně. My jen přidáváme uzly na provaz, kterým ERÚ svazujeme a nutíme, aby se choval v intencích zákona. Jinou instituci než ERÚ tady totiž nemáme. Dlouhou dobu byla tendence přesunout některé z kompetencí ERÚ na MPO - například stanovení roční kvóty. Jenže stanovení roční povinné kvóty je čistě expertní záležitostí. Je třeba mít přesnou databázi týkající se instalovaného výkonu a výroby elektřiny v daném roce, mít evidenci připravovaných projektů a nastavit kvótu o něco výše, tak, aby se trh hnal dopředu. To vše jsou čistě technické záležitosti. Politické rozhodnutí, že má být 8 % zelené elektřiny v roce 2010, to už Česká republika přijala tím, že podepsala přístupovou smlouvu v Athénách. Politicky rozhodovat už tedy není potřeba, musí to dělat nezávislý orgán. Ale musí plnit tu roli, kterou má. A pokud to ERÚ nepochopí, tak na to musí vláda zareagovat.

TZB-info: Ale i když to pochopí, tak rok 2010 tu máme už za šest let. Zákon bude v nejlepším případě platit od počátku příštího roku. Lze náš závazek 8 % vůbec reálně stihnout?

Martin Bursík: Myslím, že ano.

TZB-info: Státní pokladna je ale prázdná...

Martin Bursík: Státní pokladna s tím nijak nesouvisí. Když se podíváme na investice do větrné energetiky a na potenciální zájemce, kteří tu jsou (očekává se zhruba 930 GWh výroby z energie větru, který by měl tvořit nějakých 20 % podílu obnovitelných zdrojů), tak vidíme, že tato oblast nepotřebuje víceméně žádné státní finance. Záleží na výkupních cenách, které by měly garantovat návratnosti investice. Jsme si vědomi toho, jak vypadá státní pokladna i jak vypadá Státní fond životního prostředí, proto jsme nastavili systém tak, aby investor dosáhl na komerční úvěr a přitom měl garanci, že se mu nezmění výkupní ceny nebo ceny certifikátů po dobu 15 let. S touto jistotou by měl do podnikání jít i bez dotací.

TZB-info: Vraťme se ale ještě ke spoluspalování. Lze ho nějak regulovat, aby neovlivňovalo trh se dřevní štěpkou tak brutálním způsobem jako nyní?

Martin Bursík: Po diskusích jsme dospěli k modelu, který by to mohl řešit a zamezit konkurenci spoluspalování s malými výtopnami i s dřevozpracujícím průmyslem. Přímo v zákoně nebo v prováděcí vyhlášce by bylo stanoveno, že ten, kdo vyrábí zelenou elektřinu spoluspalováním, na to může využít pouze účelově pěstovanou biomasu. V tu chvíli nezasáhne do stávajícího trhu. Navíc by tato podmínka mohla významně přispět k nastartování nového trhu s účelově pěstovanou biomasou, který zatím v podstatě neexistuje. Ministerstvo zemědělství možnost pěstování energetických plodin sice registruje, ale nebere je jako rovnoprávný a perspektivní segment zemědělské výroby. Velcí hráči přitom jdou do spoluspalování nejen proto, že teď mají komfortní podmínky a cenu, ale pravděpodobně i proto, že je to dobré z marketingových důvodů, protože budou mít vlastní zelenou elektřinu. A z ekonomického pohledu je to pro ně také zajímavé - lépe generovat certifikáty vlastní výrobou než je nakupovat od výrobců. V tom je kouzlo vertikálního propojení ČEZu - z pěti distribučních společností se vyčlení obchodníci, kteří budou dodávat konečným zákazníkům. A ti si budou plnit kvótu v první řadě certifikáty, které si vyrobí ze spoluspalování. Tady je potřeba, aby ERÚ zareagoval v případě, že by spoluspalování výrazně vzrostlo. V takovém případě by bylo třeba zvýšit meziroční kvótu, aby se neomezoval rozvoj dalších typů obnovitelných zdrojů.

TZB-info: Bude při stanovování ceny certifikátů zohledněna velikost zařízení?

Martin Bursík: Ano, toho se týká náš další podnět. Podle něj by se výkupní ceny a ceny certifikátů stanovily odlišně s ohledem na velikost instalovaného výkonu zařízení, podobně jako v rakouském modelu. V případě elektřiny z biomasy by se stanovily podle jejích druhů a způsobů využití. Vše by upřesnil zvláštní prováděcí právní předpis. Vzala by se v úvahu i celková účinnost využití primární energie, tedy zda jde jen o výrobu elektřiny, nebo o kogeneraci. To by mělo dát šanci malým decentralizovaným zdrojům a těm, kde je energetické využití primárního paliva nejvyšší.
A konečně poslední podnět reaguje na nezbytnost poskytnout potenciálním investorům co nejdříve informaci, jak bude ERÚ přistupovat k "překlopení" systému minimálních výkupních cen do systému obchodovatelných certifikátů. Jestliže někdo například dnes začíná uvažovat o výstavbě větrné elektrárny, tak ví, že v tuto chvíli je výkupní cena 2,70 Kč/kWh. Ví, že od 1. 1. 2006 bude pod režimem obchodovatelných certifikátů, a tuší, že cena těchto certifikátů by mohla být kolem 2,50 Kč/kWh. Dalších 20 hal. by měl získat na základě obchodního kontraktu prodejem silové elektřiny. Prodat silovou elektřinu z větru za 20 hal. bude poměrně jednoduché, protože to je velmi nízká cena a obchodníci, kterým nebude nestabilita elektřiny z větru dělat problémy a kteří obchodují dost velký objem elektřiny, aby si mohli vyrovnat odchylku v rámci svého obchodování, ji rádi nakoupí. Ale investor plánující dnes výstavbu nemá jistotu, že cena certifikátu bude 2,50 Kč, může být i jiná podle toho, jak k tomu regulační úřad přistoupí. Podle zákona tak, jak je teď koncipován, ERÚ nastavuje výkupní ceny a ceny certifikátů vždy k 30. 11. předchozího roku. Kdyby se systém certifikátů zavedl v roce 2006, tak teprve 30. 11. 2005 by se potenciální investor dověděl proporci ceny certifikátu a zbytku, tedy tržní ceny elektřiny. A to je pozdě. Proto navrhujeme, aby ERÚ již letos v listopadu, kdy bude stanovovat minimální výkupní ceny, s předstihem jednoho roku stanovil ceny certifikátů, byť takto stanovené ceny nebudou v prvním roce využívány. Půjde o informaci pro investory, která jim řekne, jak se regulační úřad dívá na proporce dnešní výkupní ceny a budoucí ceny certifikátu.

TZB-info: Podle Strany Zelených zákon zvýhodňuje výrobce, kteří stihnou zahájit výrobu do roku 2006, tedy především velké a silné investory.

Martin Bursík: Neela Winkelmann ze Strany Zelených si vykládá návrh zákona tak, že kdo stihne postavit nový zdroj pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2006, ten bude mít garantováno po dobu 15 let, že může dál pokračovat v systému minimálních pevných výkupních cen a prodávat zelenou elektřinu za cenu, která mu náležela v rok spuštění zdroje. Ti, kdo to nestihnou, budou konkurenčně znevýhodněni. To je opravdu hrozivý princip. Naštěstí však není v zákoně vůbec uveden. Není vůbec rozdíl, zda postavíte zařízení v roce 2005, 2006, nebo 2010. Zákon je konstruován tak, že každý výrobce, který zkolauduje zdroj, připojí ho a zahájí výrobu, má pro daný rok regulačním úřadem stanovenou cenu certifikátu nebo minimální výkupní cenu - podle toho, o jaký zdroj se jedná. Když je to malý zdroj do 200 kW instalovaného výkonu, jde o minimální výkupní cenu, u větších zdrojů jde o minimální ceny certifikátů. A tato cena je mu garantována po dobu 15 let. Je úplně jedno, kdy to postaví. Ale jestli Neela Winkelmann burcuje tímto způsobem investory, aby rychle spustili zdroje a stihli to do konce roku 2005, tak je to jen dobře.

TZB-info: Proč se v návrhu zákona nepočítá se systémem pevných výkupních cen, který se osvědčil třeba v Německu? Systém certifikátů je každopádně o dost složitější.

Martin Bursík: Podle kompetenčního zákona má kompetenci přípravy tohoto zákona Ministerstvo průmyslu a obchodu a tam nikdo nechtěl o minimálních výkupních cenách ani slyšet. Zahájili jsme jednání a oba naši partneři, tedy ERÚ i MPO, prosazovali kvótový model, což jsme pokládali za katastrofu. Několik měsíců jsme se snažili hájit minimální výkupní ceny, do doby, než jsme se dověděli, že MPO a jeho expertní tým, který pracuje na energetickém zákoně, připravil do energetického zákona paragraf, na kterém trvá a který hovoří o tom, že provozovatel distribuční soustavy od data úplného otevření trhu s elektřinou, tedy od 1. 1. 2006, nebude moci být držitelem licence na obchodování s elektřinou. To znamená, že provozovateli distribuční soustavy (tedy dnešním distribučním společnostem jako jsou Pražská energetika, Jihočeská energetika atd.) nebude možno uložit ze zákona povinnost, aby vykoupil veškerou zelenou elektřinu, kterou v jeho regionu výrobci vyprodukují. Kdyby ji vykoupil a té elektřiny by bylo více, než kolik dokáže sám využít pro pokrytí ztrát (to se pohybuje mezi 3 - 8 % podle toho, jaké zákazníky daná distribuční společnost má), tak by s ní nemohl nic dělat. Nemohl by ji zobchodovat, protože nebude mít licenci na obchodování. Jedná se o princip oddělení regulovaných činností od neregulovaných podle novely směrnice o otevírání vnitřního trhu s elektřinu. Podle mého názoru je výklad této směrnice ze strany MPO dosti extenzivní. Není potřeba to takto striktně upravit. Problém je, že jsme tohle nedokázali ovlivnit.

TZB-info: Proč tedy ale v Německu může pokračovat systém minimálních výkupních cen? Oni přece také otevírají trh a evropské směrnice pro ně rovněž platí!

Martin Bursík: Němci to kvalifikují tak, že ze strany provozovatele distribuční soustavy nejde o obchodování, ale pouze o předání elektřiny. Podle nich výrobce elektřinu pouze předá provozovateli přenosové soustavy, ten ji pak rozdělí mezi všechny obchodníky. Je to právní problém. Právníci tvrdí, že podle našeho právního řádu prodá-li výrobce elektřinu a dostane za ni od provozovatele distribuční soustavy minimální výkupní cenu, pak se provozovatel distribuční soustavy stává vlastníkem této elektřiny. Chce-li ji předat dál, musí ji prodat, předat vlastnictví. Jsem ekolog s politickou zkušeností, nikoli právník. Myslím, že při dobré vůli by to jistě šlo nějakým způsobem ošetřit, i když by se musel udělat zásah do energetického zákona.

TZB-info: A dobrá vůle není?

Martin Bursík: Není, to mohu po roce práce v expertní skupině říci zcela jistě. Výsledkem je zákon, který je uměním možného i nemožného. Řadu principů se nám do zákona podařilo prosadit. V tuto chvíli ale nedokážu říct, jestli by byl lepší systém minimálních výkupních cen překopírovaný z Německa, nebo náš systém. Systém certifikátů je složitý pro pochopení, což není dobré. Čím je systém složitější, tím je větší riziko, že v sobě má nějaké mouchy. Riziko chceme odstranit tím, že operátor trhu, což je profesionální organizace, která funguje efektivně a je nezávislá, by si měl systém předem namodelovat. Má na to, nemýlím-li se, jakýsi twinningový program s Nizozemci a bude mít k dispozici i potřebný software. Měl by to vymodelovat s konkrétními, reálnými daty, která má k dispozici. Do roku 2006 je pořád ještě čas na odstranění zásadních problémů, pokud by se objevily. Uvědomuji si, že systém minimálních výkupních cen je velmi komfortní z pohledu investora. To je velmi důležité, protože jen podpůrné schéma, které bude atraktivní pro investory, nám napomůže dynamicky rozvinout obnovitelné zdroje. Německý systém je ale poměrně nákladný. Cena elektřiny se skládá z mnoha složek: první je výroba silové elektřiny, dále jsou tam systémové služby - to, co si účtuje provozovatel distribuční soustavy atd. A tyto služby jsou v Německu výrazně dražší než u nás, to znamená, že marže, tedy rozdíl mezi cenou pro výrobce a pro koncového spotřebitele, je tam výrazně vyšší než u nás. Německý systém začíná být v Německu kritizován a kdoví, jak to tam se systémem minimálních výkupních cen dopadne.

TZB-info: Co upřednostňuje Evropská komise?

Martin Bursík: Evropská komise se neshodla na tom, že by byl nějaký systém ideální. Systém certifikátů funguje v Británii a ve Švédsku. Mně je bližší systém minimálních výkupních cen, ale rozhodně to není tak, jak to podávají naši Zelení, že bychom měli systémem "CTRL C - CTRL V" okopírovat německý zákon. Takhle jednoduché to není.

TZB-info: Jestliže se do zákona doplní pozměňovací návrhy, může tedy nakonec dobře fungovat?

Martin Bursík: Myslím, že může. Jsou tam ale další problémy. Třeba přeshraniční obchodování. Jakmile bude vyřešen jednotný evropský rámec pro certifikaci původu elektřiny, bude zájem řady zemí nakupovat zelenou elektřinu. Vyvstane stejný problém, jako u emisního obchodování, tj. tzv. "double conting". Jak zajistit, aby si podíl zelené elektřiny nezapočítávaly dva státy, ale jen ten, ve kterém se skutečně spotřebuje? To zatím nemáme ošetřeno a neuměli bychom to ani v systému minimálních výkupních cen. My budeme provádět certifikaci původu zelené elektřiny, kterou nařizuje evropská směrnice. Vezměme případ, že někdo vyrobí zelenou elektřinu a ERÚ bude počítat, že kompletní produkci koupí čeští dodavatelé a certifikáty se zaevidováním vyrobené elektřiny spojené půjdou do plnění naší kvóty. A najednou místo toho, aby vyrobená zelená elektřina vstoupila do našeho systému a byly vygenerovány certifikáty, nám elektřina "uteče" za hranice a žádné certifikáty z ní nevzniknou. Kdyby se tohle stalo ve větším měřítku, nebudou dodavatelé schopni plnit kvótu, i kdyby se přetrhli a namísto, aby pak zaplatili penále za nenaplnění kvóty, budou hromadně podávat žaloby na stát. No, uvidíme, co se zákonem ještě udělají poslanci.
Pro nás je důležité udržet samostatný zákon, protože do energetického zákona by bylo v budoucnosti složité zasahovat. Do samostatného zákona to bude jednodušší. Důležité je také udržet podporu tepla, protože v tom jsme mezi evropskými státy vpředu. V České republice je 77 % potenciálu OZE právě v teple, proto jsme tolik stáli o podporu výroby tepla z obnovitelných zdrojů.
Otázkou však je, zda bude vládní návrh zákona Poslaneckou sněmovnou schválen. Situace podle mne není nepodobná volbě prezidenta, v jejímž finále zvolila koalice opozičního předáka prezidentem. Nebyli schopni se dohodnout na jednom vlastním kandidátovi, až zvolili cizího. U obnovitelných zdrojů se zatím chováme analogicky. Strana Zelených si představuje, že je možné zkopírovat německý zákon a máme to. Česká společnost pro větrnou energii má vlastní verzi zákona, který prosazuje. V tuto chvíli ale nikdo nemá většinu a poslanců, kterým leží obnovitelné zdroje na srdci, je hrstka.

TZB-info: Kde lze nalézt aktuální verzi návrhu zákona?

Martin Bursík: Na webových stránkách Parlamentu ČR jako tisk číslo 529.

TZB-info: Obraťme list. V jakém stavu je ekologická daňová reforma? Podle harmonogramu prací měla být v březnu zveřejněna k veřejné diskusi a v dubnu předložena vládě.

Martin Bursík: Její koncept je hotov, 6. května byl dokončen a prezentován ministru Ambrozkovi, který ho schválil. V nejbližší době bude odeslána na Ministerstvo financí, které je spolupředkladatelem. Harmonogram by měl být dodržen, v červnu by se měla projednat ve vládě.
S výsledkem jsem docela spokojen. Ministerstvo financí ji původně chtělo stáhnout z programu jednání vlády s tím, že by neradi jakkoli zvyšovali daňovou zátěž a že už reforma veřejných financí je pro obyvatele dostatečné břemeno. Ale daňová reforma nezasahuje do tohoto volebního období. Česká republika požádala o odklad účinnosti směrnice 96/2003, o zdanění energetických výrobků a elektřiny, do roku 2008. Od roku 2008 by kromě dnešní spotřební daně na naftu a benzin měla být nově zdaněna elektřina, odlišně pro domácnosti a průmysl, a dále uhlí a koks. Navrhujeme, abychom v roce 2006 současně s otevřením trhu s elektřinou zavedli poloviční sazby tak, aby náběh na plné sazby byl postupný. Reforma je výnosově neutrální a vybrané peníze se zase vrací.

TZB-info: Zlevní tedy sociální pojištění?

Martin Bursík: Ne, s Ministerstvem práce a sociálních věcí nebyla rozumná domluva. Mají hodně zamotanou hlavu z reformy důchodového systému a o šesté neznámé do jejich rovnice o pěti neznámých už nechtěli ani slyšet. Nakonec jsme se dohodli s Ministerstvem financí, že kompenzace půjde formou snižování přímých daní. Toto ale jistě bude ještě předmětem politické diskuse ve vládě, protože jde o ryze politické rozhodnutí. Je tam zajímavý aspekt týkající se Státního fondu dopravní infrastruktury, protože 20 % výnosu spotřebních daní je jeho příjmem. A tady jim najednou přijde v důsledku ekologické reformy příjem, který by v roce 2015 měl být 20 % z 40 miliard, to je zhruba 8 miliard korun. Navrhujeme podmínit využití těchto prostředků na nepochybná ekologická opatření, tedy na rozvoj železniční dopravy, využívání alternativních paliv v dopravě a i na cyklodopravu.

TZB-info: Bude mít reforma takový výnos, aby stimulovala k nižší spotřebě neobnovitelných zdrojů? V Německu se např. zvýšila cena 1 kWh el. energie o 30 hal, plynu o asi o 4 haléře, zatímco odvody na sociální pojištění klesly o 1,7 %. To přece nemůže stačit, aby se tato reforma vůbec mohla projevit, to je v mezích běžných výkyvů cen...

Martin Bursík: Ale je třeba vzít do úvahy také ceny nafty a benzinu, které u nás tvoří více než 70 % příjmů ze spotřebních daní. V Německu je totiž kromě Británie a severských zemí nejdražší benzin a nafta v celé Evropě.

TZB-info: A to je kvůli ekologickým daním, nebo kvůli spotřebním?

Martin Bursík: Ekologické daně se rovnají zvýšeným nebo nově zavedeným spotřebním daním. Je to totéž. Zpět k Německu: klobouk dolů před německou vládní koalicí. V zemi, kde je průmysl i export postaven na automobilovém průmyslu, kde je auto téměř posvátnou krávou, kde politici argumentují pro zachování neomezené rychlosti na dálnici tím, že tak němečtí občané hromadně testují německé vozy a pomáhají jejich pronikání na trh, v takové zemi prosadit ekologické daně a zdražit naftu a benzin na jednu z nejvyšších cen v Evropě vyžaduje velké politické umění a velkou odvahu. Po zavedení tam zaznamenali snížení spotřeby paliv v dopravě a navíc stoupl počet cestujících v hromadné dopravě. A zvýšil se průměrný počet osob v autě.
Ale i v Německu nabíhala reforma postupně. Bariérou jejího většího efektu je to, že se nedaří harmonizovat daňové systémy jako takové na evropské úrovni. Sjednocení sazeb v EU je ale vize vzdálenější budoucnosti, bude-li kdy vůbec realizována. Nyní jsou vlády, které se chovají ekologičtěji a do ceny výrobků zahrnou negativní vlivy na životní prostředí, ihned terčem opozice, která křičí "poškozujete konkurenceschopnost našeho průmyslu!" Taková rozhodnutí vyžadují politické schopnosti, odvahu a také schopnost přemýšlet za horizont jednoho volebního období. Zdražení energií vyvolává větší poptávku po efektivitě, rozvíjí inovace. Samozřejmě, že ekonomiky, které se vydají tímto směrem, z toho v posledku vydělají. Nakonec, i když došlo ke stanovení minimálních sazeb ekologických daní teprve v listopadu minulého roku, již deset zemí staré evropské patnáctky přijalo v nějaké formě ekologickou daňovou reformu. V Německu začne mimochodem debata znovu. Na Ústavní soud se tam obrátilo s ústavní stížností sdružení dopravců kamionové přepravy a provozovatelé mrazíren potravin, které mají centrální sklady, s tím, že ekologická daňová reforma poškozuje jejich konkurenceschopnost v Evropě. Před 14 dny spor prohráli. To je hodně důležitá výhra německého ministerstva životního prostředí, resp. státu. Po určitém oddechovém čase se očekává nová diskuse o dalších stupních daňové reformy v Německu.

RNDr. Jana Plamínková, TZB-info: Děkuji za rozhovor.