Šance k akceleraci
V pátek dopoledne, předposlední den Aquathermu, se uskutečnil seminář nazvaný Komunální projekty pro Solární ligu ČR - šance k akceleraci, pořádaný Ligou ekologických alternativ. V úvodu představil Ing. Zdeněk Pravda z Vrbna pod Pradědem svou firmu na výrobu slunečních kolektorů TWI. Ač jde o jednu z největších firem u nás, je české veřejnosti téměř neznámá, protože až dosud prakticky veškerou svou produkci vyvážela do Německa. "Český trh je malý, nelze na něm začínat. Nyní ale chceme vystoupit z ilegality, protože poměrem cena/výkon jsou naše kolektory plně konkurenceschopné a mohou se dobře uplatnit i na našem trhu," uvedl ředitel Pravda. Ve Vrbně vyrábějí až 150 kolektorů denně s celoplošným a celoměděným absorbérem. A vzhledem k tomu, že jejich kolektory se vyznačují velmi dobrou vizuální kvalitou, chtějí se od příštího roku věnovat i výrobě velkoplošných fasádních kolektorů.
Na následující tiskové konferenci představil Karel Merhaut z Ligy ekologických alternativ projekt nazvaný Solární liga ČR. Jeho organizátoři se inspirovali obdobnou soutěží v Německu, tzv. solární bundesligou, která probíhá úspěšně již čtvrtým rokem u našich západních sousedů. Cílem tohoto počinu je nejen zvýšit zájem veřejnosti o využívání sluneční energie, ale i zpřesnit poněkud kusé statistiky o četnosti solárních zařízení u nás (Ing. Pravda odhaduje, že je u nás instalováno 20 - 40 000 m² solárních kolektorů, přesně se neví). Solární ligu vyhlašuje pro rok 2004 LEA ve spolupráci se SEVEn za podpory SFŽP a Českoněmeckého fondu budoucnosti. Bližší informace lze najít na speciálně zřízené webové stránce www.solarniliga.cz nebo na www.lea.ecn.cz. Soutěží se v kategorii měst, obcí a v souhrnné, vítěz získá titul "Solární mistr ČR". Mezi nadějné adepty patří zatím obec Hostětín a město Litoměřice, ale třeba se objeví noví nečekaní kandidáti. Yvonna Gaillyová z Ekologického institutu Veronica pohovořila o instalacích v malé obci Hostětín v Bílých Karpatech, která v posledních letech získala proslulost díky své snaze využívat v maximální míře obnovitelné zdroje energie (a vůbec se tam snaží o trvale udržitelný rozvoj). V obci, která má 200 obyvatel, dnes získávají cca 90 % energie z obnovitelných zdrojů - mají zde instalováno 100 m² kolektorů na přípravu TUV (většinou jednoduchého typu, svépomocně nainstalované) , topí dřevem z centrální výtopny... "Nejlepší reklamou pro kolektory je fakt, že je má soused a že mu fungují", říká Gaillyová. Není tedy náhodou, že se kolektory začínají objevovat ve velkém i v okolních vesnicích. Bližší informace o projektu lze nalézt na www.veronica.cz.
Pavel Gryndler, vedoucí odboru životního prostředí MÚ Litoměřice, seznámil přítomné s podporou instalací solárních kolektorů v Litoměřicích. Po r. 1989 byly Litoměřice kompletně plynofikovány, ale v posledních letech po zdražení plynu chtělo mnoho lidí z finančních důvodů přejít zpět k topení hnědým uhlím. Na radnici proto přemýšleli, jak tento nepříznivý trend zvrátit, a přišli na to, že nejvýhodnější bude finančně podporovat obnovitelné zdroje energie, tedy tepelná čerpadla, biomasu a ohřev TUV ze solárních kolektorů. Na kolektory radnice přispívá částkou 20 000 Kč na byt. Peníze dostane ten, kdo nainstaluje aspoň 3 m² kolektorů a nebude topit uhlím. Po vyhlášení byli na radnici překvapeni nulovým zájmem obyvatel - ukázalo se totiž, že lidé o kolektorech a jejich možnostech vůbec nic nevědí, a bylo třeba několika přednášek a osvětových akcí, aby k této novotě získali důvěru. Zájem lidí o semináře byl naproti tomu obrovský. Malá perlička: když při prezentaci kolektorů na náměstí vypouštěli technici večer na sklonku chladného pošmourného dne z kolektorů horkou vodu, ze které se kouřilo, podezírali místní občané úředníky, že ji ohřáli bokem někde na vařiči a do kolektorů nalili (hle, česká solární realita v 21.století...). Město jde v realizacích příkladem, kolektory instalovali na místní základní škole, na dětském domově, na azylovém domě i na provozní budově skládky. Problémem je to, že město je památkovou zónou a že leží v Českém středohoří. "Máme problémy s památkáři i s ochranáři", posteskl si Pavel Gryndler. Kolektory musí umísťovat tak, aby nebyly z ulic viditelné, což pochopitelně škodí popularizaci celé akce. Kritizoval dále stát za byrokratické průtahy, s nimiž se musí potýkat žadatelé o státní podporu. V Litoměřicích už dokonce mají firmu, která za občany veškeré složité papírování se SFŽP vyřizuje, nicméně i tak chodí peníze až po mnoha měsících. "Kdo rychle dává, dvakrát dává", podotkl pan Gryndler.
RNDr. Martin Bursík připomněl, že v Athénách jsme se zavázali vyrábět do roku 2010 8 % elektřiny z OZE a že je proto nutné připravit návrh zákona, který by to umožnil. Příprava zákona se ovšem potýká s mnoha překážkami, a to jak technického, tak i politického charakteru. Mezi problémy lze zařadit např. plánované spalování biomasy ve fluidních kotlích na uhlí, které by při výkupní ceně 2,50 Kč/kWh mohlo nepříznivě ovlivnit ceny elektřiny na trhu, dále netransparentní nastavení výkupních cen Energetickým regulačním úřadem či fakt, že prováděcí vyhláška ERÚ popisuje jiné schéma podpory než zákon, který už schválila vláda. "Regulační úřad jako partner nefunguje dobře", prohlásil Bursík. Politické prostředí rovněž není pro přijetí zákona příznivé - svědčí o tom mimo jiné i fakt, že se zpravodajem zákona stal poslanec Vojíř, který se už vyjádřil, že žádný podobný zákon nepotřebujeme.
Velmi zajímavý byl blok příspěvků od německých partnerů. Andreas Witt, šéfredaktor a vydavatel časopisu Solarthemen, který vyhlašuje od roku 2001 Německou solární bundesligu, uvedl, že na počátku celé akce byla snaha některých aktivních obcí dovědět se, jak si v celoněmeckém srovnání stojí. Vše tedy vzešlo zdola, od obcí. Witt a jeho kolegové vyvinuli bodovací systém pro fotovoltaické systémy i pro solární kolektory. Počítá se instalovaná plocha na osobu, neodlišují ploché a vakuové kolektory, ale levné systémy pro bazény se hodnotí méně body. Přihlásit do soutěže se může kdokoli (obce, občanské sdružení...), ale uváděné údaje musí být hodnověrné a průkazné. Jednou za rok se za přítomnosti médií vyhlašuje Solární mistr. A protože v časopise Solarthemen chtěli vybudit sportovního ducha obcí, dali na internet tabulku, kde jsou všechny základní údaje uvedeny. Tabulku každé dva týdny aktualizují. Každá obec tak velmi přesně ví, jak na tom v daný moment je. V roce 2001 se do soutěže přihlásilo jen šest obcí, letos už jich bylo 560 a dále 240 obecních či městských částí, které se hodnotí v samostatné kategorii. "Na špičku se snáze dostávají malé obce", podotýká pan Witt. Několik angažovaných občanů zde totiž snáze dokáže přesvědčit o výhodnosti "solára" než ve velkoměstě. Proto se sídla hodnotí i podle velikosti. Dnes vede ligu bavorská obec Rettenbach am Auerberg (700 obyv.), kde mají 0,45 m² slunečních kolektorů a 430 W fotovoltaických systémů na osobu. Mezi městy pak svádějí doslova souboj stejně velká města Freiburg a Ulm. Soutěž má velmi dobrou mediální propagaci, píše se o ní i v celostátních médiích jako je die Zeit či Stern. "Pro komunity jde o určitý marketing, medializují se tak vísky, o kterých dosud nikdo nevěděl, a stoupá tam pak turistický ruch", připomněl Witt praktické důsledky soutěže. Sami se můžete s výsledky seznámit na adrese www.solarbundesliga.de.
Hans Noppenberger, bývalý starosta obce Schalkham, uvedl celý systém pobídek, díky nimž se tato obec dlouho držela na čele bundesligy. "Proč bylo počátkem 90. let v Německu tak málo instalovaných kolektorů? Protože systém se 6 m² přišel na více než 9000 DM, bylo pro občany lepší si peníze uložit do banky a inkasovat úroky", řekl pan Noppenberger. Proto bylo nutno systém zlevnit. Obec se rozhodla přispět každé domácnosti částkou 2000 DM. Navíc začali kolektory kupovat ve velkém přímo u výrobce, a tím ušetřili další 2000 DM na jednu instalaci. Další peníze se ušetřily tím, že si v obci vyškolili lidi, kteří se naučili kolektory sami instalovat. Po všech úsporách tak jedno zařízení přišlo domácnost jen na 3200 DM. Za tuto koncepci obdrželi Evropskou solární cenu. V obci mají vše naprosto promyšleně zorganizováno, občané s tím nemají žádné starosti, systém je jednoduchý a nebyrokratický. Dnes mají instalováno 1,2 m² na obyvatele. "Co je pro fotbal Bayern Mnichov, jsme v solární bundeslize my", říká poněkud frajersky bývalý starosta. Dnes usilují především o to, aby novostavby měly kolektory i na vytápění a velmi důkladnou izolaci.
Vítězným solárním městem je Freiburg. "Sluneční energie je dnes považována za charakteristický znak města", říká Klaus Hoppe z tamního úřadu pro životní prostředí. Ve fotovoltaice zde mají instalován výkon 3,2 MW, což dává proud pro 850 domácností (z 50 000 domácností ve městě). Dále je zde instalováno 8300 m² solárních kolektorů. "Podporujeme solární výzkum, snažíme se přitáhnout firmy z tohoto oboru, subvencujeme vhodné projekty", vypočítává pan Hoppe aktivity zdejší radnice. Na nádraží tak mají solární fasádu s výkonem 55 kW, další instalace jsou u bazénů, na radnici i leckde jinde. Občan, který se rozhodne pro instalaci solárního systému, dostane od města 500 €/instalovaný kilowatt (do výkonu 3 kW) a 250 €/kW u větších instalací (4 - 50 kW). Ve městě vzkvétá "solární turismus" - mají zde velké infocentrum, pořádají solární přednášky, kongresy, exkurze, brožura Solární průvodce městem se musí stále dotiskovat, protože je o ni velký zájem. Fotovoltaika je i ve 20 zdejších školách. Solární Fraunhofer institut zaměstnává 500 lidí, solární firmy další stovky (např. výrobce fotovoltaických článků Solar-Fabrik), koná se tu největší evropský solární veletrh Intersolar s 12 000 návštěvníky. Zkrátka Freiburg naplno žije solární energií. Ing. Jitka Feitová z University v Bambergu na množství diapozitivů předvedla, jak skloubit solární kolektory a fotovoltaické panely s památkově chráněnými objekty. Ani u nás, ani v Německu na tento problém neexistuje žádné jednoduché řešení, žádný předpis to "globálně" neupravuje. Záleží na tom, jak jsou památkáři v daném místě dogmatičtí a co se podaří dosáhnout v tom či onom konkrétním případě. V Německu se toho ovšem dá dosáhnout poměrně dost. Někde povolí umístit solární zařízení na nové přístavbě staré stavby, jinde požadují, aby nebylo vidět z ulice, někde se dá postavit nenápadně mimo. Zajímavý je německý program Církevní sbory pro solární energii, v jehož rámci se podařilo umístit solární zařízení na 700 církevních staveb. Některé realizace jsou skutečně pozoruhodné a připomínají spíše umělecké performance - např. "Solární chvála stvoření" je velký fotovoltaický systém na fasádě kostela, do něhož je vestavěn kříž. "To je snad jen sen", komentoval obrázek nevěřícně Pavel Gryndler z Litoměřic.
