Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Rodinný dům v Hořovicích - z pohledu uživatele a architekta

Datum: 17.1.2003  |  Autor: RNDr. Jana Plamínková, ak. arch. Aleš Brotánek  |  Zdroj: Alternativní energie 4/2002

Slasti i strasti uživatele
RNDr. Jana Plamínková

Když se manželé Urbanovi z Hořovic rozhodli vyměnit bydlení v krásném, ale rušném domě na hořovickém náměstí za život "ve vlastním" u lesa na samém kraji města, asi netušili, jaké dobrodružství je čeká díky tomu, že se rozhodli svůj příbytek pojednat ekologicky.

Dům od akad. arch. Aleše Brotánka se mimo jiné vyznačuje tím, že v něm nejsou skoro žádné pravé úhly. Jenže to, co ve výsledném dojmu na člověka působí příjemně a přirozeně, přivádělo stavební firmu při stavbě domu nezřídka do infarktových situací. Zedníci šíleli z všudypřítomných kanálků ve stěnách, kterými se dle návrhu měl prohánět teplý vzduch ohřátý v zimní zahradě, i z rozvodů v podlaze, kde je pro změnu umístěna vzduchotechnika. "Něco takového jsme ještě nikdy nedělali", ulevovali si v průběhu výstavby.

Ne vše, co architekt navrhl, se investorům líbilo. "Dům jsme zvětšili, protože se nám zdál tak ekologicky úsporný, až nám byl malý", komentovali Urbanovi už při výstavbě (inu, zásadou ekologického bydlení je i prostorová skromnost). Nyní má stavení 200 m2 zastavěné plochy, celkový objem včetně sklepa a garáže činí 1000 m3 a vytápěný objem 800 m3.

Paní domu rovněž připadala nepřijatelná okna, která se dala jen z malé části otevírat. "V každé místnosti se ve skutečnosti otevírají jen některá. Pevná okna jsou přitom mnohem levnější a navíc jimi tolik neuniká teplo", vysvětloval svou filosofii arch. Brotánek, ale marně. Okna tedy tvoří běžná dvojskla, ale nadstandardně kvalitní, s tepelným zrcadlem a argonovou výplní. Otevíravá okna připadala Ing. Urbanové lepší z důvodů psychických i praktických ("také se někdy musí mýt").

Dům je zděný, z cihel Porotherm o tloušťce 35 cm, zateplen 10 cm polystyrénu. Podkroví je zatepleno 20 cm minerální vaty, dalších 5 cm je pod krovem. Rámy oken jsou zvenku zčásti překryté izolací, aby se zabránilo vzniku tepelných mostů.

Před obývacím pokojem, který je volně propojen s kuchyní, je dlouhá, ale poměrně úzká zimní zahrada, odkud se za slunných dnů jímá teplo a rozvádí po domě. Teplý vzduch například systémem trubek do duté zdi, která probíhá prostředkem přízemí i prvního patra. Je-li rozdíl teplot v domě a v zimní zahradě větší než čtyři stupně, zapne se ventilátor, který rozvádí teplý vzduch do této zdi. Největší účinnost má systém na jaře a na podzim. Neobvyklé řešení vymysleli společně investor, architekt a ing. Morávek z firmy Atrea (vzduchotechnika, vytápění), který se na realizaci neobvyklého domu rovněž podílel. Zimní zahrada má zelenou travnatou střechu (stejně jako garáž), aby se aspoň zčásti nahradila zeleň poničená výstavbou domu. Původně měla sloužit i jako obytný prostor, ale dnes se užívá hlavně k pěstování nejrůznějších rostlin.

Zvláštností domu je jeho vytápění. V místnostech totiž nejsou žádné radiátory, topení je teplovzdušné, spojené zároveň s nuceným větráním místností. Dům tak má zajištěn stálý přívod čerstvého vzduchu, což je v dobře utěsněných domech spíš výjimka než pravidlo. Předtím, než se "starý" vzduch odvede ven, se z něj ještě odebere teplo v rekuperačním výměníku, takže větrání nepředstavuje žádné zvláštní enegetické ztráty. Čerstvý vzduch se jímá na zahradě a vede pod zemí do domu - cestou se od země ohřívá (v zimě), event. ochlazuje (v létě). Toto řešení je dnes běžné u tzv. pasivních domů, ale dům v Hořovicích byl u nás první s teplovzdušným topením a zpětným získáváním tepla (dnes už jich je víc).

Byl rovněž první, kde byl instalován kompostovací záchod, a sice české výroby od firmy Ekona. Hygienici sice jeho instalaci povolili, ale požadovali v domě ještě jeden běžný splachovací záchod (což se ukázalo jako rozumné, viz dále).

Urbanovi se ujali nelehkého úkolu průkopníků. Vykoledovali si tím prodloužení doby výstavby a značné zvýšení nákladů. Dům se u nás ale staví dobře na sto let a tak očekávali, že zvýšené náklady se splatí a pak už po celá desetiletí budou oni i jejich potomci blahořečit prozíravosti, která je přiměla postavit dům, vyhovující i nárokům třetího tisíciletí.

Podívejme se nyní, po dvouletém užívání domu, jak se tato očekávání kryjí s realitou.
"Čekal jsem, že úspora tepla bude větší", přiznává dr. Urban. Za první rok rodina spotřebovala 3 500 m3 plynu, tj. asi 33 000 kWh na topení, ohřev vody a vaření, a 8 700 kWh elektřiny na provoz běžných spotřebičů. Dům je ale skutečně dost velký a spotřeba v prvních letech bývá vždy o dost vyšší než v těch dalších.

"Systém topení mohl být lacinější o 10-15 %, protože spousta regulací, které zde jsou, je zcela zbytečných. Rovněž čidel by mohlo být méně", konstatuje dr. Urban. Naproti tomu po zkušenostech by nešetřil na tepelné izolaci a pečlivě by si ohlídal tepelné mosty - velký tepelný most mají v domě na styku střechy a zdiva. Se zimní zahradou je spokojený, ta funguje jak má. Až na to, že díky mizivému množství zkušeností s plochými střechami a jejich izolací u stavební firmy se zahrada potí a zatéká do ní - patrně není odvětraná parotěsná zábrana. Prkna v zahradě už proto začínají hnít. "Architekt udělal projekt sice téměř zadarmo, ale nebyl dotažen do konce, právě do těch potřebných detailů," říká dr. Urban.

V létě se větrá okny, v zimě zajišťuje topný systém i čerstvý vzduch. Ten se přisává dle potřeby (od 0 do 45 %) - míru přisávání řídí počítač, o němž dr. Urban soudí, že je zbytečně složitý. "Ve sklepě u počítače jsem strávil opravdu hodně času, než jsem se naučil s tím vším zacházet. Regulace byla taky špatná, musel jsem dát opravit čidla, s firmou z Liberce jsme to vše neustále konzultovali a spravovali přes telefon". Za velmi účinný systém vytápění považují Urbanovi krb na dřevo, citelně ale chybí rozvod teplého vzduchu z krbu po domě - Ing. Morávek z firmy Atrea se obával, že by mu tento rozvod "rozházel" regulaci jeho systému vytápění. Přízemí se krbem bez probémů vytopí, ale nahoru se teplo nyní nedostane...

Nejproblematičtější se ale ukázal kompostovací záchod. "Smrdí", říká stručně paní Urbanová. Hlavně prý za nízkého tlaku. Zápach se omezí, přidávají-li se do kompostéru bakterie, které se normálně dávají do kompostu (nebo úplně nejlépe bakterie určené speciálně do prasečích podestýlek - Urbanovi užívají výrobek zvaný Bioenzym od firmy Saubien 1x měsíčně). Nejnepříjemnější je ale to, že z moči se v kompostéru odpaří asi polovina (dle výrobců se veškerá moč odpaří) a zbytek se musí čas od času vynést. Na rozdíl od rakouského Gänserndorfu, kde mají ke kompostéru přístup přímo ze zahrady, je u Urbanů kompostér zabudován ve sklepě a moč se vynáší vnitřkem domu - cca 100 litrů za 4 měsíce. V některých typech kompostovacích záchodů se moč hned na počátku separuje, mimo jiné i proto, že je slaná a likviduje kompostovací proces, ale v tomto záchodu z Ekony k separaci nedochází. Proto dnes rodina oceňuje nedůvěřivost českých úředníků a používá na běžnou potřebu raději normální WC. Záchod navíc sice šetří vodu, ale zase spotřebovává elektrickou energii, protože neustále běží jeho odvětrávání.

Odpadní vody se čistí v kořenové čistírně. Projektovala ji stejná firma jako zelenou střechu. Neměli s tím mnoho zkušeností, a tak rostliny v čistírně vypadají dosti žalostně (není ale ani vyloučeno, že je ničí prášek z myčky nádobí).

S domem je dr. Urban spokojený, ale kritizuje jak nedotaženost projektu ("byli jsme takoví pokusní králíci"), tak i fakt, že architekt se na takto složité a atypické dílo byl podívat jen párkrát a veškeré starosti se stavbou domu tak zůstaly na investorovi, který musel - sám bez zkušeností - jednat s několika dodavateli a (často složitě) koordinovat jejich činnost. "Šel bych do toho znovu, ale už bych se vystříhal chyb", shrnuje dr. Urban svou zkušenost (kterou mimochodem získala značná část českých stavebníků).




Z pohledu architekta
ak. arch. Aleš Brotánek

Dům čtyřčlenné rodiny zvěrolékaře a profesorky angličtiny se dvěma dospívajícími dcerami, vybudovaný v Hořovicích, vznikal v dlouhém dialogu s investorem v průběhu celého roku.

Nechybí v něm pokoj pro příležitostný pobyt prarodičů nebo hostů, kapesní ordinace zvěrolékaře pro náhlé drobné případy, ložnice, dvě samostatné pracovny a dva dětské pokoje. Ze severu objekt chrání nevytápěná dílna (nebo příležitostná garáž - zvěrolékař musí mít v zimě injekce a preparáty nezamrzlé). Zadání obsahovalo i přání maximálně celý dům ekologizovat, ale za přiměřené, návratné náklady.

Základem dispozice domu je velký obytný prostor s jídelním stolem propojený s kuchyňským a krbovým koutem. Je široce rozevřený přes zimní zahradu do okolní krásné přírody u lesa a samozřejmě orientovaný jihovýchod-jihozápad.

Energeticky jde o kombinaci několika opatření: základem je vnitřní dispoziční orientace obytných prostorů a jejich otevření na jih, kvalitní nadstandardní zateplení domu, řízená výměna vzduchu - tzv. rekuperací s teplovzdušným vytápěním, zimní zahrada jako teplovzdušný kolektor s akumulací tepla v nosných stěnách.

U tohoto domu bylo přínosem, že zde byl osvícený investor s cílem postavit dům trochu nadčasovější se vztahem k přírodě, a který měl jasno i o budoucích cenách energií. Bylo to v době, kdy v poradenském středisku ČEZu doporučovali tzv. ekologické přímotopy. Po ročním dialogu jsme dospěli k řešení domu postaveného z klasických pálených zdících materiálů, v maximální dostupné míře ekologizovaného ve formách i v provozu. Základem je samozřejmě situování dispozic vlastního domu tak, aby byl orientován optimálně ke světovým stranám, nevytápěné prostory na sever, a s použitím řízené výměny vzduchu. Na jižní straně je široce rozkročená zimní zahrada vklíněná mezi dva rozbíhající se hřebeny sedlové střechy. Hřebeny střech ji zároveň chrání proti ochlazování větrem. Zimní zahrada do oblouku je i jistý iracionální mezičlánek spojující uzavřený svět člověka s divokou přírodou. Otevřením zimní zahrady z obytného prostoru se v létě mohou tyto dva světy prolínat. Přízemí tvoří hlavní obytný prostor (s krásným výhledem zimní zahradou přes jezírko do lesa) s funkčními kouty (jídelní, kuchyňský, odpočivný s krbem jako záložním zdrojem pro extrémní situace). Ze severu chrání obytný prostor bariéra komor, šaten, prostor pro domácí práce, malá domácí ordinace zvěrolékaře a dílnička. Podkroví pak obsahuje ložnici se šatnou propojenou s koupelnou, dva pokoje pro dívky a pracovničku. Z hlediska energetického provozu je objekt především nadstandardně zateplen a pro snížení energetické náročnosti vybaven řízenou výměnou vzduchu s rekuperací a teplovzdušným vytápěním. Deficit energie je doplňován solárním teplovzdušným systémem s akumulací tepla (zimní zahrada + akumulační stěna postačují především pro podzimní a jarní období) a v neslunečných dnech zimních měsíců pak plynovým kotlem. Ve snaze neškodit životnímu prostředí si nechal majitel vybudovat jako jeden z prvních i kompostovací suchý záchod a čističku odpadních vod, která na pozemku končí jezírkem s retencí vody na zalévání a přepadem do nedalekého lesního potůčku. Na můj vkus velikost domu mohla být o něco menší, ale tady asi sehrálo roli, že majitelé byli zvyklí na dimenze bytu z konce 19. století. Takto koncipovaný dům dosahuje 70 - 80 % úspor energie oproti objemově srovnatelnému domu stavěnému standardně.

Máme smůlu, že v našem klimatickém pásmu nemáme dostatek slunečných dnů právě v zimním období. Proto sebedokonalejší solární systémy nás nemohou 100% uspokojit, a při přirozeném objemu větrání vzduchu bez rekuperace drahocenné teplo vyvětráme, protože se nechceme dusit v plynové komoře.

Co se týče zimních zahrad, je třeba si uvědomit, že mají smysl jen tam, kde o ně lidé stojí jako o "hodnotu prožitkového předprostoru", který je možné sezónně obývat, a který lze i energeticky využívat. Z čistě energetických důvodů nejsou nutné - teplovzdušné kolektory jsou nepoměrně levnější než zimní zahrada a jsou energeticky efektivnější. U rekuperace jsem se již v praxi přesvědčil, že se o přetechnizování jedná stejnou měrou jako při instalaci ústředního vytápění. Jsou to vlastně navíc jen dva ventilátory s rozvody vzduchu. Obrovskou výhodou je, že kromě vytápění řeší problémy hygieny prostředí s možností úpravy vzduchu v městském znečištěném prostředí nebo zachytáváním pylů a prachu, a k tomu ještě šetří energii. A myslím, že poté, co se zateplí panelové domy a osadí novými těsnými plastovými okny, bude instalace systému řízené výměny vzduchu nutná i zde, protože tyto domy už dnes začínají leckde plesnivět. Při instalaci rekuperátoru v domku v Hořovicích z toho měla paní domu velké obavy, proto si (pro jistotu) nechala nainstalovat všechna okna otvíravá. Po půlročním provozu negativní pocity z toho, že neotvírají okna i když mohou, nemají - naopak. V jedné místnosti (domácí ordinace zvěrolékaře), která je bez rekuperace, je okamžitě po vstupu cítit odlišnou kvalitu vzduchu. Pro mne je to zkušenost, že na dobré prostředí si člověk rychle zvykne a celý problém je do značné míry v psychologické bariéře.


Systém vytápění
Jedná se o teplovzdušný dvouzónový recirkulační systém doplněný plynovým kotlem. Voštinový rekuperátor je umístěn ve sklípku mimo dům pod dílnou, kam je přiváděn teplý, ale znečištěný vzduch z místností.

Z venku je nasáván do rekuperátoru čistý, ale studený vzduch, a tady si předají 70-80 % energie podle teplotního spádu. Pokud jsou slunečné podmínky nepříznivé a venkovní teploty nízké, dohřívá se vzduch teplou vodou ze zásobníku od plynokotle rovnou v rekuperátoru na naprogramované hodnoty. Poté je potrubím a kanálky v podlaze a ve stěnách přiváděn do obytných místností pod okna. Odtud je nasáván mezerou pod dveřmi do komunikačních prostorů, do koupelen a záchodů, odkud je sváděn zpět potrubím v podhledu do rekuperátoru, a koloběh se opakuje. Je bez prachu a při dostatečné dimenzi potrubí je proudění vzduchu téměř nepozorovatelné. Určitě méně než proudění vzduchu nad teplým radiátorem.


Jak pracuje akumulační stěna
Akumulace tepla je nezávislý proces. Probíhá ve chvíli, kdy se vzduch v zimní zahradě ohřeje o více než 5 °C proti akumulační stěně. Akumulační dvojstěna je zeď s pěticentimetrovou mezerou a navrhuje se uprostřed dispozice. Teplý vzduch je přiváděn od stropu zimní zahrady kanálkem v podlaze, proplete se přes přepážky akumulační stěnou a vrací se zpátky do zimní zahrady. Stěna prodlouží dobu využití tepla ze zimní zahrady nebo z teplovzdušného kolektoru. Z možných akumulátorů se mi nejvíce osvědčují právě akumulační stěny. Náklady na ně jsou jen o něco vyšší než na nosnou stěnu, technicky se přitom jedná o velmi nenáročné zařízení. K ovládání stěny stačí jeden ventilátor a jedno čidlo teploty, díky tomu se posune využití energie do noci a do chladnějších období. Je nezávislá na systému rekuperace - teplo se do stěny naakumuluje a později přirozeně sálá do prostředí.

Oproti Trombeho stěně je výhoda v tom, že v létě lze odpojit ventilaci a tím nedochází k přehřívání vnitřního prostoru.


Clonění zimní zahrady v době přebytku sluneční energie
Oproti prvním realizovaným domům, které měly šikmé skleněné plochy zimních zahrad, se ukázalo výhodnější jižní stěnu navrhnout kolmou. Svislá plocha dokáže využít i dlouhé zimní paprsky a letní slunce po ní v ostrém úhlu klouže. Zaclonění řeším pergolou, která přes léto poroste rychlou zelení, zde konkrétně Vistárie, ale mohl by to být i chmel. Dům v Hořovicích nemá ideální oslunění, protože je u lesa. Na jednu stranu je to příjemné, ale při západu zimního slunce dochází k zastínění domu dříve. Solární teplovzdušný systém je však nejdůležitější v jarním a podzimním období, kdy je slunce o něco výš.

Takto koncipovaný dům může dosáhnout 70-80 % úspor energie. Ideální by bylo, aby stavební úřad posuzoval optimální spotřebu energie na provoz, stejně jako posuzuje, jak dům vyhovuje z hlediska statiky a elektrorozvodů.

Celé toto řešení není žádným převratným vynálezem, ale souborem různých poznatků a mých zkušeností optimalizovaných na podmínky našeho klimatického pásma.




Zkušenosti z realizace
Při zpětném pohledu po dokončení a třech letech provozu, je jasné, že tento dům je velkou zkušeností pro všechny. Od investora byla odvaha pustit se do projektu, který obsahoval prvky v Čechách známé zatím pouze ze zahraniční literatury, a se kterými žádné stavební firmy nemohly mít zkušenosti.

Škoda, že nefungovala průběžná komunikace mezi prováděcí firmou, investorem a mou osobou, jak je běžné na stavbě. To, že se stavba rozběhla, jsem se dozvěděl, až když firma narazila na problém s nevycházejícím schodištěm. Po změně konstrukčního systému stropu a současném zvýšení světlé výšky 1. N.P. bylo třeba změnit i geometrii schodiště. V té době byla již hrubá stavba téměř hotová. Forma kontrolních dnů nad již vyhřezlými problémy je nešikovná na každé stavbě, natož pak na experimentální. Za celou dobu realizace proběhly celkem pouhé tři kontrolní dny, a to vždy, když se vyskytl nějaký problém, se kterým si firma nevěděla rady. Dialog, který se začne vést nad studií, je potřeba rozvíjet i v průběhu stavby. Jde o nalezení optimálního řešení, protože znalosti se neustále prohlubují a technologické možnosti rozšiřují každým dnem i po dokončení projektu. Z tohoto hlediska dopadla realizace nakonec docela dobře, ale mohla být levnější.

Rekuperace
Byl to první dům v Čechách realizovaný s použitím rekuperace. Pro mě samotného bylo napínavé zjistit, jaké budou mít pocity majitelé z dlouhodobého pobytu v domě s řízeným větráním. Řada předsudků vůči tomuto systému dodnes šíří, jak se ukázalo, mnoho nepravd. Jednou z nich je nehygieničnost a druhou prašnost. Proto jsem se po ročním provozu ptal nejdříve na tyto aspekty. Jinak kritická paní domu si chválila, že nemusí utírat prach a pan domácí nás zavedl do jeho miniordinace zvěrolékaře, která jako jediná místnost nebyla napojená na teplovzdušné vytápění. Po vstupu do ní tvrdil, že vždy, když sem vstoupí, jej praští přes nos rozdíl v kvalitě vzduchu s jemnou zatuchlinou a připomene mu, v čem doposud bydlel. Bydlení s rekuperací je čisté a příjemné, rychle se na něj zvykne. Zvláště bylo příjemné zjištění, jak je nehlučné a žádný průvan cítit není. Mnohem větší je pohyb vzduchu u standardního ÚT, které víří přesušený vzduch a prach v místnosti. Ten u rekuperace je odfiltrován textilním filtrem již při vstupu do systému a nikdy není tak přesušený jako u ÚT. Navíc se ukázalo, že prostředí takového domu je ideální nejen pro prachové, ale i pylové alergiky, neboť i pylová zrna filtry zachytávají. Výměna filtrů je přímo úměrná prašnosti vnějšího prostředí. V Praze jednou za 2-3 měsíce, na venkově se zahradou, pokud to není u dálnice, jednou za rok. Navíc není nutné je vyhazovat, ale stačí je vyprat a znovu použít.

Pro firmu Atrea, která vzduchotechniku (VZT) dodávala, to bylo poučení, na které pružně reagovala, neboť po této realizaci vyvinula speciální kompaktní jednotku a zjednodušila regulaci a hlavně jednoduchost ovládání. Ukázalo se, že příliš možností ovládání je pro uživatele nepřehledné ve všech souvislostech.

VZT rozvody
Největší problém pro stavební firmu byla koordinace VZT rozvodů v podlahových kanálcích. Při uvádění VZT do provozu se zjistilo, že stavební dělníci zabetonovali čistou podlahu na jimi zdeformované potrubí, takže bylo nutné část podlahy zase vykopat a část potrubí opravit. Tato zkušenost vedla k tomu, že v současné době navrhujeme rozvody v tloušťce tepelné izolace, kdy je možné se vměstnat s plechovým hranatým potrubím do tloušťky 100-150 mm. To vede k odstranění hlubokých kanálků, které komplikují podlahový podkladní beton i vlastní konstrukci podlahových souvrství a tím rozvody VZT prodražují.

Tepelná izolace
V době návrhu domu jsem se pídil po optimálním zateplení domu. Zateplení Porothermu okolo 120 mm se z tehdejšího horizontu jevilo jako optimální. Dnes se mi to zdá jako největší omyl. Současné domy navrhuji se zateplením od 200 do 300 mm. Investice do zateplení je tou nejjednodušší (i finančně) investicí, která se dodatečně jen těžko napravuje. Současné poznatky o vývoji pasivních domů jednoznačně ukazují, že takovéto zateplení je jejich nezbytný základ. Nízkoenergetický dům od pasivního se liší jen ve kvalitě zateplení, ale v pasivním již není třeba téměř topit. Od roku 2004 se v Rakousku a Německu připravuje platnost tepelné normy na úrovni nízkoenergetických domů, což je maximálně spotřeba 50 kW/m2 za rok. Z uvedeného vyplývá, že je lépe nezateplovat než zateplovat málo, protože malé zateplení je téměř stejně drahé jako velké, nejdražší je finální povrchová úprava. (Na vysvětlenou: zateplení v síle 200-300 mm je třeba provádět, ale zcela jinou metodou než kontaktními zateplovacími systémy a určitě ne na Porotherm.)

Zimní zahrada
Energeticky funguje s nabíjením akumulační stěny optimálně. Problémem je pocení skel zapříčiněné redukcí otevíracích částí oproti studii a tím i možnosti odvětrávat v letních měsících do exteriéru. Dodatečně jsem navrhl opatřit zimní zahradu malým ventilátorem, což bude levnější než výměna části prosklených ploch zimní zahrady za otevíravé. Pro kolísání teplot je jen vybraná část vegetace vhodná, hlavně se jedná o citrusy.

Kompostovací toaleta
Dnes se dá již říci že funguje, ale přes intenzivní péči a informace o těchto zařízeních ze strany investora byla k tomu cesta lemovaná spoustou pokusů a omylů. Prvním byl předpoklad, že se zpravidla moč stačí odpařit. Neplatí to při nastartovávání kompostovacího procesu. Investor udělal však při montáži tu chybu, že odstranil vypouštěcí kohout. Druhá chyba byla v tom, že odvětrání nebylo provedeno (z mě neznámých důvodů) přímo vzhůru, ale zakřiveně. Tím odpadl přirozený komínový efekt a nepomohla ani větrná turbína. Způsobilo to, že bylo nutné připojit slabý ventilátor s trvalým zapojením provětrávání. Třetí nesnáz nastala tím, že na zažehnutí reakce nebyla do komposteru navezena lesní hrabanka, která pomáhá překlenout počáteční období s nedostatkem hmoty, a umocnilo se shromažďování moče s následným rozmnožením mušek octomilek. Dnes po zvětšení nasávacích otvorů, odstraňování moče a přidáváním sena a bakterií je v uspokojivějším provozu. Je nevysvětlitelné, že ten samý kompostér v jiných realizacích funguje s minimálními problémy a zde prodělal snad všechny dětské nemoce, které jsou v dostupné literatuře popsané. Proto doporučuji ponechat přepad na přebytečnou moč a napojit jej, pokud to jde, na kanalizaci. Momentálně zkoušíme napojení výfuku rekuperace do komposteru. Využijeme tak zbytkové teplo z rekuperátoru i toto proudění vzduchu, které je jinak nevyužité.

Na závěr je třeba dodat, že komposter je zařízení pro ty, kdo jsou ochotni vnímat a reagovat na jeho aktuální stav. Není to pro ty, kteří se šetrnou likvidací vlastních výkalů nechtějí zatěžovat!

Investoři
Od majitelů domu je milé, že se po dokončení stavby se svými zkušenostmi neuzavřeli a zkušenosti z experimentu, který se dobrovolně rozhodli podstoupit, s potěšením a otevřeně předávají dalším zájemcům hledajícím ekologičtější formy bydlení, ve kterém byli průkopníky. Od redaktorů, kteří se snaží problémy ekodomů popularizovat je jejich snaha chvályhodná, ale pokud z některých dílčích informací začnou dělat ukvapené závěry, měly by si jako paní redaktorka Plamínková prověřit informace křížově, a případně nechat autorizovat, aby se vyloučila možnost, že některé informace nepochopila ve všech souvislostech. Toto by mělo být dle mého samozřejmé, ale bohužel se tak děje jen výjimečně. Asi je třeba vnést do zpráv konfrontační duch, kterému nesvědčí plné pochopení problému. Zase ta nekomunikace, i když stačí poslat jednu emailovou zprávu.

 

Hodnotit:  

Datum: 17.1.2003
Autor: RNDr. Jana Plamínková, ak. arch. Aleš Brotánek   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (269 příspěvků, poslední 12.04.2010 09:14)


Témata 2019

Tabulky a výpočty