Porovnání výpočtů tepelných ztrát podle ČSN 06 0210 a ČSN EN 12831

Datum: 9.1.2006  |  Autor: Ing. Zdeněk Ryšavý  |  Organizace: PROTECH spol. s r. o., Nový Bor

Tento článek byl zpracován na základě požadavku provozovatele portálu TZB-info a byl přednesen dne 22.11.2005 na konferenci TZB-info na veletrhu Aqua-therm Praha. Na základě přednášek přednesených na zmíněné konferenci dne 24.11.2005 a konzultací s přednášejícími byly provedeny drobné úpravy a doplnění přednesené části I. o kapitolu J, věnované konstrukcím přilehlým k zemině. Část II. je věnována příkladu a porovnání výsledků získaných postupy podle obou norem.

Za cenné připomínky a náměty děkuji tímto Ing. Jiřímu Šálovi CSc. a Doc. Dr. Ing. Zbyňku Svobodovi, který též pro potřeby příkladu, o který byl původní příspěvek rozšířen, provedl výpočet součinitelů lineárních vazeb pomocí programu AREA.

Použité normy:
  • ČSN 06 0210: květen 1994
  • ČSN EN ISO 14683:2000
  • ČSN EN ISO 13370:1999
  • ČSN EN 12831: březen 2005
  • ČSN 73 0540-4:červen 2005
  • ČSN 73 0540-3:listopad 2005

Postupy uvedené v normách ČSN 06 0210 a EN 12831 směřují k výpočtu tepelného výkonu, který má být otopnou soustavou dodán do místnosti k zajištění tepelné pohody. V topenářské praxi bude tedy třeba provádět výpočty pomocí obou norem. Otázka zní, za jakých okrajových podmínek se smí nebo musí některá z těchto norem použít při výpočtu tepelných toků jako podkladu pro návrh otopných ploch v místnosti.

V ČSN 06 0210 je používán termín tepelná ztráta místnosti
V ČSN EN 12831 je použit termín návrhový tepelný výkon místnosti

V obou případech je ale nejdříve potřeba vypočítat součinitel prostupu tepla U konstrukce. Metodika výpočtu tohoto součinitele je dána ČSN 73 0540-4:2005.

Je třeba bohužel konstatovat, že evropští topenáři nemluví až tak docela jednotným jazykem s evropskými stavebními fyziky, kteří připravili rozsáhlý soubor norem zabývajících se hodnocením budov z energetického hlediska.

I. část

A. Součinitel U prostupu tepla
A.1

Ideální - vyskytuje se v ideálním výseku stavební konstrukce
Nezahrnuje tepelné mosty uvnitř stavební konstrukce (např. překlady, věnce atd.)

Uid = 1/(Ri + Re + Σsj/ λj) (W.m-2.K-1; m2.K.W-1, m, W.m-1.K-1)

Veličina Uid je použitelná jen jako mezivýsledek výpočtu součinitele U prostupu tepla. Neměla by být nikdy používána jako konečný výsledek a vstupovat do navazujících výpočtů zabývajících se energetickými vlastnostmi budovy.

A.2

Celkový - zahrnuje tepelné mosty
Pro stanovení hodnoty U součinitele prostupu tepla nabízí ČSN 73 0540-4 dále uvedené tři postupy.

A.2.1

Metoda výpočtu z horní a dolní meze (nestejnorodá konstrukce)

U = f (horní mez, dolní mez) (W.m-2.K-1)

A.2.2

Metoda charakteristických tepelných mostů

A.2.2.1

Zvýšení součinitele prostupu tepla o hodnotu ΔU, která charakterizuje mosty

U = Uid + ΣΔUtbk j (W.m-2.K-1)

Hodnoty ΔUtbk lze katalogizovat. Orientační hodnoty jsou uvedené v ČSN 73 0540_4:2005 na straně 26.

A.2.2.2

Zvýšení prostupu tepla vlivem tepelných mostů lze při výpočtu součinitele U prostupu tepla zohlednit zvýšenou ekvivalentní hodnotou součinitele tepelné vodivosti λev. Pro výpočet ekvivalentních hodnot součinitele tepelné vodivosti lze použít činitel tepelných mostů Ztbk. Činitele Ztbk lze pro konkrétní případy katalogizovat.

Součinitel prostupu tepla U je pak možné určit pomocí vztahu A.1 s použitím λev .

U = 1/(Ri + Re + Σsjev j) (W.m-2.K-1; m2.K.W-1, m, W.m-1.K-1)

B Lineární činitel prostupu tepla

B.1

Snižováním hodnot součinitele U prostupu tepla se na tepelném toku z vytápěného prostoru stále více podílejí tepelné mosty ve styku konstrukcí. Jedná se o tepelné vazby mezi konstrukcemi.

Tepelná vazba je charakterizována dvěmi součiniteli:

Ψ lineární činitel prostupu tepla (W.m-1.K-1)
χ bodový činitel prostupu tepla (W.m-2.K-1)

Bodové součinitele jsou pro topenářskou praxi zanedbatelné.

B.2

Hodnoty těchto činitelů jsou závislé na konkrétní skladbě obou konstrukcí mezi kterými tato vazba vzniká. Stanovují se z geometrického modelu styku konstrukcí, výpočtem teplotního pole. Metoda je popsána v ČSN EN ISO 10211-1.

B.3

Katalog lineárních činitelů Ψ prostupu tepla
V ČSN EN ISO 14683 je uveden katalog orientačních hodnot lineárních činitelů prostupu tepla pro různé případy vazeb konstrukcí. Elektronická forma katalogu je součástí programu TV (Tepelný výkon) firmy PROTECH. Tento program je určen k výpočtu návrhových tepelných ztrát a návrhového tepelného výkonu podle ČSN EN 12831:2005.

B.4
Použití hodnot Ψ lineárních činitelů prostupu tepla Ve všech současných normách se upozorňuje, že hodnota Ψ součinitele lineární vazby je stanovena a uváděna pro objekt jako celek. Projektant má určit podíl Ψ součinitele lineární vazby na místnost. Pro topenářskou praxi lze použít tento postup:
  • pro lineární vazby vnějších konstrukcí (konstrukcí na hranicích zóny) použijeme 100 % hodnoty získané z katalogu.
  • pro lineární vazby ve styku vnitřních konstrukcí použijeme 50 % hodnoty získané z katalogu v posuzované místnosti a 50 % v sousední místnosti.

Tento postup je opodstatněný v tom případě, kdy nemáme žádné podklady, ze kterých by se dalo stanovit rozdělení tepelných toků mezi posuzované místnosti. Pokud rozdělení tepelného toku známe, rozdělíme ve stejném poměru lineární činitele prostupu tepla.

D Součinitel prostupu tepla zabudované konstrukce

D1 Součinitel prostupu tepla zabudované konstrukce podle ČSN 73 0540:1994

Při výpočtu tepelné ztráty konstrukcí podle ČSN 06 0210 se pracuje se součinitelem Up prostupu tepla zabudované konstrukce, který bylo možné v topenářské praxi stanovit přirážkou k hodnotě U součinitele prostupu tepla vypočítanému podle některé metody uvedené v A2.
ČSN 73 0540:1994 umožňovala použití přirážky ve výši 10 %.

Up = U + 0,1.U (W.m-2.K-1)

Takto stanovovat součinitel Up prostupu tepla zabudované konstrukce je v praxi přijatelné pro hodnoty součinitele U prostupu tepla U > cca 1 (W.m-2.K-1). A je třeba znovu zdůraznit požadavek, aby součinitel U prostupu tepla byl stanoven některou z metod podle bodu A.2.

D.2 Součinitel prostupu tepla zabudované konstrukce podle ČSN 73 0540:2005

V aktualizované ČSN 73 0540 z června 2005 je definován nový obsah Ukc součinitele prostupu tepla zabudované konstrukce. Tento součinitel lze použít pro výpočet tepelných ztrát jednotlivých místností podle ČSN EN 12831:2005.

Ukc = U + Utb (W.m-2.K-1)

Hodnota U součinitele prostupu tepla musí být stanovena některou z metod A2. Musí tedy již zahrnovat vliv tepelných mostů v konstrukci.

D.2.1

Opravný činitel ΔUtb je definován takto

ΔUtb = e. Ψ . l/A (W.m-2.K-1; 1, W.m-1.K-1, m, m2)

e - korekční činitel vyjadřující podíl vazby na místnost

Pro topenářskou praxi stačí volit:

e = 1 pro lineární vazby vnějších konstrukcí (konstrukcí na hranicích zóny)
e = 0,5 pro lineární vazby ve styku vnitřních konstrukcí. Sousedící místnosti se o tento činitel podělí. 50 % připadne jedné místnosti a 50 % druhé (viz B.4)
Ψ lineární činitel prostupu tepla lineární tepelnou vazbou (W.m-1.K-1)
l  délka lineární vazby (m)
A plocha konstrukce v místnosti (m2)

D.2.2

Katalog opravných činitelů ΔUtb

D.2.2.1

ČSN 73 0540-4:2005 uvádí pro přibližné výpočty orientační hodnoty ΔUtb ve W.m-2.K-1

konstrukce s důsledně optimalizovanými tepelnými vazbami 0,02
konstrukce s mírnými tepelnými vazbami (typové či opakované řešení) 0,05
konstrukce s běžnými tepelnými vazbami (dříve standardní řešení) 0,10
konstrukce s výraznými tepelnými mosty (zanedbané řešení) 0,20

D.2.2.2

Následující tabulky s hodnotami korekčních činitelů ΔUtb jsou převzaty z přílohy k ČSN EN 12831.
V národní poznámce k ČSN EN 12831 je upozornění, že při dimenzování otopných soustav pro budovy s nízkou spotřebou energie je použití těchto hodnot zcela nevhodné.

Korekční součinitel ΔUtb (W.m-2.K-1) pro svislé stavební části
Počet průniků stropních konstrukcí Počet průniků stěn ΔUtb pro svislé stavební části a objem prostoru
V ≤ 100 m3 V > 100 m3
0 0 0,05 0
1 0,10 0
2 0,15 0,05
1 0 0,20 0,10
1 0,25 0,15
2 0,30 0,20
2 0 0,25 0,15
1 0,30 0,20
2 0,35 0,25

Korekční součinitel ΔUtb (W.m-2.K-1) pro vodorovné stavební části
Stavební část ΔUtb pro vodorovné stavební části
Lehká stropní/podlahová konstrukce (dřevo, kov) 0
Těžká stropní či podlahová konstrukce (např. beton) Počet stran v kontaktu s venkovním prostředím 1 0,05
2 0,10
3 0,15
4 0,20

Korekční součinitel ΔUtb (W.m-2.K-1) pro otvorové výplně
Plocha stavební části (m2) ΔUtb pro otvorové výplně
≤ 2 0,50
> 2 ≤ 4 0,40
> 4 ≤ 9 0,30
> 9 ≤ 20 0,20
> 20 0,10

E Tepelný tok konstrukcemi tvořícími hranici vytápěného prostoru

E.1

ČSN EN 832 Tepelné chování budov - Výpočet tepelné energie na vytápění, definuje tepelný tok z vytápěného prostoru do vnějšího prostředí obecným vztahem

Φ = (θint,v - θe). Hj (W; K, W.K-1)

kde je:

H měrná tepelná ztráta z vytápěného prostoru (i) do venkovního prostředí (e) (W.K-1)
Poznámka:

  • součinitel H je označována ve většině norem termínem měrná tepelná ztráta
  • v ČSN EN 12831 je použit termín součinitel tepelné ztráty, který je dále používán v tomto elaborátu
( θint,v - θe) výpočtový teplotní rozdíl (K)

Jedná se o obecný princip vyjádření tepelného toku. Jednotlivé normy pak pro konkrétní případy zavádějí účelové členění součinitele měrných tepelných ztrát podle případu, který podrobně popisují.

V ČSN EN 12831 je například návrhová tepelná ztráta ΦT,i prostupem tepla členěna na následující složky:

ΦT,i = (HT,ie + HT,iue + HT,ig + HT,ij).( θint,v - θe) (W; W.K-1, K)

kde je:

HT,ie součinitel tepelné ztráty prostupem z vytápěného prostoru (i) do venkovního prostředí (e) pláštěm budovy (W.K-1)
HT,iue součinitel tepelné ztráty prostupem z vytápěného prostoru (i) do venkovního prostředí (e) nevytápěným prostorem (u) (W.K-1)
HT,ig součinitel tepelné ztráty prostupem do zeminy z vytápěného prostoru (i) do zeminy (g) v ustáleném stavu (W.K-1)
HT,ij součinitel tepelné ztráty prostupem z vytápěného prostoru (i) do sousedního prostoru (j) vytápěného na výrazně jinou teplotu (W.K-1)
θint,v převažující výpočtová vnitřní teplota vytápěného prostoru (°C)
θe výpočtová vnější teplota (°C)
int,v - θe) výpočtový teplotní rozdíl (K)

Pro účely výpočtu tepelného toku při výměně vzduchu je v ČSN EN 12831 zaveden součinitel HV tepelné ztráty větráním.

E.2
HT = Σ(Aj.Uj.bj) + Σ( Ψj.lj.bj) (W.K-1; m2, W.m-2.K-1, 1, W.m-1.K-1, m, 1)

kde je:

Aj plocha j-té ochlazované konstrukce na systémová hranici (m2)
Uj součinitel prostupu tepla j-té konstrukce včetně vlivu tepelných mostů (W.m-2.K-1)
bj činitel teplotní redukce j-té konstrukce (1)
Ψj lineární činitel prostupu tepla j-té lineární vazby mezi konstrukcemi (W.m-1.K-1)
lj délka j-té lineární tepelné vazby mezi konstrukcemi v rámci budovy (m)

E.3

Činitel b teplotní redukce
Pomocí tohoto činitele jsou přepočítávány měrné tepelné ztráty konstrukce v místnosti, která není vytápěna na převažující výpočtovou vnitřní teplotu, nebo konstrukce, která odděluje místností s odlišnými teplotami, nebo s místností nevytápěnou. Obecný tvar činitele teplotní redukce je

bj = ( θint,j - θu)/ θie = ( θint,j - θu)/( θint,v - θe) (1; K)

kde je:

θint,j výpočtová vnitřní teplota posuzované místnosti (°C)
θu teplota za příslušnou konstrukcí (°C) (vnější teplota, nevytápěná místnost, místnost s jinou výpočtovou vnitřní teplotou)
θint,v převažující výpočtová vnitřní teplota vytápěného prostoru (°C)
θe výpočtová vnější teplota (°C)
θie výpočtový teplotní rozdíl (K)

F Závěr části A až E

V části A až E jsou popsány základní pojmy které se budou dále vyskytovat v části zabývající se porovnáním ČSN 06 0210 a ČSN EN 12831.

Pro praxi je důležité si uvědomit rozdíl mezi dvěmi postupy vedoucími ke stanovení součinitele H měrné tepelné ztráty.

F.1 Výpočet pomocí součinitelů lineárních vazeb
HT = Σ(Aj.Uj.bj) + Σ(Ψj.lj.bj) (W.K-1; m2, W.m-2.K-1, 1, W.m-1.K-1, m, 1)

Potřebné hodnoty Ψ součinitelů lineárních vazeb získáme buď z katalogu zpracovanému podle ČSN EN ISO 14683, nebo je získáme od zpracovatele stavební části dokumentace. Tyto součinitele lze vypočítat pomocí programu AREA.

Potřebné hodnoty součinitelů U prostupu tepla v tomto případě určíme podle vztahu A.2.2.2 s použitím ekvivalentních hodnot součinitelů tepelné vodivosti dotčených vrstev stavební konstrukce.

F.2 Výpočet s využitím Ukc součinitele prostupu tepla zabudované konstrukce
HT = Σ(Aj.Ukcj.bj) (W.K-1; m2, W.m-2.K-1, 1)
Ukc = U + ΔUtb (W.m-2.K-1)

Pro výpočet hodnoty součinitele U prostupu tepla se použije vztah A.2.2.2 a činitel ΔUtb by měl být, s přihlédnutím k národní poznámce v ČSN EN 12831, u nízkoenergetických budov stanoven pomocí hodnot podle D.2.2.1. U starší zástavby můžeme používat hodnoty činitelů ΔUtb podle přílohy k ČSN EN 12831 (viz též D.2.2.2)

G Porovnání výpočtu tepelných toků stavebních konstrukcí
ČSN 06 0210 ČSN EN 12831
Tepelný tok
Q0 = ΣAj.Up j.(ti-tzk j), dosadíme Up j = 1,1.Uj
Q0 = (tiv-te).1,1. ΣAj.Uj.(ti-tzk j)/(tiv-te)
Po zavedení činitele tepelné redukce b je
Q0 = (tiv-te).1,1. ΣAj.Uj.bj
 
Tepelná ztráta prostupem
Qp = Q0.( 1+p1+p3)
Qp = (tiv-te).1,1.( 1+p1+p3). ΣAj.Uj.bj
ΦT = ( θint,v- θe). HT
Měrný tepelný tok
HT = 1,1.(1+p1+p3). ΣAj.Uj.bj
pro ti = tiv a tzk = te je b = 1; potom
HT = 1,1.(1+0,15 Um +p3). ΣAj.Uj;
p1 = 0,15 Um (Um = průměrná hodnota Uj)
HT = ΣAj.Uj.bj + ΣΨi.li.bi
pro b = 1 platí
HT = ΣAj.Uj. + ΣΨi.li
(j je počet konstrukcí, i je počet lineárních vazeb)
Přímky 1, 2, 3 vyjadřují závislosti:

1: HT = ΣAj.Uj
2: HT = 1,1.(1+0,15 Um +p3). ΣAj.Uj
3: HT = ΣAj.Uj. + ΣΨi.li

G.1 Komentář

Hodnota součinitele Ψ lineární vazby je závislá na hodnotách součinitelů U prostupu tepla v jejichž styku lineární tepelná vazba vzniká. Přímka 3 je zakreslena za předpokladu, že v určitém rozsahu hodnotu součinitelů U prostupu tepla lze považovat hodnoty Ψ součinitele lineární vazby konstantní. Tento předpoklad odpovídá výpočtovému postupu při kterém budou do výpočtu vstupovat hodnoty Ψ z nějakého obecně zpracovaného katalogu (např. ČSN EN ISO 14683). V topenářské praxi to bude nejčastější postup. Vzhledem k bodu H tohoto elaborátu by tento postup nemusel vnést chybu, která by ovlivnila návrh otopné plochy v neprospěch tepelné pohody.

Budeme-li u konkrétního objektu (plocha A je konstantní) provádět výpočty s různými hodnotami součinitelů U prostupu tepla, lze i přes některá zjednodušení a zevšeobecnění, která byla při odvození grafického vyjádření použita, z porovnání přímek 1, 2 a 3 vyvodit:

  1. Pro hodnoty Ψ součinitele lineární vazby blížící se nule (dobře udělané detaily izolací- viz katalog podle EN ČSN 14683), povede výpočet podle ČSN 06 0210 k vyšším hodnotám HT měrné tepelné ztráty . Průběh veličiny HT měrné tepelné ztráty podle ČSN EN 12831 se v takovém případě bude blížit přímce (1).

  2. Pro hodnoty součinitelů U prostupu tepla v intervalu U < UP povedou výpočty podle ČSN EN 12831 k vyšším hodnotám HT měrné tepelné ztráty, než při výpočtu podle ČSN 06 0210. V tomto intervalu může dojít k poddimenzování otopné soustavy.

  3. Pro hodnoty součinitelů U prostupu tepla v intervalu U > UP bude opačný stav.

  4. Poloha průsečíku přímek (2) a (3) ) je závislá na více faktorech. Jedním z faktorů je též geometrie objektu (poměr ploch A a délek l lineárních vazeb).

  5. Vyjádření součinitele 1,1(1+0,15 Um+ p3) který určuje odklon směrnice přímky (2) od přímky (1) vysvětluje, proč vedou výpočty podle ČSN 06 0210 při vyšších hodnotách součinitelů U k vyšším hodnotám HT ve srovnání s výpočtem podle EN.

  6. Průběh veličiny HT měrné tepelné ztráty na skutečném objektu odpovídá přímce 3.
H Porovnání tepelných toků výměnou vzduchu
ČSN 06 0210 ČSN EN 12831
tepelný tok (W)
Qv = 1300.Vv.(ti-te) Φ = Hv.( θint - θe)
Hv = Vv. ρ .cp
Výpočtový objem vzduchu Vv (m3.h-1)
Vv = max(ViLV; Vmin) Vv = max(Vinf; Vmin)
Požadavek na výměnu vzduchu (m3.h-1)
Vmin = Vi.n
Vi - vnitřní objem místnosti,
n - požadavek na výměnu vzduchu (hygienické předpisy)
Vmin = Vi.n
Vi - vnitřní objem místnosti,
n - požadavek na výměnu vzduchu (hygienické předpisy)
Infiltrace obvodovým pláštěm budovy
Obsahuje výpočet infiltrace vzduchu spárami výplní
ViLV = B.M.Σ (iLV.L)
iLV součinitel spárové průvzdušnosti
Posuzuje budovu v širších souvislostech. Součinitel n50 zahrnuje i netěsnosti spár výplní
Vinf = 2.V.n50.e.ε
Porovnání výpočtu 1. případ
Vv = Vmin = f(n) Vv = Vmin = f(n)
Porovnání výpočtu 2. případ
S ohledem na těsnost oken zpravidla platí
Vmin > ViLV
Vv = Vinf
Pro dobře udělané objekty je Vmin > ViLV
H.1 Závěr

V prvním případě dostáváme podle obou norem stejný výsledek. Ve druhém případu, pokud projektant zvolí maximální hodnoty n50, e a ε , bude podle ČSN EN 12831 větší požadovaný tepelný tok na výměnu vzduchu.

I Porovnání výpočtu tepelných toků potřebných na urychlení zátopu
ČSN 06 0210 ČSN EN 12831
Tepelný tok (W)
Qzát = Q0.(1+p2)
Zátopovou přirážku p2 volíme 0,1 nebo 0,15
ΦHR = A.fHR
A - podlahová plocha místnosti (m2)
fHR součinitel (2 až 45) W.m-2
30 m2.22,5 W.m-2 = 675 W
Volbou hodnotu fHR lze u nových, dobře zaizolovaných objektů zvýšit požadavek na instalovaný výkon otopné plochy třeba na dvojnásobek hodnoty získané podle ČSN 06 0210.
Tepelná ztráta jako podklad pro návrh otopné plochy (W)
Qc = Qp + QV + Qzát - Qzisky  
Návrhová tepelná ztráta (W)
  Φ = ΦT+ ΦV
Návrhový tepelný výkon pro návrh otopné plochy (W)
  ΦHL = ΦT + ΦV + ΦHR

I.1 Závěr

Výpočet podle ČSN EN 12831 zpřesní hodnocení objektu z hlediska měrné tepelné ztráty v oblasti hodnot součinitelů prostupu tepla U < 0,2 (W.m-2.K-1), zejména pokud budou požívány reálné hodnoty součinitelů lineárních vazeb.

Podle mého názoru je celý výpočet návrhového tepelného výkonu pro návrh otopných těles výrazně znehodnocen vlivem přirážky na urychlení zátopu.

J Tepelný tok zeminou

V bodech E a G nebylo upozorněno na odlišnosti související s výpočtem tepelného toku u konstrukcí přiléhajících k zemině (podlahy na terénu, stěny suterénů). Tato problematika je detailně popsána v ČSN EN ISO 13370 Přenos tepla zeminou - výpočtové metody.

J.1 Výpočet Uekv ekvivalentního součinitele prostupu tepla

Pro účely výpočtu podle ČSN EN 12831 byla vypracována "zjednodušená" metoda založená na určení ekvivalentní hodnoty součinitele prostupu tepla stavební konstrukce přilehlé k zemině. Z tabulek a diagramů uvedených v ČSN EN 12831 lze vyvodit, že pro Uekv ekvivalentní hodnotu součinitele prostupu tepla konstrukce se součinitelem prostupu tepla U bude platit Uekv < = U.
Přepočetem U na Uekv dojde ke zohlednění vlivu přilehlé zeminy.

J.2 Výpočet U součinitele prostupu tepla konstrukce přilehlé k zemině

Zde je třeba vycházet z ustanovení ČSN 73 0540-4:2005 ze kterého vyplývá, že se při výpočtu součinitele prostupu tepla uvažují všechny vrstvy stavební konstrukce mezi vytápěným prostorem a přilehlou zeminou. Nezohledňuje se umístění hydroizolace. Takto stanovená hodnota součinitele prostupu tepla musí splňovat požadované a doporučené normové hodnoty UN, uvedené v ČSN 73 0540-2:2002 a takto stanovená hodnota U také vstupuje do výpočtu Uekv podle J1.

J.3 Tepelný tok zeminou podle ČSN EN 12831

Jak bylo rozvedeno v E2 a E3, vstupuje do výpočtu HT měrného tepelného toku stavební konstrukcí součinitel b teplotní redukce. Pro účely výpočtu součinitele b - teplotní redukce konstrukcí přilehlých k zemině se počítá s roční průměrnou teplotou venkovního vzduchu.

J.4 Návrhové hodnoty parametrů venkovního prostředí

Od listopadu 2005 platí aktualizované vydání ČSN 73 0540-3:2005, kde je řada změn vůči předchozímu vydání. Nově jsou zde definovány výpočtové teplotní oblasti, návrhové teploty venkovního vzduchu v zimním období a návrhové průměrné měsíční a roční teploty venkovního vzduchu.

K Souhrn výpočtu HT měrného tepelného toku a tepelné ztráty ΦT pro praxi

V ČSN EN 12831 je návrhová tepelná ztráta ΦT,i prostupem tepla členěna na následující složky:

ΦT,i = (HT,ie + HT,iue + HT,ig + HT,ij).(θint,v - θe) (W; W.K-1, K)

Venkovní prostředí

HT,ie - součinitel tepelné ztráty prostupem z vytápěného prostoru (i) do venkovního prostředí (e) pláštěm budovy (W.K-1)

Sousední nevytápěný prostor

HT,iue - součinitel tepelné ztráty prostupem z vytápěného prostoru (i) do venkovního prostředí (e) nevytápěným prostorem (u) (W.K-1)

HT = Σ(Aj.Uj.bj) + Σ(Ψj.lj.bj) (W.K-1; m2, W.m-2.K-1, 1, W.m-1.K-1, m, 1)

Při výpočtu výše uvedených součinitelů měrného tepelného toku se počítá s činiteli Ψ lineární tepelné vazby mezi konstrukcemi. V případě součinitele tepelné ztráty do venkovního prostředí je hodnota redukčního teplotního činitele b = 1, v případě nevytápěného prostoru je třeba hodnotu b redukčního teplotního činitele spočítat podle E.3.

Sousední vytápěný prostor

HT,ij - součinitel tepelné ztráty prostupem z vytápěného prostoru (i) do sousedního prostoru (j) vytápěného na výrazně jinou teplotu (W.K-1)

HT = Σ (Aj.Uj.bj) (W.K-1; m2, W.m-2.K-1, 1, )

Vliv činitelů lineárních tepelných vazeb se neuvažuje. Teplotní činitel b se počítá podle E.3.

Přilehlá zemina

HT,ig - součinitel tepelné ztráty prostupem do zeminy z vytápěného prostoru (i) do zeminy (g) v ustáleném stavu (W.K-1)

HT,ig = fg1 . Σ (Aj.Uekv,j.bj. Gw) (W.K-1; 1; 1; m2, W.m-2.K-1, 1, )

fg1 - korekční činitel zohledňující vliv ročních změn venkovní teploty. fg1 = 1,45
Gw - korekční činitel zohledňující vliv spodní vody. Gw = 1,00 nebo Gw = 1,15

Vliv činitelů lineárních tepelných vazeb je do výpočtu podle ČSN EN 12831 zahrnut zprostředkovaně při stanovování Uekv. Teplotní činitel b se počítá podle E.3, s přihlédnutím k J.3 a J.4.

Činitele lineárních tepelných vazeb je třeba znát u konstrukcí oddělujících vytápěný prostor od vnějšího prostředí nebo od nevytápěných prostorů.

Neopominutelná poznámka: Součinitel U prostupu tepla musí být počítán některým z postupů podle A2.

 

Hodnotit:  

Datum: 9.1.2006
Autor: Ing. Zdeněk Ryšavý   všechny články autora
Organizace: PROTECH spol. s r. o., Nový Bor



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (38 příspěvků, poslední 16.02.2010 13:38)


Projekty 2017

 
 

Aktuální články na ESTAV.czPovrchová úprava KAŠÍROVÁNÍ (jinak i laminování, olepování, potahování, ..)Akademie zateplování 2017 se můžete zúčastnit nově také onlineCo připravit před pokládkou dřevěné podlahy