Nedělní editorial - Role státu v energetické politice

V poslední době jsme mohli zaznamenat zajímavé názory na roli státu v energetické politice. První formuloval externí poradce ministerstva životního prostředí a bývalý ministr Martin Bursík ve svém článku Quo vadis, energetická koncepce? publikovaném v červencovém čísle EkoListu.

V něm si můžete o roli státu přečíst:

Nepochopení role státu
MPO si ještě před formulováním zadání prací na energetické politice mělo položit základní otázku: Jaká je role státu v prostředí otevírajícího se energetického trhu, ve kterém existuje konkurence ve výrobě elektřiny a obchodování s elektřinou a plynem? Zjistilo by, že v prostředí liberalizovaného energetického trhu stát energetické zdroje neplánuje ani nestaví. Odpovědností státu je naopak vytvořit efektivní tržní strukturu, zaměřit zájem trhu na takové energetické zdroje, které pomohou realizovat cíle ve snižování emisí znečišťujících látek (především skleníkových plynů) a současně zaměřit zájem trhu na energetickou účinnost. Institucionálně by měl stát podpořit maximální rozvoj obnovitelných zdrojů, které jsou jediným dlouhodobě udržitelným zdrojem energie.

Na internetových stránkách EkoListu mu odpovídá náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina v článku Státní energetická koncepce a spolupráce s ekologickými iniciativami

V poměrně rozsáhlé odpovědi je roli státu věnován následující odstavec:

Nepochopení role státu
Pan Bursík píše o tom, jaká by měla být role státu v prostředí otevírajícího se trhu s elektřinou a plynem. Údajně bychom zjistili, že stát energetické zdroje neplánuje ani nestaví. K tak hlubokému nepochopení ze strany pana Bursíka snad ani není co dodat, snad jen doporučení, aby si přečetl příslušné direktivy EU. Možná mu pak úloha státu v tak strategické oblasti, jakou energetika bezesporu je, bude poněkud jasnější. Domnívat se, že v této oblasti vše vyřeší neviditelná ruka trhu, je takový nesmysl, že snad ani není nutné ho vysvětlovat. Stačí snad jen poukázat na všeobecně známé problémy, do kterých se překotnou liberalizací dostal stát Kalifornie v USA.

Zajímavý názor pak o roli státu napsal Martin Říman ve středečním vydání Hospodářských novin a na portálu iHNed v článku Stát jako ovládnutý strážce

... Za prvé, že přechod od státního monopolu k trhu je transformační projekt, který chtě nechtě musí být řízen a za druhé, že vtip této transformace je v postupném uvolňování otěží státu, nikoliv jeho přitahování. A jedním z kroků této transformace je i privatizace stávajících státních kapacit. Zničujícím mixem je kombinace volné soutěže a tuhé regulace. To je Kalifornie. Ovšem podobně nefunkční je model, prosazovaný současnou vládou: silná regulace a (polo)státní monopol. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě se katastrofa dostavuje rychle, v druhém je plíživější, ale o to hlubší. Spojení ČEZ s distributory bylo zásadním krokem zpět, protože už tak bídné konkurenční prostředí ještě přidusilo. Připočteme-li k tomu obrovskou moc regulačního úřadu, pak výsledkem nemůže být nic jiného než totální monopol bez jakékoliv dynamiky směrem ke konkurenčnímu prostředí. Stát sám sebe vmanévroval do pozice přihlížejícího. Nesmyslné teze o "nezávislosti" regulátora zanechaly uvolněné bojiště, které samozřejmě obsadí nejsilnější hráč. Hráč, jehož velikost z něj navíc dělá patrona vlády, ne naopak. Stačí se podívat, kdo inkasoval zisky v řádu desítek miliard za transakci s distribučními společnostmi, nebo jak stát němě přihlížel, když si šéfové ČEZ nevybíravým způsobem vyřizovali osobní účty s těmi, kdo si mysleli, že proklamace o trhu a liberalizaci je možno brát vážně. O výsledku není třeba spekulovat. Když se v druhé polovině 19. století rozběhla kampaň za postátnění železnic, argumentovalo se stejně jako dnes - spolehlivost, veřejný zájem. Akce se zdařila tak dobře, že dráha je tabu ještě dnes... kromě toho, že provozování této hračky stojí vládu pár desítek miliard ročně. V dlouhodobém horizontu tak dopadne každý monopolista, který je chráněn státem. V krátkém období to znamená "jen" zhoršování služeb a zbytečně vysoké ceny...

Paleta názorů opravdu pestrá. Možná by bylo užitečné, aby vláda ČR, která stát (Českou republiku) řídí, svoji roli v energetické politice definovala.

Další krásný srpnový týden
Vám přeje Milan Bechyně