Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Normy a související legislativa

Normy a související legislativa

1. Zákon č. 22/1997 Sb.

Právní úprava technické normalizace podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., dokončuje v oblasti českých technických norem (ČSN) přechod na stav obvyklý ve státech s tržní ekonomikou, který byl již zahájen dříve platným zákonem č. 142/1991 Sb. o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1999 Sb.

Změny, ke kterým došlo od 1.9.1997 lze stručně charakterizovat takto:

  • stát zaručuje tvorbu a vydávání norem;
  • tvorbu a vydávání ČSN nezajišťuje orgán státní správy, ale právnická osoba, kterou k tomu pověřilo Ministerstvo průmyslu a obchodu;
  • není uplatňována úloha neopomenutelného účastníka;
  • ČSN již není možno vydat jako závaznou;
  • dosavadní závaznost ČSN (i jen vybraných článků) se ukončila k 31.12.1999;
  • zavádějí se harmonizované ČSN;
  • stanoví se zákaz rozmnožování a rozšiřování ČSN bez souhlasu pověřené právnické osoby a zákaz označování jiných dokumentů značkou ČSN, porušení těchto zákazů je postižitelné pokutou;
  • stanoví se rozsah úkolů, které jsou financovány ze státního rozpočtu.
Tyto změny jsou v zákoně upraveny zejména v § 3, 4, 5 a 6.

Novela zákona, která pod číslem 71/2000 Sb. nabyla účinnosti 3.4.2000 se oblasti technické normalizace zásadně nedotkla, ale zpřesňuje některé pojmy:

  • V § 3 zavádí zákon do právního řádu pojem „technický předpis”, který je používán dále v textu zákona a rozumí se jím vždy obecně závazný právní předpis upravující zejména technické požadavky na výrobky, popř. pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobků na trh. Zahrnuje též v minulosti zveřejněné zákony, nařízení vlády a vyhlášky, publikované ve Sbírce zákonů, ale i ty, které budou zpracovány v budoucnosti. Za technický předpis však nejsou považovány technické normy, které nejsou právním předpisem, ale mohou být s technickým předmětem harmonizovány (t.zn. že konkretizují obecný technický požadavek uvedený v technickém předpisu).
  • V § 4 je definován pojem „česká technická norma” (zkráceně norma), což je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle výše uvedeného zákona, označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Dále se stanoví, že česká technická norma není obecně závazná. (Přestože závaznost norem byla ukončena k 31. 12. 1999, jsou ČSN od 1. 1. 2000 nadále platné, avšak jsou obecně nezávazné, tzn. že mají dobrovolný charakter).
  • V § 4a) zavádí zákon pojem „harmonizovaná česká technická norma”, jehož obsah je převzat z práva Evropských společenství. Podstatou je to, že právní regulace týkající se výrobků se omezuje na naléhavé potřeby ochrany života a zdraví osob, majetku, životního prostředí apod. Přitom se vychází z toho, že je účelné technické požadavky na výrobky stanovovat tak, aby jednoznačné konkrétní požadavky právních předpisů nevytvářely bariéry technického rozvoje. K technickým, tj. právním předpisům jsou pak v rámci Evropských společenství vydávány harmonizované evropské normy.
  • V § 4a) odst. 1 je pak uvedeno, že harmonizovanou normou se může stát pouze ta norma, která přejímá harmonizovanou evropskou normu. Přitom je nutno zdůraznit, že harmonizované české technické normy nejsou závazné. Při jejich splnění se však má zato, že výrobek odpovídá příslušným obecným ustanovením technického předpisu (nařízení vlády přejímající směrnici ES).

2. Vymezení postavení ČSN v soustavě předpisů ČR

Novela č. 71/2000 Sb. přinesla nově základ k vymezení postavení ČSN v soustavě předpisů ČR s tím, že výslovně stanoví: "Česká technická norma není obecně závazná". Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena obecná povinnost jejich dodržování. To ale neznamená, že taková povinnost nemůže vyplynout z jiného právního aktu. V praxi nastávají tyto možné případy:

  • Pokyn nadřízeného
    V zaměstnaneckých vztazích může vzniknout povinnost řídit se ustanoveními ČSN, jestliže nadřízený (zaměstnavatel) s těmito ČSN zaměstnance řádně seznámí. Jestliže k tomu dojde, je dodržování ČSN pracovněprávní povinností. To lze odvodit z ustanovení § 273 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého jsou "ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci" i normy.
  • Smlouva
    Jestliže mezi účastníky obchodního vztahu založeného smlouvou podle občanského nebo obchodního zákoníku dojde k ujednání o tom, že např. zboží nebo činnosti, které jsou předmětem této smlouvy, musí splňovat požadavky konkrétní ČSN, stává se plnění těchto ČSN právní povinností. Jejich nedodržení pak způsobuje právní následky stanovené pro případ nedodržení smlouvy.
  • Rozhodnutí správního orgánu
    Povinnost dodržet určitou ČSN může být stanovena v rozhodnutí, které správní orgán vydá na základě zmocnění uvedeného v zákoně. Jako příklad lze uvést právní úpravu uvedenou v zákoně č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon v § 66 m.j. stanoví, že stavební úřad stavebním povolením zabezpečí stanovenými podmínkami dodržování technických norem. Pokud tedy ve stavebním povolení je stanoveno, že stavba musí splňovat požadavky určitých ČSN, jde o povinnost právní. Důsledkem nesplnění této povinnosti je to, že stavba nebude kolaudována a tedy ji nebude možné používat.
  • Právní předpisy
    Některé právní předpisy (tj. předpisy publikované ve sbírce zákonů) určitým způsobem odkazují na ČSN. Stanoví tak přímo či nepřímo povinnost dodržovat technické normy, ale jen těm subjektům, kterým daný právní předpis stanoví konkrétní povinnosti. Zpravidla zde mapř. Nepůjde o povinnost občanů, kteří nejsou podnikateli. V některých případech je použitá formulace právního předpisu taková, že je zřejmé, že jde o upozornění na existenci určité ČSN. V takových případech zřejmě nejde o stanovení povinnosti tyto ČSN dodržovat.
  • Příklady odkazů na ČSN v právních předpisech:
    • Zákon č. 22/1997 Sb. ve znění zákona č. 71/2000 Sb.: z § 8 uvedeného zákona vyplývá, že za bezpečný výrobek se považuje ten, který splňuje požadavky ČSN tam, kde nejsou stanoveny právní předpisy. Za těchto podmínek neí dodržení ČSN povinné, důkaz o tom, že byly dodrženy je ale důkazem o tom, že výrobce splnil obecnou povinnost uvádět na trh jen bezpečné výrobky.
    • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb. o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, která v § 24 stanoví mj., že pokud jsou hygienické, popř. jiné zdravotní požadavky stanoveny v technických normách, musí být dodrženy především tyto normy. Zde je nepochybné, že nedodržení takových technických norem je porušením povinností stanovených touto vyhláškou.
    • Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb. o technických požadavcích na výstavbu - v § 3 pís, p) je definován pojem "normová hodnota". Touto normovou hodnotou se má na mysli konkrétní normový požadavek (např. limitní hodnota, návrhová hodnota) obsažený v příslušné ČSN, jehož splnění se považuje za dodržení příslušného požadavku stanoveného vyhláškou. V těch ustanoveních vyhlášky č. 137/1998 Sb., která odkazují na normovou hodnotu, je tedy stanovena povinnost dodržení konkrétního technického parametru, metody, vzorce, atd. z příslušné ČSN.

    Dále např. podle § 46a) odst. 4 stavebního zákona jsou autorizovaní architekti, inženýři či technici povinni při své odborné činnosti chránit veřejné zájmy. Je tedy na osobní zodpovědnosti a profesní úrovni těchto autorizovaných osob, jak budou ČSN v praxi uplatňovat.


    Závěr

    Nezávaznost (dobrovolnost) ČSN vyplývající ze zákona nevyvolává tak dramatickou změnu, jak se někdy soudí. Právní řád České republiky obsahuje totiž řadu předpisů, které stanoví přímo či nepřímo povinnost řídit se technickými normami. Lze proto doporučit, aby všechny podniky ve vlastním zájmu dodržovaly zejména ta ustanovení ČSN, která se týkají ochrany veřejného zájmu, tj. zájmu na ochraně života, zdraví a bezpečnosti osob a zvířat, majetku a životního prostředí.

    Nynější stav obecné nezávaznosti ČSN se podstatně přiblížil obvyklému stavu ve státech s liberální ekonomikou, kde se v rostoucí míře uplatňuje pojetí, ve kterém dodržení nezávazných národních norem se považuje za důkaz souladu s požadavky právního řádu.


    Sdělení bylo předneseno na semináři Osvětlení budov, který dne 17.10.2000 uspořádal Státní zdravotní ústav v Praze a Společnost pro techniku prostředí - Odborná sekce 10 Osvětlení.

 
 
Reklama