Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Názor pracovníka z oblasti topných zdrojů na plnění a důsledky zákona č. 86/2002 Sb.

Požádali jsme o názor pracovníka jednoho z našich předních výrobců plynových kotlů na téma naplnění a důsledky zákona č. 86/2002 Sb. V příspěvku jsou popsána úskalí, se kterými se mohou autorizované osoby pro měření emisí malých zdrojů setkat z pohledu výrobce. Praktické zkušenosti a postřehy by mohly být námětem pro novelu výše zmíněného zákona.

V současnosti často některé regionální orgány s odvoláním na zákon č. 86/2002 Sb. stanovují občanům žádajícím o stavební povolení přísnější emisní limity na kotle než jsou požadovány při schvalování kotlů k uvedení na trh notifikovanými zkušebnami dle norem platných v EU.

Hlavním problémem zde je, že tyto přísnější limity nejsou nikde vyhlášeny, ačkoli je zákonnou povinností příslušných orgánů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší vyhotovit programy pro zlepšování kvality ovzduší a zveřejnit je na úřední desce a veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto "neveřejných" limitů je často vyžadováno při kolaudaci, a protože není zajištěna rovnost těchto limitů pro všechny účastníky, může docházet minimálně ke zvýhodňování určitých dodavatelů, každopádně však dochází ke spoustě zbytečné komunikace, stresům občanů a nedorozuměním. Dokud nebudou náležitě vyhotoveny a vyhlášeny zmíněné programy, měly by být tyto limity zásadně prezentovány jako nezávazná doporučení.

Druhou novinkou zákona č. 86/2002 Sb. je povinnost podnikatelských subjektů provozujících malé zdroje znečištění s jmenovitým výkonem nad 11 kW (u tuhých paliv 15 kW) provádět každé dva roky měření účinnosti, měření emisí a kontrolu spalinových cest.

Je zde několik zásadních problémů:

1. Měří se bez rozdílu staré, nové, obyčejné, kondenzační, nízkoemisní, dokonce i kotle se značkou "Ekologicky šetrný výrobek" a to ve stejných časových intervalech. To naprosto likviduje dobrovolné ekologické aktivity uživatelů a deklasuje tyto kontroly na byrokratický úkon. Vždyť i u podstatně složitějších, rychleji se opotřebovávajících a nebezpečnějších zařízení jako jsou automobily se první povinná technická prohlídka a měření emisí provádí až po 5 letech.

2. Není úplně jasné, jakým způsobem a kým vlastně budou kontrola a měření prováděny. Z jakéhosi nejasného důvodu bylo měření emisí zároveň spojeno s kontrolou spalinové cesty a pro autorizovanou osobu byl stanoven požadavek živnostenského oprávnění v oboru kominík (dále jen "kominík"). Na kontrolu spalinových cest již existují jiné předpisy požadující kontroly v ještě kratších intervalech než měření emisí. Navíc již delší dobu funguje kvalifikovaná skupina lidí s koncesí na měření středních a velkých zdrojů, z neznámých důvodů však tito lidé malé zdroje bez kvalifikace "kominík" měřit nesmí, ačkoli by bylo racionální využít jejich dlouholetých zkušeností. Navíc získat požadovanou kvalifikaci "kominík" v reálném čase je prakticky nemožné. To vše povede k nedostatku opravdu zkušených autorizovaných osob.

Vzhledem k požadavku nominálního výkonu zdroje při měření a nutnosti měřicích otvorů je možné, aby "kominík" provedl měření a zkontroloval spalinovou cestu pouze v případě zdrojů určených pro odvod spalin do komína, kde může běžný uživatel uvést zdroj do jmenovitého výkonu a měřicí otvor může vytvořit pouze v kouřovodu, který nepatří mezi "vybrané stavební výrobky".

Pokud je u zdroje s odvodem spalin do komína nutný k uvedení do jmenovitého výkonu servisní zákrok, pak není možné, aby jej provedl "kominík", a je nutná spolupráce "kominíka" s výrobcem autorizovanou osobou s oprávněním na elektrické zařízení (dále jen "servis"). Účast dvou autorizovaných osob u jednoho malého zdroje znečištění je však velmi podivná, obzvlášť pro toho, kdo za kontrolu bude platit.

Nejkatastrofálnější je situace v případě uzavřených spotřebičů typu C tzv. "turbo". Potrubí pro odvod spalin i přívod vzduchu u spotřebičů typu C je také často součástí vybavení kotle, se kterou byl kotel zkoušen a certifikován, takže v případě staršího potrubí nemajícího měřicí otvory (protože to nebylo předepsáno) je dodatečné vytvoření měřicích otvorů problém jak technický, tak i legislativní. Tyto spotřebiče jsou mimo jiné i elektrická zařízení a ke kontrole celé spalinové cesty (ve smyslu příslušné normy pro tyto kotle) je nutný zásah do kotle, který může provádět jen "servis". Kontrolu spalinové cesty může tedy provést pouze osoba, která je zároveň "kominík" i "servis", což je prakticky neexistující kombinace. Pokud kontrolu provede pouze "kominík", tak v podstatě přebírá zodpovědnost za zařízení, včetně případných záručních oprav, protože výrobcem neautorizovaný zásah je obvykle považován za porušení záručních podmínek. Pokud naopak "kominík" kontrolu spalinové cesty neprovede, hrozí mu postih od inspekce státního dozoru, takže pozice "kominíka" je krajně nezáviděníhodná. Podobná je i situace provozovatele zdroje. Jediným schůdným řešením je nevyžadovat v budoucí novele zákona č. 86/2002 Sb. kontrolu spalinových cest a u osob oprávněných k měření malých zdrojů nevyžadovat kvalifikaci "kominík". V současné podobě nemůže být zákon č. 86/2002 Sb. naplněn.

3. Je s podivem, že zdroje na plynná paliva spalující standardizované plynné palivo, které byly vždy všeobecně požadovány za ekologické, jsou posuzovány stejně jako zdroje na tuhá paliva, která produkují výrazně více škodlivin a navíc u nich není vůbec kontrolována kvalita, odpovídající množství a správné uskladnění (zde by byly užitečné dlouholeté zkušenosti kominíků). Ve srovnání se zdroji spalujícími vlhká tuhá paliva spolu s různými odpady jsou emise škodlivin plynových zdrojů nicotné a jejich měření takřka malicherné.

4. Měří se pouze zdroje provozované v souvislosti s podnikatelskou činností (vesměs celospolečensky užitečnou činností), které navíc patří většinou k těm modernějším. Náklady s tím spojené jsou přitom nakonec stejně zahrnuty do ceny zboží a služeb pro všechny spotřebitele, takže je stejně zaplatíme my všichni. Jistě by bylo vhodnější přeměřovat pouze skutečně staré zdroje v dezolátním stavu bez ohledu na provozovatele.

5. Z celospolečenského hlediska vzniká otázka, zda je taková nákladná a extrémně kontrolní činnost, jako je zbytečné přeměřování emisí nových plynových kotlů, opravdu aktuální. Problémy jako všeobecná zadluženost, zdražování, dopravní nehodovost, nízká porodnost, kouření atd. se jeví jako aktuálnější.

6. V současnosti díky nízkým pořizovacím nákladům a výhodným sazbám opět vzrůstá obliba elektrických kotlů na úkor plynových. Ačkoli je to pro naši firmu příznivé, protože zde máme mnohem menší konkurenci než u plynových kotlů, je třeba poznamenat, že se Česká republika zavázala zvýšit produkci elektrické energie z obnovitelných zdrojů na 8% do roku 2010, takže každý 24 kW elektrický kotel navíc znamená cca 2 kW obnovitelného zdroje elektřiny navíc. Jelikož je potenciál obnovitelných zdrojů v Česku nízký, je možné, že přehnané ekologické a kontrolní požadavky na plynové vytápění a nemalé prostředky do nich vložené v konečném důsledku zapříčiní postih za nesplnění závazku vůči EU.

Závěr: Nejjednodušším a nejdemokratičtějším řešením by bylo stanovit zodpovědným za náležitý stav malého zdroje a činnosti s ním související jeho provozovatele, který se sám rozhodne, zda si včas pořídí nové a spolehlivé zařízení, zda starší zdroj nechá měřit v zákonem stanovených intervalech, nebo zda bude riskovat adekvátní postih v případě negativního výsledku namátkové kontroly orgánem pověřeným kontrolou. Malé zdroje by se měly měřit až po dosažení určité doby, závislé na jejich ekologických kvalitách. Také je nutno nespojovat měření s kontrolou spalinových cest a netrvat na kvalifikaci "kominík", mimo jiné i proto, aby si provozovatel mohl případně vybrat, zda bude měření provádět k měření autorizovaný "servis" při servisní kontrole zdroje, nebo k měření autorizovaný "kominík" při kontrole a čištění komína.

Ing. Josef Knob
Zaměstnanec oddělení technického rozvoje - Protherm spol. s r.o.

 
 
Reklama