Jak udělat energetiku konkurenceschopnou? (2)

Jaký energetický mix je pro Českou republiku optimální?

Pavel Řežábek, hlavní ekonom společnosti ČEZ ve své prezentaci poukazuje na zaostávání ČR v podílu OZE v konečné spotřebě elektrické energie.

Díky rostoucím nákladům na emisní povolenky a přetokům levné elektřiny z Německa v době kdy svítí a fouká je silová elektřina u nás dražší než v Německu. Podle Řežábka je tedy nutné podíl OZE v našem energetickém mixu výrazně navyšovat souběžně s náhradou primárního zdroje uhlí plynem jak v teplárenství, tak i v elektroenergetice. Jen tak se vyhneme rostoucímu rozdílu cen elektřiny v Německu a v České republice, který je patrný z následujícího grafu. Dalšími aktivními opatřeními pak má autor zřejmě na mysli navyšování podílu OZE na straně zdrojů.

Jaký je tedy cílový podíl obnovitelných zdrojů (OZE) v českém energetickém mixu?

Podle dostupných statistik bylo v roce 2024 v naší republice vyrobeno z OZE asi 14 % z celkové výroby elektřiny. Biomasa a bioplyn tvořily přibližně polovinu výroby. Elektřina z vodních fotovoltaických elektráren pak se přibližně rovným dílem dělila o tu druhou polovinu výroby. Podíl větrných elektráren byl i v loňském roce minimální. Výroba ve fotovoltaických elektrárnách tvoří tedy jen asi 3,5 % celkové výroby. Ale na rozdíl od ostatních zdrojů velmi dynamicky roste. Proto tento segment Pavel Řežábek podrobně rozebírá ve své prezentaci. Z ekonomických výpočtů pak vychází optimalizační křivka v následujícím grafu.

Podle těchto výpočtů je pro českou energetiku optimální, mít v roce 2035 ve fotovoltaických zdrojích výkon 13–15 GW. Dalo by se tedy očekávat, že k tomuto cílovému stavu budeme postupně směřovat.

Jaký je ale současný instalovaný a zasmluvněný výkon ve fotovoltaických zdrojích v ČR?

Na tuto otázku odpovídá ve své prezentaci Pavel Čada, jednatel EG.D, s.r.o.

Z prezentovaných dat je zřejmé, že ve 2. čtvrtletí 2025 byl ve fotovoltaice v provozu výkon 5,4 GW a zasmluvněný výkon 22,5 a další žádosti ve výši 9,1 GW se zpracovávají. Zasmluvněný výkon na konci letošního roku lze tedy odhadnout na cca 37 GW. To je více než dvojnásobek optimálního výkonu 13–15 GW, ke kterému bychom měli směřovat do roku 2035. Nutně se nabízí otázka, jestli jsme to s tou propagací a podporou fotovoltaiky nepřehnali? Nebude mít tento vysoký podíl nestabilních zdrojů negativní vliv na stabilitu a odolnost naší elektrické sítě?

Tyto obavy aktuálně shrnuje Petr Dušek ve svém článku, který sice nebyl jedním z přednášejících na konferenci (na příští by jistě měl být), ale nádherně v něm odpovídá na otázku, kterou pořadatelé letošní konferenci nazvali: Jak udělat energetiku konkurenceschopnou?

Dovolím si z něj ocitovat: „…Tak si to konečně přiznejme. Budujeme úplně novou energetiku a neumíme s ní zacházet. Dejme provozovatelům přenosových a distribučních soustav víc času a prostředků (i finančních) na to, ať mají šanci adaptovat síť na překotný vývoj zdrojové základny a totální změnu paradigmatu v oblasti výroby a spotřeby. A možná se v mezičase zamysleme i nad tím, jestli je opravdu nutné bez ohledu na geografické podmínky všude tlačit tu samou energetickou strategii. Řeknu to jazykem řeznického psa, aby to bylo srozumitelné: Mám na mysli strategii cpát OZE do baseloadu…“ Pozn. autora: (besaload, rozuměj základní zatížení sítě).

Kompletní program konference včetně přehledu přednášejících je zde.