Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Úpravy vzduchu v klimatizačních zařízeních (V)

Další díl seriáu se věnuje chladivovému klimatizačnímu systému s nezávisle pracující větrací jednotkou. V článku je uvedena konstrukce úpravy vzduchu v h-x diagramu pro letní provoz.

6. CHLADIVOVÉ KLIMATIZAČNÍ SYSTÉMY

Na obrázku 6.1 je znázorněna kombinace chladivového klimatizačního systému s nezávisle pracující větrací jednotkou. Ta slouží pro přívod minimální dávky čerstvého vzduchu Ve pro osoby, obdobně jako v předchozím případě. Přívodní větrací jednotka je vybavena ventilátory pro přívod a odvod vzduchu (V) a ohřívačem (O). Pro úplnost je na schématu znázorněn i filtr atmosférického vzduchu (F) a uzavírací klapky (K).

Pro konečnou úpravu vzduchu v místnosti (odvod tepelné zátěže z prostoru) slouží chladivový systém (např.: split, multisplit, nebo VRV), který je složen z vnitřní jednotky (VJ) a venkovní kondenzační jednotky (KJ). Vnitřní chladicí jednotka je vybavena ventilátorem a přímým výparníkem - chladičem vzduchu. Pokud zařízení umožňuje pracovat ve funkci tepelného čerpadla, pak vnitřní jednotka může prostor v zimě vytápět.

Princip úpravy vzduchu v h-x diagramu je v podstatě stejný jako u systému s ventilátorovými konvektory fan-coil (kapitola 5.). Jako další případ je zde uveden letní provoz bez chlazení venkovního vzduchu.


Obrázek 6.1 - Schéma chladivového klimatizačního systému (obrázek platí pro letní provoz - tepelné zisky)

6.1. LETNÍ PROVOZ BEZ CHLAZENÍ VENKOVNÍHO VZDUCHU

Venkovní vzduch o stavu E je bez úpravy přiváděn přímo do místnosti E = PE. Vnitřní chladicí jednotka (s výparníkem) nasává z vnitřního prostoru vzduch o stavu I, který upravuje (chladí) na požadovanou teplotu přiváděného vzduchu P. V místnosti dojde ke smísení proudu vzduchu přiváděného z větrací jednotky PE s cirkulačním vzduchem z vnitřní jednotky P na stav S. Vlivem tepelné a vlhkostní zátěže dojde ke změně stavu vzduchu v místnosti na stav I.

Konstrukce úpravy vzduchu v h-x diagramu - léto

Stav E - dáno: te = 30 (32) °C, he = 56 kJ/kg
Stav PE - v tomto případě odpovídá stavu E
Stav I - dáno ti, φi odhadneme 30 - 60 %
Bod CH - povrchová teplota výparníku vnitřní chladivové jednotky: tch = 4 - 5 °C
Stav S - volíme předběžně pracovní rozdíl teplot ti - tp = 6 až 10 (12) K
- vybereme vhodnou jednotku s průtokem Vp pro odpovídající Qi,c
- průtok vzduchu z klimatizační jednotky Ve je dán hygienickými požadavky
- teplotu vzduchu po smísení ts určíme z tepelné bilance



- měrnou vlhkost po smísení xs určíme z bilance vlhkosti



- v průsečíku xs a ts zakreslíme stav S
Stav P - průsečík čar ES a ICH
- musí platit, že ES / SP = Vp / Ve
- pokud rovnost neplatí, změní se poloha bodu I (ti = konst., φi = var.)
Čára SI - změna stavu vzduchu v místnosti


Obrázek 6.2 - Letní provoz chladivového klimatizačního zařízení
- bez chlazení venkovního vzduchu

LITERATURA

[1] DVOŘÁK, J. Projektová dokumentace, profese VZT, dostupné z http://www.tzb-info.cz/612-projektova-dokumentace-profese-vzduchotechnika
[2] CHYSKÝ, J., HEMZAL, K. a kol. Větrání a klimatizace. 1993, Brno: Bolit B-press. 560 s. ISBN 80-901574-0-8
[3] SCHWARZER, J., Teorie vlhkého vzduchu, dostupné z http://www.tzb-info.cz/3323-teorie-vlhkeho-vzduchu-i
[4] ČSN 73 0548. Výpočet tepelné zátěže klimatizovaných prostorů. 1985.
[5] ČSN 06 0210. Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním výtápění. 1994.
[6] Nařízení vlády č. 523/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci

Příspěvek byl napsán s podporou výzkumného záměru MSM 6840770011.