Aktivní a pasivní systémy protipožární ochrany

Projektování je jednou z nejdůležitějších činností v rámci stavebního procesu. O tom, jaké materiály a systémy budou v daném objektu použity rozhoduje architekt / projektant. S ohledem na určení budovy a finanční možnosti projektant zvolí nejvhodnější řešení, které zajistí dlouhou životnost, pohodlí a bezpečnost budovy.

Vhodná kombinace aktivních prostředků protipožární ochrany, takových jako sprinklery, detektory kouře, hasicí přístroje atd. a materiálů zaručujících pasivní protipožární ochranu, je klíčem k zajištění vysoké požární bezpečnosti budov.

Jedním z materiálů ovlivňujících pasivní ochranu budov je izolace. Většina majitelů budov často nezná přesné specifikace a požadavky izolací, které jsou důležité z hlediska požáru. Dokonce pro velmi zkušeného projektanta mohou být účinky vhodně vybraného materiálu v případě požáru překvapivé.

Hořlavé izolační materiály mohou mít různou požární klasifikaci v závislosti na použitých zkušebních metodách, na lokálních předpisech týkajících se požární bezpečnosti. Například v ČR se na vnějších fasádách obytných budov u novostaveb od výšky 12 m a u rekonstrukcí od výšky 22,5 m povinně aplikují pouze nehořlavé izolační materiály. V Německu není dovoleno používat hořlavé izolace na výškových budovách.

Kamenná minerální vlna díky své nehořlavosti (nejvyšší třída reakce na oheň A1) přispívá ke zvýšení úrovně požární bezpečnosti v budovách.