Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Evropská unie a obnovitelné zdroje - motivační stimuly, nebo striktní závazky?

Přejdeme na nové zdroje energie? Jsou navrhovány grandiózní plány na instalace lesů gigantických větrných elektráren, přeměnu úrody a slámy na kapalná paliva (etanol a bionaftu), na využití slunečního záření na polích fotovoltaických panelů a podobně. Tak, jako u většiny inovací existuje velké vzrušení a velká očekávání, je tomu i u obnovitelných zdrojů energie.

Úvod: faktory předurčující uplatnění OZE 1)

Nahradí tento rozvoj a jiné obnovitelné zdroje energie (OZE) jednoho dne fosilní paliva tak, jak si za nás představují politici a (někteří) vládní úředníci? Možná někdy ano, ovšem, je třeba provést kontrolu reálnosti této myšlenky a to co nejdříve, abychom se vyhnuli slepým uličkám. Energie a její dostupnost jak po věcné stránce, tak po stránce ekonomické je příliš vážná věc, aby snesla jakýkoliv hazard.

Nestranné zkoumání několika základních principů nám odhalí pět faktorů, které nutno vzít v úvahu a ty nám naznačí, že cesta za obnovitelnými zdroji energie bude mnohem složitější a náročnější, než si dnes běžně představujeme a jsme ochotni připustit. Jsou to:

  • rozsah změny,
  • menší hustota energie náhradních zdrojů,
  • výrazně menší hustota výkonu získávání obnovitelné energie,
  • diskontinuita energetických toků obnovitelných zdrojů a
  • nerovnoměrné geografické rozložení obnovitelných zdrojů energie.

Pod zorným úhlem těchto fyzických faktorů by měly být kriticky zkoumány všechny návrhy přechodu na obnovitelné zdroje ještě dříve, než dostanou podobu politických rozhodnutí a budou transformovány do pravidel pro podnikání i obyčejný lidský život. Udržitelný rozvoj se zabývá lidstvem a jeho interakcí s prostředím a nikoli pouze přírodou a ochranou životního prostředí.

Na úvod věnujme pozornost rozsahu změny. Jsme v období, jež lze porovnat s rokem 1850, který byl mezníkem počátku poslední velké změny energie. Do té doby 85 % světových primárních zdrojů energie (PZE) pocházelo z biomasy. Dnes asi 85 % pochází z fosilních zdrojů. Koncem 19. století, kdy spotřeba fosilních zdrojů vyrovnala spotřebu biomasy, každý z těchto zdrojů poskytoval asi 0,7 TW. Dnes, kdybychom chtěli nahradit jen polovinu všech fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie, museli bychom nahradit toky uhlí a uhlovodíků v hodnotě 6 TW.


Obrázek 1: Energetický potenciál obnovitelných zdrojů energie v porovnání s globální spotřebou fosilních paliv

To je ohromná změna. Dnes neexistuje žádný okamžitě dostupný nefosilní zdroj energie, který by byl dostatečně velký, aby mohl být využit v uvedeném rozsahu. Je pravdou, že sluneční záření je o několik řádů větší než veškerá myslitelná poptávka po energiích (viz obrázek 1), ale doposud jeho praktická konverze na elektřinu (s využitím fotovoltaiky) nebo na teplo v průmyslovém měřítku je naopak téměř zanedbatelná. Také ostatní obnovitelné zdroje energie (toky) nemohou pokrýt současnou světovou potřebu PZE, ani kdyby současné technologie byly naplno využity bez ohledu na ekonomiku. Dokonce i příspěvek jaderné energetiky je omezen omezenými zdroji štěpných materiálů.

Množství energie, obsažené v jednotce paliva nebo hustota energie je druhým významným faktorem. Při dvou posledních energetických přechodech - tj. z biomasy na uhlí a z uhlí na uhlovodíky - byla paliva s menší hustotou energie nahrazena koncentrovanějšími druhy energie. Vzduchosuché zbytky po sklizni, např. sláma, obsahují pouze 12 - 15 MJ/kg energie, zatímco hustota energie kvalitního uhlí je dvojnásobná, tedy 25 - 30 MJ/ kg a u ropy je to kolem 42 MJ/kg. K dosažení stejného výsledku je tedy potřeba počítat asi se 3 kg fytomasy pro náhradu 1 kg fosilního paliva. V případě náhrady benzinu etanolem je nutno počítat s 1,5 násobkem. Tyto skutečnosti by měly být brány v úvahu, pokud se týká nákladů, provozu a potřebné infrastruktury.

Hustota výkonu výroby energie je třetím faktorem. Hustota výkonu odpovídá velikosti získané energie na jednotku plochy zemského povrchu a vyjadřuje se obvykle ve wattech na čtvereční metr (W/m2). Díky dlouhému časovému období svého vzniku jsou zásoby fosilních paliv zvláště koncentrovaným zdrojem vysoce kvalitní energie a běžně jsou k dispozici s hustotami výkonu 100 - 1000 W/m2 uhelných ložisek nebo ložisek uhlovodíků a tudíž jsou třeba jen velmi malé plochy k zajištění dodávek ohromných toků energií. V protikladu stojí výroba energie z biomasy, kde je hustota výkonu silně pod 1 W/m2, přičemž hodnoty této hustoty pro vodu a vítr jsou běžně pod 10 W/m2. Pouze elektřina z fotovoltaických článků, technologie, která dosud není připravena k hromadnému využití, může dát více jak 20 W/m2 špičkového výkonu.

Řetězec, dodávající v současné civilizaci energii, založenou na fosilních palivech, vyrábí elektřinu a teplo s hustotou výkonu, která je o řád až tři řády vyšší, než běžné užití energií v budovách, továrnách apod. To v podstatě umožňuje koncentrovanou výrobu pro distribuované využití. Jinými slovy, přechod na obnovitelné zdroje výrazně zvýší potřebu půdy/plochy pro výrobu energie a bude klást značně větší nároky na přenosové a distribuční soustavy.

Daleko největší požadavky na plochu v takovéto "solární společnosti" by vznikly, jestliže by se měla nahradit veškerá motorová paliva na bázi ropy palivy, vyráběnými na bázi fytomasy. Výroba biolihu z obilí vykazuje hustotu výkonu 0,22 W/m2, což znamená, že např. v USA by bylo potřeba pro náhradu veškerého motorového paliva více jak dvojnásobek celkové dostupné orné půdy země!

Diskontinuita dodávek energie je čtvrtým faktorem hodnocení reálnosti. Moderní společnost závisí na nepřerušovaných tocích energií. Rostoucí poptávka po palivech a energiích fluktuuje v denní době a sezónně, ale základní zatížení, které sice stále stoupá, je poměrně stabilní. Požadavek na stabilitu dodávek splňují právě paliva s vysokou hustotou energie, která jsou i snadno skladovatelná a zdroje, využívající tato paliva jsou více schopné reagovat na okamžité zvýšení poptávky po energii.V protikladu vítr představuje silně nespolehlivý zdroj a navíc, i velmi nepředvídatelný. Časová dostupnost poměrně velkých instalovaných kapacit ve větru (Dánsko, Německo, Španělsko) se pohybuje od 20 do 25 % v nejlepších případech, tudíž, větrné zdroje jsou nečinné 270 - 290 dnů v roce! Bohužel, dosud chybí prostředky, jak ukládat/akumulovat větrnou nebo solární energii ve velkém měřítku.

Geografické rozložení je pátým faktorem, vedoucím ke střízlivému hodnocení možností. Hodně dělá nerovnoměrné rozložení ložisek ropy a zemního plynu, avšak toky obnovitelných energií jsou často ještě horším faktorem: oblačnost v rovníkové oblasti zhoršuje potenciál fotovoltaiky, celá kontinentální pásma jsou bez výrazného větru, místa, vhodná pro využití geotermální energie jsou velmi vzácná stejně, jako lokality pro využití mořských proudů a přílivu a odlivu. Některé hustě obydlené oblasti ve skutečnosti nemají žádný možný zdroj obnovitelné energie a naopak, oblasti s vhodným slunečním osvitem anebo větrnými podmínkami jsou velmi vzdálené od míst s velkou spotřebou, takže jejich využití by si vyžádalo zcela nové mega-infrastruktury.

Tyto základní fyzické faktory by se měly brát v úvahu velmi kriticky při posuzování návrhů dalších kroků v EU směrem k nízkouhlíkové budoucnosti a potlačování klimatických změn. Zanedbání kteréhokoliv z nich vede k současné schizofrenní situaci, kdy byly na jaře vyhlášeny velké cíle, aniž byla kriticky zhodnocena jejich dosažitelnost především věcně, ale také v čase.

Východiska v EU a stanovené cíle

Je nepochybné, že obnovitelné zdroje energie představují důležitou součást energetického mixu jak globálně, tak v EU. V současné EU 27 byly v roce 2004 podíly jednotlivých obnovitelných zdrojů následující:

  • 66,2% biomasa (odpady)
  • 23,7% voda
  • 4,7% vítr
  • 4,7% geotermální
  • 0,6% solární

Podíly jednotlivých primárních energetických zdrojů jsou uvedeny na obrázku 2.


Obr.2: Energetický mix EU 27 v roce 2004, Zdroj: European Commission DG TREN, Eurostat

Snaha po využití obnovitelných zdrojů není nikterak nová a nutno konstatovat, že některé obnovitelné zdroje se využívají již po staletí, zvláště pak vodní energie a v menší míře energie větrná a samozřejmě, v předindustriálním období i energie z biomasy. EU si již v roce 1997 stanovila, že podíl OZE vzroste do roku 2010 na 12 % z výchozího stavu 6 %. Bohužel, ani růst výroby energie z OZE téměř nestačil růstu spotřeby (a tudíž výroby) energie, takže při zajímavém nárůstu absolutních hodnot využití OZE došlo ke zvýšení podílu jen o 1 % a je patrné, že cíle v roce 2010 nebude v žádném případě dosaženo. O to více vystupuje na povrch ošidnost podobných politických deklarací a evidentně to pro politické orgány EU nebylo dostatečným varováním, protože v dubnu letošního roku byl vyhlášen cíl ještě smělejší - vyrobit 20 % z obnovitelných zdrojů a to závazně.

Vedle tohoto cíle byl stanoven dílčí cíl: ve spotřebě motorových paliv dosáhnout podílu 10 % biopaliv (i když ani současný cíl uplatnění biopaliv není zdaleka naplňován). Navíc - právě v této oblasti se začaly ozývat hlasy i ze strany nevládních organizací, které pokládají také tento dílčí cíl za nerealistický, především z důvodů nutnosti dovozu velkého podílu biopaliv z rozvojových zemí, ohrožování tamního životního prostředí, ohrožování potravních řetězců apod.

Vývoj podílů OZE v hlavních oblastech využití je znázorněn na obrázku 3 a obrázek 4 zobrazuje vývoj příspěvku OZE ve výrobě elektřiny, dopravě a ve vytápění od roku 1990 do roku 2004 milionech tun olejového ekvivalentu (MtOE).


Obr.3: Vývoj podílů obnovitelných zdrojů podle sektorů, Zdroj: European Commission DG TREN


Obr. 4: Vývoj příspěvků obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, dopravě a vytápění
v letech 1990 až 2004, Zdroj: European Commission DG TREN

V současnosti pracuje Komise EU na plné obrátky, aby politickou ideu, kterou vypustila na jaře, zhmotnila do reálných představ o zajištění těchto velmi ambiciózních cílů. Má se za to, že v druhé polovině ledna budou zveřejněny zásadní dokumenty o tom, jakými prostředky má být stanovených cílů dosaženo. Jedná se o to, jakým způsobem dojde ke sdílení břemene mezi členskými státy a jaké budou hlavní nástroje uplatnění politiky OZE v EU jako celku a v jednotlivých členských zemích, které se velmi liší svými přírodními podmínkami a které budou jen velmi obtížně nalézat cesty k řešení. Je ovšem zarážející, že k řešení nejsou přizváni ve větší míře experti jednotlivých členských zemí a Komise využívá především vlastní expertízu a najaté konzultanty.

Je zcela mimo diskusi, že uplatnění obnovitelných zdrojů je žádoucí, ovšem přístup, jaký se volí, vyvolává spíše obavy, než aby byl motivující a podporoval iniciativní postoje a řešení.

Na první pohled je patrné, že pro rostoucí uplatněni OZE bude potřeba vytvořit motivující prostředí a vyřešit společný rámec nejméně v následujících problémových oblastech:

  • technické a environmentální aspekty,
  • vlivy na potravinový řetězec,
  • systémy podpory zavádění OZE s omezením možných vážných rizik,
  • možnosti vstupu nových aktérů na trh.

Postup Komise EU však vzbuzuje obavy, že důraz bude kladen na administrativní hlediska a pro "sdílení břemene" budou voleny nástroje, které mají k rovnému konkurenčnímu prostředí hodně daleko.

Biomasa

Biomasa nepochybně je a zůstane nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem energie. Pro Komisi EU to je "svatý grál", poněvadž kombinuje naději na záchranu planety a naděje na nová pracovní místa. Ti, kdo využívají obnovitelné zdroje materiálově, však vyslovují velké obavy, poněvadž u nich může tlak na uplatnění biomasy pro výrobu energie vyvolat problémy se zásobováním základní surovinou. Jedná se především o dřevozpracující průmysl.


Obrázek 5: Kumulativně eliminované emise na hektar za 30 let pro řadu biopaliv ve srovnání s uhlíkem, pohlceným za 30 let změnou zemědělské půdy na les a ztráta uhlíku do atmosféry konverzí lesa na ornou půdu. Chybové úsečky indikují rozsahy hodnot, které byly publikovány v literatuře2)

Biomasa zahrnuje i současné a budoucí zdroje biopaliv, což také vyvolává smíšené pocity u mnoha zainteresovaných i laiků, poněvadž potřeby ploch pro její pěstování mohou narušit dokonce i zásobování potravinami a již dnes jsme svědky, že některé investice např. na výrobu biolihu zatím vůbec nebyly uvedeny do provozu v důsledku vysoké poptávky po obilí a pronikavého růstu cen těchto komodit. Přesto má biomasa svůj nezanedbatelný potenciál a záleží na zvolených nástrojích, jak tento potenciál bude možno využít.

Při hodnocení efektivity využití biopaliv nutno hodnotit dvě oblasti: čisté snížení emisí uhlíku z fosilních paliv (eliminované emise) a vliv alternativních strategií využití půdy pro "ukládání" uhlíku v biosféře.

Poněvadž půda je omezeným zdrojem, vhodnou základnou je funkce plochy, Mega gramy C/ha za rok (Mg C/ha). Pro srovnání strategií se používá časové období 30 let, poněvadž to bude s velkou pravděpodobností i časové období, po které potrvá vývoj a zavedení technologií bezuhlíkových paliv. Propočty eliminovaných emisí se široce liší v závislosti na sklizni, typu biopaliva a použité technologii konverze; některé příklady jsou uvedeny na obrázku 5.

V těchto analýzách nebylo kalkulováno s emisemi, plynoucími ze změny užití půdy na energetické plodiny. Ve všech případech zalesnění ekvivalentní plochy půdy by pohltilo z atmosféry za 30 let 2 až 9x více uhlíku než činí eliminované emise s využitím biopaliv. Vezme-li se tato příležitost v úvahu, emisní cena biopaliv převyšuje emisní cenu fosilních paliv!

V roce 2005 byl zpracován Akční plán biomasy, na který mají navázat akční plány jednotlivých členských zemí. Akční plán EU počítá s využitím biomasy ve výši 150 mil t. olejového ekvivalentu (MtOE) v roce 2010 a plán také počítá s dosažením následujících efektů:

  • snížení emisí CO2 o 209 mil. t,
  • 250 000 až 300 000 nových pracovních míst,
  • tlak na ceny ropy a snížení dovozů,
  • EU na špičce nových technologií.

Ovšem, ani velcí optimisté nevěří v reálnost uvedených efektů, zvláště ne proto, že ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi a regiony se na vědu a výzkum vynakládají zoufale malé prostředky. Navíc, pouze některá biomasa je ta správná a velmi kontroverzní je pohled zelených na biomasu z komunálního odpadu. Dále, nevhodně stanovená podpora způsobuje odliv základní suroviny pro dřevozpracující průmysl a toto má např. pro ČR zvláště výrazný negativní efekt v příhraničních oblastech.

Do souvislosti se dává i pokles biodiverzity, k němuž patrně dojde zvláště na velkých plochách pěstovaných energetických monokultur. Jelikož využití zemědělské půdy pro pěstování energetických plodin přesáhlo stanovené 2 miliony hektarů, dotace pro tento účel se omezily. Velmi zajímavá je studie Evropské environmentální agentury - zpráva č. 7/2006 "Kolik bioenergie může Evropa vyrobit bez poškození životního prostředí?". Tato zpráva uvádí, že potenciál v roce 2010 je dokonce 190 MtOE a v roce 2030 je to až 295 MtOE. Obrázek 6 ukazuje tento potenciál společně s jednotlivými zdroji (zemědělství, lesnictví a odpady). Za povšimnutí stojí právě podíl odpadů!


Obr. 6: Potenciál biomasy v EU 25 dle zdrojů původu (MtOE/rok)

Logický vývoj musí vést k využití celých rostlin a to vývojem nových "biorafinérií", umožňujících konverzi celulózových materiálů na kapalná biopaliva - paliva 2. generace. Samozřejmě, i biomasa pro přímé spalování bude v mnoha případech vyžadovat zušlechťovací procesy. Z biomasy je v některých případech přímá cesta k bioplynu, který představuje významný přínos k "zahuštění" energie z biomasy. Velký prostor je v energetickém využití domovních odpadů, dále ve využití čistírenských kalů i případně pro výrobu bioplynu apod. Veškerý výzkum by měl být posuzován z hlediska analýzy životního cyklu a uplatnění biomasy musí dávat rozumný ekonomický smysl jak pro pěstitele a další zdroje, tak pro výrobce energie.

Historický a očekávaný vývoj využití obnovitelných zdrojů, zvláště biomasy do roku 2020 pro vytápění a chlazení znázorňuje obrázek 7.


Obr. 7: Projekce růstu obnovitelných zdrojů na vytápění a chlazení do roku 2020,
Zdroj: European Commission, Renewables Roadmap

Vodní energie

Vodní energie představuje druhý největší současný obnovitelný zdroj energie, zdá se však, že ani v EU, ani v ČR nemá příliš velký potenciál rozvoje. Přesto si zaslouží pozornost, poněvadž může poskytovat značnou stabilitu elektrizační soustavě. V kontinentálních zemích EU je tento potenciál dnes realizovatelný spíše v malých vodních zdrojích a to velmi diferencovaně, podle jejich přírodních podmínek. V EU 27 je v současnosti 17 200 malých vodních elektráren.

Technologie jsou převážně klasické a celkem dostupné, zeměpisnou nerovnoměrnost vodních zdrojů dokazuje i skutečnost, že 85 % vodní energie se vyrábí jen v 6 zemích EU (nainstalováno celkem 11 600 MW). V tomto směru ČR nebyla obdařena velkým potenciálem.

Vedle přírodních podmínek je brzdicím faktorem i postoj veřejnosti a problémy s povolováním vodních elektráren, odkazující na omezování biodiverzity a vliv na vznik skleníkových plynů - metanu při anaerobních dekompozičních procesech organické hmoty pod vodní hladinou. Přesto zvláště malé vodní zdroje rostou v EU tempem cca 3,8 % ročně, zejména v posledních letech. Další potenciál lze hledat v oceánských proudech, přílivových jevech a zvláště zajímavé jsou přečerpávací vodní elektrárny, jako akumulátor vyrobené elektrické energie.

Větrná energie

Tato energie patří spíše k problémovým, přesto však nejrychleji rostoucím OZE v mnoha zemích, hlavními protagonisty jsou Německo, Dánsko, Španělsko a Portugalsko. Opět je to dáno do značné míry přírodními podmínkami ale také masivní podporou výstavby větrných farem. Technický rozvoj je prakticky na vrcholu a roste hlavně počet velkých zdrojů s instalovaným výkonem přes 1 MW. Tyto zdroje se posouvají na moře do dostupných vzdáleností od pobřeží. Rozvojová pozice ČR je do značné míry omezená a hovoří se o rozumném stropu do 1 000 MW instalovaného výkonu.

Větrná energie je dnes nejvážnějším destabilizujícím zdrojem v elektrizačních soustavách a velká porucha v listopadu 2006 byla z velké míry způsobena právě tímto elementem. Úvahy v Německu o zdvojnásobení kapacity instalovaného výkonu ve větrné energii evidentně nahánějí husí kůži energetikům celé EU. Kromě destabilizačního účinku jsou problematické i efekty na "estetické" znečištění krajiny, hlukové znečištění, ohrožení zvláště velkých druhů ptáků a především nutnost držet záložní pohotovostní kapacity především v tepelných elektrárnách se všemi dopady na životní prostředí. Projekce EU ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou znázorněny na obrázku 7.

Ostatní zdroje

Patří sem pro pořádek energie geotermální a solární, které jsou zatím v EU ale i u nás více méně okrajové. Jejich podíl je v desetinách procenta a investiční náklady na nové zdroje je staví prakticky mimo realitu. Tyto zdroje budou vyžadovat velký rozsah vědeckého výzkumu a technického rozvoje, majíli dojít praktického ekonomického uplatnění. Potenciál rozvoje je rovněž silně odlišný podle přírodních podmínek.

Geotermální energie zahrnuje jak tepelná čerpadla pro distribuované použití k lokálnímu vytápění, tak relativně velké zdroje, čerpající teplo ze zemské kůry pomocí vrtů ve větších hloubkách, až 6 km.

Solární energie zahrnuje jak výrobu tepla (solární panely - poměrně dostupné za rozumných podmínek), tak fotovoltaické články. Je dobré si v této souvislosti uvědomit, že slunce vlastně "pohání" všechny druhy obnovitelných zdrojů energie a cestou k využití solární energie nemusí být nutně jen fotovoltaika. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že bychom uměli tento zdroj dostatečně koncentrovat a efektivně distribuovat ve formě elektřiny.

Očekávaný vývoj nástrojů politiky OZE v EU

Cíle jsou ohromné, potenciál rovněž existuje, ale jak s tím naložit? Do současnosti (polovina listopadu 2007) koluje spíše mnoho dohadů a ještě více nejistot, i na straně autorů myšlenky v Komisi EU. Jednou z kardinálních nejistot je úvaha, do jaké míry centralizovat, kde ponechat iniciativu členským zemím. Zde panují nejčernější obavy, že Komise bude navrhovat cestu centralizace, ne nepodobné našemu historickému státnímu dirigizmu.

20. listopadu 2007 Komise zveřejní Strategický energetický technologický plán, který má nastínit technologie, které budou rozvíjeny k dosažení smělých cílů a na 23. ledna 2008 bylo odloženo zveřejnění návrhů směrnic a dalších právních úprav pro oblast obnovitelných zdrojů, obchodování s emisními povolenkami skleníkových plynů a zachycování a ukládání uhlíku (CCS) z fosilních zdrojů. V souvislosti s OZE se především diskutuje o tom, jaké nástroje podpory a implementace budou zvoleny a jak bude "sdíleno břemeno" mezi jednotlivými členskými zeměmi, které z podstaty věci mají velmi rozdílné přírodní podmínky.

V této chvíli není ani jasné, jaký právní základ tyto úpravy budou mít, zda se půjde přes environmentální problematiku, kde je pro přijetí třeba kvalifikovaná většina, nebo přes problematiku energetickou, kde nesouhlas byť jednoho členského státu vetuje předložené návrhy. Postup Komise dnes rozhodně nebudí důvěru, avšak tato důvěra je klíčovým předpokladem úspěchu, poněvadž cesta ke snižování emisí skleníkových plynů včetně růstu využití OZE nebude ani snadná, ani krátká, ani levná a občané musí být informováni o tom, co se od nich vlastně očekává.

V souvislosti s tím vyvstává celkem kardinální otázka, co je důležitější: závazek snížit emise skleníkových plynů o 20, potažmo o 30 % nebo závazek 20 % OZE? A dále, do jaké míry bude oněch závazných 20 % OZE skutečně závazných? Nutno konstatovat, že příliš mnoho "závaznosti" na různých stranách podkopává iniciativu. Snížení emisí skleníkových plynů by mělo být řídicím elementem.

Sdílení břemena, zdá se, bude velmi necitlivé: všem se má dát zvýšení OZE o 13 % (současný rozdíl proti dnešku a cílovému stavu, k tomu přidání nebo ubrání několika málo procent dle jeho podmínek) a nemáte-li přírodní podmínky, nakupte si zelené certifikáty od svých šťastnějších sousedů. Bude se tedy jednat o další tzv. tržní nástroj k EU ETS? Asi ano a dokonce ještě mnohem složitější a tudíž méně vymáhatelný a ve své podstatě nakonec neúčinný. Úvahy jsou dokonce o sektorových cílech v obnovitelných zdrojích. Dále se řeší, jak bude zajištěn přístup nových hráčů na trh.


Obr.8: Projekce růstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2020,
Zdroj: European Commission, Renewables Roadmap

Některé země jsou smělé - Německo prohlašuje, že vyrobí až 27 % energie z OZE (dnes mají 4,83 %). Ostatní členské státy jsou mnohem opatrnější a čekají, jakou "flexibilitu" Komise nabídne. Další otázkou je, zda budou metody podpory harmonizovány nebo jich bude 27 jako členských zemí. Ve hře jsou poptávková schémata, výkupní tarify, zelené certifikáty, daně a finanční motivace, investiční pobídky. Bohužel, příliš se o tom nediskutuje s reálnými aktéry a to ani o tom, co vlastně podpoří veřejnost. A na to vše má Komise EU dnes méně než 3 měsíce. Stále zůstává více otázek, něž je dáno odpovědí, a analýza základních faktorů, zdá se, nebyla provedena vůbec.

Vlivy na Českou republiku

Náš potenciál v OZE není závratný, v roce 2005 činil podíl OZE 4,38 % celkové domácí spotřeby, v roce 2006 vzrostl (díky vyšší výrobě na velkých vodních elektrárnách) na 4,9 %. V rozvoji do roku 2020 není moc velký prostor ani ve vodě, ani ve větru, ani v solární nebo geotermální energii. Proto musíme zapojit zdravý selský (a lesnický) rozum. Pro postup v ČR (v rámci podmínek v EU) nutno dobře zvolit realistická kritéria:

  • spolehlivost dodávek energie,
  • fyzické faktory, uvedené v úvodu,
  • časové využití (časová efektivita) zdrojů,
  • nákladová efektivita.

Hlavním rozvojovým směrem může být prakticky pouze biomasa. Podpora uplatnění biomasy jako OZE ovšem nesmí ohrozit dřevo, resp. obilniny, jako základní surovinu a potravinu - příklady našich německy mluvících sousedů jsou snad dostatečně varující. Podle toho by měla být nastavena i naše volba nástrojů podpory OZE. Kde biomasu hledat? Dobré bude vyjít z definice a využít zahraniční zkušenosti a všechny racionální možnosti. Chceme- li skutečně v uplatnění OZE postoupit dále, tabu spalování domovních odpadů musí zmizet. Potenciál ČR je zobrazen na obrázku 9.


Obrázek 9: Potenciál biomasy v ČR dle zdrojů původu (MtOE/rok)

Závěr

Cíl EU dosáhnout podílu OZE ve výši 20 % do roku 2020 zvláště jako závazný provází velké nejistoty, dokonce je označován za šílenost. Bohužel, politickému rozhodnutí nepředcházela důkladná analýza. Chce-li Komise EU a Rada EU zachovat důvěryhodnost, měli bychom se vrátit k závaznosti pouze snížení emisí skleníkových plynů, pakliže má být závaznost takových cílů vůbec! S tím přece máme své dlouholeté zkušenosti.

Plno závazných cílů a někdy i protikladných, podkopává iniciativu k jejich plnění. OZE nutno přijímat racionálně, nikoli jako všelék, ale jako příležitost. Jejich uplatnění v maximální možné míře bude vyžadovat velké úsilí a podnikatelskou aktivitu. Koncentrace na tento cíl zatím spíš ohrožuje např. cíl snižování energetické náročnosti. Biomasa si vyžádá výzkum a vývoj "druhé" generace, současná řešení jsou jen krátkodobá a finančně zbytečně náročná. Analýza životního cyklu a pěti rozhodovacích faktorů z úvodu musí napovědět o vhodnosti řešení víc, než ideologické předsudky. Pro efektivní řešení je lepší subsidiarita za korektních podmínek.

Cesta k omezení fosilních paliv nebude jednoduchá, krátkodobá ani levná. Významným přínosem musí být trvalý růst energetické účinnosti jak výroby, tak spotřeby a nasazení OZE tak, aby přispívaly k vyváženému hospodářskému a sociálnímu rozvoji globálně, ale v EU zvlášť. Snaha o rychlá a snadná řešení je jednoznačně předurčena ke krachu.


1) Václav Smil, 21st Century Energy; Some Sobering Thoughts, OECD Observer No. 258/59, Dec. 2006
2) Renton Righelato* and Dominick V. Spracklen: Carbon Mitigation by Biofuels or by Saving and Restoring Forests? SCIENCE, VOL 317, 17 AUGUST 2007 p. 902

O autorovi:Ing. Josef Zbořil působil v letech 1990 - 1997 jako generální ředitel Jihočeských papíren a.s., Větřní a od roku 1993 do roku 1997 byl prezidentem Svazu průmyslu papíru a celulózy (SPPaC). V současné době pracuje jako poradce v oborech papírenský průmysl, životní prostředí a management. Je členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a viceprezidentem SPPaC, členem environmentálních výborů BIAC v Paříži a Konfederace evropského papírenského průmyslu (CEPI) v Bruselu, členem Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu ve skupině I (zaměstnavatelé). Zajímá se o otázky energií, dopravy a životního prostředí a dopady na průmyslovou změnu.

 
 
Reklama