Malé čistírny odpadních vod
Článek rekapituluje varianty likvidace odpadních vod a spolu s dalšími již zveřejněnými články nadále rozšiřuje informace k velmi aktuálnímu tématu čištění odpadních vod.
Množství odpadní vody připadající na jednu osobu trvale bydlící v objektu činí 80 až 200 litrů za den. Obvykle se uvažuje o 120 litrech na tzv. ekvivalentního obyvatele (EO), což zahrnuje spotřebu vody na mytí včetně mytí nádobí, praní, užívání toalet atd. Tento tekutý odpad lze díky stoupající úrovni a dostupnosti dokonalých technologií účinně likvidovat.
Ačkoli zejména venkovská praxe dosud hojně využívá samovolné propustnosti septiku a splašky vypouští do místního potoka, dešťové kanalizace či nechává prostě vsakovat, bylo by záhodno v rámci rekonstrukce vyřešit civilizovaným způsobem také odvod odpadních vod. Co dělat, pokud není v dosahu splašková kanalizace?
První možností je žumpa, neboli jímka na vyvážení
Nejde o vodní dílo a její stavbu lze proto povolit v rámci stavebního řízení k rekonstrukci domu. Zatímco dříve se běžně jímka vyzdívala, dnes se vyrábějí jímky prefabrikované, plastové o obsahu 15-20 m3 pro běžnou rodinu a včetně realizace vycházejí na 60 - 90 tisíc korun. S dalšími náklady počítejme při vyvážení (měsíčně do vzdálenosti kolem 25 km asi 1000 Kč). Do žumpy nesmí být sváděna dešťová voda.
Elegantnějším řešením je malá domovní čistírna odpadních vod
Ze zákona jsou čistírny stavbou a vodním dílem. V podobě "balené technologie" se dodává jako kontejner z plastu, nerezu nebo laminátu zapuštěný pod úroveň terénu. Přečištěná voda se přes přepad odvádí buď do trvalé vodoteče (co je a co není trvalá vodoteč určí na základě žádosti stavebníka příslušný hydrometeorologický ústav), nebo do jímky na vyvážení, část lze samozřejmě odčerpat na zálivku zahrady. Cenově se běžné domovní čistírny pohybují v cenách kolem 40 - 50 tis. Kč. Čištění probíhá jak mechanicky (zbavení hrubých a jemných nečistot), česlemi a sedimentací, tak biologicky pomocí mikroorganismů za nebo bez přístupu kyslíku. Některé systémy pracují na bázi chemického čištění, kdy se pomocí srážedla nečistoty vysráží do vloček.
Jímání není čištění
V žumpách a septicích probíhají pouze rozkladné procesy znečištěné vody za pomoci anaerobních mikroorganismů, tj. bez přístupu vzdušného kyslíku. Žumpy neboli bezodtokové jímky je třeba vyvážet - asi jedenkrát za dvacet dní podle velikosti. Pro rodinný domek (4 EO) se doporučuje objem 10 metrů krychlových. Nádrže, dnes většinou z plastů, lze pořídit asi od 30 000 korun. Pokud se jímka pravidelně vyváží, náklady dosahují asi 300 korun za metr krychlový. Septik je o něco dokonalejší průtočná nádrž s několika přepážkami, určená k usazování splašků. Aby bylo dosaženo dvacetiprocentní účinnosti čištění, musí trvat alespoň pět dní. Voda ze septiku silně zapáchá a není ji možné bez dalšího stupně čištění nikam vypouštět. Za septikem je možné zřídit pískový či jiný filtr na dočištění, jímž se účinnost podstatně zvyšuje (nesmí se ale přetěžovat). Filtr musí být vodotěsný o velikosti 2 až 5 m2 na EO s odtokem 80 až 120 centimetrů pod vstupem. Filtr se vyměňuje po patnácti letech. Septik se zemním filtrem stojí přibližně 40 000 korun.
Přírodní čistírna v malém
V řece se znečištěná voda přirozeně čistí protékáním mezi částečkami půdy, zrnky písku, kameny a kořeny rostlin, na kterých žijí mikroorganismy. Pro ně jsou organické nečistoty potravou, takže fungují jako přirozená hygienická služba. Domácí čistírna je zminiaturizovanou podobou řeky, kde množství aerobních bakterií (za přístupu vzdušného kyslíku) spolehlivě čistí vodu s velkou koncentrací nečistot s téměř stoprocentní účinností. Nestravitelný zbytek a anorganické nečistoty se hromadí u dna.
Typy čistíren se rozlišují podle způsobu čištění
Každá čistírna se skládá ze tří částí: primární sedimentace (předčištění), biologický stupeň (vlastní čištění), separace (oddělování a usazování kalu).
Čistírna s biodisky. S nástupem plastů se objevily čistírny s biodisky s plastovými či jinými úlomky (biokontaktory) uvnitř dutého válce. Biodisky se pomalu otáčejí a smáčejí v odpadní vodě, čímž se okysličují na nich uchycené bakterie. Nevýhodou tohoto typu čistíren je přítomnost motoru převodovky a pohyblivých částí v agresivním prostředí čistírny. Proti současným typům mají menší účinnost, rovněž se v zimě musí zateplovat či vyhřívat.
Čistírny s aktivační nádrží. V posledních deseti letech se stále více prosazují čistírny s "aktivací kalu ve vznosu". Bakterie (tzv. vysoce koncentrovaný aktivovaný kal) nejsou uchyceny, ale volně se v nádrži vznášejí, jsou promíchávány a provzdušňovány jemným proudem vzduchových bublinek. Díky tomu je dosaženo až 98 procent účinnosti čištění.
Čistírny se dále dělí na kontinuální (s nepřerušovaným průtokem), kdy jsou splašky čištěny průběžně. Nevýhodou je horší účinnost při nerovnoměrném nátoku, protože mikroorganismy uvnitř čistírny se při nedostatku odpadní vody pojídají navzájem a ubývají na objemu. Po zvýšení přítoku pak trvá nějakou dobu, než se funkce čistírny stabilizuje. Moderní čistírny jsou ale řízeny mikroprocesorem nebo je regulován alespoň výkon dmychadla. Dalším typem jsou čistírny diskontinuální (s přerušovaným průtokem), kdy se odpadní vody čistí v aktivační nádrži při jejím plnění. Po určité době, kdy jsou vody vyčištěny, se provzdušňování zastaví na dobu, která je nutná k oddělení aktivovaného kalu od vyčištěné vody a jeho usazení u dna nádrže. Čistá voda se pak odčerpá a nastává další cyklus plnění, čištění, usazování a odčerpání. Nevýhodou je přítomnost čerpadla a elektroinstalace v agresivním prostředí.
Náklady na čistírnu
Domovní čistírna pro rodinný domek se třemi až šesti obyvateli vyjde zhruba na 50 000 Kč. Provozní náklady jsou dány spotřebou elektřiny. Předpokládejme 100 W motor nebo 80 W dmychadlo. Není-li zařízení zatíženo naplno, běží s přestávkami. Maximální možná spotřeba proudu je tedy: 100 W x 12 hodin = 1,2 kWh krát sazba za elektřinu (průměrně 3 koruny/kWh). Za den tedy spotřebuje čistírna při maximálním zatížení asi 3,60 koruny (za rok - 3,60 x 365 dní = 1341 korun). Reálně však běží zařízení s přestávkami, takže skutečná spotřeba elektřiny může být poloviční nebo třetinová.
Voda pro zahradu
Vodu z domovních čistíren je možné využívat k technologickému mytí a k zálivce ploch, které nejsou intenzivně využívány. Velmi dobrým nápadem je vytvoření závlahového rozvodu po zahradě pomocí drenážních hadic umístěných mělce pod terénem nebo pod vrstvou kůry. Odpadní voda se tak užitečně využije, navíc stromy a keře na zahradě porostou mnohem lépe a rychleji. Pro opětovné využívání vody doporučujeme za čistírnu zařadit zemní, případně pískový filtr, který upraví vodu na parametry, jež má mít užitková voda. Zároveň je možné vodu dezinfikovat. Je to podobný proces jako úprava říční vody pro užitkové účely. Pro výrobu pitné vody je možno jako následný stupeň zařadit malou úpravu pitné vody.
|
Ekologickou a přírodě přátelskou alternativou malých čistíren odpadních vod jsou kořenové čistírny. Jsou vhodné zejména pro větší venkovské usedlosti, kde je k dispozici často rozlehlá zahrada nebo pozemek. Jejich funkce se v podstatě příliš neliší od vsakovací jímky. Ten největší a pro životní prostředí nejpřínosnější rozdíl však spočívá v tom, že do půdy se vsakuje již voda přečištěná, zbavená všech škodlivých organických látek. Kořenová čistírna je v podstatě mělké fóliové jezírko usazené v porézním půdním prostředí plně nasyceném vodou v podobě mělkého bazénu. Na fólii jsou uloženy vrstvy štěrku a humusu s mikroorganismy a zasázeny rostliny - orobinec, rákos apod. Čištění probíhá ve třech fázích: nejprve se oddělí hrubé nečistoty, druhý stupeň představuje zmíněné vegetační pole a třetí dočišťovací biologický rybník. Vegetační pole je plošně nejrozsáhlejší (asi 5 m2 na jednoho obyvatele, minimální velikost pro zajištění funkčnosti je 30 m2 pro pět obyvatel). Vlhkomilné rostliny totiž dokáží rozložit organické nečistoty na oxid uhličitý a vodu, což jsou všechno prvky, které rostliny využívají ve svůj prospěch.. Z bílkovin obsažených ve fekáliích zase získávají dusík a bakterie obsažené v půdě ničí všechny choroboplodné zárodky, a to tím lépe, čím déle zůstává odpadní voda zachycena v čističce.
Pořizovací náklady se pohybují kolem 100 tisíc Kč při životnosti minimálně 30 let. Vegetační náplň je třeba jednou za 15 let zcela vyměnit. Vyšší pořizovací náklady jsou kompenzovány nízkými náklady provozními, kořenové čistírny se také snadno začleňují do prostředí, jednoduchá a nenáročná je také jejich stavba. V zimě se účinnost kořenové čistírny snižuje asi o pětinu, musíme také počítat s nebezpečím promrznutí.
Protože kořenová čistírna je ze zákona posuzována jako ostatní čistírenské zařízení, musí být schválena místně příslušným stavebním úřadem. Ačkoli je její stavba poměrně nenáročná, doporučujeme obrátit se na specializovanou nebo alespoň v oboru zkušenou firmu!
I pouhé odstraňování dešťové vody může být za určitých okolností zapeklitý problém
Ještě před započetím vlastního zpracování projektu domovní čistírny odpadních vod se doporučuje provést hydrogeologický průzkum pozemku, abychom se vyvarovali případných pozdějších nepříjemných překvapení.
