Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Měření malých kotlů - nové povinnosti

Autor podává závažnou informaci o aktuální problematice v oblasti ochrany ovzduší vztahující se k malým stacionárním zdrojům znečišťování. Přehledně popisuje nové legislativní povinnosti provozovatelů malých kotlů s jmenovitým tepelným výkonem nižším než 200 kW. Seznamuje se způsoby měření spalin těchto kotlů, kontrolou jejich technického stavu, měření účinnosti spalování, kontrolou stavu spalinových cest a dalšími náležitostmi. Uvádí praktické zkušenosti z vlastního měření a další problémy, které nové povinnosti přinášejí.


1. PROVOZOVATELÉ MALÝCH KOTLŮ
z hlediska zákona č. 86/2002 Sb.

Základním obecně závazným předpisem, který upravuje povinnosti právnických a fyzických osob v ochraně životního prostředí je zákon č. 86/2002 o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ovzduší), který nabyl účinnosti dnem 1. června 2002. Stanoví mimo jiné práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek a další podmínky pro snižování množství vypouštěných znečišťujících látek.

Zákon 86/2002 Sb. nově stanoví povinnosti provozovatelům malých stacionárních zdrojů znečišťování, kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.

K základním povinnostem provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování, podle §12 zákona č. 86/2002 Sb., uvedených v odstavci 1, patří:

  1. uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů;
  2. umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady;
  3. oznámit stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky, orgánu obce způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, vést evidenci těkavých látek a poskytnout každoročně přehled o jejich spotřebě obci;
  4. plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1;
  5. dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti;
  6. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele, a to nejméně jedenkrát za 2 roky, a odstraňovat zjištěné závady; tuto povinnost plní provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW; za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví. (Podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů).

Povinnosti uvedené v odstavci 1 pod písmenem b) a f) se nevztahují na provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.

Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm. f) je provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat záznamem oprávněné osoby ne starším než 2 roky. Nedodržení povinností uvedených v odstavci 1 pod písmenem e) je přestupkem podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 86/2002 Sb. platí od 1. 6. 2002 a měřit se má každé dva roky, to znamená, že do konce května 2004 má být každý malý stacionární zdroj znečišťování podle citovaného zákona jedenkrát změřen.

O vyměření poplatků za znečišťování ovzduší u malých stacionárních zdrojů rozhoduje orgán obce, který je v přenesené působnosti dotčeným orgánem v územním, stavebním a kolaudačním řízení z hlediska ochrany ovzduší. Poplatek je vybírán podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Orgán obce vede také evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí.

2. MĚŘENÍ A KONTROLA MALÝCH STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ
podle zákona č. 86/2002 Sb.

V § 9 zákona č. 86/2002 Sb. je v odstavci 5 uvedeno, že účinnost spalování a množství vypouštěných látek u malých spalovacích zdrojů uvedených v § 12 odst. 1, písm. f zjišťuje autorizovaná osoba měřením podle postupu stanoveného prováděcím právním předpisem.

Osvědčení o autorizaci k měření účinnosti spalovacího zdroje a vypouštěných látek a ke kontrole spalinových cest podle § 9 odst. 5 vydává MŽP fyzickým a právnickým osobám na podkladě jejich žádosti. Před vydáním osvědčení o autorizaci je žadatel povinen prokázat znalost metod odběru vzorků látek znečišťujících ovzduší, metod stanovení koncentrací těchto látek a jejich vyhodnocování dalších vyjmenovaných činností. Znalost se prokazuje u těch činností, které jsou předmětem žádosti o vydání osvědčení o autorizaci. Žadatelé jsou také povinni podrobit se ověření znalostí právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí v rozsahu své činnosti. Rozsah znalostí, postup při jejich ověřování a způsob evidence o vydaných osvědčeních stanoví prováděcí předpis.

U malých zdrojů znečišťování je nařízením vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování, předepsána ještě kontrola spalinových cest. Proto je vydání osvědčení o autorizaci k měření malých zdrojů znečišťování podmíněno zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, kde v příloze č. 2 vázané živnosti je uvedeno, že měření účinnosti spalovacího zdroje, měření množství vypouštěných látek a kontrola stavu spalinových cest vyžaduje vyučení v tříletém učebním oboru a 3 roky praxe v oboru kominictví.

Osvědčení o autorizaci se vydává na dobu určitou (nejdéle na dobu 5 let) a nelze je přenést na jinou osobu. Na vydání osvědčení o autorizaci a na prodloužení platnosti není právní nárok. Podle stanovených podmínek uvedených v zákoně může MŽP osvědčení o autorizaci vydané autorizované osobě zrušit. Autorizovaná osoba má povinnost vykonávat činnost, k níž bylo vydáno osvědčení o autorizaci, a při její činnosti nesmí dojít ke střetu zájmů. Je povinna podrobit se kontrole výkonu své činnosti (správnost měření, záznamu, vyhodnocení měření a další). Kontroluje inspekce nebo ministerstvo.

Bližší podmínky k udělování autorizace osob, kvalifikační požadavky a osvědčení o autorizaci jsou uvedené ve vyhlášce č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavost kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování a podmínky jejich uplatňování.

3. ZJIŠŤOVÁNÍ ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A KONTROLA ÚČINNOSTI MALÝCH ZDROJŮ

U malých zdrojů znečišťování se jednorázově měří účinnost spalování, množství vypouštěných látek a kontroluje se stav spalinových cest postupem podle přílohy č. 7 k nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.

Každý malý zdroj je provozován s požadovanou účinností spalování paliv a s přípustnou koncentrací oxidu uhelnatého ve spalinách. Měří se přenosným měřicím přístrojem s elektrochemickými měřicími články. Měřenými veličinami jsou obsah O2 (v obj. %) a CO (v ppm) ve spalinách, teplota spalin (°C), teplota spalovacího vzduchu (°C) a statický tlak ve spalinové cestě (Pa). V příloze 7 citovaného nařízení vlády je stanovena míra přesnosti měření (přípustná odchylka), rozsah měření a velikost rozlišení, které musí měřicí přístroj zaručit. Z naměřených hodnot se vypočítává obsah CO2 (v %) a komínová ztráta (%). Je opět stanovena správnost výpočtu, rozsah a rozlišení.

Konstrukce přístroje musí umožňovat přenos naměřených a vypočtených veličin a údajů do počítače. Způsob přenosu (softwarové vybavení počítače a přístroje) musí zajistit, aby naměřené a vypočtené veličiny a údaje nebylo možné změnit. Obsluha přístroje a počítače může zadat pouze údaje o místě měření. K přístroji musí být připojena tiskárna. Výpis z tiskárny připojí autorizovaná osoba k protokolu o měření.

Údržba přenosných měřicích přístrojů pro měření malých spalovacích zdrojů a zajištění jejich správné funkce se vykonává postupy a ve lhůtách stanovených jejich výrobcem. Veškeré úkony prováděné v souladu s těmito postupy se zaznamenávají do provozní knihy měřicího přístroje.

Přenosné přístroje pro měření malých zdrojů znečišťování musí být pravidelně kalibrovány, a to v intervalech minimálně dvakrát za kalendářní rok. O kalibraci je vystaven protokol a přístroj je na viditelném místě označen datem poslední kalibrace.

Při měření účinnosti spalovacího procesu u malých zdrojů znečišťování se postupuje podle těchto zásad:

  • měření je možno zahájit teprve v okamžiku, kdy je zdroj v ustáleném provozním stavu;
  • měřicí sonda se umísťuje do otvoru, který je u nově instalovaných malých zdrojů součástí spalinového hrdla zdroje. Je nutné dodržovat zásadu, aby měřicí místo bylo v blízkosti spalinového hrdla zdroje a nedocházelo tak k ředění spalin a zkreslení naměřených hodnot. U atmosférických hořáků (zdroje s atmosférickými hořáky) může být pro měření využit otvor přerušovače tahu;
  • vlastní měření je opakované, nejméně třikrát v intervalu nejméně 10 minut při jmenovitém výkonu zdroje nebo zařízení.

Účinnost spalování se vypočte z následujícího vztahu

η = 100 - ζ
η - účinnost spalování [%]
ζ - komínová ztráta [%]

Při hodnocení účinnosti spalování se uvažuje pouze komínová ztráta. Další ztráty, jako jsou poměrná ztráta mechanickým a plynným nedopalem a poměrná ztráta sdílením tepla do okolí, se neuvažují.

Limitní hodnoty účinnosti spalování a nejvyšší přípustná koncentrace CO u malých zdrojů znečišťování jsou dány nařízením vlády č. 352/2002 Sb., a jeho přílohou č. 7 a jsou následující:

Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče spalující kapalná a plynná paliva pro uvedený výkonový rozsah jsou uvedeny v Tab. 1 a 2.

Jmenovitý
tepelný výkon
[kW]
Datum uvedení spotřebiče
do provozu
do
31. 12. 1982
do
31. 12. 1985
do
1.1. 1986
11 až 25 85% 86% 88%
25 až 50 86% 87% 89%
větší 50 87% 88% 90%
Tab.1 - Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče
spalující kapalná a plynná paliva pro uvedený výkonový rozsah


Jmenovitý
tepelný výkon
[kW]
Datum uvedení spotřebiče
do provozu
do
31. 12. 1982
do
31. 12. 1985
do
1.1. 1986
15 až 20 68% 69% 70%
20 až 50 70% 71% 72%
větší 50 72% 73% 74%
Tab. 2 - Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče
spalující tuhá paliva pro uvedený výkonový rozsah

Kromě požadavku na minimální účinnost spotřebičů je druhým kritériem koncentrace CO ve spalinách. Každý spalovací zdroj musí spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila hodnotu 1000 ml/m3 (ppm) při referenčním obsahu kyslíku (O2).

Hodnota koncentrace COref se vypočítá z následujícího vztahu:

kde
COref - maximální přípustná hodnota CO [ppm],
COnam - CO naměřené [ppm],
O2 ref - referenční obsah kyslíku dle vyhlášky,
O2 nam - naměřený obsah O2 ve spalinách.

Hodnoty referenčního obsahu kyslíku (O2 ref):
Pro plynná paliva ... 3 %,
Pro tuhá paliva ... 6 %.

4. KONTROLA SPALINOVÝCH CEST

Při měření účinnosti malých stacionárních zdrojů znečišťování, podle § 12 zákona č. 86/2002 Sb., se také kontrolují spalinové cesty podle přílohy č. 7 k nařízení vlády č. 352/2002 Sb. Spalinové cesty se zhotovují podle ČSN platných v době, kdy byly realizovány. Do listopadu 2002 jsou to ČSN 73 4201:1988 Navrhování komínů a kouřovodů a ČSN 73 4210:1988 Provádění komínů a kouřovodů a připojování spotřebičů paliv. Od 1. 11. 2002 se kontroluje podle ČSN 73 4201:2002 Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv, na kterou se zákon odvolává.

Kontrolou spalinových cest samostatně nebo při jednorázovém měření účinnosti spalování malých zdrojů znečišťování ovzduší, podle přílohy č. 7 k nařízení vlády č. 352/2002 Sb., se rozumí, zda:

  1. je zajištěn dostatečný a bezpečný odvod spalin a rozptyl spalin od spotřebiče do volného ovzduší,
    (Komentář: za dostatečný a bezpečný odvod spalin a rozptyl od spotřebiče do volného ovzduší se považuje splnění výpočtových podmínek podle kap. 5 ČSN 73 4201:2002 a vyústění komínů nad střechou budovy podle kap. 6.8 stejné ČSN);
  2. je ve spalinové cestě dostatečný počet kontrolních, čisticích a měřicích otvorů,
    (Komentář: tato podmínka se považuje za splněnou, pokud jsou dodržena ustanovení článků 6.6.3 až 6.6.7 ČSN 73 4201:2002);
  3. nejsou ohroženy životy a zdraví obyvatel možným únikem spalin netěsnostmi kouřovodů a komínů,
    (Komentář: tuto podmínku lze splnit kontrolou spalinové cesty měřením úniku CO ve spojích, nebo zkouškou těsnosti podle čl. 9.2.3 a 9.2.4, nebo zkouškou plynotěsnosti podle čl. 9.2.6 ČSN 73 4201:2002);
  4. je zajištěn bezpečný průchod pro vymetací a čisticí nástroje v celé účinné i neúčinné výšce průduchu komína.
    (Komentář: toto zjištění je možné pouze na místě tak, že se v průduchu komína a kouřovodu použijí odpovídající vymetací a čisticí nástroje, nebo se předem zkontrolují kominickou, televizní průmyslovou kamerou);
  5. je zajištěn přístup k místům kontroly a čištění komínů, kouřovodů, spotřebičů paliv a větracích průduchů umožňující, aby při jejich kontrole a čištění byly dodrženy podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
    (Komentář: tato podmínka se považuje za splněnou, pokud jsou dodržena ustanovení čl. 6.6.4.3 a 6.8.4.1 až 6.4.8.5 ČSN 73 4201:2002).

Spalinové cesty se kontrolují podle schválených technologických postupů. Tyto postupy jsou stanoveny pro jednotlivé typy spalinových cest v závislosti na druhu připojeného spalovacího zdroje a použitého paliva. Na základě výsledků kontroly je posouzeno, zda aktuální stav spalinových cest odpovídá požadavkům stavebního zákona a příslušným technickým normám; případně je stanoven postup k odstranění zjištěných nedostatků. Kontrolou spalinových cest se zjišťuje shoda konstrukce příslušné spalinové cesty s platnými právními předpisy a technickými předpisy.

5. PROTOKOLY Z MĚŘENÍ

Protokol o autorizovaném měření malých spalovacích zdrojů musí obsahovat minimálně tyto údaje:

  1. Úvod - obsahuje základní identifikační údaje autorizované osoby a provozovatele měřeného zdroje.
  2. Účel měření - obsahuje údaje o účelu měření účinnosti spalování.
  3. Popis zařízení - obsahuje dostupná technická data o zařízení, které bylo měřeno.
  4. Způsob měření - obsahuje podrobné údaje o použité přístrojové technice, postupech a metodikách měření, vyhodnocení měření, případně schéma měřicího místa.
  5. Průběh měření - obsahuje údaje o průběhu měření, odběru vzorků, případně vlivech, které mohly působit na přesnost a správnost měření.
  6. Výsledky měření účinnosti spalování - obsahuje přehledy naměřených a vypočtených hodnot, včetně tabulek a příloh, případně stručný komentář k nim.
  7. Vyhodnocení výsledků měření - obsahuje porovnání naměřených a vypočtených hodnot s limitními údaji podle zvláštního právního předpisu.
  8. Odkaz na technický předpis (ČSN 73 4201:2002 - Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv), podle kterého se postupuje při kontrole spalinových cest.
  9. Popis spalinových cest u zdroje, případně schéma spalinové cesty.
  10. Zjištěné závady - seznam zjištěných závad včetně jejich zařazení do kategorie přímo ohrožujících bezpečnost spalinové cesty.
  11. Navrhovaná opatření - obsahuje návrh, případně popis, jak je možno zjištěné závady odstranit a termíny jejich odstranění.
  12. Závěr - obsahuje závěr kontroly spalinových cest.
  13. Náležitosti předepsané autorizované osobě zákonem a touto vyhláškou.
Zpracovaný protokol se předá jedenkrát provozovateli stacionárního zdroje, orgánu obce a pověřené právnické osobě (Společenstvo kominíků ČR).

6. ROLE SPOLEČENSTVA KOMINÍKŮ ČR PRO MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR

Společenstvo kominíků ČR je ve smyslu vyhlášky č. 356/2002 Sb., příloha č. 15 pověřenou právnickou osobou, která má za úkol statisticky zpracovávat výsledky měření, vyhodnocovat a roční přehledy výsledků předávat MŽP ČR.

Společenstvo kominíků ČR kromě toho shromáždilo a bude průběžně doplňovat seznam autorizovaných osob pro měření účinnosti malého spalovacího zdroje a vypouštěných látek a ke kontrole spalinových cest. Seznam autorizovaných osob včetně adres a telefonů je na internetové stránce www.skcr.cz.

7. PRAKTICKÁ PROBLEMATIKA MĚŘENÍ MALÝCH ZDROJŮ ZNEČIŠŤOVÁNÍ

Pravděpodobně největším problémem, jehož dosah si zatím nikdo nepřipouští, je skutečnost, že první měření všech malých zdrojů znečišťování podle zákona č. 86/2002 Sb. má být do konce května 2004. Naprostá většina uživatelů těchto spotřebičů odkládá měření na poslední chvíli a tak nelze vyloučit, že před konečným termínem bude velice obtížné toto množství měření zvládnout a naplnění zákona dodržet.

Určitá problematika se dotýká míst na měření na spalinové cestě (ČSN 73 4201, čl. 6.6.7). Otvory pro měření se zřizují na kouřovodech, co nejblíže spalinového hrdla spotřebičů. Pro spotřebiče do jmenovitého výkonu 200 kW (malé zdroje znečišťování) se zřizují kruhové otvory světlosti 9 - 12 mm. Těsnění sondy v měřicím otvoru je zajištěno těsnící kuželkou, která je příslušenstvím analyzátoru spalin. Otvor pro měření se uzavírá kovovým uzávěrem nebo přelepí samolepicí páskou z Al fólie, která vyhoví provozní teplotě povrchu kouřovodu.

Jestliže na spalinové cestě příslušné místo pro měřicí sondu chybí, je nutné před vlastním měřením měřicí místo připravit. Otvor by měla připravit osoba provozovatele na místě, které určí autorizovaná osoba. Měřicí otvor se musí zhotovit co nejšetrněji, aby měřicí místo nebylo na závadu trvalému provozu spotřebiče paliv a aby jej nebylo nutné při dalším měření obnovovat.

Obecně má autorizovaná osoba dodržovat zásadu, aby měřicí místo bylo na výstupu spalin ze spotřebiče paliv, co nejblíže za poslední výhřevnou plochou kotle. Je to z toho důvodu, aby nedocházelo ke zbytečnému ředění spalin. U kotlů na tuhá paliva a u kotlů na kapalná a plynná paliva s přetlakovým hořákem se měřicí otvor umístí těsně za spalinovým hrdlem kotle.

U kotlů s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu se měří buď před přerušovačem, nebo za přerušovačem spalin. Při měření za přerušovačem tahu (obr. 1) se ke spalinám přimíchává vzduch z místa, kde je instalován spotřebič paliv. Tím se snižuje teplota spalin, snižuje se množství oxidu uhličitého ve spalinách CO2 a zvětšuje se přebytek vzduchu lambda. Protože teplota spalin, objem oxidu uhličitého a přebytek vzduchu je ve vzájemném poměru před přerušovačem tahu i za přerušovačem tahu, změřená účinnost spotřebiče paliv ani hodnota koncentrace oxidu uhelnatého CO, při referenčním obsahu kyslíku, se nemění.


Obr. 1 - Měřicí otvor u kotle s atmosférickým hořákem
a přerušovačem tahu.

U kondenzačních kotlů se při kontrole spalin, jako u kotlů podtlakových, kontroluje ještě množství oxidu uhelnatého CO v přívodu vzduchu ke spotřebiči paliv, pokud je přívod vzduchu koncentrický s odvodem spalin. Kromě toho se při měření odečítá teplota vzduchu pro spalování v přívodu vzduchu. Otvor pro měření musí proto být jak na kouřovodu, tak na přívodu vzduchu do spotřebiče paliv (obr. 2). Bohužel u řady těchto spotřebičů měřicí otvory chybí a jejich dodatečné zřízení je velice obtížné.


Obr. 2 - Dva otvory na měření u kondenzačního kotle
s koncentrickým přívodem vzduchu a odvodem spalin.

Další problematikou je zajištění provozu kotlů při měření. Měřit se musí opakovaně nejméně třikrát v intervalu nejméně 10 minut při jmenovitém výkonu zdroje nebo zařízení. U kombinovaných kotlů lze tuto podmínku splnit ohřevem TUV. U kotlů určených pro vytápění je v přechodném a teplém období obvykle obtížné zajistit provoz kotle při jmenovitém výkonu po stanovenou dobu měření a s potřebnými intervaly na měření. S tím souvisí i obsluha kotlů při prováděném měření. Při měření by provoz kotle měl zajišťovat uživatel spotřebiče, který je seznámený a zaškolený k jeho obsluze. Přes určitou podobnost s provozem a uváděním kotlů do provozu jsou s požadovaným provozem kotlů potíže zejména v přechodném období. Asi by bylo užitečné, aby autorizované osoby prošly školením u všech firem, které vyrábějí nebo dodávají malé zdroje znečišťování do 200 kW na trh a do provozu, ale při počtu rozmanitých typů a značek, které se v praxi vyskytují, by toto školení bylo dost náročné.

Poslední připomínkou je osobní domněnka, že nastavené nejvyšší povolené hodnoty koncentrace obsahu CO ve spalinách 1000 ppm při referenčním obsahu O2 pro plynná a kapalná paliva 3% a pro paliva tuhá 6% nejsou úplně dobré. Ukazuje se, že zánovní a udržované spotřebiče na plynná paliva povolenou hodnotu CO vysoce podkračují a naopak u tuhých paliv je dosažení povoleného limitu CO ve spalinách většinou nad sílu uživatele spotřebiče paliv. Na druhé straně se ovšem ukazuje, že u starých a méně udržovaných spotřebičů na plynná paliva, zejména u soukromých uživatelů spotřebičů paliv nebo v nájemních domech, naměřené hodnoty CO povolenou koncentraci několikanásobně převyšují. Tato skutečnost vede k zamyšlení, že by rozhodně bylo účelné zabývat se měřením i spotřebičů v domácnostech, kde přežívají letité a málo udržované spotřebiče paliv, které jsou také zdrojem znečišťování a jejich malou účinností energeticky náročným zdrojem. V podnikatelské oblasti jsou většinou namontované spotřebiče nové, které se pravidelně seřizují. Na druhé straně objednané měření malého zdroje v domácnosti s výsledkem, který vysoce překračuje hodnoty CO a nesplňuje hodnoty účinnosti podle zákona č. 86/2002 Sb., může být podnětem k vyžádání výměny spotřebiče paliv od majitele nebo správce bytového domu.

Použité zdroje:
[1] Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)
[2] Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší
[3] Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování
[4] ČSN 73 4201:1988 Navrhování komínů a kouřovodů, včetně změny Z1 a Z2
[5] ČSN 73 4210:1988 Provádění komínů a kouřovodů a připojování spotřebičů paliv, včetně změny Z1 a Z2
[6] ČSN 73 4201:2002 Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv
[7] JIŘÍK, F.: Měření malých zdrojů znečišťování (Učební texty Společenstva kominíků ČR).

 
 
Reklama