Milan Ogoun - Žádné formálně okázalé provedení projektu nemůže nahradit tvůrčí myšlenku

TZB-info: Jak jste se dostal k topenářství?

Milan Ogoun: Po maturitě jsem si představoval svoji budoucnost jako pedagog v oboru matematiky a fyziky. Po uzavření vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava jsem nastoupil do zaměstnání jako elev u firmy Antonín Kropáček (TEPLO) - Montáže ústředního vytápění. Kanceláře firmy Teplo byly v objektu paláce LOUVRE v Praze na Národní třídě. Šéf firmy mně umožnil při zaměstnání studovat ve dvouletém abiturientním kurzu na vyšší průmyslové škole strojnické v Praze na Smíchově. Kurs byl ukončen maturitní zkouškou.
Po maturitě na průmyslové škole jsem dostal zaměstnání u firmy: RUMPEL - MANNESMANN v oddělení pro výrobu a rozvod tepelné energie. Toto oddělení mělo kancelář v Praze, odkud mne za několik měsíců přeřadili do firemních poboček na území Třetí Říše (Drážďany, Lipsko, Bitterfeld, Berlín). Vždy jsem pracoval v oblasti výroby, rozvodu a exploatace tepelné energie jako konstruktér.
Po ukončení války jsem nechtěl ztratit léta zkušeností své praxe a pokračoval jsem při zaměstnání v národním podniku "Instalační závody" studiem na Českém vysokém učení technickém obor strojního a elektrotechnického inženýrství, které jsem ukončil 1948. Po ukončení vysokoškolských studií jsem nastoupil ve specializovaném středisku STAVOPROJEKTU v ateliéru projektantů, specializovaných na navrhování ústředního vytápění a dalších instalací do nových i rekonstruovaných objektů.

TZB-info: Kdo byl pro Vás vzorem?

Milan Ogoun: Vzory, ze kterých jsem si bral příklady ve své profesionální činnosti, během let početně narůstaly.
V oblasti ústředního vytápění jsem obdivoval Ing. Kalouse (prof. na vysoké škole technické v Praze, během války sekční šéf na Ministerstvu veřejných prací a odborný poradce topenářské firmy SKOKAN, která zaváděla v tuzemsku stropní vytápění CRITALL).
Podle Kalousova vysokoškolského průvodce o sálavém vytápění pracovalo desítky let mnoho našich předních techniků na vysoké škole i u známých instalatérských a montážních firem.

TZB-info: Co považujete za největší úspěch ve své práci?

Milan Ogoun: Někdy v letech 1965 - 1966 jsem projektoval první plynovou kotelnu, umístěnou v půdním prostoru v Praze (až dosud se všechny kotelny na pevné palivo situovaly do sklepních prostor). Kotelna na plyn byla realizována v sedmipodlažním kancelářském objektu pražských plynáren v Praze 1 - Revoluční třída. Současně si vynutila změny při navrhování doprovodných technických zařízení celé vytápěcí soustavy (komín, nucenou cirkulaci původních samotížných potrubních okruhů, zabezpečovací zařízení a dalších dílčích elementů).
Brzy bylo realizováno v ČSR mnoho podobných kotelen na střeše jak v Praze, tak i v jiných lokalitách v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

TZB-info: Nezaniká za někdy okázalým grafickým provedením podstata práce projektanta - technické myšlení?

Milan Ogoun: Žádné formálně okázalé provedení projektu nemůže nahradit tvůrčí myšlenku, tu lze hodnotit i na velmi jednoduše vypracovaném ideovém schématu.
Při hodnocení lze postupovat podle nejdůležitějších měřítek (kriterií). Myslím, že prioritu při hodnocení a při početním nárůstu budoucích provozovaných zařízení budou mít kriteria:
- ekologický efekt
- životnost.

TZB-info: Porovnání postavení technika v ČR dnes s technikem v předválečném Československu?

Milan Ogoun: Pokud topenář pracuje jako technik v souladu s poznanými fyzikálními zákony, pak jeho technické myšlení je velmi podobné, bez ohledu na časové období, kdy se provádí posuzování.
Odlišná kvalita myšlení nastává při odhalení nových fyzikálních poznatků. Nové fyzikální poznatky se začaly objevovat v ČSR ve druhé polovině 20. století v oblasti netradičních zdrojů energie (alternativní zdroje tepla). To způsobilo, že se technici začali větší měrou orientovat na využívání energie záření a všech modifikací sluneční energie.

TZB-info: Co Vám v současné době nejvíce vadí ve Vašem oboru?

Milan Ogoun: Vadí silný vliv komercionalizace při navrhování, provádění, obsluhy a údržby tepelně technických zařízení.
Dále technický výzkum a vývoj poškozuje reklama, která mnohdy zatemňuje hledání správně orientované snahy při hledání cest do budoucnosti.

TZB-info: Co byste doporučil odpovědným politikům?

Milan Ogoun: Méně přebírat zahraniční zkušenosti a věnovat větší pozornost lidem, jejichž zkušenosti vycházejí z řad tuzemských občanů a odborníků, kteří vidí ve své odbornosti poslání, kterému věnují svou energii bez ohledu na osobní prospěch.

TZB-info: Naším společným přítelem byl pan Vladimír Fridrich, který portálu TZB-info velmi fandil a nakreslil pro něj řadu obrázků i grafických prvků. Můžete našim čtenářům popsat, jak jste se poznali?

Milan Ogoun: To bylo velmi zajímavé setkání. Po dokončení vysokoškolských studií jsem v roce 1950 nastoupil ve STAVOPROJEKTU Praha. Tři měsíce po mně tam nastoupil Vladimír, se kterým jsem se již znal z našeho společného zájmu - lehké atletiky. Později jsem ho poznal jako vzácného člověka s vynikající technickou představivostí a ohromným talentem pro kreslení. Společně jsme pracovali na celé řadě projektů. Jedním z těch zajímavých byla např. i rekonstrukce lánského zámku, která probíhala v několika etapách.

TZB-info: Obor technických zařízení budov (TZB), který v dnešní době zajišťuje komplexně pohodu vnitřního prostředí v budovách, se rozvíjí v posledních letech ohromným tempem. Co byste doporučil mladým lidem, kteří v oboru začínají a teprve nedávno skončili střední, vysokou školu, nebo učební obor?

Milan Ogoun: Těch rad a doporučení by samozřejmě mohlo být mnoho. Snažil jsem se je celý život mladým kolegům i kolegyním předávat při mé odborné, pedagogické i publikační činnosti. Jestli bych měl ale jednu vybrat, pak tedy tuto. Dělejte svoji práci poctivě tam, kde právě jste, a nežeňte se za nějakým domnělých vrcholem v oboru, který stejně neexistuje. Poznáte, že když už se vám bude zdát, že se k tomu vytčenému vrcholu přiblížíte, on se vzdálí a poznáte, že byl jenom domnělý. Ale to neznamená, že bychom na neustálé zlepšování a na snahu o dosažení vrcholu měli rezignovat. Jen je potřeba se na věci dívat z širšího pohledu, jaký nám dává například astronomie, která je již téměř padesát let mým koníčkem. Vždyť jenom naše Země se vyvíjí více jak 4,5 miliardy let. Lidský život je v tomto měřítku jen okamžik. A je tedy potřeba se smířit s tím, že člověk pravděpodobně nedojde k vytčenému cíli, ale může k tomuto cíli nasměrovat své následovníky.

TZB-info - Milan Bechyně: Děkuji za rozhovor.