Potřebujete pro váš bytový dům vyřešit
zateplení
financování oprav
rekonstrukci kotelny
čistou fasádu
Zjisti více
První on-line konference portálu TZB-info
Rekonstrukce a provoz bytových domů
středa 9.12.2020od 10:00 hod.
Registrovat se
Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Regulace tepelné energie pro vytápění a přípravu teplé vody v české legislativě

Článek přináší souhrnné a přehledné informace o regulaci tepelné energie na vytápění a teplé vody v české legislativě. Informuje nejen o povinnostech, ale i o nutných postupech a zásazích, které je nutné provést při zateplení obvodového pláště.

Základním zákonem v této oblasti je zákon č. 406/2006 Sb. o hospodaření energií. Původní zákon č. 406/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001 prošel změnami provedenými zákonem č. 359/2003 Sb., zákonem č. 494/2004 Sb., zákonem č. 180/2005 Sb. a zákonem č. 177/2006 Sb.

Pro stavebníky a vlastníky budov (mimo jiné bytová družstva a společenství vlastníků bytových jednotek) je z tohoto zákona nejzávažnější § 6a "Energetická náročnost budov". V jeho odst. (1) se praví: "Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí zajistit splnění požadavků na energetickou náročnost budovy a splnění porovnávacích ukazatelů, které stanoví prováděcí právní předpis, a dále splnění požadavků stanovených příslušnými harmonizovanými českými technickými normami. Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na energetickou náročnost budov, porovnávací ukazatele, metodu výpočtu energetické náročnosti budovy a podrobnosti vztahující se ke splnění těchto požadavků. Při změnách dokončených staveb jsou požadavky plněny pro celou budovu nebo pro změny systémů a prvků budovy."

V tomto bodě je prováděcím právním předpisem, na který odkazuje zákon, vyhláška MPO č. 152/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. Na tuto vyhlášku odkazuje i odst. (10) § 6a, v němž se praví: "Vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek nesmí při užívání nových budov nebo při užívání budov dokončených po jejich změně mající vliv na všechny tepelně technické vlastnosti překročit měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a chlazení a pro přípravu teplé vody stanovené prováděcím právním předpisem."

Pro vlastníky budov a uživatele bytů je rovněž velmi důležitý odst. (10), v němž se říká: "Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Konečný spotřebitel je povinen umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto zařízení."

V hlavě V. definuje zákon č. 406/2006 Sb. v § 12 přestupky. Zde se v odst. (1) říká, že fyzická osoba se dopouští přestupku tím, že podle písmene i): "Jako stavebník nebo jako vlastník budovy nevybaví vnitřní tepelné zařízení budovy přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům podle § 6a odst. (10) ve lhůtě podle § 14 odst.(2)."

V § 12a jsou definovány správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob. Podle jeho odst. (1) se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že podle písmene i): "Jako stavebník nebo vlastník budovy nevybaví vnitřní tepelné zařízení budovy přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům podle § 6a odst. (10) ve lhůtě podle § 14 odst. (2)."

Podle § 12a odst. (6) se za správní delikt uloží pokuta podle písm. b) do výše 100 000 Kč. Správní delikty podle tohoto zákona projednává Státní energetická inspekce. V prvním stupni územní inspektorát, v jehož územní působnosti se nachází místo spáchání správního deliktu. O případném odvolání rozhoduje ústřední inspektorát.

Ve výše citovaném § 14 odst. (2) zákon uvádí: "Povinnost podle § 6a odst. (10) vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie musí být splněna do 6 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona." Protože zákon nabyl účinnosti podle § 15 dnem 1. ledna 2001, uplynula lhůta povinnosti vybavit otopné soustavy termostatickými ventily dnem 31. prosince 2006. Koncem roku 2006 však vyšel zákon č. 574/2006 Sb., kterým byla tato lhůta posunuta o jeden rok, čili do 31. prosince 2007.

Na zákon č. 406/2006 Sb. navazují vyhlášky MPO č. 151/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie, a č. 152/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům.

Vyhláška č. 151/2001 Sb. se podle § 2 odst. (2) vztahuje na nově zřizovaná zařízení a na rekonstrukce zařízení, k nimž bylo vydáno stavební povolení po dni nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. 12.dubna 2001).

Vyhláška č. 152/2001 Sb. se podle § 2 odst. (1) vztahuje na ústřední vytápění a centrální přípravu teplé užitkové vody

  1. v bytech a nebytových prostorách bytových budov nájemních, družstevních i bytových budov s byty ve vlastnictví osob,
  2. v provozních prostorách budov nebytových.

Ve vyhl. č. 151/2001 Sb. jsou z hlediska regulace tepelné energie nejdůležitější § 5 "Vnitřní rozvod tepelné energie" a § 8 "Regulace a řízení dodávky tepelné energie".

V § 5 je nejdůležitější odst. (1), v němž se praví: "Každý spotřebič tepelné energie se opatří armaturou s uzavírací schopností, pokud to jeho technické řešení a použití připouští. Každé otopné těleso se se opatří ventilem s uzavírací a regulační schopností s regulátorem pro zajištění místní regulace a u dvoubodového napojení vyjma jednotrubkových otopných soustav též regulačním šroubením, pokud se nejedná o případ podle § 8 odst. (5)." Současné použití termostatických ventilů a regulačních a uzavíratelných šroubení lze mimo jiné doporučit zejména u starších zařízení proto, že při případné výměně otopného tělesa není nutno vypouštět topnou vodu přinejmenším z části otopné soustavy.

Regulací a řízením dodávky tepelné energie se zabývá § 8 odstavcích (1) až (7). Jejich znění je toto:

  1. Oběhová čerpadla se dimenzují na jmenovitý průtok a tlakovou ztrátu hlavní zásobované větve rozvodu.

  2. Oběhová čerpadla v předávacích stanicích s jmenovitým tepelným výkonem nad 50 kW se vybaví automatickou plynulou nebo alespoň třístupňovou regulací otáček, pokud tomu nebrání bezpečnostně technické ukazatele.

  3. Oběhová čerpadla v otopných soustavách s jmenovitým tepelným výkonem nad 50 kW se vybaví automatickou plynulou nebo alespoň třístupňovou regulací otáček, pokud tomu nebrání bezpečnostně technické ukazatele.

  4. Zdroje tepla se vybaví automatickou regulací umožňující centrálně snížit či odstavit dodávku tepelné energie, stejně jako zapnout a vypnout elektrická zařízení v závislosti na venkovní teplotě nebo jiné určující veličině. Volba druhu regulace upřednostňuje požadavek maximálních úspor tepelné energie. Požadavek se nevztahuje na kotelnu s násypnými kotli na tuhá paliva.

  5. Spotřebiče se vybaví místní regulací tak, aby se dosáhlo zohlednění tepelných zisků z oslunění a vnitřních tepelných zisků. U skupin spotřebičů a u skupin místností stejného typu a druhu využití v nebytovém objektu se připouští skupinová regulace.

  6. K zajištění úsporného, bezhlučného a bezporuchového provozu celé otopné soustavy se okruhy jednotlivých vertikálních větví nebo více okruhů tvořících celistvou zónu vzhledem k tepelným ziskům vytápěných prostor nebo otopná soustava tvořící menší samostatný celek s více než 70 % otopných těles opatří regulačními ventily s regulátory tlakové diference nebo regulátory objemového průtoku nebo automatickým přepouštěcím zařízením, pokud to dovoluje požadavek na teplotu ve vratném potrubí.

  7. U rozvodu tepelné energie a vnitřního rozvodu vytápění a teplé užitkové vody se prokazuje seřízení průtoků měřením v jednotlivých větvích otopné soustavy měřením tak, aby odpovídaly projektovaným jmenovitým průtokům s maximální odchylkou ± 15 %. Měření se provádí při uvádění do provozu, po odstranění závažných provozních závad, při nedostatečném zásobování nebo přetápění u některého odběratele či spotřebitele a při změnách zařízení, které ovlivňují tlakové poměry v síti zejména při připojení nových a odstavení stávajících odběratelů či spotřebitelů. Protokol o měření a nastavení průtoků zůstává trvale uložen u provozovatele rozvodu či vnitřního rozvodu.

Z ustanovení výše uvedených odstavců je závažný zejména požadavek odst. (3), proti němuž se v praxi často hřeší a otopné soustavy jsou provozovány s čerpadly, která jakoukoliv regulaci otáček neumožňují.

Z odst. (6) vyplývá, že pro správnou a nehlučnou funkci termostatických ventilů je jim nutno předřadit regulátory tlakového rozdílu, nejčastěji umístěných na patách stoupacích potrubí. Tento požadavek v sobě samozřejmě obsahuje i nárok na vypracování kvalitního projektu.

Velmi zajímavý a v praxi někdy obtížně splnitelný je požadavek odst. (7). Aby bylo možno jej splnit, musí být jak otopné soustavy tak i soustavy teplé vody (dříve TUV) vybaveny přístroji, které umožní nejenom regulaci, ale i měření průtoků. U soustav teplé vody je tak nutno vybavovat cirkulační potrubí.

U vyhlášky MPO č. 152/2001 Sb. jsou z hlediska regulace a měření či indikace nejzajímavější § 3 "Pravidla pro vytápění", zejména jeho odstavce (10), (11) a (12), dále § 4 "Pravidla pro dodávku teplé užitkové vody", § 5 "Měrné ukazatele spotřeby tepelné energie na vytápění a na dodávku teplé užitkové vody uplatňované při užívání nových nebo při změně dokončených staveb", § 6 "Regulace ústředního vytápění a dodávky teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce" a § 7 "Měření množství tepla a teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce".

V § 3 odst. (10) se praví: "V průběhu vytápění je podle odst. (6) v obytných místnostech a v ostatních prostorách s obdobným využíváním vybavených otopným tělesem odpovídající průměrná teplota vnitřního vzduchu naměřená teploměrem odstíněným vůči sálání okolních ploch a vlivu oslunění oproti číselné hodnotě výpočtové teploty vnitřního vzduchu stanovené projektem

  • vyšší o 1 °C v místnosti s jednou venkovní stěnou,
  • vyšší o 1,5 °C v místnosti se dvěma venkovními stěnami,
  • vyšší o 2 °C v místnosti s třemi a více venkovními stěnami,
  • navíc vyšší o 1 °C v místnosti s nadměrným zasklením.
  1. Vytápění na vyšší průměrné teploty vnitřního vzduchu ve vytápěné místnosti je možné v případě bytů za předpokladu požadavku více než dvou třetin nájemníků a za podmínky, že v bytech ani nebytových prostorách nebudou překročeny limity vnitřních teplot.

  2. Nepřekročitelné limity průměrných teplot vnitřního vzduchu pro byty a nebytové prostory v bytových a nebytových budovách jsou dány zvýšením průměrných vnitřních teplot stanovených podle zásad uvedených v odstavcích 6, 10 a 11 o hodnotu 2 °C, případně teplotami určenými v nebytových prostorách technologickými předpisy nebo stanovenými odbornou expertízou.

Zde je nutno uvést, že zejména požadavky odst. (12) lze jenom těžko kontrolovat za stavu, kdy uživatel bytu nemusí umožnit kontrolním orgánům vstup do svého bytu.

V § 5 se definují měrné ukazatele spotřeby tepla v odstavci (1) takto:

1. Měrné ukazatele spotřeby tepelné energie na vytápění a dodávku teplé užitkové vody vztažené na m2 započitatelné podlahové plochy bytů, nebytových prostor a společných prostor bytových budov postavených, nebo u nichž byla stavební úprava dokončena po termínu účinnosti této vyhlášky, případně na 1 m3 připravené teplé užitkové vody jsou:

  1. na vytápění pro průměrnou výšku stropu místností 2,7 m
    1. při vytápění ze zdroje tepla s násypnými kotli na tuhá paliva
      • 0,7 GJ/m2 za otopné období,
      • nebo 0,206 MJ/m2 . D°,
    2. při vytápění z ostatních zdrojů tepla
      • 0,55 GJ/m2 za otopné období,
      • nebo 0,162 MJ/m2 . D°,

      pro jinou průměrnou výšku stropu místností se hodnota ukazatele přepočte poměrem skutečné výšky stropu k hodnotě 2,7 m,

  2. na dodávku teplé užitkové vody při měření nebo stanovení spotřeby tepla na přípravu teplé užitkové vody
    1. v zásobované budově
      • 0,2 GJ/m2 . rok,
      • nebo 0,3 GJ/m3,
    2. v zařízení její přípravy mimo zásobovanou budovu
      • 0,25 GJ/m2 . rok
      • nebo 0,35 GJ/m3.

Zde je značně diskutabilní písmeno b), které se týká měrné spotřeby tepla na ohřev teplé vody. Hodnoty 0,3 GJ/m3, resp. 0,35 GJ/m3 překračují o 50, resp. 75 % teoretickou spotřebu při 100 % účinnosti, která je zhruba 0,2 GJ/m3 a lze jich v praxi jenom obtížně dosahovat. U velkých předávacích stanic s dlouhým rozvodem teplé vody k zásobovaným domům není žádnou výjimkou měrná spotřeba 0,5 GJ/m3. Přitom ji nelze v podstatě žádným způsobem snížit, protože závisí na tepelných ztrátách vlivem cirkulace při jejím nulovém odběru.

Hodnoty měrné spotřeby tepla vztažené na plochu v m2 a rok pak považuji za zcela nesmyslné.

Regulace ústředního vytápění a dodávky teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce obsahuje § 6 o dvou odstavcích, které říkají:

(1) Regulace vytápění bytových a nebytových objektů se provádí:

  1. regulací parametrů teplonosné látky, zejména podle průběhu klimatických podmínek nebo venkovní teploty ve vztahu k vnitřní teplotě ve vytápěném prostoru nebo podle zátěže, pokud není zajišťována již jejím výrobcem nebo distributorem, s výjimkou vytápění ze zdrojů s násypnými kotli na tuhá paliva,

  2. samostatnou automatickou regulací části vnitřního zařízení - zónová regulace, pokud to vyžaduje situování budovy vzhledem ke světovým stranám, odlišná tepelná akumulace nebo různý způsob využívání jejích jednotlivých částí, zejména byty a nebytové prostory,

  3. individuálním automatickým regulačním zařízením u jednotlivých spotřebičů určených pro vytápění reagujícím na změny vnitřních teplotních podmínek a výskyt tepelných zisků s výjimkou případů, kde je to z technických nebo bezpečnostních důvodů neuskutečnitelné, zejména sálavé vytápění, teplovzdušné vytápění, vytápění s násypnými kotli na tuhá paliva,

  4. regulací tlakové diference v odběrném tepelném zařízení pokud vnitřní rozvod tepla vybavený individuální regulací podle písmene c) vyžaduje.

(2) Regulace parametrů teplé užitkové vody se provádí, pokud není zajišťována již jejím výrobcem či distributorem,

  1. regulací teploty teplé užitkové vody v rozmezí stanoveném v pravidlech pro dodávku teplé užitkové vody,
  2. zajištěním požadovaného přetlaku nezbytného ke spolehlivé dodávce v budově.

V § 6 se přímo nezmiňuje o regulačních a uzavíratelných šroubeních u otopných těles ani o možnosti regulace tlakové diference přepouštěním.

Měření množství tepla a teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce je věnován § 7 o čtyřech odstavcích. V nich se praví:

(1) Stanovení množství tepelné energie v případě její výroby uvnitř zúčtovací jednotky se provádí měřením v kotelně nebo zjišťováním množství spotřebovaného paliva a výpočtem z množství paliva a jeho průměrné výhřevnosti.

(2) Měření množství teplé užitkové vody připravované v zúčtovací jednotce se provádí měřením množství vody na vstupu do ohřívače. Spotřeba teplé užitkové vody u konečných spotřebitelů může být vyhodnocována na základě instalace a odečítání spotřebitelských vodoměrů.

(3) Stanovení množství tepelné energie pro ohřev teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce se v bytové a nebytové budově provádí

  1. v případě, že je teplá užitková voda připravována v předávací stanici umístěné v budově, měřením množství tepelné energie na vstupu do ohřívače teplé užitkové vody, případně jeho stanovením ze spotřeby mimo otopné období,

  2. v případě ohřevu teplé užitkové vody ve zdroji tepla (kotelně) umístěném v budově může být měření tepelné energie nahrazeno stanovením množství paliva na její ohřev (např. podle spotřeby mimo otopné období), případně použitím vzájemného podílu spotřeby tepla na ohřev teplé užitkové vody (obvykle 30 až 40 %) a na vytápění (obvykle 60 až 70 %).

(4) Měřicí a indikační technika uplatněná u spotřebitelů v zúčtovací jednotce se instaluje u všech spotřebitelů a je shodného principu a provedení.

U § 7 zdůrazňuji požadavek odst. (4). V praxi totiž není žádnou výjimkou, že zúčtovací jednotku tvoří deskový dům s několika vchody (čp.), z nichž každý patří jinému vlastníkovi. Přitom si každý vlastník bez ohledu na ostatní a nainstaloval např. různé indikátory vytápění, které jsou při různém principu neporovnatelné. Rozúčtování nákladů na vytápění je pak podle náměrů těchto indikátorů neproveditelné. Rozúčtování je pak možno provést pouze v závislosti na započitatelné podlahové ploše a investice do indikátorů byla zbytečná.

Často se zejména v laické veřejnosti diskutuje o tom, je-li instalace termostatických ventilů nezbytná. Zde je nutno si uvědomit, že nejdůležitější úlohou termostatických ventilů jakožto armatur s vysokým hydraulickým odporem je stabilizace hydrauliky otopných soustav. To je důležité zejména u budov postavených v 60., 70. a 80. letech 20. století. Čím větší je výška (podlažnost budovy), tím vyšší je i úspora energie. Jak již bylo napsáno dříve, vyjdou pak tyto úspory energie:

počet nadzemních
podlaží budovy
úspora energie v %
6 9
8 12
10 15
12 18
14 21
16 24

Teprve dalším úkolem termostatických ventilů je, že umožňují konečným spotřebitelům (uživatelům bytů) poměrně přesné nastavení požadované vnitřní teploty v jednotlivých místnostech bytů. K tomuto nastavování termostatických ventilů ovšem musí být spotřebitel nějak motivován, a to především využitím indikátorů vytápění, jejichž náměry se využijí při rozúčtování nákladů na dodávku tepla do zúčtovací jednotky.

Závěrem je nutno zdůraznit, že splnění požadavků zákona č. 406/2006 Sb. a z něj vycházejících vyhlášek na zavádění regulační techniky, tj. především termostatických ventilů a jim předřazených regulátorů tlakové diference, je možné pouze při vypracování kvalitní projektové dokumentace. Ta musí vycházet především ze stávajícího stavu otopné soustavy příslušné budovy ve vazbě na skutečné tepelně technické vlastnosti obvodového pláště budovy.

Tam, kde není k dispozici projekt stávajícího stavu otopné soustavy, je nutno provést průzkum, jehož cílem bude co nejpodrobnější zjištění stávajícího stavu.

Pokud byly u stávající budovy provedeny zásahy do jejího obvodového pláště, je nutno vyjít z nového stavu pláště budovy po úpravách (zateplení střechy, výměna oken, zasklení lodžií, atd.). Při nezměněné otopné soustavě, což je i po zateplení téměř pravidlem, je nutno důkladně přepočítat hydrauliku otopné soustavy tak, aby mohly termostatické ventily pracovat hospodárně a nehlučně.

Velmi závažné pak bude i rozhodnutí o použití vhodné indikační techniky, která musí umožnit provedení správného rozúčtování nákladů na vytápění i za nového stavu obvodového pláště budovy při nezměněné velikosti otopných těles.

 
 
Reklama