Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Směrnice č. HE 46/78 (čj. HEM-340.2-30.9.77) o hygienických požadavcích na pracovní prostředí

PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 28.02.2001

se změnami:směrnice čj. HEM-340.2-21.3.85; výnos čj. 340.2-13.10.88, zrušeno 89/2001 Sb.
uveřejněno v: Registrováno v částce 21/1978 na straně 440
schváleno:11.05.1978
účinnost od:01.10.1978
zrušeno:28.02.2001
[Textová verze]

HE46/78 Směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR (Č.j. HEM-340.2-30.9.77 ze dne 11. května 1978) o hygienických požadavcích na pracovní prostředí ve znění směrnice čj. HEM-340.2-21.3.85 a výnosu čj. 340.2-13.10.88 Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky - hlavní hygienik České socialistické republiky stanoví podle § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu: Oddíl I Základní ustanovení § 1 (1) Tyto směrnice upravují hygienické požadavky na pracovní prostředí ve stavbách a jejich částech (dále jen "stavby"), určených - pro průmysl, včetně staveb bez denního světla a dočasných staveb, - pro skladování, v nichž pracovníci pobývají po celou nebo větší část pracovní doby, - pro zemědělství s výrobou nebo provozem obdobným průmyslovému (např. přípravny krmiv a mísírny hnojiv), - pro provozování služeb, které mají charakter výrobního provozu. (2) Hygienické požadavky stanovené těmito směrnicemi je nutno dodržovat i při navrhování, provádění, úpravách a udržování staveb. Směrnice se vztahují i na pracovní prostředí v jiných stavbách, než jsou uvedeny v § 1 odst. 1, je-li dodržení některých jimi stanovených požadavků nutné v zájmu ochrany zdraví pracujících. § 3 Orgány hygienické služby vykonávají svou působnost podle těchto směrnic ve spolupráci se zúčastněnými orgány státní správy a dalšími orgány, zejména s orgány vykonávajícími státní odborný dozor a společenskou kontrolu nad bezpečností a ochranou zdraví při práci. Oddíl II Umístění a uspořádání staveb § 4 Stavby se musí umístit a uspořádat v souladu s obecnými technickými požadavky na výstavbu+/ tak, aby pracovníci byli chráněni před nepříznivými povětrnostními vlivy a před škodlivými účinky výrobních procesů a aby mohli využívat příznivých vlivů vnějšího prostředí. ----------------------------------------------------------------- +/ Vyhl. č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. § 5 Při uspořádání staveb se musí dbát, aby bylo zajištěno vyhovující přirozené osvětlení a větrání výrobních místností, omezena tepelná zátěž slunečním sáláním a vyloučeno vzájemné nepříznivé působení jednotlivých staveb. Při stanovení polohy stavby je nutno dodržovat tyto hygienické požadavky: a) zasklené plochy ve střešní konstrukci se k omezení tepelné zátěže slunečním sáláním orientují na sever; venkovní stěny s velkými prosklenými plochami se neorientují na jihovýchod, jih, jihozápad a západ; u zasklených ploch se omezuje tepelná zátěž slunečním sáláním zejména úpravou fasády a žaluziemi, reflexními a determálními skly; b) členité stavby, jejichž křídla tvoří dvory, se situují k převládajícímu směru větru tak, aby bylo zajištěno provětrání dvorů; volná strana dvorů ústí na návětrnou stranu; rozmístěním staveb se nesmějí vytvářet uzavřené dvory; nelze-li ze závažných důvodů splnit tento požadavek, je nutné, aby délka nejkratší strany dvora byla rovna nejméně dvojnásobku výšky nejvyšší stavby tvořící uzavřený dvůr a aby byly vytvořeny podmínky pro provětrání dvora; uzavřené dvory nesmějí být zastavovány ani nesmějí sloužit jako skladovací prostory; c) vzdálenost staveb nebo jejich křídel se musí rovnat alespoň polovině součtu největších obrysových výšek proti sobě ležících staveb, musí však činit nejméně 12 m; působí-li provoz umístěný ve stavbách na okolí nepříznivými vlivy (např. nadměrný hluk), musí vzdálenost činit alespoň 15 m. Stanoví-li však zvláštní předpisy pro některé případy vzdálenosti větší, platí ustanovení těchto přísnějších předpisů; je-li stavba výškově odstupňována, počítá se za výšku stavby výška její nejvyšší části; d) poloha stavby, popř. zařízení, z nichž jsou vypouštěny chemické škodliviny a prach, se stanoví s ohledem na zdroje těchto látek tak, aby velké zdroje byly umístěny na závětrné straně závodu, podle převládajícího směru větru; e) ve stavbách musí být dostatečné a vhodné prostory pro umístění strojoven vzduchotechnických zařízení; f) poloha staveb v závodě se stanoví s ohledem na zdroje hluku, vibrací, záření, prachu a chemických škodlivin tak, aby jejich působením nebylo zhoršováno prostředí ve stavbách bez těchto zdrojů. § 6 Pásmo hygienické ochrany (1) Pro ochranu okolí se kolem staveb, popř. zařízení, kde prováděná opatření nestačí zabránit znečišťování ovzduší, zřizuje pásmo hygienické ochrany.+/ Jeho šíře se stanoví podle druhu a množství škodlivin vznikajících při výrobě a počítá se zpravidla od obvodu stavby nebo jiného zařízení, z něhož se mohou šířit škodliviny, popř. u velkých závodů, jejichž výstavba se provádí po etapách, od hranice stavebního pozemku. (2) Pásmo hygienické ochrany se stanoví podle individuálního posouzení konkrétní situace, zejména podle místních podmínek, stavu a úrovně technologie výroby, způsobu a účinnosti zneškodňování průmyslových exhalací, výšky vypouštěcích otvorů, hlukové hladiny. Tvar a velikost pásma hygienické ochrany závisí na směru, jímž se šíří škodliviny; na hranicích pásma nesmí být překročeny nejvyšší přípustné hodnoty škodlivin. Při plánování a projektování staveb se vychází z údajů, které jsou podle zvláštních předpisů++/ součástí dokumentace staveb. ----------------------------------------------------------------- +/ § 5 vyhl. č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek. ++/ Vyhl. č. 163/1973 Sb., o dokumentaci staveb. § 7 Uspořádání provozů (1) Teplé, neklimatizované provozy se umísťují zpravidla v jednolodních stavbách. Ve vícelodních stavbách, v nichž jsou umístěny i teplé provozy, se technologická zařízení uspořádají tak, aby se vytvořily lodě nebo úseky bez zdrojů tepla. Výšky lodí se odstupňovávají podle měrné tepelné zátěže. (2) Ve stavbách spojených komunikačními otvory se musí zamezit vnikání škodlivin z jednoho provozu do druhého; komunikační otvory nebo spojovací chodby se musí opatřit mechanickým nebo vzduchovým uzávěrem (např. dvoukřídlové kývací dveře, vzduchové clony). Totéž platí o spojení staveb mosty a krčky. (3) Všechny spojovací cesty ve stavbách musí být vedeny tak, aby pracovníci byli co nejméně vystaveni působení průvanu a jiným škodlivým vlivům (např. sálavému teplu, prachu, kouři a hluku); dopravní cesty otevřené i uzavřené nesmějí sloužit za stálá pracoviště. (4) Ve stavbách se musí zamezit obtěžování osob hlukem, pachy a jinými škodlivinami z výrobních prostor. Ve vícepodlažních stavbách se musí zamezit vnikání škodlivin, nadměrného tepla a pachů z jednoho podlaží do druhého. Provozovny s většími zdroji tepla se umísťují ve vyšších podlažích. (5) Střídají-li pracovníci pracovní stanoviště se značně rozdílnými teplotami,+/ musí být mezi těmito stanovišti zřízeny prostory k regulaci teplotních rozdílů nebo musí být vhodně upraven pracovní postup. ----------------------------------------------------------------- +/ Stanovení mikroklimatických podmínek viz přílohu č. 6 této směrnice. § 8 Prostorové poměry (1) V prostorách určených pro trvalý výkon práce musí na jednoho pracovníka připadnout nejméně 15 m3 vzdušného nezastavěného prostoru a nejméně 2 m2 volné podlahové plochy (mimo zařízení a spojovací cesty). Příslušný orgán hygienické služby může podle druhu technologie výrobního procesu zvýšit požadavek na vzdušný prostor a podlahovou plochu až na dvojnásobek. (2) Prostory určené pro trvalý výkon práce musí mít od podlahy ke stropu nebo ke spodní části konstrukcí výšku nejméně 3 m, v klimatizovaných prostorách s provozem nevýrobního charakteru nejméně 2,70 m, není-li podlahová plocha větší než 100 m2; výška se měří na nejnižší stěně. Nejmenší přípustné výšky se vztahují také na pracoviště umístěná na galériích nad sebou. Orgán hygienické služby+/ zvýší požadavek na výšku, jsou-li při provozu překračovány nejvyšší přípustné hodnoty škodlivých vlivů stanovené v přílohách č. 2 - 6. U prostor určených jen pro přechodný výkon práce (tj. méně než 4 hodiny za pracovní směnu) lze za předpokladu jejich dobré větratelnosti snížit výšku až na 2,10 m; tato výška však nesmí být dále snižována konstrukcemi, potrubími nebo jiným způsobem. ----------------------------------------------------------------- +/ § 75 odst. 2 a 3 zákona č. 20/1966 Sb. Stavební provedení § 9 (1) Ke stavbám, popř. změnám staveb a místností lze použít jen takových stavebních a konstrukčních materiálů, které umožňují vytvoření vhodných podmínek na pracovištích z hlediska tepelného, optického (podmínka dobrého vidění) a akustického a z hlediska ochrany před vibracemi. Stavební a konstrukční materiály musí mít takovou povrchovou úpravu, aby byly vzdorné proti fyzikálním, chemickým a jiným vlivům vyskytujícím se v příslušných provozech a musí zabraňovat jejich šíření do okolí, popř. z okolí do stavby; nesmí absorbovat látky vyskytující se v ovzduší nebo s ním vytvářet nežádoucí sloučeniny. (2) Tepelný odpor obvodových stěn staveb (mimo zasklené plochy a dveře) musí být takový, aby při oblastní výpočtové teplotě podle technické normy++/ nebyla teplota vnitřního povrchu stěny nižší o více než 6 stupňů Celsia než teplota vzduchu v místnosti. Vnitřní povrchová teplota stěn a stropu (střechy) musí být vyšší než teplota rosného bodu vzduchu v přilehlé části místnosti, s výjimkou konstrukcí, u kterých se počítá s kondenzací a které jsou k tomu účelu upraveny. (3) Stavební provedení musí co nejvíce omezovat usazování prachu na plochách stěn a na konstrukcích. Nevyžaduje-li povaha výroby zvláštní úpravy (např. zvukové izolace), povrch stěn a stropu se nečlení. Hrany mezi stěnami a podlahou se hladce zaoblují, aby byly snadno čistitelné. V prostorách určených ke zpracování poživatin a látek podléhajících hnilobným procesům nebo v prostorách s vývinem škodlivin s vlastnostmi jedů nebo jiných škodlivin významně poškozujících zdraví se dolní část stěn do výše nejméně 1,80 m opatřuje snadno omyvatelným a řádně vyspárovaným obkladem nebo nátěrem, u skladovacích prostor hladkou cementovou vodotěsnou omítkou. V provozech s nebezpečím růstu plísní musí být stěny a stropy tepelně izolovány a opatřeny protiplísňovou úpravou; v případě potřeby může orgán hygienické služby nařídit provedení stejných opatření i v jiných prostorách. (4) Podlahy musí být rovné a jejich provoz upraven podle výrobního pochodu tak, aby byly snadno čistitelné, popř. nepropustné a zabezpečené proti vlivům mechanickým, mikrobiálním, škodlivého záření (vč. tepelného) a proti působení organických látek. Podle potřeby se u podlah provádí též izolace tepelná, zvuková, proti vibracím apod. Podlahy, které je nutno splachovat nebo na které stékají kapaliny, musí mít spád ve směru od spojovacích cest a pracovišť ke vpustím. Vpustě musí být opatřeny zápachovými uzávěrkami. Povrch podlah nesmí zvyšovat prašnost. (5) Roštové podlahy, lávky a schodiště lze zřizovat jen tam, kde nedojde k významnému ovlivnění pracovišť chemickými škodlivinami nebo prachem z některého podlaží. (6) Všechny instalace v prašných a v potravinářských provozech se vedou v odděleném prostoru, v případech, kde je to technicky možné (např. v těsném technickém mezistropu), aby se na nich neusazoval prach. Místo vodorovných ploch se používá ploch šikmých (např. římsy oken) a nepoužívá se konstrukčních materiálů, které se nabíjejí statickou elektřinou. (7) V projektové dokumentaci musí být navržen způsob údržby osvětlovacích zařízení, způsob čištění prostorů a zařízení a provádění úklidových prací včetně kádrového zabezpečení a mechanických čisticích zařízení (centrální a pojízdné průmyslové vysavače, zametací stroje apod.). Řešení stavby a technologie musí umožňovat použití úklidových strojů a vytvářet k tomu předpoklady vhodnou instalací zásuvek elektrického proudu a přívodu vody. ----------------------------------------------------------------- ++/ ČSN 06 0210 Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění. § 10 (1) Ve stavbách potravinářských provozů a zařízení nesmí volně procházet odpadové potrubí provozními ani pomocnými prostorami. Skladovacími prostorami pro poživatiny nesmí procházet ani teplovodní potrubí; v těchto prostorách, kde charakter skladovaných poživatin vyžaduje omezení přístupu slunečního světla, se vhodným způsobem (např. modrým nátěrem) snižuje přístup slunečních paprsků. Prahy a dolní části veřejí a křídel dveří musí být v potravinářských provozech a zařízeních zabezpečeny do výše 30 cm kovovým pobitím proti vnikání hlodavců. Prostory, v nichž se skladují potravinové odpadky déle než jeden týden, musí být chlazeny na teplotu nejvýše 5 stupňů Celsia a nesmějí být přímo spojeny s potravinářským provozem. (2) Ve stavbách pro potravinářské účely se musí zřizovat oddělené vstupy pro příjem surovin a výdej výrobků, popř. pro odvoz odpadků. Tyto vstupy musí být vybaveny vyvýšenou krytou rampou a zařízením pro sanitaci příjmové i výdejní části provozu. V provozu musí být vyloučeno křížení čistých a nečistých pochodů (např. surovin a odpadků s hotovými výrobky). Pro pracovníky musí být zřízeny zvláštní vstupy oddělené od vstupů pro manipulaci se surovinami a výrobky. § 11 (1) Přirozené větrání prostor se zajišťuje potřebnou plochou otvíratelných oken, popř. jiných větracích otvorů, jejichž rozměr se stanoví výpočtem. V jednopodlažních stavbách s provozem, který nevyžaduje klimatizaci a v nichž je měrná tepelná zátěž od vnitřních zdrojů větší než 25 W.m-3, musí být větrací otvory také ve střešní konstrukci. Okenní střešní křídla musí být jednoduchým způsobem ovladatelná z podlahy; zpravidla se zřizují (mimo stavby pro potravinářské účely) křídla otočná okolo svislé osy, zejména pro světlíky. Okna musí těsnit a musí mít tepelný odpor odpovídající druhům stavby a výroby. Na oknech a zejména v mezeře u dvojitých a zdvojených oken nesmí při oblastní venkovní teplotě, používané pro výpočet tepelných ztrát staveb, docházet ke kondenzaci vodních par. Okna a větrací otvory v potravinářských provozech musí být opatřeny sítěmi proti hmyzu a ptactvu. (2) Obvodové stěny staveb větraných přirozeným způsobem musí zůstat volné, bez přístavků. Vnitřní zařízení se rozmísťuje tak, aby v obvodových stěnách mohly být umístěny větrací otvory. § 12 (1) Stavby, ve kterých je umístěn provoz s vysokými hladinami hluku, se řeší tak, že se základy takových staveb dělí na více částí, oddělených od sebe mezerou nebo zvukovou izolací; zvukovou izolací se též odděluje zdivo od základů. Rovněž jednotlivé části zdiva mezi sebou a strop od zdiva se zvukově izolují. Stěny, které mají zvukově izolovat, musí být provedeny tak, aby jejich izolační účinek byl co největší; trámy stropů a podlah se ukládají na podložky ze zvukové izolace. Okna a dveře se utěsňují, popř. zdvojují. (2) Veškerá potrubí a potrubní vedení (vzduchovody, odsávací potrubí apod.), která mohou být zdrojem hluku a vibrací, se připevňují ke stropům a zdivu zvukově izolovanými závěsy. Potrubí vedená ve zdivu nesmějí být v přímém styku se zdivem. Vzniklé mezery se vyplňují účinnou zvukově izolační látkou. (3) Ke snížení hladin hluku v prostorách s pracovními stanovišti a místy pobytu pracovníků, nacházejících se v poli odražených vln, se vnitřní stěny a stropy zpravidla obkládají hmotou s velkým součinitelem pohltivosti zvuku. Hlučnější pracoviště se oddělují příčkami s potřebnou neprozvučností od ostatních pracovišť nebo pracoviště vyžadující větší klid se chrání obdobně před okolním hlukem. § 13 Osvětlení a barevná úprava (1) Denní osvětlení prostor se zajišťuje vhodnými okenními a světlíkovými plochami+/ situovanými tak, aby pracovní stanoviště a pracovníci, zejména v letní době, nebyli přímo osluněni. Fasáda osluněné strany stavby musí umožňovat zastínění prosklených ploch. (2) Okna a světlíky musí být na vnější i vnitřní straně snadno čistitelné. Podle potřeby se zřizují k jejich čištění pojízdné vozíky, spouštěcí klece, žebříky apod. Lhůty pro čištění jsou stanoveny v příloze č. 8. (3) Požadavky na umělé osvětlení jsou stanoveny technickými normami.++/ Lhůty pro čištění svítidel jsou stanoveny v příloze č. 8. (4) Barva stěn, stropů a podlah, nevyžaduje-li příslušný provoz jiné řešení, se volí světlá, aby bylo zabezpečeno co nejvýhodnější difúzní osvětlení pracovního prostoru. Barevná úprava prostředí je stanovena technickými normami.+++/ V potravinářských provozech se k malování stěn nesmí používat klihových barev. ----------------------------------------------------------------- +/ ČSN 36 0035 Denní osvětlení budov. ++/ ČSN 36 0046 Umělé osvětlování v průmyslových závodech. ČSN 36 0008 Oslnění, jeho hodnocení a zábrana. +++/ ČSN 01 2720 Bezpečnostní barvy. ČSN 01 2725 Směrnice pro barevnou úpravu pracovního prostředí. Oddíl III Umístění a úprava výrobních zařízení § 14 (1) Stroje a zařízení se umísťují tak, aby podle druhů a vlastností škodlivin a fyzikálních vlivů na okolí byly pokud možno soustředěny stroje a zařízení s přibližně stejnými účinky. (2) U strojů a zařízení musí být provedena účinná opatření k omezení úniku škodlivin, tepla, hluku a přenosu vibrací na nejmenší možnou míru. Nelze-li stroje nebo zařízení s vývinem škodlivin z technických, popř. technologických důvodů zabezpečit tak, aby nebyly překračovány nejvyšší přípustné hodnoty škodlivých vlivů, umístí se odděleně od ostatního provozu a není-li to z technologických důvodů možné, musí být ochrana zdraví pracovníků zabezpečena zvláštními náhradními opatřeními.+/ (3) Výrobní zařízení, jakož i technologie se musí uspořádat tak, aby byla zajištěna ochrana zdraví při práci. Poruchy technických zařízení, které mohou vést k ohrožení zdraví pracovníků, musí být signalizovány opticky nebo akusticky, popř. obojím způsobem; pokud mohou vést k ohrožení života, musí být zajištěno automatické vypnutí zařízení. (4) Dokumentace stavby musí obsahovat údaje o škodlivinách používaných a vznikajících v souvislosti s provozem výrobního zařízení, o jejich charakteristice a o zajištění ochrany zdraví při práci. ----------------------------------------------------------------- +/ § 36 vyhl. č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek. § 15 (1) Sálající povrchy, jejichž povrchovou teplotu nelze snížit izolací (např. armatury parovodů), se upravují tak, aby součinitel sálání byl nízký. U zdrojů sálavého tepla, kde stereoteplota na pracovním stanovišti překračuje 43 stupňů Celsia, se musí používat ochrany proti sálavému teplu; překračuje-li intenzita osálání na pracovním stanovišti 700 W.m-2+/, opatří se zdroj clonami nebo se zvýší rychlost proudění vzduchu (např. vzduchovými sprchami). (2) Jsou-li na pracovištích, nad nimi nebo nad dopravními cestami umístěna potrubí, dopravní pásy a zařízení, jimiž se dopravují horké nebo žíravé kapaliny, plyny nebo lehce odpařitelné látky, které mohou při provozních nehodách způsobit úrazy nebo poškození zdraví pracovníků, musí být vhodným opatřením zajištěna ochrana pracovníků (podchycením, izolací, signalizačním zařízením pro oznamování poruchy apod.).++/ ----------------------------------------------------------------- +/ Přibližně 1 cal. cm-2.min. ++/ Označování potrubí upravuje ČSN 13 0072 Značení potrubí v provozech podle protékajících látek. § 16 Při umísťování potravinářských a farmaceutických strojů a zařízení je třeba dbát, aby byly snadno čistitelné. Bližší požadavky na provoz, udržování a čištění potravinářských zařízení jsou uvedeny v příloze č. 1. Oddíl IV Nejvyšší přípustné koncentrace škodlivin v pracovním ovzduší § 17 (1) Na pracovištích, kde nelze zcela vyloučit vlivy pevných a plynných škodlivin v pracovním ovzduší+/, je nutno snížit jejich působení na nejnižší možnou míru; zejména se musí zabezpečit, aby nebyly překračovány nejvyšší přípustné koncentrace škodlivin v pracovním ovzduší (dále jen "NPK-P").++/ Na pracovišti, kde není možno dočasně dodržet NPK-P, smí se pokračovat v práci, jen je-li jinak zajištěna ochrana zdraví a života pracovníků.+++/ (2) NPK-P nejvýznamnějších škodlivin jsou stanoveny v příloze č. 2 a č. 3. NPK-P ostatních škodlivin v pracovním ovzduší stanoví v jednotlivých případech individuálním rozhodnutím orgán hygienické služby. (3) Pro ochranu zdraví před přenosnými nemocemi, před ionizujícím zářením, ozářením elektromagnetickými vlnami a před hlukem a vibracemi platí zvláštní předpisy.x/ ----------------------------------------------------------------- +/ Pracovním ovzduším se rozumí ovzduší prostoru, kde je pracovník povinen se při výkonu práce trvale nebo přechodně zdržovat. ++/ NPK-P jsou takové koncentrace plynů, par a aerosolů v pracovním ovzduší, o nichž se podle současných vědeckých znalostí opodstatněně předpokládá, že nepoškodí zdravotní stav osob jim vystavených. +++/ § 36 odst. 2 vyhl. č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek. x/ Zejména vyhláška č. 46/1966 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem, ve znění vyhlášky č. 17/1973 Sb., vyhláška č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením, vyhláška č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, směrnice č. 40/1976 Sb. Hygienické předpisy, o hygienických požadavcích na stacionární stroje a technická zařízení, sv. 36. § 18 (1) NPK-P se vztahují na osmihodinovou a kratší pracovní směnu. (2) V celosměnovém průměru nesmějí být překračovány NPK-P označené jako průměrné.+/ (3) Hodnoty označené jako mezní nesmějí být překročeny v žádném případě. (4) Při pracovní směně delší než 8 hodin stanoví v jednotlivých případech průměrné NPK-P orgán hygienické služby individuálním rozhodnutím. Nižší průměrné hodnoty NPK-P může orgán hygienické služby stanovit také v případech současného výskytu více škodlivin nebo v případech dalších nepříznivých faktorů,, popř. při vyšším požadovaném výkonu osob vystavených (exponovaných) škodlivinám. ----------------------------------------------------------------- +/ Celosměnový průměr je časově váženým průměrem naměřených hodnot. § 19 (1) Projektová dokumentace staveb, zařízení, technologií výrobních procesů, jakož i zařízení pro větrání a klimatizaci musí obsahovat údaje, rozbor, popř. výpočty dokládající, že stanovené průměrné a mezní NPK-P nebudou překročeny.+/ (2) Pokud se v ovzduší pracoviště vyskytují škodliviny, pro něž jsou těmito směrnicemi nebo individuálním rozhodnutím orgánu hygienické služby stanoveny NPK-P, je provozující organizace povinna zajistit měření hodnot jejich koncentrací. (3) Měření koncentrací škodlivin v pracovním ovzduší musí být prováděno ve lhůtách stanovených rozhodnutím orgánu hygienické služby a dále a) při změnách staveb a těch změnách ve strojním vybavení závodu, které by mohly ovlivnit větrání pracovišť a proudění vzduchu, b) při změnách technologických postupů, při zvýšení výroby na původním zařízení v týchž prostorách nebo při změnách organizace práce, systému a výkonu větrání, které by mohly mít vliv na koncentraci škodlivin v pracovním ovzduší celého pracoviště nebo na některých pracovních místech, c) požádá-li o to závodní, popř. územní obvodní lékař z důvodu, že zdravotní stav pracovníků ukazuje na zhoršení podmínek ochrany zdraví při práci. (4) O provedených měřeních musí být vedeny záznamy. (5) Při měření hodnot škodlivin v pracovním ovzduší se postupuje podle metod stanovených hlavním hygienikem ČSR.++/ ----------------------------------------------------------------- +/ § 37 nař. vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce. ++/ Výnos hlavního hygienika č.j. HE-343.2-11.6.70 ze dne 15. 6. 1970, doplněný výnosem č.j. HEM-343.2-22.1.73 ze dne 31. 1. 1973 (Analytické metody stanovení chemických škodlivin v pracovním ovzduší), výnos č.j. HEM-343.2-4.7.75 ze dne 7. 7. 1975 (Analytické metody stanovení chemických škodlivin v pracovním ovzduší - metody plynové chromatografie), výnos č.j. HEM-343.2-4.7.75 ze dne 7. 7. 1975 (Detekční metody stanovení chemických škodlivin v pracovním ovzduší), výnos č.j. HEM-344.1-30.3.76 ze dne 30. 3. 1976 (Standardní metody měření prašnosti v pracovním ovzduší), výnos č.j. HEM-343.2-12.4.78 ze dne 12. 4. 1978 (Analytické metody stanovení chemických škodlivin v pracovním ovzduší - doplněk), výnos č.j. HEM-343.2-14.4.78 ze dne 12. 4. 1978 (Analytické metody stanovení chemických škodlivin v pracovním ovzduší - metody plynové chromatografie - doplněk). Tyto výnosy jsou k nahlédnutí v krajských a okresních hygienických stanicích. Oddíl V Větrání a vytápění Výměna vzduchu § 20 (1) Ve všech prostorách pracovišť musí být zajištěna výměna vzduchu větráním, i když v nich nejsou umístěny žádné zdroje škodlivin. (2) Výměna vzduchu přirozeným větráním se používá, pokud není nutný přívod filtrovaného a ohřívaného vzduchu, a) v místnostech bez zdrojů škodlivin a tepla, v nichž postačuje jednonásobná až dvojnásobná výměna vzduchu za hodinu, b) v provozech a výrobních úsecích, jejichž tepelné ztráty od vnitřních nebo vnějších zdrojů zaručují potřebnou výměnu vzduchu a potřebné provětrání celého prostoru. Velikost otvorů pro přívod a odvod vzduchu a jejich umístění se stanoví výpočtem. (3) V ostatních případech se výměna vzduchu zajišťuje nuceným (mechanickým) větráním. Nucené větrání musí být a) podtlakové, jestliže vzduch obsahující škodliviny nemá vnikat do sousedních prostor. Při malých výměnách vzduchu a v provozech uvedených v odstavci 2 písm. b) je možné vzduch nuceně pouze odvádět a přívod zajistit k tomu účelu zřízenými větracími otvory. V ostatních případech musí být odvod i přívod vzduchu nucený, s rozdílným hmotnostním průtokem; b) přetlakové, jestliže se má zamezit vnikání vzduchu ze sousedních prostor do větrané místnosti. Přívod vzduchu musí být vždy nucený; odvod může být přirozený k tomu účelu zřízenými větracími otvory, nebo nucený s rozdílným hmotnostním průtokem; c) tlakově vyrovnané, jestliže nemá docházet k výměně vzduchu mezi větranou místností a okolními prostory. Přívod i odvod vzduchu musí být nucený s rovnými hmotnostními průtoky. § 21 (1) Proudění vzduchu ve větraném prostoru musí zabezpečit dobré provětrávání pracovišť, snížení koncentrací škodlivin na hodnoty nepřesahující nejvyšší přípustné hodnoty a musí odpovídat požadavkům na mikroklimatické podmínky na pracovištích stanoveným v oddílu VI. Při tom se přihlíží k tomu, že proudění vzduchu je závislé na poloze, druhu a parametrech přiváděcích a odváděcích vyústek, na poloze a intenzitě zdrojů tepla a na teplotě obvodových ploch. (2) Proudění vzduchu nesmí na pracovištích narušovat únosné mikroklimatické podmínky (oddíl VI) a funkci místního odsávání a nesmí přispívat k šíření (rozfukování) škodlivin v provozu. (3) Množství vzduchu, které je třeba vyměňovat, se určuje podle vznikajících škodlivin a podle tepelné zátěže. V místnostech bez zdrojů škodlivin a se zákazem kouření, v nichž je více pracovníků, kteří fyzicky nepracují, se musí vyměňovat na jednoho pracovníka nejméně 30 m3.h-1 vzduchu. Při fyzické práci se musí na jednoho pracovníka vyměňovat nejméně 50 m3.h-1 vzduchu. V místnostech, v nichž je dovoleno kouřit, se musí vyměňovat alespoň 60 m3.h-1 vzduchu na jednoho pracovníka. (Vyměňovaným vzduchem se rozumí vzduch venkovní) (4) Hodnoty výsledných teplot podle kulového teploměru (dále jen "výsledné teploty") v zimním období a výměn vzduchu v některých potravinářských provozech a v hygienických zařízeních jsou uvedeny v příloze č. 4. § 22 Odsávání (1) U strojů a technických zařízení, u nichž nelze zabránit úniku škodlivin úpravou technologického postupu zakrytím, hermetizací nebo takovou úpravou provozu zařízení, která umožňuje dálkové řízení a kontrolu výrobního pochodu, musí být zajištěno místní zachycení vznikajících škodlivin odsáváním. Odsávaný vzduch musí být nahrazován odpovídajícím množstvím přiváděného čistého vzduchu, podle potřeby upraveného (např. filtrovaného, ohřívaného). (2) K zajištění funkce odsávacího zařízení jsou organizace povinny zejména: - vybavit zdroje škodlivin sacími nebo hermetizačními nástavci či zařízeními (např. skříně, kapoty) zamezujícími šíření škodlivin do prostoru; - trvale udržovat dobrý technický stav sacích nástavců při přímém i nepřímém odsávání a jejich těsné napojení na potrubí; - zajistit těsnost potrubí odsávacího zařízení a jeho snadnou čistitelnost (přípustné uzavíratelné čisticí otvory, u potrubí, v němž může dojít ke kondenzaci par, vyspádování a opatření otvory pro vypouštění kondenzátu, opatření skříní ventilátorů vypouštěcím otvorem se zátkou); - zajistit vedení výtlačného potrubí u zařízení na odsávání prachu a chemických škodlivin s vlastnostmi jedů, žíravin nebo jiných škodlivin významně poškozujících zdraví mimo uzavřené prostory, v nichž se trvale zdržují pracovníci, a nepřipustit, aby potrubí a vzduchovody sloužily za kabelové či jiné vedení; - umísťovat ventilátory ústředních odsávacích zařízení mimo pracovní prostory; - zřizovat vývody odsátého vzduchu do venkovního ovzduší tak, aby nedocházelo ke zpětnému vnikání odsátého vzduchu na pracoviště nebo znečišťování vzduchu nasávaného do větracího zařízení; - zajišťovat odsun odloučeného prachu, aby nedocházelo k úniku prachu a znečišťování okolí; - zajistit, aby do společného odsávacího zařízení nemohly být svedeny látky, které vytvářejí výbušné, hořlavé a toxické směsi, nebo látky, které mohou způsobit zalepení potrubí, ventilátorů a odlučovačů nebo jejich poškození. (3) Odsátý vzduch musí být před vypuštěním do venkovního ovzduší vyčištěn a jeho vývod umístěn v takové výšce, aby koncentrace škodlivin v přízemních vrstvách venkovního ovzduší nepřekročily nejvyšší přípustné hodnoty pro venkovní ovzduší. § 23 Vytápění (1) Vytápěcí soustava a druh otopných těles musí být voleny s ohledem na vznikající škodliviny a jejich pohyb v prostoru tak, aby nedocházelo k nežádoucímu šíření škodlivin nuceným ani přirozeným prouděním vzduchu. (2) Otopná tělesa musí být snadno čistitelná a hladká; otopná tělesa s lamelovými nebo žebrovými trubkami lze používat jen zakrytá, při čemž konstrukce otopného tělesa nebo jednotky musí umožnit jejich snadné čištění. Lhůty pro čištění otopných těles jsou uvedeny v příloze č. 8. (3) Teplota nekrytých otopných těles, umístěných v oblasti možného pohybu pracovníků, nesmí překročit 110 stupňů Celsia. Nekrytá otopná tělesa o vyšší teplotě se smí umístit ve výšce nad 3 m. (4) Na venkovních stěnách, zejména se zasklenými plochami, v jejichž blízkosti se zdržují pracovníci, musí být instalována otopná tělesa. (5) Vstupy hal, které se během směny otvírají, musí být v zimě zabezpečeny proti vnikání studeného venkovního vzduchu. § 24 Nucené větrání a klimatizace (1) Venkovní vzduch pro nucené větrání a klimatizaci musí být nasáván z míst chráněných před znečištěním a před ohřevem způsobeným slunečním sáláním. Nasávat venkovní vzduch nad střechou lze zpravidla jen větracím zařízením s účinnou filtrací a není-li nebezpečí nasávání pachů. (2) Při teplovzdušném větrání a klimatizaci s částečným oběhem (recirkulací) vzduchu nesmí podíl venkovního vzduchu klesnout ani za nejnepříznivějších podmínek pod 10 % celkem vyměňovaného vzduchu (§ 21 odst. 3), popř. pod hodnotu stanovenou pro zvláštní provoz (§ 56 odst. 3). (3) Oběhového vzduchu se může použít jen tehdy, neobsahuje-li ani krátkodobě z výroby přicházející biologicky aktivní prach a chemické sloučeniny, které mohou poškozovat zdraví, a lehce vznětlivé nebo výbušné plyny a páry. Oběhový vzduch musí být vyčištěn, aby vzduch přiváděný do místnosti (tj. čerstvý a oběhový) neobsahoval více než 0,15 mg.m-3 inertního prachu v provozech bez zdrojů prachu a v prašných provozech vyšší koncentrace než 1 mg.m-3 inertního prachu nebo 0,4 mg.m-3 textilního prachu. Větrací, klimatizační a vytápěcí zařízení § 25 (1) Větrací, klimatizační a vytápěcí zařízení musí být řešena a provozována tak, aby na pracovištích byly již na začátku pracovní směny dodrženy požadované mikroklimatické podmínky (oddíl VI) a aby v průběhu pracovní doby obsah škodlivin v objemové jednotce ovzduší nebyl vyšší než nejvyšší přípustné koncentrace (oddíl IV). Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu. (2) V provozech, kde se zdržuje málo pracovníků, smí v chladném období roku výsledná teplota činit nejméně +5 stupňů Celsia. Na pracovištích těchto provozů však musí tepelné podmínky odpovídat požadavkům na mikroklimatické podmínky pracovišť (oddíl VI). (3) V provozech, kde z technologických důvodů prokazatelně nelze dodržet v celé pracovní oblasti předepsané mikroklimatické podmínky, je nutné je alespoň zajistit na těch pracovních stanovištích, na nichž pobývají pracovníci po větší část pracovní doby; pro pracovníky pracující za těchto podmínek musí být zřízeny místnosti pro oddech (§ 49 odst. 3). (4) Centra řízení a velíny (dozorny) musí být nuceně větrány nebo s ohledem na okolní tepelné podmínky klimatizovány a popř. chráněny proti sálavému teplu. Tento požadavek platí i pro jeřábové kabiny v provozech, v nichž se vyskytují chemické škodliviny a prach v množství přesahujícím NPK-P. § 26 (1) K zajištění co nejrychlejších oprav větracího a klimatizačního zařízení musí mít organizace pohotovou rezervu náhradních dílů, zejména elektromotory a ventilátory, popř. musí zajistit rezervní napojení na potrubní síť. V prostorách bez možnosti přirozeného větrání musí být v případě poruchy zajištěna na dobu nezbytně nutnou k odstranění poruchy alespoň snížená výměna vzduchu. Tyto požadavky musí být zajištěny již v projektové dokumentaci. (2) V provozech, do nichž může při poruše výrobního zařízení náhle vniknout velké množství výbušných látek a prachu nebo chemických škodlivin, které mohou poškozovat zdraví, musí být zřízeno zvláštní větrací zařízení (havarijní) pokud možno s automatickým spouštěním, nastaveným na hodnoty mezních NPK-P. Nelze-li zřídit automatické spouštění, musí být zajištěna signalizace havárie a snadná dostupnost ke spouštění havarijního větracího zařízení; spouštění havarijního větracího zařízení musí být instalováno také před vstupem do větraného prostoru. Větrání pro tyto účely musí být podtlakové. § 27 (1) Zařízení pro teplovzdušné větrání a vytápění musí být vybaveno automatickou regulací teploty vzduchu s možností samostatného nastavení pro prostory, oblasti, popř. úseky s rozdílnými tepelnými podmínkami nebo s rozdílnou činností lidí. Projektová dokumentace vzduchotechnických zařízení a vytápění musí obsahovat údaje o obsluze a údržbě zařízení a o počtu a kvalifikaci pracovníků potřebných pro jednotlivé směny. (2) Při provozu vzduchotechnických zařízení nesmí být podstatně zhoršovány akustické podmínky na pracovištích a musí být dodrženy požadavky na ochranu zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.+/ Odsávací zařízení, jejichž chod je vázán výlučně na provoz technologického zařízení, se považují za součást tohoto zařízení; jestliže hluk odsávacího zařízení nepřevyšuje hluk technologického zařízení, nepočítá se s korekcí stanovenou pro vzduchotechnická zařízení.++/ ----------------------------------------------------------------- +/ Vyhláška č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. ++/ Tabulka č. 1 přílohy k vyhlášce č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (sv. 37/1977 Sb. Hygienické předpisy). Oddíl VI Mikroklimatické podmínky na krytých pracovištích § 28 (1) Hygienické požadavky na mikroklimatické+/ podmínky stanovené v tomto oddílu platí pro krytá pracoviště ve stavbách a v kabinách umístěných ve stavbách nebo na volném prostranství;++/ neplatí pro pracoviště, kde technologické účely vyžadují odchylný stav mikroklimatu. (2) Optimální mikroklimatické podmínky jsou určovány s ohledem na teplo a chlad. Únosné mikroklimatické podmínky jsou vymezeny hodnotami, které zaručují, že pracující je ještě schopen si zachovat únosný tepelný stav organismu biologickými regulačními mechanismy (termoregulací). (3) Optimální a únosné mikroklimatické podmínky na pracovištích se stanoví v závislosti na oděvu, vykonávané činnosti, času (délce expozice) a dalších činitelích. (4) Veličiny, jednotky a symboly používané při sledování, posuzování a stanovení mikroklimatických podmínek jsou uvedeny v příloze č. 5. (5) Pokud zvláštní předpisy stanoví přísnější požadavky na mikroklimatické podmínky některých pracovišť, platí tyto předpisy. ----------------------------------------------------------------- +/ Mikroklima je tepelně vlhkostní složka prostředí, která ovlivňuje výsledný tepelný stav člověka. ++/ Tyto požadavky lze vztáhnout i na pracoviště v dopravních prostředcích, zcela oddělených od prostorů pro cestující, popř. na jiná, obdobná pracoviště. § 29 (1) Hodnoty stanovené pro pracoviště se vztahují při práci vstoje na výši 165 cm, při práci vsedě na výši 105 cm a v některých zvlášť uvedených případech ve výši 15 cm (výška kotníků) od podlahy pracoviště. (2) Při stanovení hodnot mikroklimatu se vychází z předpokladu, že pracovník je oděn do takového počtu standardních vrstev oděvu, jak je lze pro dané pracovní podmínky (druh práce, pracoviště) pokládat za nejobvyklejší. Zároveň se předpokládá, že zvyšováním a snižováním počtu vrstev oděvu je pracovníkovi dána možnost částečně vyrovnávat vliv prostředí. § 30 (1) Při určování a posuzování hodnot mikroklimatu na pracovišti se přihlíží k většině pracovníků; přitom však mikroklimatické podmínky kteréhokoli pracovníka, vykonávajícího práce energeticky odlišné, nesmějí vybočit z rozmezí únosné zátěže. Optimálních mikroklimatických podmínek lze dosáhnout zpravidla na pracovištích s pracovníky vykonávajícími práce energeticky zhruba stejně náročné. V ostatních případech musí mikroklimatické podmínky odpovídat hodnotám rozmezí únosné zátěže. (2) Pro provozy, v nichž technologie výroby závažně ovlivňuje mikroklimatické podmínky na pracovišti (např. v provozech s nadměrným vývinem tepla), se vypracovává studie o mikroklimatických podmínkách jako součást projektové dokumentace. § 31 (1) Tepelná zátěž pracovníka vyplývá z jeho celkové tepelné produkce (energetický výdej na základní látkovou přeměnu a na práci), oděvu a mikroklimatických podmínek, v nichž práci vykonává. (2) Při stanovení mikroklimatických podmínek se postupuje podle přílohy č. 6. (3) Jestliže nemohou být podle současného stavu vědy a techniky prokazatelně dočasně dodrženy stanovené podmínky, musí se zabezpečit náhradní opatření nebo prostředky, zejména a) ohřívárny nebo ochlazovny, b) osobní ochranné pracovní prostředky (např. speciální ochranné oděvy, jejich doplňky s různým stupněm účinnosti, zařízení na ochlazování vdechovaného vzduchu, ochranné krémy proti ožehnutí), c) úpravy režimu práce a odpočinku (např. úprava intenzity práce a úprava trvání souvislé expozice a restitučních přestávek, dělba práce mezi pracovníky). (4) Náhradní opatření, včetně jejich vhodné kombinace, musí být projednána s příslušným orgánem hygienické služby a závodním výborem ROH. Oddíl VII Hygienická a jiná zařízení Obecná ustanovení § 32 Hygienickými a jinými zařízeními se podle těchto směrnic rozumějí šatny, umývárny, sprchy a záchody včetně kabin pro osobní hygienu žen, úklidové místnosti, zařízení pro poskytování pitné vody, nápojové stanice, místnosti pro mytí pracovní obuvi, místnosti pro sušení pracovních oděvů, zařízení k odprašování, praní a jinému ošetření pracovních oděvů, místnosti pro úschovu a ošetření osobních ochranných pracovních prostředků a oděvů, přístřeší, ohřívárny, denní místnosti pro oddech a svačinu a kuřárny.+/ ----------------------------------------------------------------- +/ § 94 odst. 1 vyhl. č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. § 33 (1) Všechna pracoviště musí být vybavena šatnami, umývárnami, sprchami, záchody, úklidovými místnostmi a zařízeními na poskytování pitné vody; šatnami nemusí být vybavena administrativní pracoviště, pokud nejsou řešena jako halové kanceláře; podle povahy pracovních podmínek, velikosti závodu či pracoviště a podle skladby pracovníků se zřizují další hygienická zařízení. (2) Hygienická zařízení se soustřeďují nebo rozmísťují po jednotlivých objektech tak, aby pracovník při příchodu na pracoviště a při odchodu z něho prošel šatnami a umývárnami, popř. dalšími hygienickými zařízeními rychle (nejdéle do 30 minut) a plynule. Dislokovaná hygienická zařízení musí být zřízena tam, kde by přechod z pracoviště do hygienického zařízení mohl ohrozit zdraví pracovníků (např. nachlazením), na pracovištích s výskytem prachu a chemických škodlivin, které mohou poškozovat zdraví, nebo s výskytem látek zapáchajících a na pracovištích s nebezpečím nákazy. (3) Spojení mezi pracovištěm a hygienickými zařízeními musí být co nejkratší a přímé. Přechod z hygienického zařízení na pracoviště a přístup k němu se volí tak, aby nevedl přes volné prostranství a nekřížil se s výrobními prostory. (4) Hygienická zařízení lze umístit i v podzemí, jsou-li jinak dodrženy požadavky na řádné provozní řešení, světlou výšku, osvětlení, mikroklimatické podmínky, větrání a zajištění spolehlivého odtoku vody. § 34 Šatny (1) Šatny se umísťují v samostatných místnostech. U menších čistých provozů (do 20 šatních míst) lze se souhlasem příslušného orgánu hygienické služby zřídit, je-li to vhodné z provozních důvodů, šatny i jako součást provozní místnosti bez uzavření vlastním stropem. (2) Uspořádání provozu šaten, jejich stavební řešení, vnitřní vybavení a technické zařízení musí umožňovat udržení pořádku a dokonalé čistoty. Před vstupem do šatny pro pracovníky, kteří si při práci silně znečistí obuv, je třeba zajistit možnost umytí obuvi, zpravidla v samostatném prostoru. (3) Šatny musí být stavebně oddělené od umýváren a musí mít s nimi přímé spojení uzavíratelnými dveřmi. Musí být oddělené pro muže a ženy; v každém oddíle se podle potřeby vyčleňuje část pro mladistvé. (4) Počet míst v šatně (skříněk, věšáků) musí odpovídat celkovému počtu pracovníků příslušného pracoviště; jednoho šatního místa nesmějí používat dva pracovníci, i když pracují v různých směnách. Všechny typy šaten se vybavují dostatečným počtem lavic. Lavice jsou nejméně 30 cm široké a 45 cm vysoké. Při stavebním a dispozičním řešení šaten je třeba pamatovat na jejich případné rozšíření asi o 10 % celkového počtu stanovených šatních míst. Mimo místa pro stálé pracovníky se zřizují i další šatní místa pro montážní a opravářské čety z cizích závodů; v potravinářských provozech musí být tato místa stavebně oddělena. Při velkých šatnách se vyčleňuje též prostor pro šatnáře. (5) Vstup do šaten se upravuje tak, aby bylo zabráněno pohledu do vnitřku, nejlépe přes uzavíratelnou předsíň, která slouží též jako závětří. (6) Šatny musí být nejméně 3 m vysoké; zřizují-li se pouze na přechodnou dobu (např. na staveništích), mohou mít sníženou výšku až na 2,55 m. Stěny a stropy šaten musí být hladké a udržovány v čistotě. Stěny šaten určených pro oddělené odkládání pracovních oděvů se opatřují do výše nejméně 1,80 m od podlahy lehce omyvatelným obkladem nebo omyvatelným nátěrem světlé barvy. Podlahy šaten jsou světlé a snadno omyvatelné; u šaten, určených pro oddělené ukládání pracovního oděvu, musí být splachovatelné a spádované ve směru od spojovacích cest ke vpusti, s omyvatelným soklem s požlábkem u stěny. Jejich povrch nesmí být kluzký. (7) V šatnách se zřizuje zpravidla nucené větrání; přirozené větrání je možné jen u menších šaten umístěných nad zemí, jestliže rozsah a uspořádání větracích otvorů zaručuje jejich dokonalé provětrání. Větrání musí být upraveno tak, aby nedocházelo k proudění vzduchu z umýváren a záchodů do šaten. Okna šaten musí být zdvojená (dvojitá), neprůhledná a opatřena sklopnými větracími křídly ovladatelnými z podlahy. § 35 Skříňkové šatny Skříňkové šatny jsou vybaveny skříňkami jednoduchými nebo zdvojenými (s přepážkou). Požadavky na zařízení šaten a umýváren podle charakteru práce jsou uvedeny v příloze č. 7. Rozměry a provedení skříněk upravují technické normy.+/ Skříňky na ukládání zavlhlého oděvu musí být upraveny tak, aby bylo zajištěno jeho proschnutí nejdéle během 6 hodin. Lavice se umisťují tak, aby mezi okrajem lavice a skříňkami vznikl prostor široký nejméně 80 cm. ----------------------------------------------------------------- +/ ČSN 91 1255 Ocelové skříně na šaty a ON 73 5555 Hornické šatny a koupelny. § 36 Věšákové šatny Věšákové šatny se samoobsluhou se smějí zřizovat jen výjimečně, a to na malých pracovištích do 20 pracovníků. Lze je však zřizovat i jako případné šatny, situované přímo na pracovišti, např. k občasnému ukládání a vyměňování ochranných oděvů, k odkládání pracovních oděvů u hygienických smyček apod. § 37 Řetízkové šatny Šatny řetízkové se smějí zřizovat a používat pouze v hornických provozech, a to jen pro pracovní oděv. Provedení řetízkových šaten upravuje technická norma.+/ ----------------------------------------------------------------- +/ ON 73 5555 Hornické šatny a koupelny. Umývárny a sprchy § 38 (1) Pro výstavbu, uspořádání a vybavení umýváren platí obdobně ustanovení § 34 odst. 1 až 3 a 5. (2) Umývárny a sprchy musí být oddělené pro muže a ženy; v každém oddíle se podle potřeby vyčleňuje část pro mladistvé. Velikost umýváren a sprch se určuje podle počtu pracovníků v nejpočetnější směně a podle doby, kterou potřebuje pracovník k očistě vzhledem k povaze znečištění. Podrobnější požadavky na rozsah umýváren jsou uvedeny v příloze č. 7. (3) Stěny a stropy umýváren a sprch musí být hladce omítnuté a vybílené a musí být izolovány tepelně a proti plísním; nejméně do výše 180 cm musí být opatřeny omyvatelným nátěrem nebo obkladem světlé barvy. Podlahy musí být vodotěsné, nekluzké, dokonale čistitelné a spádované ke vpustím; mají světlou barvu. Pokud nejsou podlahy proteplovány, popř. pokud nejsou zaměstnanci vybaveni individuální obuví pro koupání+/, opatřují se snadno čistitelnými rošty nebo jinými snímatelnými povlaky z nenasákavých a uchycení plísní zabraňujících hmot. Podlahy sprchových kabin se upravují tak, aby nedocházelo k roztékání vody do okolí kabiny. V umývárnách a sprchách se zřizuje samostatný kohout pro připojení hadice na mytí podlah; jde-li o umývárny a sprchy pro pracovníky ze silně znečištěných provozů, zřizuje se též samostatný kohout pro přívod teplé vody. (4) Okna v umývárnách a sprchách musí být zdvojená, neprůhledná a opatřená sklopnými větracími křídly ovladatelnými z podlahy; lze však též použít i provedení ze skleněných tvárnic a horní částí vybavenou sklopným zdvojeným větracím křídlem v kovovém rámu. (5) K umývání se instalují umývadla nebo jiná vhodná umývací zařízení. Každé umývadlo, resp. každé umývací místo musí mít samostatný výtok s míchací baterií pro teplou a studenou vodu a samostatný odpad. V umývárně se zpravidla zřizuje též výlevka pro čištění mycích potřeb. Pro pracovníky, kteří nosí gumovou obuv nebo si při práci znečistí nohy, se v umývárnách zřizuje umývací zařízení s dostatečným počtem míst na mytí nohou teplou tekoucí vodou. (6) Přiměřeným počtem umývadel s tekoucí vodou musí být vybaveno též každé pracoviště, na kterém se pracuje s prachem a chemickými škodlivinami, které mohou poškozovat zdraví, zejména látkami působícími dráždění pokožky, alergizaci, jakož i pracoviště s požadavky na zajištění provozní čistoty z hlediska jakosti, popř. nezávadnosti výrobku. Na pracovištích se žíravinami musí úprava výtoku vody umožňovat vypláchnutí oka. ----------------------------------------------------------------- +/ Koupací obuv pro společné použití je nepřípustná. § 39 (1) V hromadných sprchách se část pro sprchování a část pro osušování odděluje nízkou stěnou nebo jiným vhodným způsobem. Prostor pro osušování se vhodně vybavuje zejména poličkami a háčky pro odložení osobních věcí, horkovzdušným osušovačem pro dosušování po osušení ručníkem, plochami pro uložení čistých a špinavých ručníků, košem na odpadky, výlevkou pro čištění mycích potřeb a prameníkem s pitnou vodou. Sprchy pro ženy se vybavují trvale instalovanými vysoušeči vlasů. Část sprch se řeší jako sprchy s individuální regulací teplé vody nebo se studenou vodou. (2) Kabinové sprchy (zřizované zpravidla pro ženy) se vybavují na vnější straně kabin dostatečným počtem háčků na zavěšení ručníků, uvnitř kabin dobře čistitelnými poličkami na odkládání mýdla, držadly a opěrkami pro mytí nohou vysokými asi 40 cm. V kabinových sprchách s předsíňkou se v předsíňce umisťuje sedátko a věšáky. Každá kabinová sprcha musí mít vlastní míchací baterii umístěnou tak, aby byla ovladatelná, aniž by byl sprchující zasažen proudem horké vody. Baterie musí umožňovat regulaci teploty vody v rozsahu 34-38 stupňů Celsia. Sprchy pro ženy se zřizují tak, aby nedošlo k nechtěnému smáčení vlasů (např. sprchovou růžicí na ohebné hadici nebo sklonem sprchové růžice). (3) U pracovišť, na nichž je nutno provést očistu celého těla před započetím nebo po ukončení práce (příloha č. 7, body č. IV, V), se zřizují průchozí sprchy jako součást tzv. hygienické smyčky a umisťují se mezi šatnami pro pracovní a občanský oděv. (4) Hromadné sprchy a umývárny se řeší stavebně tak, aby v případě potřeby jich bylo možno využít jako sprch průchozích. § 40 Záchody (1) Záchody se zřizují splachovací, sedadlové, oddělené pro muže a ženy. U mužských záchodů se zřizují také pisoáry. Zřídí-li se výjimečně u špinavých provozů dřepové záchody, musí při nich být zřízen alespoň jeden záchod sedadlový. Suché záchody lze zřídit jen na přechodnou dobu. Na pracovištích do 5 pracovníků může být společný záchod. (2) Záchody se zřizují v každém podlaží, v němž jsou trvalá pracoviště, a rovnoměrně se rozmisťují tak, aby záchod nebyl od pracoviště vzdálen více než 120 m, při ztíženém přístupu 75 m. Počet sedadel se stanoví při jednosměnném provozu podle celkového počtu pracovníků, při vícesměnném provozu podle počtu pracovníků nejsilnější směny takto: - 1 sedadlo na 10 žen, 2 sedadla na 11 až 30 žen, 3 sedadla na 31 až 50 žen a na každých dalších 30 žen 1 další sedadlo; - 1 sedadlo na 10 mužů, 2 sedadla na 11 až 50 mužů a na každých dalších 50 mužů 1 sedadlo. V provozech s vynuceným rytmem práce se snižuje počet mužů i žen připadajících na stanovený počet sedadel o 20 %. Pisoáry se vybavují buď žlaby v rozsahu 60 cm délky žlabu na 1 sedadlo nebo mušlemi v počtu shodném s počtem záchodových sedadel. (3) Záchody se zřizují také u šaten a umýváren, a to 1 záchodové sedadlo na každých 100 pracovníků nejpočetnější pracovní směny, nejméně však 1 záchod. Záchody musí být odděleny od šaten a umýváren zděnou příčkou. Pro pracovníky závodních kuchyní a jídelen a pro všechny ostatní pracovníky zaměstnané při přípravě a distribuci potravin musí být zřízeny nebo alespoň vyčleněny samostatné záchody, přístupné jen těmto pracovníkům. (4) Přístup do místnosti se záchody a pisoáry musí být veden přes řádně odvětranou, osvětlenou a vytápěnou předsíň. Předsíň musí být prostorově zcela oddělena od předsíně záchodů pro druhé pohlaví. V předsíni záchodu se zřizuje na každých 6 sedadel 1 umývadlo s tekoucí vodou, nejméně však 1 umývadlo, pro pracovníky ze silně znečištěných provozů s tekoucí teplou vodou a s výlevkou. Stěny kolem umývadla, popř. výlevky se opatřují omyvatelným nátěrem nebo obkladem. V místnostech záchodů a pisoárů se zřizuje samostatný kohout pro připojení hadice na mytí podlah. (5) Místnosti, v nichž jsou umístěny záchody a pisoáry, musí být nejméně 3 m vysoké. Záchody zřízené na přechodnou dobu (např. na staveništích) mohou mít světlou výšku sníženou až na 2,55 m. Stěny a stropy záchodů a pisoárů musí být hladké a čisté a do výše nejméně 180 cm od podlahy opatřeny snadno omyvatelným nátěrem nebo obkladem světlých barev. Podlahy musí být vodotěsné, hladké a snadno omyvatelné, ve špinavých provozech splachovatelné a spádované směrem od spojovacích cest ke vpusti. (6) Okna záchodů musí být vybavena sklopnými větracími křídly ovladatelnými z podlahy. Záchody, v nichž nelze zajistit dostatečně účinné přirozené provětrávání, musí být odvětrány nuceně; větrání musí být podtlakové. (7) Každá záchodová kabina se vybavuje schránkou na toaletní papír, papírem a věšákem. Na stěnách kabin dřepových záchodů musí být držadlo. V záchodech pro ženy se umísťuje dostatečný počet nádob na odkládání vložek s uzávěrem ovladatelným zpravidla sešlápnutím. V pisoárech se zřizuje splachovací zařízení zaručující rovnoměrné omývání stěny nebo mušle, u pisoárů s větší frekvencí zpravidla trvalé. § 41 Kabiny pro osobní hygienu ženy (1) V provozech, kde je zaměstnáno více než 50 žen, se zřizují kabiny pro osobní hygienu ženy, a to jedna kabina na 50 až 300 žen a po jedné kabině na každých dalších 300 žen. (2) Podlaha kabiny musí být spádována ke vpusti a její stěny se opatřují omyvatelným nátěrem nebo obkladem do výše nejméně 180 cm. (3) Kabina se vybavuje umývadlem, záchodovou mísou, bidetem (popř. s ruční sprchou), nádobou na odkládání vložek opatřenou uzávěrem ovladatelným na sešlápnutí, poličkou, dostatečným množstvím papírových ručníků a věšákem. Bidet se opatřuje vlastní míchací baterií upravenou tak, aby nemohlo dojít k opaření. § 42 Úklidové místnosti (1) V každém podlaží se při umývárnách a šatnách zřizuje úklidová místnost. (2) U pracovišť, na kterých se používají jedy, žíraviny a jiné látky poškozující zdraví (zejména látky působící dráždění pokožky, alergizaci, látky karcinogenní), otevřené radioaktivní zářiče a infekční materiál a u závodních zdravotnických zařízení a zařízení pro stravování musí být zřízena vlastní samostatná úklidová místnost. Tato místnost nesmí být určena pro převlékání uklízečky. (3) Úklidové místnosti musí být větratelné (přirozeně nebo nuceně), jejich podlahy snadno čistitelné a stěny opatřené omyvatelným nátěrem nebo obkladem do výše 150 cm od podlahy; vybavují se snadno čistitelným nábytkem pro ukládání čisticích prostředků a výlevkou se studenou i teplou vodou. Slouží-li zároveň pro převlékání uklízečky, vybavují se zdvojenou šatní skříňkou a nejsou-li situovány při umývárně, také umývadlem s tekoucí teplou vodou. (4) Podle charakteru provozu se kromě úklidových místností zřizují též prostory pro ukládání úklidových strojů a nářadí (vysavače, čisticí stroje, zametací vozíky, žebříky atd.). § 43 Zařízení pro poskytování pitné vody (1) V čistých provozech se zařízení pro poskytování pitné vody umísťují zpravidla přímo na pracovišti, v ostatních případech na chráněném a snadno dostupném místě při hlavní komunikaci, popř. ve zvláštních místnostech. V provozech s větším počtem pracovníků se pro poskytování pitné vody zřizují fontánky řešené tak, aby voda z nich vystřikovala šikmo vzhůru a nepadala zpět na výtok nebo nástěnné prameníky. Stěna kolem prameníků se opatřuje obkladem nebo omyvatelným nátěrem do výše nejméně 150 cm. (2) Na 60 pracovníků nejpočetnější směny se zajišťuje nejméně jeden výtok pitné vody; vzdálenost výtoku pitné vody od pracoviště nemá být větší než 50 m. § 44 Nápojové stanice Nápojové stanice se zřizují pro pracovníky, u nichž dochází při práci k nadměrné ztrátě vody pocením. Pro jejich provedení a vybavení platí ustanovení o hygienické a protiepidemické péči při společném stravování.+/ ----------------------------------------------------------------- +/ Směrnice č. 26/1961 Sb. Hygienické předpisy. § 45 Místnosti pro mytí pracovní obuvi (1) Na pracovištích, kde dochází ke značnému znečištění pracovní obuvi, popř. oděvu (zejména při práci venku), se zřizují místnosti pro jejich mytí; musí být vytápěny a větrány. Umisťují se tak, aby pracovníci se znečištěnou obuví neprocházeli prostory, kde je nutno udržovat čistotu, zpravidla před šatnou nebo při východu z nečistého pracoviště. (2) Podlaha místnosti pro mytí pracovní obuvi musí být nepropustná, dobře omyvatelná, nekluzká a spádovaná nejméně ve sklonu 3 % ke žlabu se sběrným žlábkem, zakrytým ocelovou mříží. (3) Místnosti pro mytí pracovní obuvi se vybavují žlabem nebo jinými vhodnými umývacími zařízeními s výtoky teplé a studené vody, vzdálenými od sebe 60 cm, odpadem s lapačem kalu a zařízením k odložení osobních pomůcek. K omývání obuvi se instaluje hadice s průtočným kartáčem nebo jiné vhodné zařízení. § 46 Místnosti pro sušení pracovních oděvů Na pracovištích, kde dochází k většímu provlhnutí pracovních oděvů, se zřizují samostatné místnosti pro jejich sušení. Požadavky na světlou výšku, provedení stěn a podlah jsou obdobné jako požadavky na umývárny. Místnosti pro sušení se vybavují takovým vytápěcím a větracím zařízením, aby pracovní oděv byl usušen nejdéle za 6 hodin. § 47 Zařízení k odprašování, praní a jinému ošetření pracovních oděvů a obuvi (1) V závodech, v nichž jsou prašné provozy, se zřizují zařízení k odprašování pracovních oděvů; řeší se a vybavují s přihlédnutím k charakteru provozu. (2) Na pracovištích, na kterých se pracovníkům poskytuje oděv a obuv jako součást osobních ochranných pracovních prostředků, musí být zajištěna jejich pravidelná údržba, praní, ošetření včetně protiplísňové dezinfekce obuvi a na pracovištích s rizikem infekce také jejich dezinfekce; zařízení pro poskytování těchto služeb se řeší a vybavuje s přihlédnutím k charakteru provozu. § 48 Místnosti pro úschovu a ošetření osobních ochranných pracovních prostředků (1) Na pracovištích, kde se používá osobních ochranných pracovních prostředků, speciálních oděvů a jejich doplňků, pomůcek k ochraně dýchadel apod., musí být zajištěno jejich vhodné uložení a údržba. Ukládají se tak, aby každý pracovník dostal vždy svůj osobní ochranný pracovní prostředek; tato zásada nemusí být dodržena v případě, že se tyto prostředky perou, popř. dezinfikují nebo sterilizují. Při příjmu a výdeji nesmí docházet ke křížení cest ukládaných a vydávaných prostředků. (2) Používá-li osobních ochranných pracovních prostředků větší počet pracovníků nebo jde-li o prostředky náročné na údržbu, zřizují se pro tyto účely zvláštní místnosti. Požadavky na jejich provedení a vybavení se řídí druhem osobních ochranných pracovních prostředků a rozsahem jejich údržby. § 49 Přístřeší, ohřívárny a denní místnosti pro oddech a svačinu (1) Pro pracovníky, kteří mají stálé pracoviště na volném prostranství, musí být na ochranu před nepříznivými povětrnostními vlivy zřízena vhodná přístřeší a pro chladné roční období též ohřívárny; jejich vzdálenost od jednotlivých pracovišť nemá přesahovat 500 m. (2) Velikost ohřívárny se řídí počtem pracovníků, kteří ji používají; na každého pracovníka se počítá s plochou alespoň 1 m2. Ohřívárny musí mít světlou výšku nejméně 2,30 m, hladké stěny a teplou omyvatelnou podlahu; opatřují se okny s větracími křídly a vybavují lavicemi, stoly a věšáky na šaty. Vytápějí se na teplotu nejméně 18 stupňů Celsia. (3) Místnosti pro oddech pracovníků od nepříznivých vlivů pracovního prostředí (denní místnosti) se zřizují zejména u pracovišť s horkým provozem, s rizikem hluku, s nuceným rytmem práce, u pracovišť bezokenních a u těch pracovišť, kde není zřízena jídelna, popř. je těžko dostupná. Umísťují se v blízkosti pracovišť, musí však být od nich zcela izolovány. Musí mít světlou výšku nejméně 3 m, dostatečné osvětlení a větrání, zvukovou a tepelnou pohodu. Vybavují se stoly, sedacím nábytkem a věšáky; slouží-li zároveň pro svačinu, vybavují se též umývadly (1 umývadlo na 25 sedadel), kuchyňským dřezem a výtokem teplé a studené vody, vařičem k ohřívání jídel a nápojů a chladničkou. Místnosti pro oddech pracovníků z horkých provozů se vybavují též nápojovou stanicí, zařízením pro vysoušení propocených oděvů. Situují se u umýváren a sprch. § 50 Kuřárny U pracovišť, kde se nesmí z hygienických, bezpečnostních nebo provozních důvodů kouřit, se zřizují kuřárny. Jejich velikost se stanoví s ohledem na počty pracovníků a povahu provozu, nejméně však 12 m2. Musí mít světlou výšku nejméně 3 m a nucené větrání, aby kouř nepronikal do sousedních prostor. Kuřárna se umísťuje od pracoviště nejvýše 120 m, při ztíženém přístupu 75 m. § 51 Údržba hygienických zařízení (1) Stav hygienických zařízení musí být soustavně kontrolován. Stropy, stěny a jejich zvláštní povrchové úpravy (obložení, nátěry), dveře, okna, podlahy, nábytek a jiné vnitřní vybavení musí být stále udržovány v hygienicky vyhovujícím stavu. Všechny závady (např. trhliny ve stropech a stěnách a opadaná omítka, vadná místa v podlahách, poškozené výplně dveří a oken a poškozené vnitřní vybavení) se bez odkladu odstraňují včetně průběžného vyměňování vadných součástek. (2) Stropy a stěny hygienických zařízení se bílí nebo malují alespoň jednou do roka a podle potřeby se obnovuje i jejich ochranný nátěr. (3) Podlahy, podlahové rošty, jídelní stoly, umývadla, sedačky na záchodech, záchodové mísy, bidety, nádoby na nedopalky a nádoby na odkládání vložek musí být umývány denně, dveře a omyvatelné části stěn v hygienických zařízeních týdně; umývají se teplou vodou s přísadou sody a mýdla, popř. detergentů. Vnitřní stěny chladicích zařízení, regály a skříně na potraviny a nádobí musí být čištěny nejméně jednou týdně, nábytek v hygienických zařízeních nejméně jednou za 14 dní. Nádoby na odkládání vložek se po umytí dezinfikují. (4) Suché záchody musí být k omezování zápachu pravidelně zasypávány síranem měďnatým nebo železnatým, chloridem zinečnatým, rašelinou nebo zeminou a jejich jímky po naplnění do dvou třetin vyváženy. Po zrušení suchých záchodů musí být jímky zasypány chlorovým vápnem a zeminou. (5) Pravidelná dezinfekce hygienických zařízení se provádí jako součást opatření proti šíření přenosných nemocí, zpravidla podle pokynu orgánu hygienické služby. Oddíl VIII Provozovny bez denního světla Obecná ustanovení § 52 (1) Za provozovny bez denního světla se považují provozovny v prostorech bez oken a světlíků nebo v prostorech s okny, jejichž hlavní význam je jiný než osvětlovací. (2) Stanovené hygienické požadavky platí pro provozovny bez denního světla, ve kterých pobývají pracovníci během pracovní směny déle než 4 hodiny; při kratší době pobytu stanoví požadavky z hlediska ochrany zdraví pracovníků příslušný orgán hygienické služby. (3) Stanovené hygienické požadavky platí obdobně pro místnosti situované pod úrovní terénu. § 53 (1) Provozovny bez denního světla lze zřídit: a) pro výrobní technologie vyžadující určité stálé mikroklimatické podmínky nebo podmínky od normálních značně odlišné (např. trvale chlazené prostory provozovny v podzemí), b) pro výroby vyžadující vysoký stupeň čistoty ovzduší, jehož nelze dosáhnout v normálních provozovnách s okny a světlíky, c) pro výroby vyžadující buď vyloučení denního světla, nebo zvláštní požadavky na osvětlení, které nelze zajistit denním světlem, d) v případech, kdy ochrana okolí vyžaduje umístění technologického zařízení v uzavřeném bezokenním a bezsvětlíkovém prostoru. (2) Provozovny bez denního světla nelze zřídit: a) u provozů s velkými zdroji tepla bez zvláštních požadavků na mikroklimatické podmínky, b) u provozů o ploše menší než 100 m2, pokud není zajištěno vhodné zrakové spojení s okolními prostory, např. vnitřními okny, nebo pokud nejde o výrobu uvedenou v odstavci 1 písm. c), c) u kancelářských místností, s výjimkou kanceláří pro mistry v provozovnách bez denního světla, zrakově spojených s vlastní provozovnou. (3) Výroby s vývinem nadměrného množství prachu a chemických škodlivin nebo látek významně obtěžujících lze umísťovat v provozovnách bez denního světla po individuálním zvážení každého případu při zajištění vysoké účinnosti technických ochranných opatření proti uvedeným škodlivinám. Zařízení s velkým vývinem vodní páry lze umísťovat v provozovnách bez denního světla, jen jsou-li hermetizována nebo vybavena účinným odsáváním se signalizací chodu. § 54 Jídelny a místnosti pro oddech pracovníků pracujících v provozovnách bez denního světla musí mít vždy denní osvětlení, musí být odděleny od hlučných provozů a hodnoty hluku v nich musí odpovídat požadavkům na tichý interval.+/ ----------------------------------------------------------------- +/Vyhláška č. 13/1966 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. § 55 Stavební provedení a prostorové poměry (1) Stavební provedení provozoven bez denního světla, jejich vybavení technickými zařízeními a barevná úprava musí přispět k vytvoření vhodného pracovního prostředí; stavební řešení musí zejména zajišťovat co nejmenší šíření chvění stavebními konstrukcemi (např. oddělení podlah od nosné konstrukce a zavěšení stropu). (2) V provozovnách bez denního světla musí na jednoho pracovníka připadnout nejméně 25 m3 vzdušného nezastavěného prostoru a nejméně 6 m2 volné podlahové plochy. (3) Světlá výška provozoven bez denního světla se určuje podle výšky technologického zařízení, velikosti výrobních ploch a rizikových faktorů; musí však činit nejméně 4,50 m. U prostorů o malé půdorysné ploše, pokud je u nich bezokenní provedení přípustné, určí požadovanou výšku (nejméně 3 m) orgán hygienické služby. (4) Vzduchovody a elektrické instalace vedené pod stropem, pokud netvoří přímo součást střešní konstrukce (duté průvlaky sloužící jako vzduchovody), musí být kryty podhledem. Vzniklý technický mezistropní prostor je zpravidla průchozí o minimální výšce 2,10 m; musí umožnit snadný přístup ke svítidlům pro účely čištění a výměnu světelných zdrojů. Technický mezistropní prostor musí být větrán a v zimě vytápěn; jeho osvětlení se řídí technickou normou+/ a druhem prováděných prací. V technickém mezistropním prostoru musí být umožněno mechanické čištění. (5) Vstupní prostory do provozoven bez denního světla a jejich osvětlení musí umožňovat zrakovou adaptaci pracovníků při příchodu a odchodu. Součástí vstupního prostoru jsou zpravidla šatny a umývárny. ----------------------------------------------------------------- +/ ČSN 36 0046 Umělé osvětlování v průmyslových závodech. § 56 Větrání (1) Větrací zařízení provozoven bez denního světla musí za všech okolností zajistit trvalou výměnu vzduchu. Při poruše některého z větracích či klimatizačních zařízení nesmí klesnout výměna vzduchu pod 50 % požadované hodnoty; toto snížení smí trvat jen po dobu nezbytně nutnou k odstranění poruchy. Pro každý samostatný prostor musí být přívod vzduchu zajištěn alespoň dvěma jednotkami, opatřenými signalizací chodu. Pro vzduchotechnická zařízení musí být pohotová rezerva všech důležitých součástí. (2) Provoz strojů a technických zařízení, vybavených odsávacím zařízením, musí být zajištěn tak, aby při zastavení chodu odsávacích zařízení byl zastaven i chod strojů a technických zařízení. (3) Podíl čerstvého vzduchu z celkového množství přiváděného vzduchu musí činit nejméně 15 %. Orgán hygienické služby může povolit výjimku v tzv. "čistých provozech" s malým počtem pracovníků a v provozech s požadovanou relativní vlhkostí vzduchu vyšší než 65 %; podíl čerstvého vzduchu však nesmí klesnout pod 10 % z celkového množství přiváděného vzduchu. Podíl čerstvého vzduchu se zajišťuje provedením nasávacích otvorů pro venkovní vzduch nebo regulací. (4) V provozovnách bez denního světla musí být zabezpečena spolehlivá funkce praček vzduchu. Výměna vody v pračkách a jejich čištění, popř. dezinfekce, pokud nestanoví orgán hygienické služby jinak, se musí provádět v pravidelných intervalech předepsaných v návodu k obsluze zařízení s ohledem na druh provozu, nejméně však jednou za týden. Používaná voda musí být zdravotně nezávadná. Osvětlení a barevná úprava § 57 (1) Osvětlení provozoven bez denního světla vyžaduje intenzitu o 50 % vyšší než u provozoven s okny a řídí se technickou normou.+/ Osvětlení technického mezistropního prostoru se určuje druhem prací v něm prováděných. (2) Pro celkové a kombinované osvětlení se musí používat světelných zdrojů stejného druhu o téže barevné teplotě. Zpravidla se používají zářivky bílé nebo denní, popř. u provozoven s výškou nad 6 m výbojky. Svítidla a zdroje světla musí dosahovat vysoké světelné účinnosti při možnosti snadné a dobré údržby a obsluhy. (3) Umístění zdrojů světla se řeší tak, aby z provozních stanovišť nebyly viditelné, aby bylo dosaženo předepsané minimální rovnoměrnosti jasu a bylo využito koeficientu odrazu stropní plochy a nedocházelo k oslnění.+/ K zajištění rovnoměrnosti jasu stropu napomáhá zbarvení podlah a technologických zařízení. Jas horní části místnosti musí být vyšší než části dolní. (4) Pro osvětlovací zařízení musí být zabezpečena pohotová rezerva důležitých součástí, zvláště zdrojů světla s přihlédnutím k požadavku provádět skupinovou výměnu světelných zdrojů. Materiální a kádrové zabezpečení údržby (včetně kvalifikace potřebných pracovníků pro jednotlivé směny) se uvádí již v projektové dokumentaci. ----------------------------------------------------------------- +/ ČSN 36 0008 Oslnění, jeho hodnocení a zábrana. § 58 Barevné řešení prostorů provozoven bez denního světla a vnitřního vybavení musí spoluvytvářet s umělým osvětlením pocit pohody. Barevná úprava prostředí se řídí technickou normou.++/ ----------------------------------------------------------------- ++/ ČSN 01 2725 Směrnice pro barevnou úpravu pracovního prostředí. Oddíl IX Zásobování vodou a kanalizace § 59 (1) Pro pracovníky musí být zajištěno dostatečné množství pitné, popř. užitkové vody. Potrubí pitné vody musí být tepelně izolováno. (2) Výpočet potřeby vody pro pracovníky v průmyslu se řídí zvláštními předpisy.+/ (3) Voda určená pro pití se rozvádí do blízkosti pracovišť. Tam, kde ze zvláštních důvodů nelze splnit tento požadavek, musí být zajištěna dodávka zdravotně nezávadné pitné vody nebo jiného nealkoholického nápoje v nádobách odpovídajících požadavkům na dodávku pitné vody. (4) Poskytování ochranných nápojů při práci v horkých provozech se řídí zvláštními předpisy.++/ ----------------------------------------------------------------- +/ Směrnice ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR a ministerstva zdravotnictví ČSR - hlavního hygienika ČSR č. 9/1973 Ú.v., pro výpočet potřeby vody při navrhování vodovodních a kanalizačních zařízení a posuzování vydatnosti vodních zdrojů. ++/ Směrnice č. 30/1964 Sb. Hygienické předpisy, o poskytování ochranných nápojů při práci v horkých provozech, sv. 26. Oddíl X Přechodná a závěrečná ustanovení § 60 Stavby již vybudované a stavby nebo změny staveb, jejichž plánovací příprava byla zahájena před počátkem účinnosti těchto směrnic, pokud nesplňují stanovené podmínky, musí být podle harmonogramu projednaného s příslušným orgánem hygienické služby postupně upraveny tak, aby se jejich stav co nejvíce přiblížil požadavkům stanoveným těmito směrnicemi. § 61 Výjimky z ustanovení těchto směrnic může povolit příslušný orgán hygienické služby jen v jednotlivých, odůvodněných případech. § 62 Zrušují se směrnice č. 5/1958 Sb. Hygienické předpisy, o hygienických podmínkách pro výstavbu průmyslových podniků, registrované v částce 106/1958 Ú.l. a směrnice č. 20/1959 Sb. Hygienické předpisy, o hygienických podmínkách pro provoz a udržování průmyslových podniků, registrované v částce 35/1959 Ú.l. § 63 Tyto směrnice nabývají účinnosti dnem 1. října 1978. Hlavní hygienik ČSR: prof. MUDr. V. Škovránek v.r. Příl.1 k oddílu III, § 16 Provoz, údržba a čištění potravinářských zařízení Potravinářská zařízení se musí průběžně udržovat a musí se čistit v pravidelných intervalech podle povahy technologického procesu a zpracovávaných poživatin. Pokud postup čištění není uveden v technické normě+/, musí být uveden v návodech k obsluze potravinářských zařízení. Při zpracovávání hygienicky choulostivých poživatin nebo v případech, kdy hrozí porušení mikroflóry nebo mikrobiální kontaminace poživatin, se provádí čištění potravinářského zařízení ihned po každém jednotlivém použití, nejdéle po každé pracovní směně; podle potřeby se provádí i dezinfekce. Při zpracovávání méně choulostivých poživatin se provádí čištění denně, nejméně však jedenkrát za týden. U poživatin, které nepodléhají zkáze, lze čištění potravinářského zařízení provádět i v delších intervalech, popř. ve spojení s dezinfekcí a dezinsekcí, ev. i deratizací. Potravinářské zařízení a jeho části musí být v mimoprovozní době uchovávány čisté a suché, popř. ponořené ve speciálních roztocích (např. dezinfekčních); poživatiny v něm nesmějí být skladovány déle než je nezbytně nutno, pokud zařízení není určeno výslovně pro jejich skladování (např. chladicí a mrazicí zařízení). Poživatiny nesmějí být uchovávány nebo skladovány v potravinářském zařízení a jeho částech (včetně nádob) z mědi, mosazi a bronzu, a to ani po krátkou dobu (do příští pracovní směny, přes noc apod.), a ty, které jsou v takových nádobách tepelně zpracovávány, musí být ihned po dohotovení přelity do nádob z jiného zdravotně nezávadného materiálu. Pokud dojde k narušení povrchové úpravy potravinářského zařízení u částí, které přicházejí do přímého styku s poživatinami, buď jednorázovým poškozením nebo opotřebováním, musí být povrchová úprava neprodleně znovu obnovena. U potravinářského zařízení, u kterého se povrchová úprava rychle opotřebovává, musí být obnovována pravidelně automaticky, a to ještě před projitím předpokládané doby životnosti. ----------------------------------------------------------------- +/ ČSN 46 6109 Čištění a provozní dezinfekce v prvovýrobě mléka a při jeho mlékárenském ošetření a zpracování. Příl.2 k oddílu IV, § 17, odst. 2 Nejvyšší přípustné koncentrace plynů, par a aerosolů s toxickým účinkem v pracovním ovzduší látka vzorec NPK v mg.m-3 faktor poznámka průměrná mezní přepočtu na ppm+/ 1 2 3 4 5 6 1. acetaldehyd CH3.CHO 200 400 0,555 2. aceton CH3.CO.CH3 800 4000 0,421 3. akrolein CH2:CH.CHO 0,5 1,0 0,437 4. akrylonitril CH2:CH.CN 0,5 2,5 0,461 5. allylalkohol CH2:CH.CH2.OH 3,0 6,0 0,422 6. allylchlorid CH2:CH.CH2.CL 1,0 2,0 0,320 7. allylisothio- CH2:CH.CH2.NCS 0,3 0,6 0,247 kyanatan 8. amoniak NH3 20 40 1,438 9. amylacetát CH3.COO.C5H11 200 800 0,188 10. amylalkohol C5H11OH 100 200 0,278 11. anilin C6H5NH2 5,0 20 0,263 12. anhydrid kyseliny CH3.CO.O.CO.CH3 20 40 0,240 v přepočtu na kyselinu octové octovou 13. antimon a jeho Sb 0,5 2,5 v přepočtu na antimon sloučeniny 14. arsen a jeho As 0,2 0,6 a) v přepočtu na arsen sloučeniny b) s výjimkou arsenovodíku 15. arsenovodík AsH3 0,1 0,2 0,313 16. benzen C6H6 10 20 0,313 17. benziny technické 500 2500 18. berylium a jeho Be 0,001 0,002 v přepočtu na berylium sloučeniny a slitiny 19. bis-(chlormethyl) Cl.CH2.O.CH2.Cl 0,00025 0,00050 0,213 ether 20. 1,3-butadien CH2:CH.CH:CH2 20 40 0,425 21. butylacetát CH3.COO.C4H9 400 1000 0,211 22. butylakrylát CH2:CH.COO.C4H9 5,0 10 0,191 23. butylalkohol C4H9CH 100 200 0,330 24. cyklohexanol C6H11OH 200 400 0,244 25. cyklohexanon C6H100 200 400 0,249 26. cyklohexylamin C6H11NH2 40 80 0,247 27. diazomethan CH2N2 0,1 0,2 0,582 28. diboran B2H6 0,1 0,2 0,837 29. 1,2-dibromethan Br.CH2.CH2.Br 10 20 0,132 30. dibutylftalát C6H4(COO.C4.H9)2 5,0 10 31. dicyklohexyl- (C6H11).NH-HNO2 1,0 5,0 aminnitrit 32. diethylether C2H5.O.C2H5 500 1500 0,330 33. diethylhexyl- C6H4(COO,C7H17)2 5,0 10 ftalát 34. difenylamin (C6H5)2.NH 5,0 10 35. 1,2-dichlorethan Cl.CH.CH2.Cl 50 100 0,247 36. dimethylformamid H.CON(CH3)2 30 60 0,335 37. dimethylsulfát (CH3O)2.SO2 0,05 0,1 0,194 38. dinitrobenzeny C6H4(NO2)2 1,0 2,0 39. dinitrochlor- C6H3Cl(NO2)2 0,5 1,0 benzeny 40.dinitro-o-kresol C6H2.CH3OH(NO2)2 0,05 0,1 41. 2,4-dinitrotoluen CH3.C6H3(NO2)2 1,0 2,0 42. dusitan sodný NaNO2 1,0 5,0 43. epichlorhydrin CH2.CH.CH2.Cl 1,0 2,0 0,266 0 44. ethyacetát CH3.COO.C2H5 400 2000 0,278 45. ethylalkohol C2H5OH 1000 5000 0,532 46. ethylbenzen C6H5.C2H5 200 1000 0,230 47. ethylenoxid CH2.CH2 1,0 5,0 0,556 O 48. ethylhexanal C4H9.CH(C2H5)CH:O 200 400 0,191 49. fenol C6H5OH 20 40 0,260 50. fenylhydrazin C6H5.NH.NH2 1,0 2,0 0,226 51. fluor F2 0,2 1,0 0,643 52. fluoridy 1,0 5,0 v přepočtu na fluor 53. fluorokřemičitan Na2SiF6 1,5 3,0 v přepočtu na fluor sodný 54. fluorovodík HF 1,0 2,0 1,223 55. formaldehyd H.CHO 0,5 1,0 0,814 56. fosfor (bílý, P4 0,03 0,06 0,197 žlutý) 57. fosforovodík PH3 0,1 0,2 0,719 58. fosgen CO.Cl2 0,5 1,0 0,247 59. ftalanhydrid CO.C6H4.CO 5,0 15 O 60. furfural CH:CH.CH:C.CHO 10 20 0,255 O 61. hexachlorbenzen C6Cl6 1,0 2,0 62. hexachlorbutadien C4Cl6 0,25 0,50 0,115 63. hydrazin NH2.NH2 0,05 0,1 64. chlor Cl2 3,0 6,0 0,344 65. chlorbenzen C6H5Cl 200 800 0,217 66. chlormethyl- Cl.CH2.O.CH3 0,003 0,007 0,304 -methylether 67. chlormravenčan Cl.COO.CH3 0,5 1,0 0,190 methylnatý 68. chloroform CH.Cl3 10 20 0,205 69. chloropren CH2:CCl.CH:CH2 50 100 0,276 70. chlorové vápno 3,0 6,0 jako volný chlor 71. chlorovodík HCl 5,0 10 0,679 72. chrom a jeho Cr 0,05 0,1 v přepočtu na chrom sloučeniny 73. kadmium a jeho Cd 0,05 0,1 v přepočtu na kadmium sloučeniny 74. kaprolaktam: CH2.CH2.CH2.NH 5,0 10 a) prach CH2.CH2.CO (aerosol) b) páry 75. kobalt a jeho Co 0,05 0,1 v přepočtu na kobalt sloučeniny 76. kresol CH3.C6H4.OH 20 40 0,226 77. krotonaldehyd CH3.CH:CH.CHO 0,5 1,0 0,349 78. kyanidy 3,0 10 v přepočtu na kyanovodík 79. kyanovodík HCN 3,9 10 0,905 80. kyselina dusičná HNO3 2,5 5,0 81. kyselina chloristá HClO4 1,0 2,0 82. kyselina octová CH3.COOH 25 50 0,408 83. kyselina sírová H2SO4 1,0 2,0 v přepočtu na oxid sírový 84. maleinanhydrid CO.CH:CH.CO 1,0 3,0 0 85. mangan a jeho Mn 2,0 6,0 v přepočtu na mangan sloučeniny 86. methylacetát CH3.COO.CH3 200 600 0,330 87. methylalkohol CH3OH 100 500 0,754 88. methylbromid CH3.Br 1,0 2,0 0,257 89. methylcyklohexanon CH3.CH.CO(CH2)3.CH2 50 100 0,218 90. methylenbromid CH2.Br2 10 20 0,141 91. methylenchlorid CH2.Cl2 500 2500 0,288 92. methylchlorid CH3.Cl 100 200 0,484 93. methyljodid CH3.J 1,0 2,0 0,172 94. methyl-terc. CH3.O.C(CH3)3 100 200 0,278 butylether 95. minerální oleje 5,0 10 96. nikl a jeho Ni 0,05 0,25 a) v přepočtu na nikl sloučeniny b) s výjimkou tetra- karbonylniklu 97. nitrobenzen C6H5.NO2 5,0 25 0,199 98. nitroestery (nitroglycerin, 0,5 1,0 dinitroglykol, dinitrodiglykol) 99. nitrochlorbenzeny C6H4.Cl.NO2 1,0 2,0 100. nitrosní pyny NO + NO2 10 20 ++/ 101. nitrotoluen CH3.C6H4.NO2 5,0 20 0,179 102. olovo a jeho Pb 0,05 0,2 v přepočtu na olovo sloučeniny 103. oxid fosforečný P2O5 1,0 2,0 104. oxid sírový SO3 1,0 2,0 0,306 105. oxid siřičitý SO2 5,0 10 0,382 106. oxid uhelnatý CO 30 150 0,873 ++/ 107. oxid uhličitý CO2 9000 45000 0,556 ++/ 108. oxid zinečnatý ZnO 5 15 v přepočtu na zinek 109. ozón O3 0,1 0,2 0,509 110. platina a její Pt 0,001 0,002 v přepočtu na platinu sloučeniny 111. polychlorované C12H(10-x).Clx 0,5 1,0 112. beta-propiolakton CH2.CH2.CO 1,0 2,0 0,340 0 113. propylacetát CH3.COO.C3H7 400 1600 0,240 114. propylalkohol C3H7OH 115. pyridin C5H5N 5,0 10 0,309 116. rtuť a její Hg 0,05 0,15 a) v přepočtu na rtuť sloučeniny b) s výjimkou mono- a dialkylrtuťnatých sloučenin 117. selenovodík H2Se 0,1 0,2 0,302 118. sirouhlík CS2 10 20 0,322 119. sirovodík H2S 10 20 0,719 ++/ 120. solventní nafta 200 1000 121. styren C6H5.CH:CH2 200 1000 0,235 122. tetrachlor- ClC:CCL2 250 1250 0,147 ethylen 123. tetrachlormethan CCL4 10 20 0,159 124. tetrakarbonylnikl Ni(CO)4 0,01 0,02 0,143 125. toluen C6H5.CH3 200 1000 0,266 126. toluidin CH3.C6H4.NH2 5,0 20 0,228 127. toluylen-2,4- CH3.C6H3(NCO)2 0,07 0,14 0,141 -diisokyanát 128. 1,1,1-trochlor- CCl3.CH3 500 2000 0,184 ethan 129. trichlorethylen Cl2.C:CH.Cl 250 1250 0,186 130. trinitrotoluen CH3.C6H2.(NO2)3 0,5 2,5 131. vanad - dým V 0,1 0,3 - prach V 0,5 1,5 132. vinylacetát CH3.COO.CH:CH2 20 50 0,284 133. vinylchlorid CH2:CH.Cl 10 30 0,391 134. xylen C6H4.(CH3)2 200 1000 0,230 135. xylidin C6H3.(CH3)2.NH2 5,0 20 0,202 ----------------------------------------------------------------- Vysvětlivky: +/ Faktor přepočtu z údaje mg.m3 na údaj v ppm platí za podmínky teploty 25 stupňů Celsia a tlaku 100 kPa ++/ Na základě ustanovení § 57 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona č. 41/1957 Sb. je Český báňský úřad oprávněn stanovit po dohodě s ministerstvem zdravotnictví ČS jiné hodnoty nejvyšších přípustných koncentrací plynů; par a aerosolů s toxickým účinkem, než jsou uvedeny v této příloze; nižší hodnota nejvýše přípustné koncentrace kysličníku uhličitého již byla stanovena výnosem Českého báňského úřadu ze dne 3. 1. 1971. Příl.3 k oddílu IV, § 17, odst. 2 Nejvyšší přípustné koncentrace aerosolů bez toxického účinku v pracovním ovzduší Tabulka I - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1/ Látka (druh aerosolu) NPK-P (mg.m-3)2/ respirabilní frakce celková koncentrace prachu Fr = 100 % Fc = 100 % 1. křemen 0,1 0,3 2. kristobalit 0,1 0,3 3. tridymit 0,1 0,3 4. gama-oxid hlinitý 0,1 0,3 respirační frakce celková koncentrace prachu Fr 3 % Fr 3 % Fc 3 % Fc 3 % 5. dinas3/ 3 10 : Fr 10 30 : Fc 6. grafit 3 10 : Fr 10 30 : Fc 7. černé uhlí 3 10 : Fr 10 30 : Fc 8. koks 3 10 : Fr 10 30 : Fc 9. křemičitany 3 10 : Fr 10 30 Fc (s výjimkou azbestu) 10. šamot 3 10 : Fr 10 30 : Fc 11. horninové 3 10 : Fr 10 30 : Fc prachy4/ 12. slévárenské 3 10 : Fr 10 30 : Fc prachy 1/ Považují se za fibrogenní prachy ve smyslu metodického návodu hlavního hygienika ČSR k provádění hygienického dozoru na pracovištích a vyhlašování rizikových prací č.j. HEM-240.2-2.10.86. 2/ O způsobu hodnocení rozhodne orgán hygienické služby; přednostně se hodnotí respirabilní frakce. 3/ Hodnotí se podle obsahu fibrogenní složky (látka č. 1, 2, 3). 4/ Za přítomnosti toxické složky musí být dodržena NPK-P i pro toxické látky. Vysvětlivky: Fr ... obsah fibrogenní složky v procentech v respirabilní frakci Fc ... obsah fibrogenní složky v procentech v celkovém prachu Fibrogenní složka ... látky č. 1 až 4 Tabulka II - Prachy s možným fibrogenním účinkem1/ Látka (druh aerosolu) NPK-P (mg.m-3)2/ celková koncentrace prachu 1. slída 5 2. talek 4 3. amorfní SiO2 2 4. saze 2 5. svářečské dýmy3 - kyselé elektrody 5 - bázické elektrody a speciální svářečské postupy pod ochrannými atmosférami 3 6. ferrosilicium 8 7. bentonit 6 1/ V případě obsahu fibrogenní složky 3 % se považují za fibrogenní prachy ve smyslu metodického návodu hlavního hygienika ČSR k provádění hygienického dozoru na pracovištích a vyhlašování rizikových prací č.j. HEM-340.2-2.10.86. 2/ V případě obsahu fibrogenní složky 3 % se vypočte NPK-P podle vzorce 30/Fc, přičemž vypočtená hodnota NPK-P nesmí překračovat hodnotu uvedenou v tabulce II. 3/ Za přítomnosti toxické složky musí být dodržena i NPK-P pro toxické látky. Vysvětlivky: Fc ... obsah fibrogenní složky v procentech v celkovém prachu Fibrogenní složka ... látky č. 1 až 4 podle tabulky I. Tabulka III -Prachy s převážně nespecifickým účinkem1/ Látka (druh aerosolu) NPK-P (mg.m-3) celková koncentrace 1. hnědé uhlí a lignit2/ 10 2. vápenec, mramor2/ 10 3. baryt2 10 4. siderit2/ 10 5. prach z umělého brusiva2/ 10 (karborundum, elektrit) 6. hliník a jeho oxidy 10 (s výjimkou gama-Al2O3) 7. ferroslitiny3/ 10 8. oxidy železa 10 9. čedič tavený 10 10. půdní prachy4/ 10 11. vysokopecní struska3/ 8 12. ocelárenská struska3/ 8 13. škvára - popílek1,3 8 14. magnezit 8 15. dolomit 8 1/ Považují se za prachy bez fibrogenního a dráždivého účinku ve smyslu metodického návodu hlavního hygienika ČSR k provádění hygienického dozoru na pracovištích a vyhlašování rizikových prací č.j. HEM-340.2-2.10.86. 2/ V případě obsahu fibrogenní složky 3 % se vypočte NPK-P podle vzorce 30/Fc, přičemž vypočtená hodnota NPK-P nesmí překračovat hodnotu uvedenou v tabulce III. 3/ Za přítomnosti toxické složky musí být dodržena i NPK-P pro toxické látky. 4/ Pokud půdní prach obsahuje křemen a jiné biologicky účinné látky, stanoví se NPK-P s přihlédnutím k jejich obsahu. Poznámka: NPK-P směsí prachů s převážně nespecifickým účinkem a směsí těchto prachů s prachy s dráždivým účinkem (tabulka IV) se stanoví výpočtem z NPK-P jednotlivých prachů podle vzorce: %x1 =x2 %xn NPK-Ps =(------------- + ------------ + ..... + -------------)-1 100.NPK-P1 100.NPK-P2 100.NPK-Pn NPK-Ps ... nejvyšší přípustná koncentrace směsi látek 1 až n NPK-P1 až NPK-Pn ... nejvyšší přípustná koncentrace látek 1 až n %x1 až %xn ... hmotnostní podíl látek 1 až n (v procentech) Příklad: Směs obsahuje 80 % hm. vláken bavlněných (NPK-P = 2 mg.m-3) a 20 % vláken text. synt. (NPK-P = 4 mg.m-3) 80 20 (NPK-Ps = ------- + ----------)-1 = 2,2 mg.m-3 100.2 100.4 V případě, že nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek (látky 1 až n) v polétavém prachu spolehlivě určit, stanoví se NPK-Ps podle hodnoty platné pro látku s nejnižší NPK-P. Jestliže tedy platí NPK-P1 je menší NPK-P2 je menší ... je menší NPK-Pn, pak NPK-Ps = NPK-P1 Příklad: Směs obsahuje vlnu (NPK-P = 6 mg.m-3), syntetická vlákna textilní (NPK-P = 4 mg.m-3) a půdní prach (NPK-P = 10 ng.m-3). Podíl jednotlivých složek nelze stanovit. NPK-Ps = 4 mg.m-3 (NPK-P synt. vláken textil.) Vysvětlivky: Fc ... obsah fibrogenní složky v procentech v celkovém prachu Fibrogenní složka ... látky č. 1 až 4 podle tabulky 1 Tabulka IV - Prachy s dráždivým účinkem Látka (druh aerosolu) NPK-P (mg.m-3)1/ celková koncentrace prachu 1. minerální - oxid vápenatý 2 - oxid hořečnatý 4 - uhličitany alkálií 8 - cement 10 2. textilní - bavlna, len, konopí, hedvábí 2 - syntetická vlákna textilní 4 - sisal, juta, kapok 6 3. živočišné - peří 4 - vlna, srst, ostatní živočišné prachy 6 4. rostlinné - mouka 4 - tabák 4 - čaj 4 - káva zelená 2 - koření 2 - prach obilní 6 - prach ze dřeva: = 1. biologicky vysoce účinná dřeva: 1 Afrormosia, Aiéle, Ako, Amourette, Angelin, Aniégre, Balata, Balata rouge, Ban-xe, Beng, Bété, Bintangor, Boi-loi, Bon-sum, Bosse tmavé (Diambi), Caroka, Cashew, Champak, Civit, Coccoloba, Cocobolo, Coralwood, Courbaril, Dabema, Damoni, Dao, Djohar, Dousie, Ebiara, Ekaba, Espenille, Etimoe, Faro, Febro, Geor, Gobaja, Grenadil, Guapeva, Gumari, Hoang-Linh, latandza, Imbuia, Ipé. Iroko, Jalovec, Kaledang, Kanazo, Kasai, Kenari, Khao, Hnysma Boxwood, Kokko, Kra-Thon, Kungkur, Lanete, Lang-Mang, Lat-Xoan, Lim, Limbali, Long-Mang, Mahagon, Makoré, Mambodé (Boiré), Mango, Moabi, Movingui, Muninga, Nargusta, Niatoh, Nyatoh, Ovengkol, Padauk, Palisandr brazilský, Palisandr asijský, Pau Marfim, Peroba-Jaune, Petai, Primavera, Pulsi, Rang-Rang, Sang, Santa Maria, Santal, Sapucaia, Satin východoindický, Satiné Rubané, Sen, Sindoer, Tasua, Tchitola, Teak, Tis, Torchwood, Trai, Truong-Mat, Vang, Xoan-Dao, Xoay, Zimostráz = II. biologicky účinná dřeva: 5 Abura, Akát, Almah (Lauanshorea), Amarante, American Red Gum, Andoung, Arosiva, Avodiré, Badam, Balza, Bilinga, Bintungen, Blackbut, Blue Gum, Bodé, Borovice, Bossé, Brauna, Cananga, Chestnut, Chicha, Chickrassy, Chooi, Coeur Dehors, Coeuswood, Culaxi, Dhup, Dibetou, Dinh, Durian, Eben, Ebiara, Essia, Eyong, Framiré, Freijo, Fromager, Ganga, Ceronggang, Haldu, Hobi, Igaganga, Ilomba, Jarrah, Kadam, Kanluang, Karri, kelat, Karuing (Yang), Kosipo, Kotibé, Laurel-Indian, Limba, Maranggo, Marlea, Mayom, Mengkulang, Modřín, Mukulungu, Hghien, niaguli, Niagon, Niové, Obecke, Okoumé, Okoune, Olon, Ořešák, Ozigo, Paco, Padouk, Pao, Pernambouc, Perupok, Ré, Rengas, Sabicu, Safukala, Sang, Sapeli, Semul, Silky Oak, Simpoh, Sipo, Smrk, Spotted Gum, Suren, Takram, Tallowood, Tasus, Thau, Thitka, Thitmin, Tiama, Tola, Topol, Urunday, Vella-Agil, Vinhatico, Waeabima, Xoan, Yon, Zerav, Zingana = III. biologicky málo účinná dřeva: 10 Bang-Lang, Bříza, Bubinga, Buk, Caoi, Cheo, Chowku, Dub, Gie, Gie-Do, habr, Ingyin, Jasan, Javor, Jedle, Jilm, Kanda tmavá, Khaya, kondroti, Koto, Lam-Poo, Lancewood, Lati, Lauan White, Leban, Mang-Tam, Meranti White, Merawan, Mersawa (Krabak), Mutenyie, Ngat, Oliva, Olše, Paletuvier, Phay, Platan, Resak, Sai, Serava White, Trai-Ly, Wengé, Yellow Pine - ostatní rostlinné prachy 6 ------------- 1/ NPK-P nepřihlíží k možným alergizujícím účinkům a případnému obsahu mikrobilogické složky Poznámka: NPK-P směsí prachů s dráždivým účinkem a směsí těchto prachů s prachy s převážně nespecifickým účinkem (tabulka III) se stanoví způsobem uvedeným v poznámce u tabulky III. Tabulka V - Minerální vláknité prachy Látka (druh aerosolu) NPK-P1/ Početní koncentrace celková vláken koncentrace (počet respirabil- prachu ních vláken.cm-3)2/ (mg.m-3) 1. azbest3/ a) s podílem azbestu pod 10 %4/ 1 4 b) s podílem azbestu 10 %4/ 1 2 2. umělá minerální vlákna3/ 0,2 4 např. čedičová, skleněná, strusková 1/ Obě hodnoty jsou rovnocenné; o způsobu měření rozhodne příslušný orgán hygienické služby. 2/ Za respirabilní vlákno se považuje vlákno, které vyhovuje současně všem následujícím podmínkám: tloušťka vlákna 3 um délka vlákna 5 um poměr délka:tloušťka 3 3/ Ve smyslu metodického návodu hlavního hygienika ČSR k provádění hygienického dozoru na pracovištích a vyhlašování rizikových prací č.j. HEM-340.2-2.10.86 se považuje azbest za prach s fibrogenním účinkem a umělá minerální vlákna za prach s dráždivým účinkem. 4/ Podílem azbestu se rozumí jeho obsah ve výrobku nebo surovině udaný výrobcem. Poznámka: NPK-P umělých minerálních vláken vyjádřená početní koncentrací vláken je stanovena s ohledem na to, že podíl respirabilních vláken v pracovním ovzduší je u těchto prachů obvykle až o dva řády nižší než u azbestu. Příl.4 k oddílu V, § 21 odst. 4 Hodnoty výsledných teplot (globeteplot) v zimním období a výměn vzduchu v potravinářských provozech a v hygienických a jiných zařízeních Prostory Výsledná Výměna venkovního vzduchu teplota (globeteplota) h-1 nebo m3.h-1 1 2 3 4 Potravinářské provozy: komunikace 15 1 přípravné dílny teplé 20 2 - 3 přípravné dílny studené 15 2 - 3 umývárny náčiní 14 2 - 3 dílny se zdroji páry 25 10 - 22 jídelny 10 3 - 4 Hygienické zařízení: Místnosti pro odpočinek 20 5 30 na 1 osobu (provozy s normálním - zákaz kouření mikroklimatem) místnosti pro osobní 23 3 hygienu žen místnosti pro sušení 25 - 30 6 a dezinfekci oděvů ohřívárny, podle teploty 18 - 22 6 venkovního vzduchu sprchy 25 8 - 15 150 - 200 na 1 sprchu v době provozu šatny 20 2 - 3 20 na 1 šatní místo umývárny 22 2 - 5 30 na 1 výtok teplé vody záchody min. 14 50 na 1 míru trvale 25 na 1 pisoár trvale kuřárny min. 14 18 60 - 80 na 1 osobu Příl.5 k oddílu VI, § 28, odst. 4 Veličiny, jednotky a symboly pro sledování, posuzování a stanovení mikroklimatických podmínek Symbol Veličina a jednotka Pw,Ta Tlak vodních par ve vzduchu teploty Ta [Pa]. qm Metabolické teplo [W.m-2]. Metabolická intenzita tepelného toku, tj. celkový výkon transformace chemické energie na teplo v organismu, vztažený na jednotku povrchu celého těla. qm, tol, Přípustné metabolické teplo dlouhodobě (celosměnově) 1 t, max únosné [W.m-2] qm, tol, st, max Přípustné matabolické teplo krátkodobě únosné [W.m-2] rh Relativní vlhkost [%] Míra nasycení vzduchu vodními parami, určená poměrem parciálního tlaku vodních par a parciálního tlaku vodních par, kterými by byl vzduch téže teploty nasycen. Rt,wa Celkový termický odpor oděvu [W-1.m2.K]. Tepelný odpor oděvu plus mezní vrstvy na jeho povrchu. Ta Teplota vzduchu [stupeň Celsia]. Ta, e Teplota venkovního vzduchu [stupeň Celsia]. Ta, i Teplota vnitřního vzduchu uvnitř budovy [stupeň Celsia]. Ta, i, 15 Teplota vnitřního vzduchu ve výši 15 cm nad podlahou [stupeň Celsia]. Ta, i,105 Teplota vnitřního vzduchu ve výši 105 cm nad podlahou [stupeň Celsia]. Ta, i,165 Teplota vnitřního vzduchu ve výši 165 cm nad podlahou [stupeň Celsia]. Tg Výsledná teplota kulového teploměru Vernon-Jokl (globeteplota) [stupeň Celsia]. Tg, A Výsledná teplota kulového teploměru Vernon-Jokl během pracovní činnosti [stupeň Celsia]. Tg,stereo Stereoteplota [stupeň Celsia]. Výsledná teplota naměřená kulovým teploměrem Vernon-Jokl s izolačním krytem. v Rychlost vzduchu [m.s-1]. Rozdíl (bez rozměru [ND].+/ t Doba expozice [min], [s]. ----------------------------------------------------------------- +/ ND je označení bezrozměrné veličiny. Příl.6 k oddílu VI, § 31, odst. 2 Stanovení mikroklimatických podmínek pracovišť Čl.I Optimální tepelná zátěž 1. Mikroklimatické podmínky pro pracoviště s optimální tepelnou zátěží pracovníka se stanoví podle počtu standardních vrstev oděvu (nt,wa[ND]), rychlosti proudění vzduchu na pracovním místě (v[m.s-1] a celkové tepelné produkce pracovníka (qm) určené podle jednotných fyziologických metod (W.m-2 brutto). 2. Při stanovení mikroklimatických podmínek pro pracoviště s optimální tepelnou zátěží pracovníka se postupuje takto: a) z grafu I se odečte hodnota celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa[W-1.m2.K]); b) dosazením hodnoty celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa do grafu II se zjistí minimální hodnota výsledné teploty kulového teploměru vymezující dolní hranici oblasti mikroklimatického optima v zimním období Tg, opt, min [stupeň Celsia]; c) dosazením hodnoty celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa do grafu III se zjistí maximální hodnota výsledné teploty kulového teploměru vymezující horní hranici oblasti mikroklimatického optima v letním období Tg,opt,max [stupeň Celsia]; d) z grafu IV se odečte přípustný rozdíl maximálních a minimálních výsledných teplot kulového teploměru [stupeň Celsia].Za zjištěného přípustného rozdílu se stanoví - maximální hodnota výsledné teploty kulového teploměru vymezující horní hranici oblasti mikroklimatického optima v zimním období Tg,opt,max [stupeň Celsia] připočtením tohoto rozdílu k Tg,opt,min - minimální hodnota výsledné teploty kulového teploměru vymezující dolní hranici oblasti mikroklimatického optima v letním období Tg,opt,min [stupeň Celsia] odečtením tohoto rozdílu od Tg,opt,max Orientační hodnoty Tg,opt jsou uvedeny v tabulkách 1 a 2; e) pro potřeby projekce se stanoví teplota vzduchu vztahem Tai = Tg + B, kde B se určí - při prováděných změnách staveb měřením - u nově projektované stavby s dobrými tepelně izolačními vlastnosti stanovením+/, popř. pro zimní období odečtením z grafu V; f) pro potřeby projekce se optimální relativní vlhkost vzduchu pro zimní i letní období rhopt odečte z grafu VI. 3. Nejvyšší přípustný pokles nebo vzrůst teploty ve výši 15 cm nad podlahou pracoviště proti výsledné teplotě kulového teploměru v dýchací zóně pracovníka (tg,opt,165 u stojícího, Tg,opt,105 u sedícího) musí být v rozmezí, které lze zjistit odečtením z grafu VII. 4. Rozdíly výsledné teploty kulového teploměru v dýchací zóně v daných časech, popř. místech (změnou podmínek nebo přechodem na jiné pracoviště s odlišnými podmínkami mikroklimatu) nesmějí být větší než hodnoty, které lze zjistit odečtením z grafu IV. ----------------------------------------------------------------- +/ V létě, je-li správně použito účinných ochran před osluněním, B = O, v zimě, kompenzuje-li vytápěcí systém negativní radiaci okenních ploch, je B pro v = 0 až 0,5 m.s-1 dáno podmínkou 4,720 odmocnina v - 1,710 B = -------------------------------- (0,913 qm - 19,14). 44,500 odmocnina v + 122,965 v Čl.II Dlouhodobě únosná rovnoměrná zátěž 5. Mikroklimatické podmínky pro pracoviště s dlouhodobě (směnově) únosnou rovnoměrnou zátěží se stanoví podle celkového termického odporu oděvu Rt,wa, celkové tepelné produkce pracovníka qm(W.m-2 brutto) a relativní vlhkosti vzduchu rh. 6. Při stanovení mikroklimatických podmínek pro pracoviště s dlouhodobě (směnově) únosnou rovnoměrnou zátěží se postupuje takto: a) nejvyšší dlouhodobě (směnově) přípustná únosná výsledná teplota Tg,A,max se stanoví z grafů VII, VIII, IX nebo X podle daného celkového tepelného odporu Rt,wa+/; b) nejnižší dlouhodobě (směnově) přípustná únosná výsledná teplota je dána minimální hodnotou optimální výsledné teploty pro dané podmínky Tg,opt,min a příslušné roční období+/; c) pro jiné hodnoty celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa, pro které nejsou grafy vypracovány, se hodnoty termického odporu oděvů lineárně interpolují nebo extrapolují. ----------------------------------------------------------------- +/ Nejvyšší a nejnižší dlouhodobě (směnově) přípustné únosné výsledné teploty jsou stanoveny s přihlédnutím k věku a podílu využívaného svalstva při práci. Čl.III Krátkodobě únosná rovnoměrná zátěž 7. Na pracovištích s mikroklimatickými podmínkami pro pracovní místa s krátkodobě únosnou rovnoměrnou zátěží se režim práce stanoví takto: a) na pracovištích s horkým klimatem, jež ze závažných důvodů nevyhoví podmínkám stanoveným pro nejvyšší dlouhodobě (směnově) přípustnou únosnou rovnoměrnou zátěž, se smí souvisle pracovat jen po dobu stanovenou v grafech XI, XII a XIII. Expozice těmto nepříznivým mikroklimatickým podmínkám musí být kompenzována dobou odpočinku, a to tak, aby nejvyšší přípustná dlouhodobá rovnoměrná zátěž pracovníka nebyla dílčími krátkodobě únosnými expozicemi v souhrnu překračována; b) na pracovištích s chladným mikroklimatem musí být pro pracovníky zajištěna náhradní opatření (§ 31 odst. 3 až 4). Čl.IV Nerovnoměrná únosná zátěž 8. Na pracovišti s mikroklimatickými podmínkami pro pracovní místa s nerovnoměrnou únosnou zátěží se režim práce stanoví takto: a) na pracovišti, kde nelze vyloučit nerovnoměrnost zátěže v prostoru (jednostranná tepelná zátěž konvenční nebo sálavá), nesmí být pracovník vystaven větší zátěži než nejvyšší přípustné dlouhodobé (směnové) únosné rovnoměrné zátěži při dodržení nejvyšší přípustné hodnoty stereoteploty a doby působení prostorově nerovnoměrné zátěže podle tabulky 3; b) na pracovišti, kde nelze vyloučit nerovnoměrnost zátěže v čase (přechod z tepla do chladu a naopak), musí být zajištěna náhradní opatření. Tabulka 1 (k čl. I a II) Orientační tabulka optimálních hodnot výsledné teploty kulového teploměru pro danou tepelnou produkci qm a celkový tepelný odbor oděvu Rt,wa Rozsah tepelných Zimní období Letní období produkcí qm Rt,wa Tg.opt,min. Rt,wa Tg,opt,max ve W.m-2 [W-1.m2.K] [oC] [W-1.m2.K] [oC] 80 - 95 0,20 22,5 - 19,5 0,15 27,5 - 25,0 0,25 20,0 - 16,0 0,20 25,5 - 22,5 95 - 130 0,20 19,5 - 12,0 0,15 25,0 - 20,0 0,25 16,0 - 7,5 0,20 22,5 - 15,0 130 - 175 0,20 12,0 - 5,0 0,15 20,0 - 13,0 0,25 7,5 - 5,0 0,20 15,0 - 6,5 Pozn.: 1. Hodnoty qm se uvažují včetně hodnot základní látkové přeměny. 2. Určení hodnot Rt,wa se provádí podle čl. I bod 2 písm. a). 3. Hodnoty met. tepla qm uváděné ve W.m-2 se převedou na brutto kcal.min-1 tím, že se násobí 0,0143 . A, kde A pro tzv. normálního muže = 1,90, pro ženu 1,68 cm2. Tabulka 2 (k čl. I a II) Příklady vybraných druhů prací a jim odpovídající optimální výsledné teploty Druh práce Tg,opt [stupňů Celsia] zima - minim. léto - maxim. administrativní pracovníci 22,5 25,5 laboratorní pracovníci 21,5 24,5 rýsovači 21,0 24,0 strojní sazeči 22,5 25,5 prodavačky 19,0 21,5 šičky 20,5 23,5 soustružníci 19,5 22,5 zámečníci 16,0 19,0 lakýrníci 17,0 20,5 montážní práce u pásu 18,5 21,5 lehké montážní práce 20,5 23,5 (např. radiomechanik) 20,5 23,5 Tabulka 3 (k čl. IV bod 8) Nejvyšší přípustné hodnoty a doby působení stereoteplot Doba expozice Stereoteplota Doba expozice Stereoteplota v [s] Tg,stereo,A,max v [min] Tg,stereo,A,max [stupeň Celsia] [stupeň Celsia] 10 87,2 2,0 47,3 15 72,8 2,5 46,5 20 65,4 3,0 46,1 25 60,7 4,0 45,4 30 58,2 5,0 45,1 40 54,5 10 44,4 50 52,4 30 43,9 60 50,9 60 43,8 75 49,3 neomez. 43,6 90 48,5 105 47,8 Graf I pro stanovení celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa [W-1.m2.K]v závislosti na rychlosti vzduchu v [m.s-1] a počtu vrstev oděvu Rt,wa (k čl. I, bod 2, písm. a) Pro danou rychlost vzduchu v [m.s-1] v průsečíku s příslušným počtem standardních vrstev oděvu 0 až 6 odečteme hledaný odpor oděvu Rt,wa. Tečkované čáry jsou interpolační křivky pro odhad mimo naměřené průběhu. 1 clo platí pro běžný pánský oděv (oblek + prádlo). Graf II pro stanovení minimální výsledné teploty kulového teploměru v zimě Tg,opt,min ve stupních Celsia (k čl. I, bod 2, písm. b) Pro danou celkovou tepelnou produkci člověka btto qm v průsečíku s příslušným celkovým tepelným odporem oděvu Rt,wa odečteme hledanou minimální výslednou teplotu pro zimu Tg,opt,min. Graf III pro stanovení maximální výsledné teploty kulového teploměru v létě Tg,opt,max ve stupních Celsia (k čl. I, bod 2, písm. c) Pro danou celkovou tepelnou produkci člověka btto qm v průsečíku s příslušným celkovým tepelným odporem oděvu Rt,wa odečteme hledanou maximální výslednou teplotu pro léto Tg,opt,max. Graf IV pro stanovení přípustného rozdílu mezi maximální a minimální výslednou teplotou kulového teploměru v létě i v zimě Tg,opt,max - Tg,opt,min ve stupních Celsia (k čl. I, bod 2, písm. d, a bod 4) Pro daný celkový tepelný odpor oděvu Rt,wa v průsečíku a Tg,opt,min nebo Tg,opt,max odečteme hodnotu poloviny rozdílu max a min hodnot; dvojnásobek odečtené hodnoty je hledaný rozdíl Tg,opt,max - Tg,opt,min. Graf V Pro stanovení hodnoty B pro nově projektované budovy (k čl. I, bod 2, písm. a) Pro danou rychlost vzduchu a v průsečíku s čarami metabolického tepla qm odečteme hodnotu B. Graf VI pro stanovení optimální relativní vlhkosti vzduchu rhopt v % (k čl. I, bod 2, písm. f) Pro danou teplotu vzduchu Ta,i v průsečíku s čarami omezujícími zimní a letní oblast odečteme minimální a maximální relativní vlhkost vzduchu pro zimu a léto rhopt,max a rhopt,min. Graf VII pro stanovení přípustného poklesu nebo vzrůstu optimální výsledné teploty kulového teploměru v dýchací zóně směrem k nohám, k oblasti kotníků Tg,15 - Tg ve stupních Celsia (k čl. I, bod 3) Pro daný celkový tepelný odpor oděvu Rt,wa v průsečíku s čarou - trojúhelník Tg určíme přípustný pokles, v průsečíku s čarou + trojúhelník Tg určíme přípustný vzrůst výsledné teploty kulového teploměru. Graf VIII pro stanovení dlouhodobě (celosměnově) únosné výsledné teploty kulového teploměru Tg,A ve stupních Celsia pro Tt,wa = 0,15 W-1.m2.K (k čl. II, bod 6, písm. a) Pro danou celkovou tepelnou produkci brutto qm,max v průsečíku s příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou výslednou teplotu Tg,A. Graf IX pro stanovení dlouhodobě (celosměnově) únosné výsledné teploty kulového teploměru Tg,A ve stupních Celsia Rt,wa = 0,20 W-1.m2.K (k čl. II, bod 6, písm. a) Pro danou celkovou tepelnou produkci brutto qm,max v průsečíku s příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou výslednou teplotu Tg,A. Graf X pro stanovení dlouhodobě (celosměnově) únosné výsledné teploty kulového teploměru Tg,A ve stupních Celsia pro Rt,wa = 0,25 W-1.m2.K (k čl. II, bod 6, písm. a) Pro danou celkovou tepelnou produkci brutto qm,max v průsečíku s příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou výslednou teplotu Tg,A. Graf XI pro stanovení krátkodobě únosné doby expozice t v min pro Rt,wa = 0,15 W-1.m2.K (k čl. III, bod 7, písm. a) Pro celkovou tepelnou produkci qm,max,st v průsečíku s příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou hodnotu doby expozice t. Graf XII pro stanovení krátkodobě únosné doby expozice t v min pro Rt,wa = 0,20 W-1.m2.K (k čl. III, bod 7, písm. a) Pro celkovou tepelnou produkci qm,max,st v průsečíku s příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou hodnotu doby expozice t. Graf XIII pro stanovení krátkodobě únosné doby expozice t v min pro Rt,wa = 0,25 W-1.m2.K (k čl. III, bod 7, písm. a) Pro celkovou tepelnou produkci qm,max,st v průsečíku s příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou hodnotu doby expozice t. Příl.7 k oddílu VII, § 3?, § 38, odst. 2 a § 39, odst. 3 Zařízení šaten a umýváren podle charakteru práce Charakteristika práce Příklad práce Uložení oděvů Umývárny v šatnách pracovní pracovní pracovní šatny 1 umývadlo 1 sprcha na společné a občanský a občanský s průcho- popř. s občan- odděleně v odděle- zími 1 výtok na ským v téže ných sprchami 40 25 15 10 více 20 10 8 místnosti místnostech (hygienic. osob než osob smyčka) 20 osob 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 I. Znečištění kůže a oděvu kancelářské práce, při práci je velmi malé, montáž jemné mechaniky, 0 0 X 0 X znečišťující látka je rozhlasových a +/ hygienicky nevýznamná televizních přístrojů, konfekční výroba II. Znečištění kůže a práce ve válcovnách oděvu při práci je při válcování za studena; malé, práce je spojena práce u obráběcích strojů event. s mírným bez použití chladicí 0 0 X 0 X pocením, znečišťující kapaliny; práce v tkalcov- látky zpravidla nách a přádelnách bavlny neohrožující zdraví a umělých vláken; práce ve stavebnictví III.Znečištění při práci práce horníků v uhelných má střední až velký a rudných dolech; práce rozsah, při práci v cementárnách; práce dochází ke značnému v ocelárnách a vysokopec- pocení, výrobní proces ních provozech; práce 0 0 X 0 X je spojen s vysokou v teplých válcovnách a ve ++/ prašností, práce slévárnách; práce ve výrobě s chemickými škodlivi- skelných laminátů, provozech nami ohrožujícími těžké anorganické chemie, zdraví gumárenských provozech; práce v mykárnách; práce v zemědělské výrobě IV. Práce se silnými práce ve výrobě spojené alergeny a karcinogeny. s rozsáhlejší manipulací Práce s jedovatými se solemi šestimocného chromu látkami, u nichž je a některými gumárenskými riziko významně ovliv- chemikáliemi; ve výrobě 0 0 X 0 ňováno kontaminací chlorovaných naftalénů, kůže a oděvu. Práce kysličníků olova, jedovatých s otevřeným radio- pesticidů; aktivními zářiči na ve výrobě olověných II. a III.kategorie akumulátorů; pracovišť podle ČSN ve výrobě radioaktivních 34 1730. Práce s preparátů; při terapeutické infekčním materiálem. aplikaci radiofarmak; práce v mikrobiologických laborato- řích; práce v kafileriích; čištění stok V. Práce ve výrobě práce ve výrobě dětské vyžadující zvláštní výživy, dietních potravin, 0 0 X 0 zvláštní režim mléčných výrobků a jiných k ochraně výrobku poživatin, kde dochází k bezprostřednímu styku pracovníka s hotovým výrobkem; výroba injekčních přípravků +/ Při počtu pracovníků do 20 osob nemusí být pro pracoviště tohoto typu sprchy oddělené podle pohlaví. ++/ Pro horníky platí jako minimální vybavení. Vysvětlivky: 0 nutné vybavení X zlepšené vybavení dané pracovními podmínkami Poznámka: Počty umývadel a sprch jsou stanoveny jako minimální. Při projektování nových pracovišť se doporučuje podle povahy provozu a jeho organizace počty upravit, nejlépe na podkladě dobře zpracované a podložené časoměrné studie. Při návrhu počtu umývadel, sprch a jiných zařízení je základním kritériem požadavek, aby všichni pracovníci měli možnost provést očistu v hygienickém zařízení nejdéle za 30 minut po skončení pracovní směny. Příl.8 k oddílu II, § 13, odst. 2 a 3 a k oddílu V, § 23, odst. 2 Lhůty pro čištění oken Druh místnosti Lhůty Okna, místnosti s nepatrným provozním vývinem prachu, Nejméně třikrát do roka dýmu a sazí Okna místnosti se značným provozním vývinem prachu, Nejméně čtyřikrát do roka zevnitř dýmu a sazí a dvakrát do roka zvenčí Okna místnosti se značným znečištěním vnějšími vlivy Nejméně čtyřikrát do roka zevnitř i zvenčí Lhůty do čištění svítidel Druh provozu Lhůty Nepatrný vývin prachu (mechanické dílny, nástrojárny, Nejméně dvakrát ročně+/ strojírny, elektrárny, papírny, kožedělné závody, hygienické místnosti, kanceláře) Značný vývin prachu (kovárny, slévárny, mlýny) Nejméně čtyřikrát ročně +/ ČSN 36 0046 Umělé osvětlování v průmyslových závodech. Čištění otopných těles (v topném období) Druh otopného tělesa Způsob čištění Lhůty čištění u provozu málo prašného značně prašného Litinové a ocelové Otíráním za vlhka Jednou až Dvakrát až čtyřikrát radiátory dvakrát měsíčně měsíčně Radiátory ze Kartáčem nebo ofukováním Jednou měsíčně Jednou až dvakrát žebrových trubek stlačeným vzduchem; v chemických měsíčně litinových závodech odsáváním Vypálením usazeného prachu Jednou ročně Jednou až dvakrát ročně Konvektory Otíráním žebrovice Jednou až dvakrát Jednou měsíčně kartáčem nebo štětkou ročně Otopné panely Otíráním za vlhka Jednou ročně Jednou měsíčně Žebrovice teplo- Ofukováním stlačeným Jednou ročně Jednou ročně vzdušných klimatizačních vzduchem nebo postříkáním vodou; a podobných zařízení v chemických závodech odsáváním Vypálením usazeného prachu Jednou ročně Jednou ročně

 
 
Reklama