Větrné plašičky, rozmrazovače, zemědělské stroje nebo suchozemské dopravní prostředky jsou méně známé oblasti, kde se lidé rozhodli využít větru jako zdroje energie.
Archiv článků autora: Břetislav Koč
V únoru a březnu publikovaly evropská a světová asociace větrné energetiky tradiční výroční zprávy o aktuálním stavu oboru v evropském i světovém měřítku. Celkový instalovaný výkon větrných elektráren k 31. 12. 2017 dosáhl globálně 539 581 MW, přičemž přírůstek za rok 2017 činí 52 573 MW. Evropa má na tom podíl 177 506 MW, během roku přibylo 16 083 MW.
Stavba větrné elektrárny je v porovnání s jinými typy elektráren poměrně rychlá a jednoduchá. I tak má svá zjevná specifika, která se projevují nejen v samotné stavbě a v transportu jednotlivých dílů, ale i v délce povolovacího procesu v poměru k době stavby. Sedmý díl seriálu přibližuje, jak se staví větrná elektrárna.
Doba stavby větrné elektrárny by teoreticky mohla doba od záměru po její spuštění být asi dva až tři roky. To konstatuje statistika České společnosti pro větrnou energii (ČSVE) o počtu a osudu projektů větrných elektráren během jejich schvalování. ČSVE má spočítanou reálnou dobu a „úmrtnost projektů“ v průběhu tohoto řízení.
Druhý díl seriálu o větrných elektrárnách popisuje počátky větrné energetiky v Dánsku a v Německu, tedy v zemích, které se staly technologickými i uživatelskými lídry v tomto odvětví. Zároveň je uvedeno několik paralelních příběhů větrných elektráren, které byly pro vývoj tohoto oboru podstatné – ať už jako vývojové stupně nebo jako „slepé uličky“.
Po osmi letech, kdy si soutěž projektů a realizací v oboru úspor a obnovitelných zdrojů energie Energy Globe Award (EGA) razila cestu z rodného Rakouska do Evropy i do celého světa a seznam zúčastněných zemí už obsahuje 111 položek, je letos díky podpoře společnosti E.ON pořádána i v České republice.
Reklama
