ČSN EN 14662-3

Norma podává obecný návod pro odběr vzorků a analýzu benzenu v ovzduší prosáváním sorpční trubicí, desorpcí rozpouštědlem a kapilární plynovou chromatografií. Odpovídá obecné metodice určené jako základ referenční metody stanovení benzenu ve venkovním ovzduší Evropské unie pro účely porovnání výsledků měření s určenými ročními limitními hodnotami.
Tato norma uvádí návod k měření automatizovaným plynovými chromatografy a jejich typovému schválení. Použití automatizovaných zařízení odlišuje tuto část normy od ostatních částí včetně postupu pro volbu vhodného automatizovaného chromatografu za použití typových zkoušek. Popsány jsou rovněž požadavky pro terénní použití těchto zařízení.
Uvedené metody lze použít ke stanovení benzenu ve venkovním ovzduší v rozmezí 0 µg/m3 až 50 µg/m3 (přepočteno na standardní podmínky 101,3 kPa a 293 °K). Toto koncentrační rozmezí reprezentuje i certifikovaný rozsah benzenu při typové schvalovací zkoušce.
Měřený objem vzorku vzduchu je veden sorpční trubicí. Za předpokladu, že byly zvoleny vhodné sorbenty, je benzen odlučován z proudícího vzorku vzdušiny a zachycován v sorpční trubici. Zachycený benzen (v každé sorpční trubic) se desorbuje působením tepla a převádí proudem inertního nosného plynu do plynového chromatografu vybaveného kapilární kolonou a plamenovým ionizačním detektorem nebo jiným vhodným detektorem, kterým je analyzován. Před vstupem na kolonu je vzorek zkoncentrován buď v kryogenní jednotce, která je pro nástřik vzorku do kolony vyhřívána, nebo v předřazené koloně, v níž se odstraní výševroucí uhlovodíky, které pak jsou z této předřazené kolony odstraňovány zpětným tokem nosného plynu. Používá se dvou základních typů zařízení. První z nich je vybaven jediným vzorkovacím systémem a druhý je vybaven dvěma nebo více vzorkovacími systémy.
Norma popisuje charakteristiky a soubory příslušných minimálních požadavků při výběru vhodného vzorkovacího a analytického systému za použití schvalovacích zkoušek. Zahrnuje rovněž hodnocení vhodnosti posuzovaného analyzátoru pro použití na určených stálých stanovištích s ohledem na splnění požadavků příslušných směrnic EU týkajících se požadavků na odběr vzorků, jakost výsledků a prokazování jakosti. Velkou pozornost věnuje podrobné diskuzi jednotlivých cílů měření kvality vnitřního ovzduší a provádění typové schvalovací zkoušky.
Obsáhlá přílohová část popisuje zkoušku odchylky od linearity, výpočet nejistoty jednotlivých výsledků měření v terénních podmínkách při limitní hodnotě, příklad výsledků mezilaboratorní kalibrace a součásti a použití typově schválených analyzátorů benzenu. Normu doplňuje seznam literárních odkazů.