Část betonové plastiky Rovnováha u Barrandovského mostu se zřítila
O demolici se mělo rozhodnout příští týden. Zub času byl rychlejší. Celek Barrandovského mostu pracoval s betonovou surovostí mostu a úzce komunikoval s monumentálními plastikami na obou březích.
Pohled z modřanské strany pod Barrandovským mostem, foto Daniel Kopačka
Abstraktní plastika Rovnováha
Rovnováha je monumentální brutalistní plastika z litého betonu od akademického sochaře Josefa Klimeše, která od roku 1990 stála na pravém (branickém) předmostí Barrandovského mostu v Praze.
O demolici se mělo rozhodnout příští týden
Odborné posudky (např. z Kloknerova ústavu ČVUT) opakovaně upozorňovaly na nevratné poškození betonu vlivem klimatu i na nevhodné vnitřní vyztužení. Původně se plánovala její oprava po rekonstrukci Barrandovského mostu, ale kvůli závažnosti poškození se ukázalo, že rekonstrukce není možná a musela by se vytvořit replika.„O špatném stavu této sochy jsme věděli, proto byla již delší dobu oplocena. Shodou okolností na pondělní jednání rady měl jít materiál, který měl zajistit řízenou demolici této sochy a vytvoření její repliky,“ uvedl mluvčí magistrátu Vít Hofmann. S plánovaným odstraněním plastiky Rovnováha vznikla silná vlna nevole mezi architekty, historiky umění i širší veřejností. Aktivisté a odborníci usilovali o to, aby byla plastika zapsána na seznam kulturních památek, což by státu nebo městu uložilo povinnost se o ni adekvátně starat. To se však kvůli byrokratickým průtahům a nejasnému vlastnictví (hledání správce mezi TSK a magistrátem) nestihlo.
Zub času však byl rychlejší Dnes v pátek dopoledne 17. července 2026 se unavená konstrukce plastiky zřítila a rozpadla na kusy. Její části zasypaly přilehlou cyklostezku a zasáhly i okraj vozovky. Událost se naštěstí obešla zcela bez zranění. Pražský magistrát aktuálně řeší odklízení trosek a to, zda na místě vznikne její plánovaná věrná kopie.
Podobnost na druhém konci Barrandovského mostu
Na druhém konci Barrandovského mostu – tedy na levém, hlubočepském břehu – stojí další dvě velké betonové plastiky ve tvaru obřích misek. Stejně jako u zřícené Rovnováhy je jejich autorem akademický sochař Josef Klimeš a vznikly na přelomu let 1989 a 1990 v rámci brutalistního pojetí celého mostního komplexu od architekta Karla Filsaka. Tyto plastiky mají funkční i estetickou roli – slouží jako zastřešení tamních schodišť. Na rozdíl od dynamicky vyvážené Rovnováhy, která stála na extrémně malé ploše a podlehla únavě materiálu, jsou tyto robustní mísy staticky stabilnější a tvoří neodmyslitelnou součást architektury levobřežního předmostí.Lidové svérázné pojetí
V lidovém podání a pražském folklóru získaly plastiky velmi svérázné, až poetické přezdívky: „Krmítko pro slony“ a „Hroší lázeň“ pro hlubočepskou stranu a „Červ dobyvatel“ pro plastiku na straně modřanské.Josef Klimeš. Sochař z EXPO 58, který navrhoval pro Machoninovy nebo Filsaka
Mnoho svých děl Josef Klimeš navrhl jako integrální součást architektonických a urbanistických celků. Mezinárodní respekt si získal už jako třicetiletý absolvent pražské Akademie výtvarných umění, kdy navrhl kovovou plastiku pro československý pavilon v rámci Světové výstavy EXPO 58 v Bruselu, za kterou získal prestižní ocenění. Josef Klimeš zemřel v roce 2018, pár dní před svými 90. narozeninami.