Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Holašovice a Jeruzalém (aneb o památkách a solárech)

Co mohou mít společného známé a malebné (a památkově chráněné) jihočeské Holašovice s jednou z nejvýznamnějších památek celé lidské civilizace, místem kontaktu tří světových náboženství - Jeruzalémem? A také s Betlémem, Nazaretem a dalšími místy ve svaté zemi?

Ještě před pár týdny by mne taková souvislost snad ani nenapadla. Stačily však první kroky po nejpamátnější historické části Jeruzaléma i dalších z míst, spojených v Izraeli s historií lidstva. Stačilo pár pohledů na střechy budov v těchto městech - a věci získaly nečekanou souvislost. I v těch nejpamátnějších zónách zmíněných měst jsou totiž střechy nebo terasy domů většinou osázeny teplovodními solárními systémy. Většinou jsou to zařízení, která - ač jsou zjevně produktem hromadné výroby dvou či tří výrobců - si v ničem nezadají s jednoduchými a materiálově i řemeslně nepříliš zvládnutými výrobky našich kutilů z doby před deseti, patnácti roky. Plochý solární kolektor je asi v polovině případů dokonce nahrazen jednoduchou černou plastovou nádobou, cisternou, bečkou či kontejnerem (je jedno, jak to pojmenuji, na kráse tomu název stejně nepřidá...). A i když je přece jen plochý kolektor k vnějšímu "zásobníku" nepříliš maskujícímu původ v klasickém kovovém barelu pryžovými hadicemi "nějak" připojen (naštěstí tu určitě sluneční záření neohřívá nemrznoucí kapalinu), mají tato zařízení ke kompaktnosti daleko a k náznaku nějakého průmyslového designu ještě dál. Převážila jednoduchost, účelnost, možnost masové výroby a jistě i nízká cena.


I v historickém jádru Jeruzaléma svádí na střechách rovnocenný boj o místo stovky zařízení na solární
ohřev vody se satelitními anténami...

A souvislost s Holašovicemi? Před dvěma roky jsem se zúčastnil veřejné diskuse občanů této obce se zástupci památkářů z Jihočeského kraje. Setkání bylo uspořádáno na základě "střetu zájmů" některých z obyvatel Holašovic, kteří si na své domy chtěli instalovat solární systémy pro ohřev vody. Tvrdě však narazili na zásadní odmítavý postoj památkářů, jejichž nejfrekventovanějším argumentem bylo, že Holašovice jsou jako celek památkou zapsanou v seznamu UNESCO, takže nelze. A týkalo se to nejen střech, viditelných z proslulé návsi, obestavěné známými domky jihočeského selského baroka, na které (snad) mohlo být z návsi občas i vidět, ale i střech od návsi odvrácených a střech v celých Holešovicích vůbec. V tom případě argument zněl - solární panely by narušily celkový pohled na obec z ptačí perspektivy...


Další zařízení k ohřevu vody uprostřed historické části Jeruzaléma
 
Ani obyvatelé Betlema nezůstali ve využívání sluneční energie k ohřevu vody pozadu

V jednom případě, u památkově naprosto neatraktivního domku ze druhé poloviny 20. století na samotném okraji obce, s výhledem do polí a k zaručeně památkově nezajímavému kravínu, se památkáři nakonec "smířili" s instalací solárního systému na zvláštní konstrukci umístěné u stěny domku na zemi. Nepovolili umístit kolektory ani na tu část střechy, která byla viditelná jedině z výše zmíněných polí a od kravína, kam žádná běžně používaná komunikace návštěvníky památky UNESCO nevede. Osobně se domnívám, že taková instalace mnohem více "bije do očí", než integrace systému na střechu objektu a majiteli navíc zabírá část plochy jeho zahrady a nezbylo jinak, než obětovat i část výhledu z okna.. Přitom úroveň konstrukce solárních systémů, které obyvatelé Holašovic na své střechy hodlali umístit, je se "soláry", používanými v Izraeli, neporovnatelná. Vesměs šlo o záměr umístit moderní ploché solární kolektory přímo na vhodně orientovanou část sedlové střechy, přičemž všechny další části systému by pak už byly zvenčí neviditelné, umístěné v půdním prostoru a v objektu.


Kompromis v Holašovicích: ani na okraji obce není možné podle památkářů instalovat solární a fotovoltaické
kolektory na vhodně orientovanou střechu. Na speciální konstrukci na ploše zahrady u stěny domku už to možné je...

A tak jsem cestou z Izraele i po návratu přemýšlel a porovnával neporovnatelné - objektivní hodnotu památek, jejich návštěvnost - a možnost, aby v takových lokalitách v reálném čase, s možností plnohodnotně využívat jejich obytnou funkci s naplněním a využitím civilizačních (i energetických) potřeb a možností, žili běžným životem současné lidé. Asi to u nás s argumentem o tom, že jakýkoliv zásah na objektu i v jeho okolí ohrožuje statut památky UNESCO, trochu přeháníme. A platí to nejen o Holašovicích, a v širších souvislostech i nejen o solárních kolektorech) Následně se pak divíme, že se v řadě případů takové podle mého názoru přemrštěné ochraně, která negarantuje žádné přímé výhody ani materiální pomoc vlastníkům při památkově přijatelných způsobech využívání, údržby a oprav jejich soukromých, leč státem chráněných objektů, lidé žijící v podobných lokalitách brání.

 
 
Reklama