Vyhláška 277/2007 Sb. o kontrole klimatizačních systémů
Dne 19.10.2007 vstoupila do platnosti vyhláška 277/2007 Sb. o kontrole klimatizačních systémů. Tato vyhláška spolu se zákonem 177/2006 Sb. o hospodaření energií, vyhláškou č. 148/2007 o energetické náročnosti budov a vyhláškou 276/2007 Sb. o kontrole účinnosti kotlů implementují do české legislativy směrnici EU 2002/91/ES o energetické náročnosti budov.
Vyhláška 277/2007 Sb. o kontrole klimatizačních systémů upřesňuje metodiku kontroly klimatizačních zařízení o jmenovitém výkonu větším než 12 kW. Vyhláška se příliš neodchyluje od zásad prezentovaných v prvním konceptu pro kontrolu (inspekci) klimatizačních systémů zpracovaném v rámci projektu Phare CZ2003/004-338.02.02 (Lain, Kodytek 2005), který vycházel z dokumentu TC 156 (2005) a byl publikován v předcházejícím článku.
Cílem pravidelné kontroly klimatizačních zařízení je snížit spotřebu energie a omezit emise oxidu uhličitého. Kontrola by měla zahrnovat posouzení účinnosti klimatizace a velikosti zařízení v porovnání s požadavky na chlazení budovy.
Ve vyhlášce je definováno sedm bodů které zahrnuje pravidelná kontrola, dalších sedm bodů, které by měla zahrnovat virtuální prohlídka, tři body zahrnující ověření stavu údržby a čtyři body ověření funkce klimatizačního systému. Dále je specifikováno, co má obsahovat zpráva o kontrole a jak budou osoby provádějící kontroly přezkoušeny. Přílohou vyhlášky je vzor zprávy o kontrole klimatizačního systému.
Vyhláška nabývá účinnosti 1.1.2009.
Vyhláška je stručná a přehledná, bohužel základní problém inspekce klimatizačních zařízení absolutně neřeší.
Vyhláškou specifikovaná kontrola klimatizačního zařízení splňuje požadavky směrnice 2002/91/Es. Je však otázkou, jak důkladně by mělo být k jednotlivým krokům přistupováno, jak detailní řešení bude požadováno.
Při přílišném zjednodušení se z kontroly stane jen další zbytečný byrokratický úkon což je pravděpodobné. Na druhou stranu pro detailní řešení často chybí prostředky, čas a i dostatečný počet odborníků.
Je pravděpodobné, že výše zmiňované zákony a vyhlášky přispějí k zvýšení zájmu o snížení spotřeby energie budov pro chlazení. Stávající stav legislativy však dosud není dostatečně účinným nástrojem pro výrazné prosazení nízkoenergetického chlazení budov.
