Ing. Michal Kloiber, Ph.D.

Recenzovaný Stať si dává za cíl vyložit problematiku celodřevěných spojů s možností jejich oprav, snaží se najít klíč k porozumění oprav samých, včetně možných výhod či slabin. Setkáváme se totiž často s pouze částečným pochopením tohoto postupu z různých úhlů pohledu: z pohledu památkáře či člověka zodpovědného za stabilitu konstrukce, z pohledu vlastníka objektu. V textu proto necháváme zaznít různým argumentům, tedy i těm méně populárním.

Recenzovaný Rozsáhlé terénní zkušenosti při opravách dřevěných konstrukcí ukazují na dva základní limitující faktory kvality odvedené práce, které se často různými způsoby obcházejí či zjednodušují. V první řadě je to kvalita dřeva při opravách (výměny, protézy) a z ní vyplývající problémy při nedodržení doporučených kritérií pro výběr vhodného materiálu, s ohledem na dlouhodobou koexistenci nového dřeva s původním materiálem. Ve druhém případě jsou velmi vlivným faktorem způsoby opracování dřeva, kdy se pro své výhody preferované tradiční způsoby z různých důvodů nahrazují imitacemi bez jakýchkoliv přínosů. V tomto článku se budeme vzhledem k jeho omezenému rozsahu věnovat pouze nejkřiklavějšímu případu, a tím je opracování kulatiny tesáním.

Recenzovaný Práce se zabývá přístupy k hodnocení bezpečnosti dřevěných konstrukcí při měření na velmi malých vzorcích odebíraných z konstrukčních prvků nebo při přímém testování in-situ. Použití popisovaných metod je nutné za podmínek stanovených podle EN 16085. Dále je třeba brát na zřetel korelace pevnostních charakteristik získaných z měření pomocí diagnostických přístrojů a mechanických vlastností měřených standardními postupy.

Příspěvek prezentuje analýzu chování dřeva při použití diagnostického přístroje pro „in-situ“ hodnocení dřeva založeného na principu měření mechanického odporu proti vnikání nástroje (trnu) do dřeva. Cílem bylo popsat míru deformace a způsob porušení při vniku trnu (prům. 2,5 mm) do dřeva v čistě radiálním směru a porovnat měření přístroje se standardním testováním na vzorcích.

Cílem výzkumu bylo zjištění vlivu chemické degradace povrchových vrstev dřevěných konstrukčních prvků na jejich mechanické vlastnosti a hloubky, do které toto poškození zasahuje. Degradaci povrchových vrstev dřeva konstrukčních prvků způsobily chemické reakce některých sloučenin obsažených v protipožárních nátěrech v minulosti opakovaně aplikovaných na dřevěné konstrukce historických objektů. K takovým chemikáliím patří např. síran amonný a fosforečnan amonný.

Poruchy dřeva zabudovaného ve stavbách zpravidla začínají jako drobná poškození, která rostou úměrně s naší nevšímavostí. Brzké odhalení a zákrok v pravou chvíli vyřeší problém na dlouhou dobu a za přijatelnou cenu. V případě, že závady zůstávají bez povšimnutí, prudce stoupá nebezpečí znehodnocení interiérových částí budov nebo dokonce narušení statiky nosných konstrukcí, čímž se rapidně zvedá cena záchranných prací.

Náš příspěvek si klade za úkol přiblížit možnosti používání čtyř nejpoužívanějších nedestruktivních defektoskopických přístrojů při stavebně technických průzkumech dřevěných stavebních konstrukcí, jako jsou krovy, stropy či celé roubené nebo hrázděné domy. Metodický materiál by měl objasnit možnost použití, principy a také výhody či nevýhody jednotlivých metod.