Větrání energeticky úsporných domů - přívod a odvod vzduchu (IV)

Doporučené množství čerstvého vzduchu u bytových domů

Podíl venkovního vzduchu

Podíl venkovního vzduchu je vypočítán buď podle obsazení osobami, nebo podle zatížení místnosti / bytu vlhkostí.

a) Podle počtu osob
Pro nekuřáky navrhuje norma minimální podíl venkovního vzduchu 12 - 15 m³/hod pro osobu.

b) Podle vlhkosti
Minimální podíl venkovního vzduchu je zapotřebí určit tak, aby nebyla překročena maximální absolutní vlhkost vzduchu v místnosti.

Obě podmínky je třeba dodržet. Z toho plyne:

u menších bytů (více užitkových prostor než ložnic) je určující vlhkost vzduchu u větších bytů (více ložnic než užitných místností) je určující množství osob.

Přívod vzduchu

Podíl venkovního vzduchu při 2 osobách v ložnici je všeobecně dán 30 m³/hod. (Podle běžných výpočtů vychází při 12 m² podlahové plochy = 30 m³ objemu místnosti, t.j. jedna výměna za 1 hod).

U bytů jsou všechny ložnice počítány jako obsazené dvěma osobami - bez ohledu na skutečné obsazení. Při změně nájemníka lze větrací zařízení jen těžko doregulovat. Kanceláře, hostinské pokoje apod., které jsou součástí bytu, jsou považovány za ložnice.

V rodinných domech lze podíl venkovního vzduchu v ložnicích naregulovat podle skutečného obsazení. V jednotlivých případech lze podíl ještě více redukovat, přičemž se zmenší i celkové množství vzduchu. S ohledem na mimořádné situace (dodatečné zatížení škodlivinami, více osob v místnosti, částečně pootevřené dveře apod.) by však minimální množství vzduchu nemělo klesnout pod 20 m³/hod pro místnost.

Otevřené obývací místnosti (tzn. obývací pokoje, kterými proudí vzduch z ložnic do kuchyně nebo do koupelny/WC) nepotřebují vlastní přívodní ventily (srovnej kaskádové větrání). Uzavřené obývací místnosti bez kuřáků mohou být dimenzovány jako ložnice. Sice jsou často obsazeny více než 2 osobami, ale většinou pouze během relativně krátké doby.

Pro místnosti, ve kterých se kouří, nelze určit všeobecně platná pravidla. K tomu by bylo nutno znát, kolik osob kouří, jak silně a jaké kuřivo.

Odvod vzduchu

Vedení a množství vzduchu na příkladu bytu 4+1

Bytové jednotky
Pro bytovou jednotku jako celek platí zásada: přívod vzduchu = odvod vzduchu. Množství odváděného vzduchu však není logicky ve všech místnostech stejné. Je určováno podle velikosti místností a tvorby vlhkosti. Vedle uvedené schéma ukazuje příklad smysluplného rozdělení vzduchu v bytě 4+1.

Koupelny a WC
Běžná odsávací zařízení v těchto místnostech pracují s daleko větším množstvím vzduchu. V jednotlivých případech může proto docházet k určitým problémům spojeným s nároky na komfort, neboť trvá delší dobu, než jsou zcela odvedeny např. pachy z WC. V těchto případech je nutno postupovat individuálně. Prakticky se osvědčilo např. řešení s odtahem normálně u stropu a instalacemi splachovacího zařízení se zabudovaným odsáváním nebo pachovým filtrem. V tomto případě je nutno pamatovat na odpovídající elektropřípojku.

Kuchyně
Běžné množství odváděného vzduchu cca. 30 - 80 m³/hod (podle velikosti bytu) podle zkušeností k normálnímu vaření stačí. Během špiček (pečení, dušení masa apod.) je však nutno zvýšit množství vzduchu až 10-násobně. Nabízí se mnoho různých řešení:

a) Větrání okny
Větrání okny je nejjednodušší a nejlevnější řešení. S ohledem na velmi krátké a řídké špičky je možno tento způsob akceptovat - nárazově otevřít okno na několik minut. Nutno podotknout, že je tento způsob větrání funkční pouze tehdy, jsou-li zavřeny dveře do ostatních místností. V opačném případě jsou pachy z kuchyně rozneseny po celém bytě.

b) Odvětrávací zařízení
Běžné odvětrávací zařízení odporuje zásadě "přívod=odvod". V bytě vytváří podtlak. Náhradní vzduch je nekontrolovaně nasáván štěrbinami, ze schodiště nebo dokonce z krbu. Tato nevýhoda odpadá otevřením kuchyňského okna, nebo je-li ve venkovní stěně zabudován přepouštěcí otvor. V tomto případě je nutno počítat se stejnou ztrátou komfortu jako u větrání okny.

c) Vlastní větrací zařízení s rekuperací
Toto řešení je optimální, ale drahé. Jednoduché a cenově dostupné přístroje určené k těmto účelům zatím na trhu chybí.

d) Kombinace s větrací jednotkou
Existují příklady, kdy je možno z kuchyně zvýšit výkon jednotky. Vzhledem k tomu, že je však nutno u otevřených kuchyní zajistit odtah 500 - 1000 m³/hod, musela by být větrací jednotka pro tento špičkový účel až 10-tinásobně předimenzována.

e) Odsavač par s vnitřním oběhem vzduchu
Jako další varianta se nabízí použití běžně prodávaných odsavačů par s vnitřním oběhem a filtrem s aktivním uhlím. Tato varianta má řadu výhod: je jednoduchá, cenově dostupná, žádné tepelné ztráty, žádné ovlivňování tlakových poměrů.
Nevýhodou je nutná výměna aktivního filtru - podle zatížení 1 až 3 krát v roce.

Autor tohoto seriálu upřednostňuje - na základě dobrých zkušeností - variantu e). Také varianty a), b) a c) byly již s úspěchem provozovány, přičemž je varianta a) doporučována pouze u uzavřených kuchyní. Varianta c) může být zajímavá v budoucnu, bude-li na trhu odpovídající jednoduchý a cenově dostupný přístroj.

Druhy provozu

Provoz "ZAPNOUT/VYPNOUT" nebo trvalý provoz?
Často kladená otázka - má být větrací jednotka v létě vypnuta? Pod pojmem léto v této souvislosti je myšlena doba mimo topnou sezónu. Doba provozu by se snížila z průměrných 9000 hodin v roce o cca. 1/3.

Nespornou výhodou tohoto způsobu je značná úspora energie. Má však také i své nevýhody:

V létě je zapotřebí větrat jednou ze tří metod (viz kapitola "4 způsoby větrání budov"). To však není zdaleka jednoduché: energeticky úsporné objekty nemají žádné netěsnosti, během trvalého větrání je v našich klimatických podmínkách i v létě při špatném počasí často příliš chladno, a nárazové větrání s sebou nese také v létě tytéž praktické problémy, jako v zimě. U zvláště spořivých a ekologicky uvědomělých obyvatel nastává nebezpečí, že je zařízení příliš často a po dlouhou dobu vypnuto, což může vést k nehygienickým podmínkám a škodám na budově. Výhoda energetických úspor může být relativizována, neboť se jedná o "letní" elektrický proud, kterého je (a jak známo, ještě desítky let bude) dostatečné množství. Je-li možno větrací zařízení vypínat, musí být i přesto krátkodobě odváděn znečištěný vzduch. Zařízení by bylo nutno dimenzovat větší. Během klidového stavu by musely být vzduchovody opatřeny těsnými uzávěry (klapkami), aby se zabránilo zpětnému proudění, nebo dokonce přepouštění vzduchu z vedlejších bytových jednotek.

Na základě těchto argumentací se dá říci, že přerušovaný provoz má více nevýhod než výhod. Celoroční jednostupňový provoz je v mnoha případech nejrozumnější řešení, zvláště pak v následujících případech:

• centrální jednotky v činžovních domech
• zařízení u bytů s bytovými jádry
• zařízení s rekuperací tepla
• v novostavbách v prvních 2 letech, kdy ještě musí být odváděna stavební vlhkost.

Velice důležité je první pečlivé naregulování soustavy.

Jedno- nebo vícestupňový provoz?
Personální obsazení bytů není konstantní. Během týdne jsou obyvatelé přes den v práci nebo ve škole, v době prázdnin je byt zcela neobydlen. Na druhé straně se může občas sejít více lidí, mezi nimi i kuřáci. V těchto případech se nabízí možnost přizpůsobení plynulé regulace otáček ventilátoru.

Ve Švýcarsku již bylo realizováno mnoho zařízení s vícestupňovým provozem. Dobrých výsledků bylo dosaženo v těch případech, kdy byly splněny podmínky uvedené ve vedlejším přehledu. Nejdůležitějším předpokladem je však ochota obyvatel aktivně se s problematikou větrání zabývat. Dá se předpokládat, že lze tuto aktivitu více očekávat u majitelů rodinných domků a vlastníků bytů než u nájemníků.

Autor tohoto seriálu upřednostňuje jednostupňová zařízení z těchto důvodů:

• jednorázové naregulování na provozní optimum zůstává neměnné
• provozní jistota i při neodborném a nemotivujícím používání
• zamezení nesprávné obsluhy
• cenově výhodnější (odpadá regulace, spínače, propojení atd.).

Doporučení pro individuální zařízení:

• přehledné a jednoznačné ovládací prvky
• jasné popisky
• centrálně umístěné ovládací prvky (např. v předsíni)
• jasný návod k obsluze
• informace a instrukce uživatelů
• v činžovních domech: vyškolená obsluha (např. správce budovy)
• minimální větrání nebo základní program pomocí spínacích hodin