Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Německo - náš fotovoltaický vzor?

Česká solární liga našla svůj předobraz v Německé solární lize, kterou už od roku 2001 organizuje redakce časopisu Solarthemen ve spolupráci s ekologickou organizací Deutsche Umwelthilfe. Z původně skromných začátků se rozrostla v akci, do které jsou zapojeny stovky měst, vesnic i městských částí, které mezi sebou často velmi vehementně soutěží o prestižní titul Solární mistr.

Mistr Rettenbach


Obr. 1


Obr. 2

Letos tak v obci Schalkham nastalo velké zklamání, protože musela přepustit titul Solární mistr svému úhlavnímu konkurentovi, obci Rettenbach am Auerberg (obě obce jsou v Bavorsku). V Rettenbachu vsadili na masivní nasazení fotovoltaiky: na každého ze 748 obyvatel obce dnes připadají fotovoltaické panely s výkonem 578 W. To mimochodem představuje podstatně větší plochu, než mají dosud přihlášené instalace do Solární ligy v celé ČR.

"Vítejte ve Sluneční vesnici", hlásají cedule na všech přístupových cestách do obce (obr. 1), která na solární energii postavila svou image. Mnoho obyvatel "solárem" opravdu žije. Jedním z nich je i místostarosta Reiner Friedl, který má fotovoltaiku v obci na starosti. Sám má nainstalováno 36 fotovoltaických panelů na střechách dvou kůlen na dřevo s celkovým výkonem 5,3 kW (obr. 2). Se systémem je spokojen, při vysoké výkupní ceně 57,2 centů/kWh se mu investice vrátí za 11 let, což je na německé poměry slušná návratnost. Panely jsou i na místní radnici, tamních 150 m2 má maximální výkon 14 kW. Největší systém s výkonem 107 kW je ovšem instalován na zdejší továrně Kugelmann, vyrábějící zemědělské stroje (obr. 3), na truhlárně mají dalších 60 kW, panely si osadili i železničáři. Kromě toho si hodně obyvatel pořídilo kolektory na ohřev vody. Celkem lze najít "soláro" na střechách 40 zdejších rodinných domů. Obec přispívá 5 € na každý instalovaný m2, přičemž další peníze může zájemce získat z okresu. První fotovoltaický systém zde byl nainstalován už před pěti lety. Spokojeni jsou ale i ti, kteří sluneční energii nijak nevyužívají - sluníčko totiž dává obci image, píše se o ní v novinách, jezdí tam z televize...

V obci ale myslí i na jiné obnovitelné zdroje, provozují např. stojan na řepkový olej (obr. 4), který používá 20 místních aut. "Je to levnější a peníze zůstávají nám, nejdou někam do Iráku", komentuje místostarosta Friedl (v Německu jsou ale jiné cenové relace než u nás, litr řepkového oleje stojí 36 centů, litr nafty cca 96 centů - biodiesel má totiž mnohem nižší daně). Obnovitelné zdroje jsou oblíbené i proto, že zvyšují v obci zaměstnanost - veškeré instalace provádí místní truhlářská firma (truhláři proto, že se systémy vesměs montují na dřevěné střechy), řepku si v obci rovněž zpracovávají sami. Friedl, člen CSU a povoláním bankéř, v sobě nezapře ekonoma: "Je skvělé, když jde ekonomika ruku v ruce s ekologií."


Obr. 3

Obr. 4

Průkopnický Schalkham

Bývalý starosta Schalkhamu Hans Noppenberger se stal "solárním guru" nejen ve své obci, ale i v širokém dalekém okolí (mimo jiné i ve výše zmíněném Rettenbachu). Pod jeho vedením získala obec už v roce 1994 Evropskou solární cenu. V posledním ročníku Solární ligy skončili sice až druzí, ale uchovali si první místo v solární termice - na jednoho obyvatele tu mají instalováno 1,2 m2 slunečních kolektorů. Obec jejich instalaci mohutně podporuje - každá rodina dostává na instalaci 1000 €, pokud pokryjí více než 50 % celkové energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů energie. Kolektory nakupují ve velkém za velkoobchodní ceny, instalace si dělají sami, zkrátka, z běžné ceny 4600 € za průměrnou instalaci se v Schalkhamu dostali až na částku 1600 € - a za tyto peníze už se lidem vyplatí si kolektory na střechu instalovat (podrobněji viz článek z loňského veletrhu Aqua-therm). Dnes je má už 40 % lidí, příští rok už by to měla být polovina a definitivním cílem je všech 270 zdejších rodin. V Schalkhamu ale podporují jen výrobu tepla, nikoli elektřiny. Panu Noppenbergerovi to připadá smysluplnější: "Elektřina z fotovoltaiky je drahá a tyto náklady pak platíme všichni ve zvýšené ceně elektřiny," tvrdí bývalý starosta. Nicméně sám má na svém novém domě střechu docela vydatně pokrytou nejen termickými, ale i fotovoltaickými panely.

Solární dům pana Noppenbergera je vůbec pozoruhodná stavba: bývalý starosta si ho pořídil na dobu, kdy bude v důchodu, a protože počítá do budoucna s nižšími příjmy, postavil si ho tak, aby prakticky nic nezaplatil za energie. Dům je zděný (cihla 25 cm), izolován sendvičem z 20 cm polyuretanu a 6 cm polystyrenu (aby se odstranily tepelné mosty - vlastní vynález), má kvalitní okna (trojskla s xenonem - "je to málo, ještě jedno by to chtělo přidat", říká Noppenberger), 40 m2 kolektorů, 16 m2 fotovoltaických panelů a akumulační zásobník o velikosti 70 m3, do něhož se ukládá teplo z kolektorů. Fotovoltaické panely vyrobí za rok 2000 kWh, což je asi stejně , kolik se v domě spotřebuje elektřiny. Spotřebu tepla, která činí asi 6000 kWh (především na ohřev vody), pokryje většinou energie ukládaná v akumulačním zásobníku. Dům je vybaven nucenou ventilací se zpětným získáváním tepla. Klasický topný systém chybí. V případě potřeby se dům bude mírně dotápět dřevem. Zajímavé je, že tento pasivní dům se vzhledem nijak neliší od svých sousedů postavených běžným způsobem, vypadá bavorsky tradičně (obr. 5). "Chtěl jsem dokázat, že dům může vytápět jen slunce a že přitom může vypadat úplně normálně," říká bývalý starosta. "Za deset let bude takových domů jako je ten můj určitě víc. Potíž je ale v tom, že si lidé vůbec nedovedou představit, že se dá žít v domě bez topení. Chce to ještě spoustu osvěty."

U Noppenbergerů v rodině mohou vůbec docela směle říkat, že nejsou závislí na fosilních zdrojích. Platí to i pro auta: v rodině mají tři auta, ale z toho dvě jezdí na rostlinný olej a jedno na sluneční energii.

"V Schalkhamu by nemohl být starostou někdo, kdo nemá vztah k solární energii", prohlašoval vždy pan Noppenberger, a má pravdu. I nový starosta Johannes Brun má na střeše velký fotovoltaický sytém, který mu od roku 2000 už vyrobil 27 000 kWh. Před čtyřmi lety ho instalace přišla na 5500 €, dnes ale stejný systém stojí jen 4000 € - ceny panelů se totiž stále snižují. Oba starostové se ale shodují na jednom: větší budoucnost než fotovoltaika má bioplyn, protože investiční náklady jsou u něj 12x nižší. V obci vyrábějí bioplyn z biomasy a spalují v kogeneračních jednotkách. Hojně zde také pěstují řepku, ze které vyrábějí biodiesel. "Z jednoho hektaru řepky se vyrobí biodiesel pro celoroční provoz jednoho auta," říká starosta Brun, který sám řepku ve velkém pěstuje.

Tabulka Solární bundesligy


Obr. 5

Obr. 6

Celkové pořadí Počet
bodů
Počet
obyvatel
Kolektory
(m2/obyv.)
Fotovoltaika
(W/obyv.)
1. Rettenbach am Auerberg 219 748 0,47 578
2. Schalkham 191 984 1,2 191

(z deseti obcí na prvních místech je devět bavorských)

Města nad 10 000 obyvatel

1. Quierschied 90 bodů (místní část Göttelborn 600 bodů)
2. Bürstadt 51 bodů
3. Neckarsulm 40 bodů

Města nad 100 000 obyvatel

1. Freiburg 10 bodů
2. Ulm 9 bodů
3. Fürth 6 bodů

(bližší údaje na www.solarbundesliga.de)

I velká města jsou zajímavá

Z tabulky je zřejmé, že velká města nemají prakticky šanci na dobré umístění v celkovém pořadí. To ale neznamená, že se v nich nenajde nic zajímavého. Ba právě naopak.


Obr. 7

Obr. 8

Jedním z měst, kde se s využitím sluneční energie setkáte opravdu na každém kroku, je bavorský Fűrth (112 000 obyvatel). V Solární bundeslize je na třetím místě mezi velkými městy. Spolu s Norimberkem, Erlangenem a Schwabachem založil už před 13 lety informační a demonstrační středisko o solární energii nazvané SOLID (SOLar Information Demonstration) (obr. 6). Na provoz střediska přispívají společně tato čtyři města, což je v německých poměrech dosti neobvyklé (zpravidla jsou podobná střediska firemní). Místní radní (vládne zde SPD v koalici se Zelenými) si stanovili rozvoj solární energetiky jako svoji prioritu. Fotovoltaika se tu - stejně jako jinde v Německu - rozvíjí hlavně od roku 2000, kdy vstoupil v platnost nový zákon o obnovitelných zdrojích energie. Dnes ve Fűrthu funguje více než 300 solárních instalací s celkovým instalovaným výkonem 2 MW. Ročně panely dodají do sítě 1,8 mil. kWh elektřiny, což obnáší 0,4 % celkové energetické spotřeby. To sice není mnoho, ale je to 10x víc, než činí celoněmecký průměr. Do roku 2010 by chtěli zvýšit výrobu elektřiny z fotovoltaiky více než 10x - z 0,4 % na 5 %. To se jeví jako velmi ambiciózní cíl, ale ve Fűrthu už mají studie, podle nichž by se při využití všech vhodných střech mohlo pokrýt 13 - 15 % energetické spotřeby právě ze slunce - spočítali si totiž, že z 22 000 budov ve městě má asi čtvrtina střechy vhodné pro instalaci, celkem jde o 800 000 m2 ploch. A nejde jen o fotovoltaiku: Německo se zavázalo vyrábět v r. 2010 12 % své energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů. Ve Fűrthu jsou už nyní na 8 % a do r. 2020 chtějí dosáhnout 20% podíl. Dnes zaplatí německá rodina za elektřinu z OZE 1 € za měsíc navíc. Do roku 2020 by to podle Michaela Vogtmanna, vedoucího SOLIDu, mělo činit 8 €/rodina/měsíc. "Musíme platit za ochranu klimatu," říká lakonicky Vogtmann.

Největší instalace je vybudována na bývalé skládce odpadků - instalovaný výkon zde činí 1 MW. Dále je zde fotovoltaika na osmi školách (dohromady 250 kW), na 20 zemědělských budovách (celkem 400 kW) a zbytek dává asi sto rodinných domů.

Na skládce Azenhof jde o společnou instalaci občanů města (obr. 7). Akci zorganizovalo město, které dalo k dispozici pozemek - 50 let starou rekultivovanou skládku, která tvoří zdálky viditelný kopec za městem (a důležitý vyhlídkový bod v jinak placaté krajině, jinak též oblíbený cíl vycházek pro místní obyvatele). Na kopci vyrostlo na ploše 1,8 ha celkem 360 stolů, každý pro 18 solárních modulů. Celkem je zde tedy umístěno 5600 modulů o ploše cca 10 000 m2. Finančně se na výstavbě podílelo 120 občanů, kteří museli vložit každý minimálně 5000 €. Lidé dali dohromady 1 mil. €, město přidalo 0,5 mil. €, na zbytek si takto vzniklý "solární fond" vzal půjčku na 10 let s úrokem 4,5 %. Celkem vše přišlo na 4,65 mil. €. Peníze do fondu se sešly velmi rychle, za pouhé dva měsíce. Každý si totiž spočítal, že za 10 let už bude mít z akce jen čistý zisk - a 10 let je v Německu považováno za slušnou návratnost. "V Německu do podobných akcí jdou lidé většinou proto, že chtějí něco udělat pro budoucnost, a tak nebylo výjimkou, že podíly v solárním fondu kupovali dědečkové a babičky pro svá vnoučata," říká energetický poradce města pan Gerdenitsch (obr. 8). Podobné investice do obnovitelných zdrojů energie jsou dnes v Německu běžné. Podílníci získávají 45 centů za kWh (na střechách je to víc, 57 centů/kWh). K popularitě podobných investic jistě přispívá i to, že si je mohou občané též odepisovat ze základu daně. Celkem "Solární hora", jak se skládce Azenhof také říká, vyrobí 950 000 kWh za rok. V brzké době by se měl počet panelů výrazně rozšířit. Skládka je mimochodem důležitá i jako zdroj skládkového plynu, který spaluje místní teplárna.


Ve slunečním ráji


Obr. 9

Obr. 10

Městem, kde si příznivec "solára" připadá jako v opravdovém slunečním ráji, je nepochybně jihoněmecký Freiburg. Toto starobylé město vsadilo na sluneční energetiku i ve své propagaci a prezentuje se téměř výhradně jako Solární město Freiburg. O Freiburgu by se dalo psát dlouze, protože se tu dají najít fotovoltaické panely na fasádách věžáků i historických budov, na střechách hotelů, škol i rodinných domů; velká instalace na místním fotbalovém stadionu (kus panelu si můžete koupit se spolu se vstupenkou na fotbal); výrobce solárních fotovoltaických panelů Solarfabrik AG, který si sám vyrábí energii potřebnou pro provoz a ještě něco dodává do sítě; Fraunhofer Institut - největší vývojové středisko na solární energii v Evropě. A kromě toho solární veletrhy, solární kongresy, solární turismus atd. A dále opravdové solární lahůdky, jako např. dům s nulovou spotřebou klasické energie, zcela odpojený od sítě, či dům Heliotrop, který se jako chaloupka na muří nožce otáčí za Sluncem a vesele vyrábí energii v četných fotovoltaických panelech.

Tyto instalace už ale jednak byly podrobně popsány povolanějšími autory, a navíc se ukázalo, že cesta za úsporami fosilní energie vede přece jen jinudy, protože tyto experimentální high-tech stavby jsou pro běžné využití příliš drahé. Kudy, to ukazuje třeba starobylý hotel Viktoria (obr. 9): normální funkční hotel, ale vytápěný kotlem na peletky, na střeše s četnými fotovoltaickými i termickými panely (a se zelenou střechou). Příjemné prostředí a příjemná image ekologického hotelu, zvláště vhodná pro ekologické, solární či "obnovitelné" kongresy, kterých je ve Freiburgu skoro nepočítaně... Nebo zdejší školy - ze 70 škol jich má 20 vlastní solární projekty (pořádají např. závody solárních vozítek). Panely jsou i na zdejší historické radnici. Zde bylo docela těžké získat povolení památkářů, ale podařilo se. Panely jsou umístěny na dvoře, kde nejsou moc vidět, a navíc mají netypickou šedou barvu, aby splynuly s prostředím.

Zajímavé je i solární sídliště Schlierberg, kde solárně-plusové domy vyrábějí a dodávají do sítě více energie, než kolik samy spotřebují. Sídliště vyprojektoval autor Heliotropu, proslulý architekt Rolf Disch (obr. 10), bývalý mistr světa v závodě solárních aut (podrobněji viz www.solarsiedlung.de, www.freiburgersolarfonds.de, www.rolfdisch.de). Využil přitom všech kladných zkušeností, které získal při stavbě Heliotropu. Dnes jsou už všechny domy na sídlišti prodané a jak říkají zástupci zdejší realitní kanceláře, mají daleko více zájemců než mohou nabídnout domů. Domy jsou vesměs orientovány na jih (obr. 11). Typické je pro ně pasivní využití sluneční energie, masivní zateplení (U = 0,12 W/m2.K), kvalitní okna s trojskly (k minimálně 0,8 W/m2.K), aktivní větrání se zpětnou rekuperací tepla - tedy vše, co je běžné pro pasivní domy. Plusovou bilanci dodávají fotovoltaické panely, které kompletně pokrývají celou střechu a tvoří i přesah střechy nad balkónem (jsou tedy i určitým architektonickým prvkem, navíc v létě brání přesah střechy přehřívání obytných prostor). "Domy vyrobí 5x více elektrické energie, než spotřebují jeho obyvatelé," říká Rolf Disch. Slavný architekt mimochodem přijel z Heliotropu, kde bydlí, na sídliště Schlierberg na kole! "Problém je, že lidé stále ještě nechápou, jaké obrovské možnosti využití se skrývají v obnovitelných zdrojích energie," říká arch. Disch. "Místo jejich dalšího rozvoje se u nás mluví o další těžbě uhlí. Občas jdeme dozadu místo vpřed."


Obr. 11

Zájem o bydlení ve Schlierbergu je obrovský. Zpočátku prý byli lidé trochu nedůvěřiví, ale nyní se již přesvědčili, co vše slunce dokáže. "Ukázalo se, že to funguje a že tyto domy opravdu nepotřebují žádnou energii," říká hrdě Rolf Disch. Začali přitom skromně, s pěti domy v roce 2000. Dnes stojí na místě bývalých kasáren už desítky domů a budují se další. Celkem zde najde domov 250 lidí a dále tu budou i obchody a kanceláře. Zájem o podobné bydlení mají i lidé z jiných měst, ale problémem je najít osvíceného investora, který by do toho zpočátku šel. "Podnikatelé z toho mají trochu strach," přiznává Disch. Zdejší klienti ale mají výhody např. u bank - vzhledem k tomu, že neutratí měsíčně nic za topení, dávají jim banky ochotně úvěr na 20 let s úrokem 3,5 %. Za prodej elektřiny vydělá dům svému majiteli 1 €/m2/měsíc. "A navíc se obyvatelé nemusí bát zvyšování cen energií," dodává Rolf Disch. Pro nejchladnější dny v roce je v domech stěnové topení, domy jsou napojeny na místní moderní teplárnu na štěpku (též pro přípravu TUV). Obyvatelé sídliště vaří buď na propan-butanu, který je v Německu levný, nebo na elektřině (pak je ovšem energetická bilance domu zřejmě o dost horší). Domy fungují bez dotací, vše probíhá na běžném komerčním základě. "Je absolutně nezbytné, aby se tato sídliště osvědčila a aby se ukázalo, že vše funguje i bez subvencování," soudí arch. Disch. "Svět si musí zvyknout na to, že pasivně plusové domy jsou reálná alternativa."

A jak tento rozmach využití sluneční energie ve Freiburgu vlastně začal? Vše začalo kolem roku 1975, kdy měla být u města postavena atomová elektrárna. Místní lidé ji nechtěli a nakonec dosáhli, že nebyla postavena. Museli se ale poohlédnout po jiných formách energie. Proto město zpracovalo novou energetickou koncepci, ve které hrály hlavní roli úspory energie, využití kogenerace a obnovitelných zdrojů a rozvoj moderních technologií. Dlužno dodat, že občané Freiburgu jsou energeticky velmi uvědomělí: 10 % z nich platí dobrovolně více za energii tím, že využívají tzv. zelených tarifů. Z takto získaných peněz se financují programy na rozvoj OZE. Rovněž mnohé firmy platí více za energie v rámci své "green image" (jedním z nich je např. zmíněný hotel Viktoria - i tak vydělává, protože mu tam chodí zájemci o OZE). Dnes získává Freiburg z OZE 3,4 % spotřebované energie, ale v roce 2010 už by to mělo být 10 %. Snad bude.



Obr. 12

Obr. 13

Obr. 14

Obr. 15

Další zajímavosti: kostel, občanské střechy a čistý byznys

V Německu se lze nadít i dalších věcí, nad kterými našinec jen tiše žasne. Tak třeba na dálnici u Mnichova jedete dobře kilometr podél protihlukové zdi, která je celá pokrytá fotovoltaikou. Fotovoltaickými panely jsou leckde pokryté celé stěny domů, ba i celé střechy kostelů. Jedním z nich je např. katolický kostel sv. Hedviky ve Stuttgart-Möhringen (obr. 12). Jeho střecha je na jižní straně kompletně pokryta 420 m2 fotovoltaických panelů. Akci podpořil Deutsche Bundesstiftung Umwelt - dali část peněz a navíc akci pomohli prosadit. Myšlenka je jednoduchá: stvoření je světlo, fotovoltaika je solární chválou stvoření. Proto velké církve (katolická i evangelické) v Německu podporovaly před pár lety akci 1000 solární střech. Celá instalace v Möhringen přišla na 130 000 €, z toho 25 % dal DBE, na část si vzali úvěr u katolické banky a 30-40 % dali soukromí investoři - místní občané, kteří zakoupili podíly na panelech v podstatě jako dobročinný dar své církvi. Z prodané elektřiny se dílem platí úvěr u banky, dílem jde na činnost sboru. Část půjde i na nastartování obdobných projektů ve třetím světě. Instalaci si udělali místní farníci z velké části svépomocí a dle tvrzení Ing. Volkmara Bleichera, který na celou akci dělal projekt, se u toho docela dobře bavili. Kostel je rovněž důkladně zateplený, je tam úsporné podlahové topení a další energeticky úsporné prvky.

Jiné instalace nejsou nijak mohutné a zaujmou spíš svou zajímavostí. Taková je např. instalace fotovoltaických panelů v Salemu-Neufrachu na kostel sv. Petra a Pavla (obr. 13). Od roku 2002 tu funguje 45 m2 panelů s instalovaným výkonem 5,5 kW. Pozoruhodné je hlavně to, že na kostele někdo podobnou instalaci povolil (kostel je ovšem celkem nový, nejde o historickou budovu). V Německu mají ale arcibiskupství vlastní stavební úřady.

Velké instalace najdeme často i na školách. Zajímavý je přitom způsob financování: velmi často jde o instalace vzniklé v rámci projektu 100 000 občanských solárních střech, který skončil koncem loňského roku. Jedna z takových občanských střech vznikla např. v městě Bad Staffelstein na škole Adama Rieseho (obr. 14). Střechu si tu pronajalo sdružení občanů, kteří vložili do projektu své vlastní peníze a peníze získané z úvěru, neboť taková velká instalace je levnější a efektivnější než kdyby si každý dával panely na svou vlastní střechu na rodinném domku. Peníze, které lidé do projektu vložili, se jim tak rychleji vrátí zpět. Občanská střecha v Bad Staffelsteinu dává do sítě výkon 100 kW. Výkupní cena vyrobené elektřiny činí v současné době 57,4 centů/kWh, zde ale dostávají méně, protože instalace pochází z roku 2001 a tehdy byla výkupní cena nižší. Nicméně díky tomu, že je garantována na 20 let, mají podílníci jistotu, že se jim investice za 10 - 15 let vrátí a po zbylé roky jim bude přinášet čistý zisk.

Díky vysokým výkupním cenám elektřiny z OZE se v Německu množí jak houby po dešti i soukromé fotovoltaické farmy. Jednu z nich, patřící rodině Schűtzových, najdeme v malé bavorské obci Tűtschengereuth (obr. 15). Paní Anita Schűtzová s manželem na svém poli původně instalovali 830 polykrystalických solárních modulů typu IBC-120S Megaline s výkonem 100 kW, které vyrobí ročně 90 000 kWh elektrické energie. V současnosti plochu rozšiřují o další moduly - plocha panelů se tak rozšíří dvakrát, ale výkon tolik ne, protože nové tenkostěnné modely nejsou tak účinné, zato jsou modernější a levnější. Instalaci si rodina dělala svépomocí, údržba dle slov paní Schűtzové není potřeba prakticky žádná. Investiční náklady dosáhly 0,5 mil. € (za první část), přičemž na většinu získali úvěr od banky. Návratnost počítají cca 15 let. Manželé ovšem vlastní firmu na montáž fotovoltaických panelů a instalace jim slouží zároveň i jako informační středisko pro zákazníky, proto je poměrně dlouhá návratnost příliš netrápí. Jak ale podotýká paní Schűtzová, jako malá rodinná firma měli trochu problém získat tak vysoký úvěr. Dalším problémem pak byla nedůvěra sousedů, kteří se na vznikající pole fotovoltaických panelů dívali zpočátku dosti podezíravě. Spor s jednou sousedkou, která tvrdila, že jí panely stíní pole, řešil dokonce soud. Dnes už ale vše běží zcela bez problémů, asi i proto, že si lidé mezitím na všudypřítomné solární panely zvykli.

Síla fotovoltaické lobby?

Zdaleka ne všichni příznivci obnovitelných zdrojů ale jsou z prudkého rozvoje fotovoltaiky nadšeni, o průměrných Němcích ani nemluvě. Elektřina z fotovoltaiky se vykupuje za 4x vyšší cenu než ze zdrojů konvenčních, což samozřejmě zaplatí všichni spotřebitelé ve zvýšené ceně elektřiny. Dosud činí tyto náklady asi 1 € na rodinu za měsíc, ale s rozmachem fotovoltaiky se tato částka bude samozřejmě zvyšovat. Mnozí odborníci proto namítají, že by se stejných environmentálních přínosů dalo mnohem levněji a účinněji využít rozvojem fototermiky (ta totiž zdaleka nepožívá takových výhod jako fotovoltaika) či biomasy. Výhody pro fotovoltaiku jsou podle nich jen důkazem síly fotovoltaické lobby. Příznivci fotovoltaiky vzápětí zpravidla opáčí, že všechny typy OZE mají v systému své místo. Faktem nicméně zůstává, že OZE se staly velmi důležité z hlediska zaměstnanosti. Dnes dávají práci 130 000 lidí (jen větrná energetika zaměstnává 60 000 lidí) a jsou tak větším "zaměstnavatelem" než atomový a uhelný průmysl dohromady.

 
 
Reklama