Zimní srážky na horách jsou zásobárnou vody spíše pro nížiny
Nová studie ukázala, že v níže položených oblastech jejich voda pomáhá zmírňovat půdní sucho ještě několik měsíců po skončení zimy. Naopak v horských regionech se voda v půdě zadržuje kratší dobu.
Sněžka, Krkonoše, foto: redakce
Zimní srážky ovlivňují dopady sucha rozdílně podle nadmořské výšky. Na horách roztátý sníh a led rychleji doplňuje především zásoby podzemních vod a pramenů. K těmto závěrům dospěli vědci z Hydrologického ústavu. O výsledcích jejich výzkumu dnes informovala Akademie věd ČR. Studii zveřejnil také mezinárodní odborný časopis Hydrology and Earth System Sciences.
"Ukazuje se, že ani bohatá sněhová pokrývka nemusí znamenat dostatek vody pro horské půdy během jarních, potažmo letních měsíců. Voda ze sněhu se zde zdržuje mnohem kratší dobu, než jsme sami předpokládali," uvedl autor studie Jiří Kocum z Hydrologického ústavu Akademie věd.
Výzkumníci zkoumali pohyb vody v půdě na čtyřech stanovištích, která reprezentovala podmínky od Polabské nížiny až po nejvyšší partie Šumavy. Využili přitom odběry půdní vody i analýzu stabilních izotopů vodíku a kyslíku, díky nimž mohli rozlišit a porovnat dvě složky půdní vody.
Výsledky ukázaly výrazné rozdíly mezi nížinami a horskými oblastmi. V Polabí se voda ze zimních srážek udržela v půdě až do července, přestože se během zimy nevytvořila souvislá sněhová pokrývka. Podle vědců k tomu přispěly nižší srážkové úhrny i menší ztráty vody vypařováním. Na Šumavě naopak zimní voda z půdního profilu mizela krátce po roztání sněhu. "Přestože zde během zimy leží mocná vrstva sněhu, vodu z něj z důvodu vysokých úhrnů srážek a vysoké transpirace lesního porostu rychle nahrazují nově příchozí srážky," uvádí vědci.
Zjištění zároveň naznačují, že v nížinách mohou rostliny při dostatku zimních srážek čerpat tyto zásoby ještě během jarní vegetační sezony. Horské lesy jsou naproti tomu v období vegetace odkázány především na srážky, které přicházejí na jaře a v létě.
Podle autorů mohou výsledky výzkumu přispět ke zpřesnění ekohydrologických modelů i předpovědí půdního sucha. To by mělo zlepšit odhady dopadů klimatických změn na české ekosystémy.
Nedostatek vláhy se přitom letos v Česku výrazně projevuje už od jarních měsíců. Podle údajů projektu InterSucho z 4. července zasahovalo extrémní sucho, tedy nejvyšší stupeň intenzity, přibližně deset procent území. Na dalších zhruba 15 procentech republiky panoval druhý a třetí nejvyšší stupeň sucha.
