Autor rozvádí právní podmínky třech hlavních režimů připojení a provozování akumulačních zařízení na začátku roku 2019.

Modernizace výrobny znamená podle §12 odst. 1 písm. b) zákona podporovaných zdrojích nové uvedení výrobny do provozu. Důsledky tohoto ustanovení jsou nepříjemné zejména pro druhy OZE, pro něž není k datu provedení modernizace vypsána podpora jako pro nové výrobny.

Zákon o registru smluv je účinný již od 1. července loňského roku, nicméně teprve od 1. července tohoto roku nabývá účinnosti ustanovení, které stanoví sankci za neuveřejnění smlouvy. Skutečné dopady zákona lze tedy očekávat až nyní. Jaký vliv bude mít na energetický sektor?

Dosud panují četné nejasnosti ohledně obsahu a náležitostí licence na výrobu elektřiny. Jednou z nich je identifikace umístění provozovny, tedy v praxi zpravidla uvádění katastrálního území a pozemků, na nichž je výrobna umístěna.

Od začátku roku 2017 vstoupila v účinnost novela zákona, podle níž musí všichni výrobci elektřiny z podporovaných zdrojů měřit tzv. technologickou vlastní spotřebu. Splnění této povinnosti naráží na řadu technických i výkladových otázek.

Od 1. ledna 2016 je účinná velká novela energetického práva, která zasáhla téměř všechny aktéry v energetice – od výrobců přes distribuční společnosti a spotřebitele po Energetický regulační úřad se Státní energetickou inspekcí. S odstupem několika měsíců je vhodné si tyto změny zrekapitulovat a vyhodnotit, jak se osvědčily v praxi.

S počátkem roku 2016 se podstatně rozšířily možnosti provozování malých výroben elektřiny z OZE. V některých případech již není zapotřebí být držitelem licence ERÚ, v jiných případech se podstatným způsobem zjednodušuje připojování. Variant a kombinací je hned několik.

Poté, co se ukázalo, že povinnost zaknihovat akcie se minula účinkem, prosazuje Ministerstvo průmyslu a obchodu další změny zákona o podporovaných zdrojích, které však představují bezprecedentní zásah do zásad obchodního práva a do domovních svobod.

Na rozdíl od obchodního zákoníku, který upravoval licenci pouze k předmětům průmyslového vlastnictví, upravuje nový občanský zákoník licenci jako smlouvu obecnou pro celou oblast duševního vlastnictví.

Mezi nejpodstatnější novinky, které přinesl nový občanský zákoník do právní úpravy nájemních smluv, patří to, že nájemní smlouvy se od 1. 1. 2014 řídí právní úpravou obsaženou v novém občanském zákoníku, i když byly uzavřené před tímto datem.

Nový občanský zákoník při určení ceny v kupních smlouvách vycházel především z ustanovení obchodního zákoníku. Na rozdíl od smlouvy o dílo tedy změny nebyly tak výrazné. Co se týče stanovení ceny tak opět nedoporučujeme stanovovat uzavření kupní smlouvy bez určení ceny.

Cena díla může být určena přesnou částkou nebo rozpočtem a cena díla je určena dostatečně určitě, pokud je dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určená alespoň odhadem. Pokud je cena určena pevnou částkou, nemůže objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo vyšší náklady nebo úsilí.

Při popisu základních změn při stanovení cen podle NOZ je třeba nejdříve vyjasnit definice co je obvyklá úplata, záloha, závdavek, splatnost ceny. Nový občanský zákoník ale obsahuje speciální právní úpravu cen u jednotlivých smluvních typů.

Jednání o uzavření smlouvy je podle nového Občanského zákoníku nutno věnovat zvýšenou pozornost. Zákon zakazuje jednání „na oko“ a upravuje důsledky bezdůvodného ukončení jednání o uzavření smlouvy a vzájemné informační povinnosti smluvních stran a rozšiřuje ochranu poskytnutých důvěrných informací. Smlouva může být navíc uzavřena způsobem a v situacích, které předchozí zákon neumožňoval.

Nový občanský zákoník (NOZ) klade mnohem větší důraz na odpovědnost stran smlouvy, tedy umožňuje se ve smlouvě odchýlit od textu zákona a sjednat si řešení velké většiny otázek jinak. Až na výjimky bude stavba na pozemku prováděná po 1. lednu 2014 součástí tohoto pozemku.