Globální oteplování = klimatická změna, pravda nebo omyl?
V souvislosti s konferencí v Kodani se znovu rozbouřily diskuse, zda vůbec k oteplování dochází, nakolik na ně má vliv člověk, nakolik se na oteplování podílí CO2 a co bylo dříve, zda vzestup teploty nebo vzestup koncentrace CO2.
Zajímavou sázku uzavřeli v rámci Ozvěn Ekofilmu v Olomouci Ing. Petr Mach, Ph.D. a RNDr. Jan Hollan, Ph.D. Zatímco P. Mach tvrdí, že se posledních 10 let neotepluje, J. Hollan je naopak přesvědčen, že se otepluje (viz zde). Jak je vidět, z hlediska získaných titulů jsou si pánové rovni. Můžeme se proto podívat, jak se se zpracováním tématu vyrovnali.
Na jedné straně Jan Hollan
publikovanými daty (zde) proložil přímku (zde), která ukazuje zřetelný růst průměrné teploty v posledním desetiletí. Růstový trend je zřetelný i při použití polynomů vyšších stupňů, jen polynom druhého stupně naznačuje obrat tendence v závěru desetiletí. Celkový trend je však ve všech případech zřetelný růst, viz následující obrázky.
Obrázek: Klimatická data proložená polynomy různých stupňů
Na druhé straně Petr Mach
prezentuje pouze dva grafy (zde), přičemž druhý graf má menší rozpětí hodnot teploty, čímž vzniká dojem, že změny v posledním desetiletí jsou zanedbatelné, viz obrázek dole. I kdyby to nebyl záměr autora, výsledek působí dojmem záměrné manipulace, autorem grafů je však Petr Mach.
Obrázek: Stejná klimatická data, graf vpravo má sotva poloviční rozpětí hodnot
na svislé ose než graf vlevo
K uvedené sázce je nutné doplnit tři poznámky:
- globální teplota přirozeně kolísá v cyklech, kdy období růstu teploty je následováno obdobím poklesu, tato období mají délku zhruba 10 až 30 let, viz text dále, hodnotit trend za kratší dobu může vést k chybným závěrům
- v období před rokem 2000 docházelo k výraznému růstu, po roce 2000 by měl podle předpokladů následovat pokles, k tomu však prozatím nedošlo
- kdybychom zkrátili sledované období na 9 let, byl by výsledek ještě nezřetelně na straně J. Hollana, při zkrácení na 8 let stejně nezřetelně na straně P. Macha, viz následující obrázek. Nicméně v sázce bylo dohodnuto období 10 let, z tohoto pohledu je zřejmým výhercem Jan Hollan.
Obrázek: Trend teploty za období 10, 9 a 8 let
Periodicita klimatu
Periodicitu ve vývoji teplot předpokládá celá řada projekcí, jejichž srovnání je například v souhrnu (zde). Každý z autorů přistupuje k otázce krátkodobé periodicity klimatu jiným způsobem, výsledky se však příliš neliší. Modely používané IPCC tyto krátkodobé fluktuace neřeší, protože žádný z autorů uvedených projekcí tato krátká periodická období oteplování a ochlazování hodnověrně nezdůvodňuje. Všichni pouze konstatují, že ke krátkodobým odchylkám od trendu dochází, a snaží se je zakomponovat do predikce budoucího vývoje.
Obrázek: Očekávaný vývoj klimatu podle Easterbrooka
K samotnému Easterbrookovi je vhodné dodat, že jsou publikovány různé grafy, původní je zřejmě některý z níže uvedených (zde nebo zde):
Nebo dokonce následující, který již pravděpodobně reaguje na hypotézu o nástupu minima sluneční aktivity, které by údajně mělo způsobit ochlazení odpovídající středověkému Maunderovu minimu (zde).
Nicméně sám autor v současnosti nejčastěji používá nahoře uvedenou verzi, která odpovídá aktuálním měřením po roce 2000. Přestože je vidět, že období růstu teploty jsou střídána obdobími poklesu, celkový trend je zřejmý - růst.
Jednostrannost projekcí IPPC
Zajímavé na výše uvedeném srovnání (zde) je, že modely IPCC nejsou extrémní, co se týče odhadu vývoje teplot, jak se často snaží tvrdit oponenti hypotézy globálního oteplování. V roce 1988 byl publikován odhad vývoje teploty, který v extrémním případě předpokládal oteplení o více než 1 °C již v roce 2020 ve srovnání s průměrem let 1951 až 1980.
Obrázek: Srovnání predikce z roku 1988 s reálnými daty naměřenými od té doby
Zajímavé je, že autor výše uvedeného souhrnu uvádí následující popis scénářů:
- pokračující růst emisí skleníkových plynů o 1,5 % ročně
- emise stabilizovány na úrovni roku 1988
- drastická redukce emisí v roce 1990
Zatímco Hansen v jiné publikaci uvádí:
Uvedené tři scénáře byly použity k ohraničení možných variant vývoje. Scénář A představuje horní hranici reality v případě, že emise skleníkových plynů porostou exponenciálně, nejsou však uvažovány vulkanické erupce. Scénář C představoval nejdrastičtější představitelnou variantu redukce emisí - zastavení emisí na úrovni roku 2000. Scénář B představoval střední růst emisí, předpokládal tři vulkanické erupce v následující 50leté periodě, jednu z nich v 90. letech.
Všechny scénáře (Easterbrook, Hansen i další) se však shodují na skutečnosti, že k oteplování dochází, což na druhou stranu není důkazem, že jeho původcem je člověk.
Co bylo dříve růst teploty nebo růst koncentrace CO2?
Odpověď na tuto otázku by byla částečně i odpovědí na otázku, zda je klima ovlivněno činností člověka nebo se vyvíjí zcela nezávisle. Že změna klimatu není způsobena výhradně člověkem je celkem zřejmé. Pokud by to byla pravda, klima v minulosti by bylo stabilní, což jistě nebylo. Stejně tak je odvážné tvrdit, že emise skleníkových plynů nemají na klima žádný vliv. Korelace mezi teplotou a obsahem CO2 v atmosférickém vzduchu je dost zřetelná (viz "Emise CO2 v souvislostech")
Někteří autoři poukazují například na skutečnost, že v rekonstrukcích historického klimatu na základě vrtů v antarktickém ledu údajně předchází vzrůst teploty před růstem koncentrace CO2. Pokud bychom tuto domněnku přijali, měli bychom pravděpodobně najít v minulosti prudký vzestup teploty o několik stupňů Celsia během stovky let, kterému by současný vzrůst koncentrace CO2 odpovídal. Takový skokový vzrůst teploty však chybí ve všech rekonstrukcích klimatických dat, nejsou o něm ani žádné zmínky v historických záznamech.
