Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
TZB studio
zobrazit program

--:--

Soubor axiomů poměrového měření - indikace, rozúčtování, vyúčtování

Na základě dlouhodobé výzkumné činnosti a praktického provozního ověření je předkládán odborným firmám, majitelům a správcům bytového fondu i uživatelům centrálně vytápěných bytů soubor základních vstupních poznatků, které by měly být podkladem pro sjednocení názorů na poměrové měření, vedoucím k přijatelné právní úpravě.

Výzva k diskusi

V souvislosti s předpokládaným vstupem ČR do EU a požadavkem na racionalizaci spotřeby energií v bytové oblasti v souladu se směrnicí 93/76/EWG Rady, žádá odborná skupina (soustředěná ve Společnosti pro techniku prostředí - územní centrum Liberec, ve spolupráci s Technickou univerzitou Liberec, odbornými firmami a správci a majiteli bytového fondu) o spolupráci v oblasti rozúčtování celkových vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty.

Účelem této činnosti je zhodnocení dosavadních výsledků, zhodnocení nových názorů a výsledků výzkumu a příprava podkladů pro legislativní orgány, které by v souladu s výše uvedenou směrnicí pak mohly vytvořit právní podklad pro spravedlivé, fyzikálně zdůvodnitelné a uživatelem bytu laicky kontrolovatelné rozúčtování. K zahájení předkládáme soubor axiomů, které by měly být výchozími podklady pro vlastní diskusi a následné zpracování názorově ucelené představy o rozúčtování.


Soubor axiomů poměrového měření
- indikace, rozúčtování, vyúčtování

1) Poměrové měření je soubor úkonů sloužících k určení podílu vytápěné místnosti (bytu) na celkových vytápěcích nákladech domu.

2) K poměrovému měření jsou používány indikátory založené na různých fyzikálních principech a různé algoritmy přepočtu indikované hodnoty na podíl úhrady.
Indikátorem se rozumí technická pomůcka reagující na teplotu místa, kde se nachází vlastní teplotní snímač - indikátor. Načtený údaj indikátoru zpravidla představuje bezrozměrné číslo, které spolu s minimálně jedním dalším údajem charakterizuje míru využití instalovaného topného výkonu, nebo míru dosahovaných průměrných teplot vytápěných místností. Porovnáním všech údajů indikátorů v zúčtovací jednotce se získá podíl jednotlivé místnosti (bytu) na celkových vytápěcích nákladech zúčtovací jednotky (domu).

3) Výše podílu vytápěné místnosti (bytu) na celkových vytápěcích nákladech je odvislá od:

  1. průměrného množství tepla v rámci zúčtovací jednotky potřebného k dosažení žádané teploty vytápěné místnosti (bytu) - průměrná energetická náročnost,

    nebo

  2. skutečného množství tepla v rámci zúčtovací jednotky potřebného k dosažení žádané teploty vytápěné místnosti (bytu) - skutečná energetická náročnost.
Rozúčtování podle bodu a) se povede v případě, že skutečná energetická náročnost vytápěné místnosti není zahrnuta do nájmu nebo ceny bytu.
Rozúčtování podle bodu b) se provede v případě, že skutečná energetická náročnost vytápěné místnosti je zahrnuta do nájmu nebo ceny bytu.

4) Rozúčtování se v obou případech provádí podle dosahované průměrné teploty vytápěných místností (vytápěného bytu) a velikosti podlahové plochy vytápěné místnosti (vytápěného bytu). Teplota představuje kvalitativní parametr vytápění, podlahová plocha představuje kvantitativní parametr vytápění.

5) Vztah mezi dosahovanou průměrnou teplotou, velikostí podlahové plochy a úhradou za vytápění by měl být vhodnou formou uveden na vyúčtování. Dosahovaná průměrná teplota, případně odchylky od průměrné teploty v zúčtovací jednotce a velikost podlahové plochy jsou pro uživatele bytu laicky kontrolovatelnými parametry rozúčtování.

6) Vytápěním se rozumí soubor činností sloužících k dosažení žádané teploty prostředí. Teplo do místnosti dodávané a z místnosti odváděné je prostředkem k dosažení teploty místnosti. Kriteriem pro rozúčtování může být teplo dodávané do místnosti, nebo teplo z místnosti odváděné.

7) Teplo do místnosti je dodáváno otopným tělesem, prostupem tepla z okolních místností (kladné i záporné) a dodatkovými zdroji tepla (el. spotřebiče, pobyt lidí, plynové spotřebiče, sluneční energie atd.). Teplo z místnosti je odváděno obvodovým pláštěm a prostupem tepla do okolních místností (kladné i záporné).

8) Vytápěním není nakupování bezrozměrných dílků (čísel) jakéhokoliv typu poměrového měření. Z toho důvodu není a z fyzikální podstaty nemůže být jednotlivý náměr ukazatelem dodávky tepla ani ukazatelem ekonomického chování - využívaní tepelné energie. To platí jak pro průběžné sledování, tak pro konečnou načtenou hodnotu.

9) Konečná načtená hodnota je pouze jedním z parametrů k provádění rozpočtu na základě porovnání se všemi načtenými hodnotami (náměry) všech indikátorů v rámci zúčtovací jednotky.

10) Podmínkou pro všechny typy indikátorů využívajících k indikaci teplotu určitého místa otopného tělesa je soulad mezi jmenovitými tepelnými ztrátami vytápěné místnosti a jmenovitým výkonem otopného tělesa.

11) Každé rozúčtování viz bod 3) je prováděno podle dosahované průměrné teploty vytápěné místnosti (bytu) jak pro rozúčtování podle odst. a), tak i podle odst. b). Zvýšení, resp. snížení úhrady podle vztahu skutečné průměrné teploty místnosti (bytu) k průměrné teplotě všech měřených místností (bytů) v rámci zúčtovací jednotky je dáno fyzikálně i morálně zdůvodnitelným navýšením, resp. snížením tepelných ztrát vytápěné místnosti (bytu) na každý stupeň teplotního rozdílu mezi teplotou místnosti (bytu) a venkovní teplotou podle vztahu



kde:

X procentní navýšení, resp. snížení úhrady na 1K teplotního rozdílu ti - te
ti průměrná teplota vytápěné místnosti
te průměrná venkovní teplota v otopném období
tistř střední teplota všech vytápěných místností (bytů) v rámci zúčtovací jednotky

V podmínkách ČR a SR lze za průměrnou hodnotu navýšení, resp. snížení tepelných ztrát považovat cca 6 % K-1. Morálně nezdůvodnitelným navýšením úhrady by bylo bezplatné předávání tepla sousednímu bytu, resp. bezplatné získávání tepla ze sousedního bytu.

12) Vzhledem k charakteru tepelné energie a reálných fyzikálních vlastností staveb nelze v centrálně vytápěném domě v jednotlivé místnosti "neodebírat teplo". Použitím vhodné metody indikace lze tudíž minimalizovat případně zcela vypustit paušální platbu, tzv. základní složku úhrady. Ve smyslu směrnic Rady ministrů EU je základní složka 0 ÷ 50 %, resp. definována pouze velikost spotřební složky hodnotou minimálně 50 %. Ve vyhlášce č. 372/2001 Sb. je nařízena hodnota základní složky 40 ÷ 50 %, což je v rozporu se směrnicí EU. Dokonce existují úvahy o navyšování základní složky na 70 ÷ 80 %. Na základě energetické bilance vytápěné místnosti (bytu) lze toto považovat za naprosto nepřípustný požadavek degradující poměrové měření na šarlatánství.

13) Základní složka úhrady nezávisí na spotřebě bytu. Podíl základní a spotřební složky určuje vlastník nebo správce domu před účetním obdobím. Je stejná pro všechny uživatele bytů v zúčtovací jednotce a nesmí se během zúčtovacího období, ani po něm měnit. Velikost podílu základní a spotřební složky závisí na podílu tepelných ztrát společných vytápěných ploch (objemů) a vytápěných ploch (objemů) bytů. Velikost podílu základní a spotřební složky nezávisí na systému poměrového měření.

14) Pro případ odpojení bytu od vytápěcího systému domu by základní složka měla být specifikována samostatně podle tepelně technických vlastností domu (podle vztahu mezi prostupem tepla obvodovým pláštěm a prostupem tepla mezi byty).

15) Nestandardní jednání uživatele bytu (úplné uzavírání otopných těles, trvalé pootevření oken, atd.) nesmí jít na úkor ostatním uživatelům bytů.

16) Poměrové měření a legislativa.

Rozhodujícím cílem právní úpravy musí být fyzikálně jasná a morálně přijatelná formulace pojmu "spravedlivé, fyzikálně odůvodnitelné a uživatelem bytu laicky kontrolovatelné rozúčtování" vycházející z definování kvality a kvantity vytápění podle bodu 4). Cílem právní úpravy nesmí být návod jak toto rozúčtování provádět.