Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Záleží na zodpovědném přístupu nás všech, říká Ing. Veronika Jáglová k ochraně vod

Ochrana vod patří mezi priority Evropské unie, a tedy i České republiky jako jedné z jejích členských zemí. Ústředním vodoprávním úřadem v této oblasti je Ministerstvo životního prostředí. O rozhovor jsme proto požádali ředitelku odboru ochrany vod MŽP Ing. Veronikou Jáglovou.

Jak se od počátku devadesátých let minulého století změnila jakost vody v našich řekách?

Po roce 1989 přestala být voda považována převážně za surovinu a stále více je chápána jako základní součást životního prostředí, kterou je nutno chránit a zachovat v co největším množství a v co nejlepší jakosti pro budoucí generace. V této oblasti se podařilo dosáhnout zásadního obratu - jakost vody ve vodních tocích na území ČR se od roku 1990 výrazně zlepšila. Přesto nelze považovat současný stav za ideální. Problematická je například jakost vod v méně vodných tocích a úsecích toků s vysokým soustředěním nebo intenzitou zdrojů znečištění.

Co mělo rozhodující vliv na zlepšení jakosti povrchových vod?

Kromě zrušení či omezení výroby nebo změny produkce řady průmyslových podniků po roce 1989 je to zejména výstavba, intenzifikace a rekonstrukce rozhodujících čistíren odpadních vod včetně souvisejících kanalizačních systémů a snížení dávkování hnojiv v zemědělské výrobě. Ke snížení znečištění povrchových vod vede zejména probíhající odstraňování jeho zdrojů, které vychází z požadavků evropské legislativy.

Co Česká republika, respektive EU, podniká pro ochranu svých vodních zdrojů a zlepšení hospodaření s vodou?

V souladu s takzvanou Rámcovou směrnicí vodní politiky se klade důraz na ochranu vod a souvisejících vodních ekosystémů, zajištění vodních zdrojů pro pitné, hospodářské a rekreační účely, ochranu vod jako celku a na zmírňování následků povodní a sucha. Základním principem je trvale udržitelné užívání vod. Členské státy musí v souladu s touto směrnicí vyhodnotit stav všech vodních útvarů na svém území a přijmout příslušné plány povodí a programy opatření vedoucí ke zlepšení stavu těchto útvarů.

Mají na jakost nebo zásoby vody v ČR vliv i globální změny klimatu?

Pokud se naplní některý z nepříznivých scénářů, pak můžeme očekávat významný vliv globální změny klimatu především na jakost vody, ale až v horizontu několika desítek let. Výsledky studií zaměřených na klimatickou změnu a její dopady v ČR se ve všech svých scénářích shodují v maximálním oteplení v srpnu - v rozmezí 5 až 7 °C. Podle různých klimatických modelů se na našem území nepředpokládá zásadní změna v ročních úhrnech srážek, ale z hlediska odtoku je významné rozdělení jejich výskytu. Také se předpokládá významné zvýšení srážkových úhrnů v zimních a letních měsících - o 20 až 50 %. Z toho vyplývá, že budeme muset počítat s četnějším výskytem extrémních jevů na tocích, tedy s povodněmi v zimě a suchem v létě a na podzim. Z hlediska jakosti vod bude mít významný dopad rozkolísanost průtoků, především minimálních, které často nedosáhnou ekologicky potřebných hodnot. To přinese vážné problémy při ředění zbytkového znečištění vypouštěného z čistíren odpadních vod a oteplení pak bude mít vliv na eutrofizaci vodních toků a nádrží.

Hrozí České republice v následujících letech úbytek nebo přímo nedostatek pitné vody?

V nejbližších letech nehrozí nedostatek pitné vody z hlediska kvantity, z hlediska jakosti záleží na zodpovědném přístupu nás všech. Zejména je zapotřebí zamezit zbytečnému znečišťování povrchových a podzemních vod, nepovoleným vypouštěním odpadních vod, haváriím a dalším nepříznivým vlivům. S problematikou ochrany vod se můžete blíže seznámit prostřednictvím internetových stránek odboru ochrany vod MŽP na adrese www.ochranavod.cz nebo každoročně vydávané Zprávy o stavu vodního hospodářství České republiky, kterou zpracovává Ministerstvo zemědělství s Ministerstvem životního prostředí.



Voda - životodárná tekutina

Voda patří mezi hlavní faktory umožňující život na Zemi. Podle dlouhodobé celosvětové bilance se její zásoby příliš nemění, roste ale populace, což má za následek zhoršování dostupnosti a kvality této tekutiny. Pouze necelá desetina procenta vody na celé planetě je snadno použitelná pro lidskou potřebu. Nejkvalitnějšími vodními zdroji jsou podzemní zdroje, artézské studny a speciální vodárenské nádrže.

Na vysokou čistotu vody v podzemí má vliv její filtrace přes četné vrstvy hornin, jimiž se vsakuje. Často při tom přebere řadu minerálních prvků, a lze ji potom použít k přímé konzumaci jako minerální vodu.

Speciální vodárenské nádrže určené k akumulaci pitné vody se budují v místech s kvalitními přítoky, kde nehrozí znečištění činností člověka. Toto riziko se často snižuje tím, že se v okolí nádrží staví rozsáhlá ochranná pásma s přísným režimem ochrany.

Nejméně kvalitními zdroji jsou povrchové toky. Úprava vody je v těchto případech mnohdy tak nákladná a komplikovaná, že je efektivnější vybudovat přivaděč kvalitní vody ze zdroje vzdáleného až několik desítek kilometrů.

Úprava a čištění vody

Voda ze zdroje putuje nejprve do úpravny, kde prochází flokulací v usazovacích nádržích a filtrací přes pískové filtry. Ke zlepšení její chuti slouží proces ozonizace, na chuť má samozřejmě vliv také dezinfekce, primárně určená k likvidaci škodlivých mikroorganismů. Dávkování chloru je pak posledním krokem úpravy, který zajišťuje, aby se ke spotřebiteli dostal produkt odpovídající veškerým platným normám o kvalitě pitné vody.

Péče o vodu probíhá také v opačném směru, tedy cestou od spotřebitele. V čistírně odpadních vod se z vody v několikastupňovém procesu odstraní organické látky a chemické znečištění. Nejprve se voda mechanicky zbaví hrubých nerozpuštěných nečistot a poté se smíchá s tzv. "aktivovaným kalem" - kulturou bakterií, jež z ní odstraní organické látky, kterými se živí, a převedou amoniakální dusík na plynný. Následně se kal od vody oddělí v usazovacích nádržích a znovu se vrátí na začátek biologického čisticího procesu.

Spotřeba vody v ČR

Za posledních dvacet let klesla v České republice denní spotřeba vody na osobu ze 150 na necelých 100 litrů. Podobný trend můžeme sledovat i v některých dalších zemích bývalého východního bloku. Důvodem je skokové zdražení vody v 90. letech, pokles konzumace této tekutiny z vodovodu a úspornější spotřebiče v domácnostech.

Stále velmi nízká cena vody v České republice bude postupně vzrůstat přibližně na dvojnásobek, tedy na částku běžnou v západní Evropě. Měla by však zůstat sociálně únosná, což podle pravidel EU znamená, že výdaje domácností za vodné a stočné nesmějí překračovat dvě procenta jejich hrubého příjmu.

V porovnání s Evropou je v naší zemi napojen na vodovody nadprůměrný počet obyvatel - plných 92 procent. U kanalizací je situace horší, má ji 80 procent lidí. Toto číslo však v posledních letech roste, a to zejména s ohledem na závazky České republiky vůči EU.

Ročně přijde v České republice nazmar zhruba pětina pitné vody, která uniká cestou ke spotřebitelům ve vodovodním potrubí. I v tomto ohledu je ale patrné zlepšení - ještě před dvaceti lety to byla téměř třetina. Staré vodovodní sítě, jež se v současné době nacházejí především ve velkých městech, se od počátku 90. let postupně opravují.

Nejkontrolovanější produkt

Voda patří mezi nejkontrolovanější produkty určené k přímé spotřebě - kontroluje se během celého procesu od zdroje přes úpravu a distribuci až po konečnou spotřebu. V moderních laboratořích se denně provádějí stovky analýz kvality pitných i odpadních vod, jejichž výsledky jsou veřejně dostupné. Jedna pětina lidstva však přesto stále nemá přístup k nezávadné vodě.

 
 
Reklama