Ing. Zuzana Veverková, Ph.D.

Recenzovaný Snaha o zajištění tepelného komfortu člověka se pravděpodobně vyskytuje od samých počátků jeho existence. Návrh a provoz systémů zajišťujících tepelný komfort v budovách se v posledních desetiletích velmi vyvíjel a změnil s cílem poskytnout maximální komfort. Vynález klimatizace od Willise Carriera v roce 1902 znamenal začátek technologicky řízeného přístupu k návrhu vnitřního prostředí v následujících desetiletích. Návrh parametrů vnitřního prostředí se tak stal v podstatě diktátem toho, co bylo a je technicky proveditelné. Pro tepelný komfort tak byly mimo jiné stanoveny vnitřní teploty, které by měly zajišťovat celkovou tepelnou pohodu. Teploty v budovách jsou dnes obvykle nastaveny tak, aby poskytovaly tepelný komfort pro obyvatele tím, že je udržují v rámci termoneutrality.

Recenzovaný Fyzikální faktory tepelného komfortu (teplota, vlhkost, rychlost proudění) ovlivňují jak fyziologické stavy člověka, tak i subjektivní pocity pohody či nepohody. V současné době jsou doporučené návrhové parametry tepelného komfortu založeny zejména na normách ČSN EN ISO 7730 (2006), ČSN EN 16798-1(2020), ASHRAE 55 (2010). Výsledkem aplikace těchto hodnot v praxi se zohledněním požadavků uživatelů jsou víceméně jednotné teploty vnitřního vzduchu v průběhu celého roku s minimálními odchylkami (v obytném a pobytovém prostředí budov) a tyto budovy jsou navržené víceméně pro homogenní uživatele se srovnatelnými preferencemi. Nabízí se tedy otázka, jestli tento přístup k zajištění tepelného komfortu je i nadále vhodný a zda zajišťuje zdravé vnitřní prostředí pro uživatele.

Recenzovaný Příspěvek se zaměřuje na kvalita vnitřního vzduchu. Na novostavbě bytového domu s řízeným větráním v nZEB standardu nastiňuje možné příčiny vnímané zhoršené kvality vzduchu, ale i možné důsledky spjaté s výstavbou budov s téměř nulovou spotřebou energie v této oblasti.