Antonín Vaněk: Věřím, že vstup České republiky do EU vnese do oboru TZB pořádek

Milan Bechyně: Známe se již poměrně dlouho od našich podnikatelských kontaktů na začátku Tvého působení v České republice. Vím o Tobě, že už léta podnikáš současně v Německu a v Česku. Jak to začalo?

Antonín Vaněk: Můj odjezd do Německa jsem uskutečnil na začátku roku 1969. Silvestra roku 68 jsem oslavil ještě v Praze a 3. ledna jsem byl již v Německu. Přestože jsem neuměl německy, podařilo se mi poměrně brzy se prosadit a uplatnit své odborné znalosti a velmi dobrou praxi získanou v Československu. Výhodou je, že technické výkresy jsou do značné míry mezinárodní. Musel jsem samozřejmě projít kurzy a proškolením v Německu, ale již za půl roku jsem získal takovou důvěru, že mi bylo svěřeno dělat topení v domě mého šéfa Thomase Moora. Montážní a servisní firma v oboru voda plyn topení, kterou jsem založil, měla na konci 80. let 32 zaměstnanců. Když jsem začal podnikat i v Česku, musel jsem počet zaměstnanců omezit. Ale ještě dnes má stabilních 12 pracovníků, kteří dělají převážně servisní práce na plynových a olejových kotlích. To je při dnešních hospodářských problémech, které v Německu jsou, velmi dobré. Firmu se daří udržovat především díky tomu, že máme uzavřeno asi 1500 servisních smluv na pravidelnou údržbu a servis kotlů, měření emisí a další.

Milan Bechyně: Tvoje kontakty s Československem začaly až po roce 1990?

Antonín Vaněk: To ne. Už v roce 1989 jsme s panem Ratajem, který mi dělal obchodního zástupce na výrobky firmy Brötje (výrobce kotlů), zorganizovali výstavku tehdy moderních topenářských komponentů v podniku Technomat v Praze v Klimentské ulici s pomocí tehdejšího vedoucího prodejny pana Poláka. Pak samozřejmě po roce 1990 rostl ohromný hlad na trhu po nových topenářských a instalatérských materiálech a prvcích.
Vzpomínám si např., jak jsme dováželi tlakové expanzní nádoby doslova na kamiony, když tehdejší československý výrobce nestačil rostoucí poptávce na trhu a expanzní nádoby byly z 90% vyváženy do Německa a zbytek se prodával "pod pultem". V začátku 90. let obchod v oboru TZB prožíval pionýrské doby. Většina, která chtěla obchodovat s TZB, se snažila získávat zboží od všech možných dodavatelů za účelem rychlého prodeje bez jakéhokoliv systému. Můžeme říci, že z velké části nešlo o obchodování, ale lichvaření. Proto jsem v roce 1993 svolal dle mého názoru rýsujících se 10 obchodních společností (z nich se schůzky účastnilo 9) a založili jsme Asociaci odborných velkoobchodů, která především přebírala zkušenosti z odborných velkoobchodů v Německu a dalších evropských zemí. Navázal se první pracovní kontakt v té době s jediným progresivním cechovním sdružením COPZ (Cech odborníků plynových zařízení) vedeným předsedou panem Františkem Holcem.

Milan Bechyně: Ty jsi asi jako první začal u nás propagovat a prakticky prosazovat systém vztahů mezi jednotlivými subjekty v oboru TZB, který by se dal označit zkratkou výrobce - odborný velkoobchod - živnostnická firma - zákazník. To byla před 10 lety v našem nově narozeném tržním prostředí novinka a ne všem se líbila. Jak jsi k nápadu přišel?

Antonín Vaněk: Samozřejmě, že jsem začal navazovat na své znalosti a zkušenosti, které jsem získal při vedení mé firmy v Německu. Bylo jasné, že třístupňový distribuční řetězec poskytuje jasně definovaný model tržního hospodářství, kde každý má své místo a kde se dodržují určitá pravidla jak psaná, tak nepsaná a obor se rozvíjí. Na začátku 90. let byla u nás situace ale zcela jiná a řada momentů z té doby přetrvává dodnes. Cílem některých podnikatelů je nějak oblafnout, přechytračit konkurenci nebo zcela paradoxně dokonce i obchodní partnery, tzn., že etika podnikání není každému vlastní. V oblasti obchodu vznikla u některých výrobců a dovozců myšlenka odborný velkoobchod z řetězce vynechat. Teprve v posledních letech se ukazuje, že všechny články toho vyzkoušeného, již zmíněného řetězce výrobce - odborný velkoobchod - montážní firma - zákazník, mají své místo. Zdánlivé úspory, které vzniknou vynecháním odborného velkoobchodu, se později projeví mnohokrát zvýšenými náklady u výrobce nebo kvalitou dodávky jako celku u zákazníka. Než se činnost asociace zaběhla, tak to trvalo 2 roky. Dnes můžeme ale asociaci prohlásit za stabilizovanou. Před 4 lety jsme se stali členy Federace evropských velkoobchodů (FEST). Již před dvěma roky jsme zde v Praze uspořádali zasedání prezidia této organizace.

Milan Bechyně: V letošním roce se AOV dostalo ještě větší pocty.

Antonín Vaněk: To máš pravdu. Dostali jsme důvěru Evropské federace - FEST - uspořádat její třídenní zasedání v Praze, které se uskuteční v hotelu Hilton. To považuji za vysoké ocenění činnosti asociace v jejím desátém, jubilejním, roce. Informace o programu zasedání vyšly v řadě odborných časopisů a Pozvánka vyšla samozřejmě i na portálu TZB-info. Již v současné době je přihlášeno 90 účastníku ze 17 států. Úvodní slovo konference by měl pronést primátor hlavního města Prahy a kongresu se zúčastní pan Ralf Dreyer, První rada delegace Evropské komise v ČR. Program bude nejen pracovní, ale i odpočinkový s prohlídkou Prahy a doprovodnými programy se závěrečnou rozlučkovou večeří v Trojském zámečku.

Milan Bechyně: Jak se v našem oboru projeví vstup naší republiky do EU?

Antonín Vaněk: Podle mého názoru přinese vstup do unie konkrétně v naší profesi pro obchodní život a podnikání hlavně pořádek. Mnozí si to ještě neuvědomují a určitě ne všem se bude tento pořádek líbit. Ale bude to tak. Prostě skončí současné "obchodování" s nulovou, nebo i zápornou přidanou hodnotou, jehož cílem je jen a jen poškodit konkurenci a nikoliv férově podnikat. Stále tomu hodně lidí nevěří, ale já jsem přesvědčen, že vstup do EU pro náš obor přinese kromě pořádku i určitou jistotu v podnikání. Už konečně musí zmizet praxe, kdy "podnikatel" udělá závratné dluhy, neplní své obchodní závazky, pak se mu fingovaným převodem firmy nebo prodejem na "bílého koně" podaří zbavit se problémů a jiným způsobem začíná podnikat dál. Toto je neúnosné pro mnoho malých firem, které přestože poctivě pracovaly, jsou vtaženy do velkých finančních problémů a krachují. To je možné jen díky nedostatečné možnosti vymáhání práva. A věřím, že to zmizí. Stejně tak mizivou jistotu v podnikání má ale dnes poctivý řemeslník nebo montážní firma. Je často jenom loutkou v rukou investora nebo vyššího dodavatele, který zásadně neplní dohodnuté platební termíny, svého dodavatele vydírá, klade si další podmínky a prostě se chová neseriózně. Na druhou stranu jsou samozřejmě i firmy, které odvádějí práci velmi bídnou. Proti těmto jevům by měla účinně působit pravidla, která jsou v rámci EU vytvořena. Znovu opakuji, že jsem přesvědčen, že vstupem do EU přijde stabilita a prosperita v našem oboru.

Milan Bechyně: Jak vidíš z pohledu prezidenta AOV situaci kolem cechů, sdružení, hospodářské komory v ČR? A jejich vývoj po vstupu do EU? Budou dále vznikat další a další sdružení, cechy, asociace?

Antonín Vaněk: Tak v tomto ohledu mám zcela jasno. Jsem přesvědčen, že vývoj v Česku se nebude lišit od vývoje, kterým prošly hospodářsky rozvinuté západní demokracie. Postupným slučováním menších organizací musí vznikat silná odborná uskupení. Není nadále udržitelná situace, kdy organizace vykonávající prakticky stejnou činnost, navzájem si konkurují a jen díky osobním ambicím jednotlivých lídrů se nemohou dohodnout na společném postupu a následném sloučení, které by bylo všem ku prospěchu. Příkladem mohou být sdružení SPTZ a ČSTZ nebo dva cechy instalatérů a topenářů "pražský" CI a "brněnský" CTI. Problém, který nikdo nechce říct nahlas, ale já ho vidím jako skutečně zásadní, je ten, kdo bude tím prezidentem. Nikdo se nechce vzdát a podpořit současné konkurenty. I zde věřím, že vstup do EU pomůže pohnout současným, trochu zatuhlým stavem a vytvoří se jedna silná organizace s velkým počtem členů a tím i se silnou vyjednávací pozicí. Na konferenci Změny v kvalifikaci a celoživotním vzdělávání v oboru instalatér a topenář pořádané 17. června v Praze k tomu možná byly položeny základy.

Milan Bechyně: Děkuji za rozhovor.