Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Reakce na článek Ing. Knoba

Článek je reakcí na článek Názor pracovníka z oblasti topných zdrojů na plnění a důsledky zákona č. 86/2002 Sb. publikovaný na portálu TZB-info 22. dubna. Autor postupně reaguje na jednotlivé body prezentované v původním článku.

S velkým zájmem jsem si přečetl názor pana Ing. Knoba a rád bych na něj reagoval.

Zkusme si názory pana Ing. Knoba rozebrat bod po bodu v tom pořadí, jak je on sám ve svém článku prezentoval.

1. O tom, které spotřebiče je třeba měřit (podle jejich zařazení - ekologicky šetrný, modrý anděl apod.), se samozřejmě vedou debaty i ve státech EU, kde kominíci již dlouhé roky měření spalovacích zdrojů provádějí. Bylo by samozřejmě dobrým a užitečným řešením, kdyby se u určitého druhu výrobků - např. výrobky s modrým andělem nebo s oceněním ekologicky šetrný výrobek apod. - první měření tzv. odročilo např. na čtyři roky nebo podobně. To je věcí diskuze a kominíci jistě budou z těch, kteří toto budou plně podporovat. O tom, které zdroje (z hlediska konstrukce - např. kondenzační apod.) se měřit mají a které ne, by se měla na základě již zjištěných přesných hodnot rozvinout solidní technická diskuze a to nejlépe na nezávislé akademické půdě a na základě prvních statistických údajů, které vyplynou z již prováděných měření. Již v letošním roce byli kominíci iniciátorem změny nařízení vlády č. 352/2002 Sb. Tato změna se především týká technických podmínek jako jsou - vzorec pro výpočet účinnosti, limity CO, limity účinnosti atd., atd. Potřeba těchto změn vyplynula z praxe a kdo jiný než ti, co měření provádějí, by na toto měli upozorňovat - jedná se o snížení limitů účinnosti spalování u zásobníkových ohřívačů TUV, kogeneračních jednotek, teplovzdušných agregátů a technologických spotřebičů vůbec apod. Dále jsme navrhli změny týkající se především zvýšení limitu CO u tuhých a kapalných paliv.
Takže. Kominíci budou určitě i v budoucnosti navrhovat změny v legislativních předpisech tak, aby zákon č. 86/2002 Sb. opravdu napomáhal v praxi a to jak provozovatelům, tak i výrobcům, servisním technikům, kominíkům a v neposlední řadě i nám všem, kteří tu se svými rodinami žijeme a dýcháme.

2. Oddělit ze systému palivo - spotřebič - odtah spalin některou jeho část a předpokládat, že neexistuje funkční závislost mezi nimi, je pro mne zcela nepochopitelné, zvlášť u někoho, kdo je zaměstnancem společnosti, která se výrobou a prodejem dvou z těchto částí přímo zabývá. Pokud autorizovaná osoba, která provádí měření malých zdrojů, není schopna odborně posoudit i odtah spalin, potom bude stále a stále docházet ke ztrátám lidských životů - otravy CO od plynových spotřebičů v důsledku nefunkčního odtahu spalin apod. (Pozn.: jen v okrese, kde bydlím, došlo ke dvěma smrtelným otravám oxidem uhelnatým ze spalin od spotřebičů na zemní plyn z uvedených důvodů během dvou let. Stejná situace je bohužel v okrese sousedním a v dalších je i horší.) Na rozdíl od zdrojů středních, které jsou umístěny v kotelnách s obsluhou, případně opatřeny zabezpečovacími prvky - čidla úniku CO apod., je většina malých zdrojů umístěna v prostředí, kde lidé přímo žijí, či pracují. Proto ten ROZDÍL v metodice měření a v požadavcích na vzdělání.

V současnosti je na MŽP ČR autorizováno cca 200 osob, které autorizované měření již nějakou dobu provádějí a v minulosti již prováděly. Jako jediné řemeslo mají kominíci již skoro 10 let v řemeslné náplni své živnosti i měření komínové ztráty. Možná i proto to byli právě kominíci - respektive Společenstvo kominíků ČR, které za pomoci svých členů již zhruba před 10 lety provádělo měření malých zdrojů znečišťování a jako první na území ČR se tímto problémem začalo v praxi a samozřejmě na své náklady zabývat. V roce 1998 byla Českou energetickou agenturou na základě podkladů právě od kominíků vydána publikace nazvaná "Optimalizace odvodu spalin spotřebičů paliv z hlediska úspor paliv a snížení množství emisí", která o tomto problému (znečišťování ovzduší malými zdroji) pojednává a v závěru uvádí možné úspory paliv, které je možno dosáhnout pravidelnou kontrolou a servisem zmíněných spalovacích zdrojů.

V SRN provádí kominíci měření komínové ztráty, množství CO a prachových částic již přibližně 30 let. Kominíci v ČR se od svých kolegů z Bavorska díky naší velmi úzké mezinárodní spolupráci v rámci Evropské federace kominických mistrů seznamují s touto činností již od roku 1990 v každoročních týdenních kurzech v kominické škole v Mühlbachu i v dalších vzdělávacích zařízeních jednotlivých zemí EU. Společenstvo kominíků ČR je již od roku 1992 členem výše zmíněné Evropské federace kominických mistrů, což jeho členům umožňuje mimo jiné i možnost jinak nedosažitelného vzdělávání v oboru, včetně předávání neocenitelných zkušeností od kolegů z ostatních zemí EU. Co se týká možného vzdělání - od roku 2002 probíhá díky SKČR rekvalifikace na Stavebním učilišti v Praze, kde je možno získat výuční list v oboru kominík. Proto nechápu, jak může ten, kdo se v letošním roce přihlásil za člena SKČR a zároveň se o možnosti vyučení v oboru kominík informoval přímo na uvedeném SOU v Praze (jako pan Knob), s čistým svědomím veřejně prohlásit, že získání vzdělání v oboru kominík je v reálném čase (co to je, reálný čas?) nemožné. Rekvalifikace trvá cca 10 měsíců a jejím výstupem je výuční list v oboru kominík.

Jak jsem již napsal, v SRN je měření všech spalovacích zdrojů (včetně domácností) povinné a to jedenkrát do roka. Všichni výrobci proto na svá spalovací zařízení montují v ovládacích prvcích tzv. "kominíčka", což není nic jiného, než možnost uvést zařízení do jmenovitého výkonu pouhým přepnutím tlačítka a to samozřejmě bez nutného zásahu servisu. U nás samozřejmě výrobci toto tlačítko (které využívá i servis) na ovládací panel spotřebičů nemontovali - no přece když neexistuje povinnost měření, tak proč. Dnes to ale začíná fungovat i u nás a i tuzemští výrobci spalovacích zdrojů začínají na své výrobky toto tlačítko montovat (např. VIADRUS) . Asi bych v uvedení zdroje do jmenovitého výkonu proto nehledal vážný problém. Spíš bych se snažil najít cestu, jak provozovatelům a kominíkům tuto situaci ulehčit a ne chtít kvůli tomu zrušit zákon, případně obviňovat autorizované osoby z neschopnosti a nekompetentnosti. Pokud se jedná např. o kaskádový systém, v žádném případě není kominík v dané kotelně sám, ale provozovatel mu tzv. přidělí toho, kdo spotřebič obsluhuje (rozumějte má na starosti) a který se vyzná v regulaci a v tom, jak spotřebič uvést do provozu, což má každá autorizovaná osoba - kominík popsáno v příručce jakosti.

Problém u měření tzv. "Céček" (spotřebiče typu "C") tak, jak je popsán v článku, na který reaguji, se netýká nesoustředných (ne koaxiálních) odtahů spalin. Co se týká spotřebičů "C" se soustředným odtahem spalin, snad jen tolik: Jistě není možné, aby měřicí otvory u takto provedených odtahů spalin prováděly osoby, které na to nemají oprávnění. Kontrola spalinové cesty u těchto spotřebičů se provádí tak, že se nejdříve posoudí umístění vyústění spalinové cesty na fasádě či nad střechou podle ČSN, případně TPG, a jednak měřením množství kyslíku v přisávaném vzduchu zvláštní sondou k tomu určenou - tím lze velice přesně zjistit těsnost spalinové cesty. Proto není v žádném případě nutné kvůli kontrole spalinové cesty rozebírat spotřebič. Dodat do soustředného odtahu od spotřebiče typu "C" tzv. kus na měření je otázka pro autora článku sice neřešitelná a vyvolává v něm katastrofické představy účinků zákona, ale pro obyčejného dobrého praktika - "servisáka", který má oprávnění zasahovat do spotřebiče, je to rutinní pracovní výkon. Některé firmy jako např. THERMONA mají v cenících (přístupné na internetu) koleno pro soustředný odtah spalin rozměrů 100/60 mm se sondou pro měření za cenu 630,00 Kč. Jiný rozměr - 125/80 mm je možno koupit u jiných firem - jako např. u firmy BUDERUS. Někteří výrobci, kteří na trhu v ČR působí řadu let, již v minulosti upozorňovali zákazníky, že mají na výběr - koupit si koleno bez měřicích, nebo s měřicími otvory s tím, že v budoucnu je reálná změna zákona ve prospěch měření malých zdrojů. Rozdíl v ceně činil řádově stokoruny (cca 100 až 200 Kč).

Kominíci svou činností nechtějí (a ani to nedělají) brát někomu práci, či podvádět a vydírat zákazníky. Naopak. Naším cílem je zkvalitnit služby pro naše zákazníky a neplést se ostatním odborníkům tam, kde je jejich místo. Kontrola podle mého názoru má být oddělena od možnosti opravit zjištěné závady. Servisní technik dostává od zákazníka práci a jistě nebude jeho zájmem dokázat svému "chlebodárci", že svou práci neprováděl dobře. Naopak. Nezávislá osoba (kominík) je placen zákazníkem za to, že zjistí skutečný stav. Je tomu tak proto, aby zákazník neměl pocit (mnohdy i oprávněný - tady se podobnost s STK přímo nabízí), že závady byly zjištěny pouze proto, aby mohl být proveden servis a naopak. Na místních úrovních je spolupráce mezi kominíky a servisními techniky dobrá, já osobně ji mám dokonce výbornou. Vzájemná důvěra, úcta k práci jiných a spolupráce mezi námi "odborníky" pak přinese užitek a prospěch konečnému zákazníkovi a celé společnosti (když má pracovník z oblasti topných zdrojů tak rád to celospolečenské hledisko).

3. Zdroje na jakákoliv paliva včetně zemního plynu jsou zdrojem poškozování životního prostředí a to ne pouze z hlediska vypouštěných škodlivin, ale hlavně z hlediska nutnosti palivo vytěžit a spálit. Zemní plyn patří samozřejmě z hlediska tvorby škodlivých látek ve spalinách mezi palivo tzv. "ekologické", na rozdíl od uhlí. Nicméně i zemní plyn je palivo, které nepatří k tzv. obnovitelným zdrojům, a proto je velmi důležité pro nás i budoucí generace, kolik ho bude zbytečně spáleno. Každý ušetřený m³ zemního plynu je zároveň i úsporou finančních prostředků a to jak z kapes provozovatele zdroje, tak i z kapes nás všech (ozdravění životního prostředí taky něco stojí a nejsou to malé částky). Proto kominíci s velkým zadostiučiněním přivítali vyhlášku o palivech, která konečně umožňuje alespoň zamezit spalování různých tuhých a kapalných látek, které ani ke spalování určeny nejsou - na severní Moravě se v posledních letech ujaly tzv. kalové brikety, což není nic jiného než uhelné kaly napěchované do PET lahví. Mnoho kominíků je dnes již vybaveno např. vlhkoměry paliva, kdy mezi naše doplňkové služby zákazníkům patří i zjištění, zda jimi používané palivo (jedná se hlavně o dřevo) je dostatečně vysušené. Určitě by nebylo vhodné nabízet zákazníkům služby ve stylu změřím - špatný výsledek, potom spravím, znovu změřím - dobrý výsledek, případně druhý způsob - za to, že u Vás servis dlouhodobě provádím, tak výsledek měření bude "bez závad". Je jenom pro dobro zákazníka a pro nezpochybnitelnost celého procesu "měření malých zdrojů", aby stav jím provozovaného zařízení kontrolovala jiná osoba, než ta, která ho "servisuje". Servisní technici určitě o práci nepřijdou - naopak jim budou zákazníci přibývat. Zákazníci pak budou mít jistotu, že měření bylo provedeno nezávislou osobou.

4. Měření pouze zdrojů určených k podnikání není dobré. Jistě je nezpochybnitelné, že většina malých zdrojů, které jsou provozovány u fyzických osob, nejsou v dobrém stavu právě v návaznosti na absenci jakékoliv odborné údržby a servisu a to i přesto, že se výrobci snaží např. uznáním a délkou záruky, aby zákazníci pravidelnou údržbu spotřebičů prostřednictvím servisního technika prováděli. Bylo by vhodné a tím myslím pro všechny - výrobce, servis, kominík, provozovatel, aby byly měřeny zdroje bez rozdílu toho, kdo je provozuje - tak jak je tomu např. v SRN. Kominíci již dlouhé roky pracují na tom, aby si i provozovatelé malých zdrojů z řad fyzických osob uvědomili (na rozdíl od autora článku, který mou reakci vyvolal), že služba měření a kontroly je službou především v jejich prospěch a ve prospěch životního prostředí - což samozřejmě přináší i úspory finančních prostředků vynakládaných na ozdravění poškozeného životního prostředí.

5. Tvrzení, že měření účinnosti spalování, množství vypouštěných látek a kontrola stavu spalinových cest je z celospolečenského hlediska zanedbatelnou záležitostí a že problémy, jakými jsou nízká porodnost, kouření, nehodovost, zadlužení firem apod. jsou z celospolečenského hlediska problémy daleko více důležitými, je přinejmenším zavádějící. Malé zdroje znečišťování velmi podstatně ovlivňují kvalitu ovzduší a tím i množství prostředků, které je potom třeba vynaložit na zlepšování poškozeného životního prostředí. Pokud se podaří zajistit, aby se měření provádělo opravdu u všech zdrojů, potom bude samozřejmě toto mé tvrzení jednoznačně prokazatelné. Dalším velice důležitým pozitivem, které z měření malých zdrojů vyplývá, je i možnost zjistit, jaký je skutečný stav znečišťování ovzduší v ČR, jaký je rozdíl mezi jednotlivými regiony, jaké druhy spotřebičů na jaká paliva jsou u nás v jednotlivých regionech používány atd., atd. To by mělo být důležitým pomocníkem pro státní správu, která bude v rámci EU rozhodovat o přidělování finančních prostředků jednotlivým regionům na zlepšování životního prostředí. Pokud mám přistoupit na argumenty používané v článku, na který reaguji, pak je nutno se autora zeptat, zda nízká porodnost nemůže být spoluzaviněna i následkem špatného životního prostředí. Společenstvo kominíků ČR podobně jako ostatní profesní sdružení ve státech EU se rozhodlo všemi dostupnými prostředky pomáhat státu v tom, aby zdravé životní prostředí bylo samozřejmostí a ne aby Ministerstvo životního prostředí bylo nechtěným orgánem státní správy, který je nutno zrušit, protože nám ukládá nesmyslné povinnosti. Společenstvo kominíků ČR je sběrným místem dat z měření, která po zpracování dále poskytuje Českému hydrometeorologickému ústavu a Ministerstvu životního prostředí ČR. Již dnes je zpracován systém, kdy jednotlivé autorizované osoby budou data z měření zasílat na sběrné místo elektronickou formou.

6. Finanční prostředky vynaložené na měření účinnosti a množství vypouštěných látek činí pro provozovatele v přepočtu na kalendářní měsíc cca 20,00 až 30,00 Kč. Proto tvrzení autora článku o tom, že měření má vliv na ceny výrobků, je opět tak jako některá jeho další tvrzení přinejmenším zavádějící a účelové. Věřím jen, že se tak stalo v důsledku nedostatku informací, které měl ve chvíli, kdy článek psal, k dispozici.

Vždy jsem byl a i dnes jsem přesvědčen o tom, že měření malých zdrojů a kontrola stavu spalinových cest přinese všem zúčastněným užitek. Jsem zcela vyveden z míry, že zaměstnanec společnosti, která by z hlediska svého vývoje, možnosti plánování výroby, optimálního využívání jejích výrobků apod. měla měření malých zdrojů podporovat, prezentuje ve veřejném médiu svůj názor podpořený podle jeho prohlášení vedením firmy, který zcela jednoznačně vrací situaci tam, kde byla před rokem 2002, kdy si zákazníci rozhodovali sami o tom, zda si nechají spotřebič seřídit a vyčistit. Jeho doporučení, aby si zákazníci sami rozhodovali o tom, jestli vůbec a v případně že ano, tak v jakých intervalech budou měření a pravidelnou údržbu spotřebičů a spalinových cest provádět, není jistě prospěšné ani pro výrobce, ani pro servisní techniky, ani pro kominíky a nejdůležitější je, že ani pro provozovatele zdrojů samotné. Jen díky měření jedné autorizované osoby (čerpáno ze skutečnosti) se z cca 200 spotřebičů změřených v roce 2004 vyřadilo z provozu šest vadných a nevyhovujících spotřebičů starší výroby, které byly nahrazeny moderními zdroji. V jednom případě dokonce došlo ke změně palivové základny a systému vytápění u celé výrobní firmy. Již nepočítám, kolik bylo učiněno objednávek na seřízení a vyčištění spotřebičů. V budoucnosti je jen věcí státní správy, zda bude majitele starších zdrojů s nízkou účinností motivovat ke koupi nového zdroje, jehož návratnost bude pro provozovatele finančně zajímavá. Solidní argumenty podpořené nezpochybnitelnými údaji z měření a kontrol budou velmi důležitým argumentem při jednáních, která v budoucnosti jistě se státní správou na tato témata povedou nejen kominíci, ale i ostatní profesní sdružení, ve kterých je Společenstvo kominíků ČR aktivním členem.

V současné době je z řad těch, kdo nechápou danou problematiku v celém jejím rozsahu a sledují pouze své úzké oborové cíle, vyvíjen tlak na to, aby měření malých zdrojů prováděl někdo jiný, nebo aby bylo zcela odstraněno, případně se alespoň omezil jeho rozsah (např. zvýšením dolní hranice výkonu spalovacího zdroje). Jsem přesvědčen, že všechny tyto zmíněné kroky nepovedou ku prospěchu všech, ale pouze ku prospěchu úzké skupiny tzv. zainteresovaných osob. Snažme se společně o to, aby naším prvořadým cílem byl spokojený zákazník, aby naše činnost měla nějaký smysl a abychom neměli pocit, že naše činnost je nepotřebná a zbytečná. Nesnažme se všem dávat najevo, že proto, že jsem příslušníka jiného oboru přistihl při tom, jak udělal nějakou chybu, tak celé řemeslo nestojí za nic. Važme si práce těch druhých, diskutujme s nimi a než je "šmahem" odsoudíme jako celou profesi k záhubě, zkusme si vyslechnout i jejich argumenty. Neznalost zákona neomlouvá a v konečném důsledku si za to mohu vysloužit i trest. Já dodávám: neznalost problematiky ve všech jejích důsledcích trestná není. Jsem však schopen napáchat škody, které budou nenapravitelné a jejich důsledky nakonec dopadnou i na mne samotného. Dovolte mi, abych na závěr uvedl příklad, který mne samotného přesvědčil o tom, že není všechno tak, jak to daný jedinec vidí ze svého pohledu - navíc ovlivněného mediálním tlakem.

V době, kdy byl zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší v Poslanecké sněmovně ke schvalování, vyvíjeli někteří politici přes média za silného spolupůsobení některých pracovníků komerčních televizí tlak na veřejnost, že je to zákon, který bude omezovat jejich svobody. Zrovna v té době k nám přišli na návštěvu moji rodiče. Vzhledem k tomu, že bylo pěkné teplé jarní odpoledne, sedli jsme si společně na zahradu, nalili si něco dobrého k pití a začali debatovat. Mimo jiné se řeč stočila i na jmenovaný zákon. Můj táta, kterého si nesmírně vážím, mi vyčetl, že podporuji zákon, který mi mimo jiné zakazuje například spálit listí na mém pozemku. Debatu jsme vzhledem k diametrálně odlišným názorům ukončili a začali probírat jiné "důležitější věci". Tak nám příjemně plynul čas. Kolem páté hodiny odpolední se na sousední pozemek dostavil můj soused. Prohodili jsme pár slov a věnovali se vlastní zábavě. V tom nás zaujalo jeho počínání. Můj soused, se kterým vycházím velice dobře a nikdy jsme spolu neměli žádné rozepře, začal na zahradu vytahovat z domu starý nábytek - čalouněnou sedačku. Všichni jsme si ještě dělali legraci, že si asi budou venku dělat posezení. Na uvedenou sedačku si však nesedl ani náznakem. Rozdělal oheň, bohužel ne na opékání špekáčků, na kterém začal postupně starý nábytek pálit. Vzhledem k tomu, že sice lehký, ale přesto dostatečný vítr foukal od ohniště směrem k nám, donutila nás tato okolnost opustit dosavadní místo a přestěhovat se i s proviantem do domu.

Ve chvíli, kdy začal soused starý nábytek na své zahradě pálit, můj táta řekl: "no to snad nemyslí vážně ?" On to ale vážně myslel. Vždyť přece - kdo mu má co mluvit do toho, co si na své vlastní zahradě dělá. No ne? Já v tom vidím přesně ten rozdíl v chápání demokracie u nás a v jiných zemích. U nás je demokracie chápána jako institut nedotknutelnosti mé vůle, mého obydlí, mého jednání a to bez ohledu na okolí. Ve vyspělých demokraciích je demokracie chápána jako možnost svobodně projevit svou vůli, jako institut zajišťující nedotknutelnost mého vlastnictví, ale pouze v případě, kdy svým jednáním, případně nešetrným provozováním svého majetku neohrožuji zdraví a životy ostatních. Jak by každý z nás reagoval na to, že v řadové zástavbě mi shořel dům jenom proto, že soused nezajišťoval vymetání komínů podle přepisů? Budeme i v budoucnu reagovat na to, že si naše děti nemohou hrát na naší zahrádce proto, že je tam nesnesitelné ovzduší, tak, že je zavřeme do domu? Věřím, že tvůrce článku "Názor pracovníka z oblasti topných zdrojů na plnění a důsledky zákona č. 86/2002 Sb." si ani neuvědomil, co mohou jeho návrhy v konečném důsledku znamenat.

 
 
Reklama