Cena elektřiny může klesnout více, pokud novela zákona Senátem neprojde

Komentář k vystoupení předsedkyně ERÚ v pořadu Otázky Václava Moravce
Datum: 29.8.2013  |  Autor: Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.

Podle platného znění zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích má vláda možnost snížit dopad na koncové odběratele více, než jí umožní novela, která čeká v Senátu na schválení. Novela přitom vůbec nemění celkový objem prostředků na podporu OZE, KVET a DZ v příštím roce.

Kalkulátor cen energií TZB-info

Náklady na podporu OZE, KVET a DZ

Předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková v pořadu Otázky Václava Moravce mimo jiné prohlásila, že pokud novela zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích nebude přijata, zvýší se v příštím roce příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů na 824 Kč/MWh, tj. o 40 % oproti stávajícímu stavu.

Tak, jak to paní Vitásková v televizi podala, se jedná přinejmenším o zbytečné vyvolávání strachu. Pokud jsou výpočty ERÚ správné, pak náklady na podporu obnovitelných zdrojů energie, kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a výrobu elektřiny z druhotných zdrojů (OZE, KVET a DZ) v příštím roce vzrostou na zhruba 820 Kč/MWh (tj. o 30 Kč/MWh, neboli o 4 %) bez ohledu na skutečnost, zda bude novela přijata, či nikoli.

Jak bylo mnohokrát dokonce už i v masových médiích, a ostatně i při jednání v Poslanecké sněmovně, zmiňováno, novela zákona o podporovaných zdrojích vůbec náklady na podporu nesnižuje. Celkový objem peněz, které půjdou na podporu OZE, KVET a DZ se alespoň pro příští rok novelou nemění. Novela pouze striktně definuje částku, kterou budou platit koncoví odběratelé. Přesněji řečeno, nařizuje vládě to, co vláda už na základě současného zákona udělat může, tj. zvýšit příspěvek ze státního rozpočtu.

Současné znění zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích v § 28 odst. 2 říká, že je to vláda, kdo rozhoduje, kolik peněz přispěje ze státního rozpočtu, a ERÚ následně dopočítá výši příspěvku, který zaplatí koncoví odběratelé v cenách elektřiny. Podle platného znění zákona přitom vláda v určení objemu prostředků ze státního rozpočtu není nijak omezena. Dokonce může příspěvek ze státního rozpočtu určit v takové výši, aby podpora, kterou platí firmy a domácnosti byla nulová. Jinak by následující odst. 3 stejného paragrafu zcela ztrácel smysl.

Projednávaná novela uvedené schéma mění. Nově je výše příspěvku na podporu OZE, KVET a DZ, který platí spotřebitelé, dána zákonem a ERÚ pouze spočítá, kolik má vláda doplatit ze státního rozpočtu. Nově tedy už o výši příspěvku ze státního rozpočtu nebude rozhodovat vláda, ale zákon, který vládě nedává možnost volby. Ve skutečnosti tedy vláda novelou omezila svůj vlastní manévrovací prostor a znemožnila případné výraznější snížení dopadu na koncové odběratele.

Kolik budou platit domácnosti

Na jasně formulovanou otázku, o kolik se oproti letošku sníží domácnostem platby na podporu OZE, KVET a DZ, odpověděla paní Vitásková, že domácnost, která elektřinou svítí a vaří, zaplatí o 823 Kč méně, pokud novela bude přijata.

Ze záběru na tabulku, kterou drží v ruce je však zřejmé, že se nejedná o odpověď na položenou otázku, ale o rozdíl mezi platbou podle projednávané novely a nejvyšší možnou platbou na podporu OZE, KVET a DZ v příštím roce za extrémního předpokladu, že vláda zcela zruší příspěvek ze státního rozpočtu. Vláda sice může podle stávajícího zákona v příštím roce příspěvek ze státního rozpočtu snížit z letošních 11,7 miliard korun na cca 200 milionů (náklady na podporu tepla, které jsou podle zákona hrazeny ze státního rozpočtu), je to však méně pravděpodobné, než varianta, že vláda příspěvek zvýší na 40 miliard korun.

Správná odpověď měla vycházet z rozdílu 583 Kč/MWh (letošní hodnota) a 495 Kč/MWh (hodnota podle novely). Vyjdeme-li z typických hodnot, které uvádí paní Vitásková ve své tabulce, jedná se o rozdíl 220 Kč pro domácnost se spotřebou 2,5 MWh ročně.

Omyly, nebo záměrné strašení

Je otázka, proč předsedkyně ERÚ zvolila pro prezentaci v televizi extrémní předpoklad, že vláda v příštím roce zcela zruší příspěvek ze státního rozpočtu. Od vlády, v níž zasedají zástupci těžkého průmyslu, lze spíše očekávat snahu příspěvek ze státního rozpočtu zvýšit, aby se velkým odběratelům elektřiny snížily náklady.

Nejedná se však zdaleka o první případ, kdy ERÚ interpretuje data poněkud svérázným způsobem. Nejpozději od začátku roku 2012 ERÚ například tvrdí, že („podle našich informací“) už brzy bude splněn cíl Národního akčního plánu České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů [NREAP], tj. 13,5 % podíl OZE na konečné spotřebě energie v roce 2020. Ponechme nyní stranou, že ERÚ často zaměňuje tento cíl s cílem výroby elektřiny z OZE, který je podle českého NREAP 14,3 %, celkový cíl totiž zahrnuje i výrobu tepla z OZE a rovněž OZE v dopravě.

Například 22. února 2012 ERÚ vydal tiskovou zprávu, v níž tvrdil: „Celkově lze očekávat dosažení plánovaných hodnot roku 2020 v OZE ještě v letošním roce.“ Nikdo z ERÚ nikdy nevysvětlil, jak k tomuto tvrzení dospěli. Zástupci ERÚ v té době používali formulace typu: „Na základě našich informací…,“ která působila dojmem, že ERÚ má k dispozici nějaké tajné informace.

Při pohledu na graf na následujícím obrázku je však zřejmé, že se nejspíš jednalo o extrapolaci vycházející z údajů za poslední dva roky. Přestože bylo evidentní, že přírůstek za rok 2011 se nemůže opakovat, protože boom fotovoltaiky byl zastaven.

Obrázek: Vývoj podílu elektřiny z OZE na konečné spotřebě elektřiny [Rocni 2011]
Obrázek: Vývoj podílu elektřiny z OZE na konečné spotřebě elektřiny [Rocni 2011]
 

Ještě v roce 2012 byla závěrečná hodnota z roku 2011 zkorigována, viz obrázek dole. Údajné splnění cíle podílu OZE v konečné spotřebě elektřiny se tím odsunulo až na rok 2013. Tentokrát je již evidentní, že ERÚ ve své „prognóze“ použil prostou extrapolaci přírůstku za poslední rok pro „základní scénář“ a extrapolaci průměrného přírůstku za poslední dva roky u „dolního scénáře“. Opět ERÚ nevysvětlil, proč použil pravítko namísto zdravého rozumu. Z grafu je zřejmé, že výsledek v roce 2010 byl ovlivněn zvýšenou výrobou ve vodních elektrárnách a v roce 2011 extrémním přírůstkem výroby velkých fotovoltaických parků na zemědělské půdě. Ani jedna z těchto situací se nemůže v budoucnu pravidelně opakovat. Dokonce je možné, že výroba elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách klesne, protože klimatické podmínky v letech 2011 a 2012 byly mimořádně příznivé.

Obrázek: Vývoj podílu OZE na konečné spotřebě elektřiny a „prognóza“ ERÚ pro roky 2012 a 2013
Obrázek: Vývoj podílu OZE na konečné spotřebě elektřiny a „prognóza“ ERÚ pro roky 2012 a 2013 [Neděla]
 

Jenže v roční zprávě za rok 2012 již nešlo zakrýt to, co muselo být zjevné nejpozději na začátku roku 2012, a sice že další rozvoj OZE nebude prostou extrapolací vývoje v roce 2011, ale bude podstatně pomalejší. I kdybychom po vzoru ERÚ použili prostou extrapolaci, tj. kdyby přírůstek výroby elektřiny z OZE v roce 2013 a v letech následujících byl stejný, jako v roce 2012, lze splnění cíle očekávat nejdříve v roce 2015.

Obrázek: Vývoj podílu OZE na konečné spotřebě elektřiny [Rocni2012]
Obrázek: Vývoj podílu OZE na konečné spotřebě elektřiny [Rocni2012]
 

Jinými slovy: údajné splnění závazku České republiky na podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výši 13,5 % (správně 14,3 %) v roce 2020, které podle Energetického regulačního úřadu „hrozilo“ již v roce 2012, se podle oficiálních materiálů ERÚ odsouvá do stále vzdálenější budoucnosti. Pokud bychom na dobu do splnění cíle po vzoru ERÚ aplikovali prostou extrapolaci, vyšlo by nám z toho, že cíl nebude splněn nikdy.

Nepřiměřená podpora fotovoltaiky

Podle paní Vitáskové: „Regulátor v rozporu se zákonem stanovil, jak budou vypláceny podpory pro fotovoltaické elektrárny. Zákon chtěl 15letou dobu investiční návratnosti a 15letou dobu podpory. Regulátor však stanovil 12letou a osmiletou dobu návratnosti, ale podporu stanovil na období 20 let. Každý laik vidí rozdíl.“

Tady je několik problematických bodů. Především ve svých dřívějších vyjádřeních představitelé ERÚ tvrdili, že zákon předpokládal prostou návratnost. Ve spojení s výše uvedeným výrokem vyvstává otázka, kdo by za takových podmínek byl ochoten investovat, tj. pokud by se mu za 15 let pouze vrátil jeho vklad (znehodnocený o inflaci) a zároveň by po 15 letech výkupní cena skončila. Odpověď je jednoduchá: nikdo.

Zákon kromě toho v otázkách pravidel pro podporu vůbec nerozlišuje mezi jednotlivými zdroji. Pokud by tedy ERÚ pod vedením současné předsedkyně prosadil tento pohled na problematiku, následovaly by po fotovoltaice i ostatní podporované zdroje včetně malých vodních elektráren, které mají dobu výkupu nastavenu na 30 let.

Pro srovnání se často používá Německo. Tam skutečně na začátku, při vytváření zákona, byly nastaveny výkupní ceny tak, aby zajistily 10letou prostou návratnost, ovšem při době výkupu 20 let. Tomu při použití obvyklých parametrů zhruba odpovídá 15letá diskontovaná návratnost. Zároveň však tato návratnost – ani prostá 10 let, ani diskontovaná – není v německém zákoně garantována. Co je naopak garantováno pro všechny OZE s výjimkou fotovoltaiky, je meziroční pokles výkupních cen o 1 resp. 1,5 % ročně.

Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, na který se předsedkyně ERÚ odvolává, v příslušném § 6 odst. 1 říká, že ERÚ má nastavit výkupní ceny a zelené bonusy tak, aby

  1. byly vytvořeny podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny ve výši 8 % v roce 2010 a
  2. pro zařízení uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic… a zůstala zachována výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů při podpoře výkupními cenami po dobu 15 let od roku uvedení zařízení do provozu jako minimální se zohledněním indexu cen průmyslových výrobců…

Zákon tedy především ERÚ nařizoval nastavit výkupní ceny tak, aby byl splněn indikativní cíl podílu OZE 8 % v roce 2010. Lze celkem snadno ověřit, že v případě fotovoltaických elektráren ERÚ nastavil výkupní cenu tak, že při technicko-ekonomických parametrech daných vyhláškou zajistil 15letou dobu návratnosti. Co se týče doby výkupu, zákon nezakazoval nastavit dobu výkupu delší, než 15 let, zakazoval pouze nastavit dobu kratší. Cílem zákona přitom především bylo splnit závazek přijatý Českou republikou v rámci přístupových dohod.

Tvrzení paní Vitáskové, že ERÚ nastavil pro fotovoltaiku dobu návratnosti 12 resp. 8 let, je chybné. Těchto dob návratnosti bylo dosaženo teprve časem, dvěma základními vlivy, které nemohl ERÚ ovlivnit. Především v kritické době výrazně posílil kurz koruny k euru, což je měna, v níž probíhá většina obchodů. Druhý vliv byl pokles cen fotovoltaických panelů. Více v článku Byly výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky stanoveny přiměřeně?

Kdyby bylo pravdivé tvrzení paní Vitáskové, že doba návratnosti byla nastavena nepřiměřeně krátká již na začátku, došlo by k boomu fotovoltaiky nejpozději v roce 2008, podobně jako ve Španělsku, kde výkupní ceny skutečně byly nepřiměřeně vysoké. Celková doba realizace projektu velké fotovoltaické elektrárny na zemědělské půdě totiž byla i v případě, že bylo nutno změnit územní plán, kratší než dva roky. Samotná výstavba se pak pohybovala v řádu měsíců. Boom však nastal až v roce 2009, tj. v době, kdy poklesly ceny fotovoltaických panelů o desítky procent. Boom následně ještě větší rychlostí pokračoval v roce 2010, což je ovšem chyba politických subjektů, které byly u moci ve druhé polovině roku 2009, kdy bylo možno něco řešit.

Závěr

Jaká bude v příštím roce výše částky, kterou zaplatí v ceně elektřiny domácnosti a podnikatelé, je podle současného zákona zcela v rukou vlády. Podle novely je částka striktně určena na 495 Kč/MWh a možnost případného dalšího snižování dopadu na koncové odběratele je znemožněna.

Jak přitom upozornila Komora OZE, náklady na podporu KVET a DZ (tj. převážné fosilních zdrojů) ve výši kolem 1,8 miliardy korun ročně jsou zhruba stejné, jako případné zvýšení nákladů na podporu OZE v případě, že by byl umožněn rozvoj malých bioplynových stanic a větrných elektráren (více v článku Podpora obnovitelných zdrojů končí, fosilních a odpadu pokračuje).

Podobně Česká fotovoltaická průmyslová asociace podotýká, že 50 MWp nových fotovoltaických elektráren, tj. řádově 10 000 malých střešních instalací, znamená při současné výši výkupních cen dopad na cenu elektřiny ve výši 0,2 haléře na kilowatthodinu, neboli zhruba 0,25 % celkových nákladů na podporu OZE, KVET a DZ (tamtéž).

Zastavením podpory obnovitelných zdrojů tedy novela ušetří drobné ve srovnání s miliardami, které odtekly do neprůhledných firem. Malé realizační firmy, jejichž vlastnickou strukturu lze snadno dohledat, a drobní investoři, kteří nemají žádný podíl na současných vysokých nákladech, jsou tak trestáni za to, co způsobily firmy jako Amun.RE, které již v oboru dávno nepůsobí, a které proto žádná novela nemůže postihnout.


Poznámka

[Rocni 2011] Roční zpráva o provozu ES za rok 2011, ERÚ 2012 Zpět

 

Hodnotit:  

Datum: 29.8.2013
Autor: Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (10 příspěvků, poslední 16.09.2013 00:09)


 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czZ ruin skleníků vznikne ve Voticích motýláriumPražská ZOO chce stavět areál pro ďábly medvědovité za 35 milónů korunOdborníci: Pražské stavební předpisy jsou zmatečné a nesmyslné