Pražské stavební předpisy – rozbor základních principů územních požadavků

Datum: 20.10.2014  |  Autor: Ing. arch. Marek Janatka, Ph.D., Katedra urbanismu a územního plánování Fakulta stavební ČVUT v Praze  |  Recenzent: doc. Ing. arch. Ivan Vorel, CSc.

Pražské stavební předpisy aktuálně představují diskutované a kontroverzní téma jak mezi odborníky, tak mezi veřejností. Jedná se o nové pojetí právního předpisu, do kterého jsou významnou měrou implementovány základní poznatky urbanistické teorie i praxe. V článku jsou shrnuty základní principy nového předpisu v oblasti územních požadavků. Doplněn je stručný komentář k některým ustanovením.

1 Úvod

Rada hlavního města Prahy dne 15. července 2014 usnesením schválila Nařízení Rady HMP, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze, zkráceně Pražské stavební předpisy (PSP). Toto nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy má nabýt účinnosti prvním dnem třetího měsíce následujícího po jeho vyhlášení, tedy 1. 10. 2014.

Vydání uvedeného nařízení způsobuje ke stejnému dni zrušení vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, včetně jejích pozdějších změn.

Jedná se o zcela zásadní změnu v dosavadním pojetí pravidel pro výstavbu v Praze. V následujícím textu jsou shrnuty hlavní principy a nejdůležitější ustanovení Pražských stavebních předpisů (dále PSP), zejména z hlediska urbanismu a územního plánování. Text je zpracován na základě znění PSP, které je dostupné na internetových stránkách Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ke dni 17. září 2014.

Plné znění Pražských stavebních předpisů: Nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy

2 Základní struktura PSP

V zásadě jsou v PSP určovány územní požadavky a stavební požadavky.

PSP jsou rozčleněny do celkem pěti částí a dvou příloh. Jednotlivé části jsou dále členěny na hlavy.

V části první PSP je vymezen předmět úpravy a množství nových pojmů. Pojmy jsou definovány jednak v § 2 a dále upřesňovány v navazujících ustanoveních. V části druhé jsou definovány územní požadavky jednak obecně, jednak s ohledem na vymezování veřejných prostranství a dále z hlediska požadavků na umísťování staveb. V části třetí jsou uvedeny stavební požadavky obecné, v části čtvrté zvláštní požadavky na vybrané druhy staveb. Pátá část obsahuje společná, přechodná a závěrečná ustanovení.

3 Hlavní principy uspořádání území – územní požadavky

V následujících odstavcích jsou shrnuty hlavní principy nového právního předpisu z hlediska územních požadavků, včetně znění podstatných ustanovení nebo odkazu na příslušný paragraf.

Z PSP je zřejmá snaha vnést do právního předpisu urbanistické znalosti. Urbanismus však svou podstatou neumožňuje paušalizovat řešení území taxativním výčtem pravidel, což logicky vede k vytvoření předpisu s množstvím dispozitivních ustanovení a množstvím pojmů právně obtížně uchopitelných (posílení obrazu města, obytná kvalita, vztah zástavby k veřejným prostranstvím a mnoho dalších). (Poznámka: Takovému vyjadřování se ale nemohla vyhnout ani dosavadní vyhláška č. 26/1999 Sb., např. Čl. 13: „U staveb umísťovaných do prostředí již existující zástavby musí urbanistické a architektonické řešení vhodným způsobem reagovat na charakter a strukturu této zástavby.“)

Nový předpis nastavuje základní vztahy při tvorbě městského prostředí pomocí tradičních urbanistických nástrojů, jako je například stavební čára, uliční čára, blok a další regulativy. Toto pojetí vyžaduje jednak právně definovat nové pojmy a jednak nastavit pravidla pro jejich uplatňování tak, aby byla zachována možnost urbanistické a územně plánovací tvorby přiměřené místním poměrům a potřebám, ale v principech předpisem stanovených. Již z tohoto je zřejmé, že se jedná o pojetí z právního hlediska přinejmenším komplikované.

To je částečně řešeno tím, že PSP jsou koncipovány spíše jako podpora územního plánu, než jako přesná norma, které by se měl územní plán podřizovat. Je logické, že územně plánovací dokumentace musí být v souladu se stavebním zákonem i jeho prováděcími předpisy, avšak principem územního plánování a urbanismu je především rozbor konkrétních místních podmínek a navržení individuálního řešení.

Výše uvedené má za následek, že PSP v souhrnu působí spíše jako metodika, jakým oblastem požadavků na území a stavby je třeba věnovat zvýšenou pozornost a jak o nich uvažovat. Jedním z nejfrekventovanějších výrazů v PSP je „zpravidla“ a „nestanoví li územní plán jinak“.

3.1 Vytvoření kompaktní zástavby městského charakteru vycházející z urbanistických zásad

Jedním z hlavních principů PSP je odstranění těch bariér, které vedou k neefektivnímu využívání území, tedy například k nepřiměřenému rozvolňování zástavby, prodlužování dopravních tras, prodlužování vedení technické infrastruktury a dalším souvisejícím jevům.

Projevuje se to například v rozšířené definici staveb individuálního bydlení nebo ve zmírnění požadavků na oslunění bytů, výjimkami z požadavků na odstupy budov a další.

3.2 Zajištění prostupnosti území

Snaha o prosazení této základní urbanistické zásady prolíná celým předpisem. Jedná se zejména o tato ustanovení:

§ 10 odst. 5  Pro zabezpečení potřeb pěší nebo cyklistické dopravy musí být zajištěna prostupnost krajinným územím sítí účelových cest mimo zastavěné území; tyto cesty se pro účely tohoto nařízení považují za významnou součást krajiny ve smyslu jiného právního předpisu (zákon o ochraně přírody a krajiny).

§ 11 odst. 3 Uliční prostranství se vymezují tak, aby byla zajištěna obsluha lokality a prostupnost územím zejména pro pěší a cyklistický pohyb. Ulice a cesty se přednostně navzájem propojují.

§ 11 odst. 4 Podél vodních toků se v zastavitelném území zpravidla zřizují nábřeží, parkově upravené plochy nebo jiná veřejná prostranství. Podél Vltavy a Berounky musí být zajištěn volný průchod pro účely rekreace.

§ 12 odst. 2  Nad rámec vymezení uličních prostranství lze stanovit doplňkovou prostupnost územím pro pěší a cyklistickou dopravu napříč stavebními bloky.

§ 16 odst. 1  Při navrhování a zřizování veřejných prostranství musí být přihlédnuto k jejich obytné kvalitě, významu místa a potřebám pěšího pohybu.

§ 16 odst. 2  V uličních prostranstvích se podél uliční čáry zpravidla zřizuje chodník. Šíře chodníku v uličním profilu musí být zvolena s ohledem na urbanistické typy ulic dle § 13, hustotu zástavby a pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace dle jiného právního předpisu.

§ 16 odst. 3 Stavby a zařízení ve veřejném prostranství se v co největší možné míře sdružují a umisťují tak, aby nepřiměřeně neomezovaly pěší pohyb a aby byl zachován průchod o čisté šířce nejméně 1,5 m, nevylučuje-li to prostorové uspořádání uličního profilu. Zejména se sdružují prvky technické a dopravní infrastruktury na stožárech. Při řešení trakčního vedení v ulicích se zástavbou s převažující uzavřenou stavební čarou bude upřednostněno umístění na převěsech před umisťováním stožárů do uličního prostoru.

§ 17 odst. 1  Povrchové úrovňové křížení pěších nebo cyklistických tras s trasami motorových vozidel s výjimkou dálnic, rychlostních silnic a rychlostních místních komunikací bude upřednostněno před podchody a nadchody, anebo tyto budou alespoň povrchovým úrovňovým křížením doplněny.

§ 17 odst. 2 Křížení pěších nebo cyklistických tras vedených mimo vozovku s trasami motorových vozidel u napojení vedlejších pozemních komunikací, zásobovacích pruhů, připojení staveb na pozemní komunikace apod. bude tam, kde to předpokládaná intenzita provozu umožňuje, řešeno přednostně chodníkovými nebo stezkovými přejezdy, respektujícími prostorovou kontinuitu pěších a cyklistických tras.

§ 31 odst. 2  Tam, kde to předpokládaná intenzita provozu umožňuje, se připojení (myšleno připojení stavby na pozemní komunikaci) navrhuje přednostně formou chodníkového nebo stezkového přejezdu, případně jiným způsobem nenarušujícím komfort křižovaného chodníku nebo stezky ve smyslu § 17 odst. 2.


© Oleksiy Mark - Fotolia.com
3.3 Respektování charakteru území a lokality

Stavba je vnímána v kontextu celého města, jako významný prostorotvorný prvek a součást veřejného prostoru. Při vymezování pozemků je třeba respektovat charakter konkrétního místa a je třeba chránit a posilovat obraz města (§ 11 odst. 2). Je třeba vymezit odpovídající veřejná prostranství. (§ 11 odst. 1) Při plánování nových ulic se má respektovat charakter zástavby.

3.4 Posílení kvality veřejných prostranství

PSP posilují komplexní vnímání kvality veřejného prostoru pomocí několika nástrojů.

Pomocí urbanistických typů ulic jsou uliční prostranství hierarchizována podle významu a jsou stanoveny požadavky na jejich prostorové uspořádání včetně související veřejné infrastruktury.

Ulice jsou z urbanistického hlediska rozděleny v § 13 na:

a) městské třídy, jež jsou druhem veřejného prostranství s nejvyšší mírou důležitosti a významu v systému veřejných prostranství celého města, s vyšší mírou zastoupení obchodních a společenských aktivit, s vyšší intenzitou dopravy a s vyšší vybaveností prostoru; spolu s významnými ulicemi tvoří základní osnovu uliční sítě, základní urbanistickou strukturu města a základní prvek pro orientaci v měřítku celého města,

b) významné ulice, jež jsou druhem veřejného prostranství s vysokou mírou důležitosti a významu v systému veřejných prostranství města se zvláštním významem pro rozsáhlejší části města (městské čtvrti), popřípadě jednotlivé lokality,

c) lokální ulice, jež jsou druhem veřejného prostranství bez zvláštní důležitosti a významu v systému veřejných prostranství města; zpravidla se jedná o ulice, které doplňují systém významných ulic a městských tříd,

d) obslužné ulice, jež jsou druhem veřejného prostranství s nejnižší mírou významu v systému veřejných prostranství města, určeným zejména pro obsluhu území uvnitř lokalit; zpravidla se do těchto urbanistických typů ulic umisťují dopravně zklidněné komunikace (obytné zóny), které mají dopravní prostor společný pro různé druhy dopravy s omezenou rychlostí pohybu.

Tyto urbanistické typy ulic mají stanoveny požadavky na šířkové uspořádání v případě zakládání nových ulic takto (§ 14):

  • 24 m u městských tříd,
  • 18 m u významných ulic,
  • 12 m u lokálních ulic,
  • 8 m u obslužných ulic;

Tyto požadavky se vztahují pouze na prostory charakteru ulic, nikoli např. průchody.

Je třeba zdůraznit i důležité další nástroje určující standardy veřejných prostranství:

  • povinnost koordinovat vedení technické infrastruktury a dalších podzemních staveb tak, aby neomezovala možnost komponování a využívání veřejných prostranství (§ 16 odst. 6 a 7, § 18)
  • při zakládání nových ulic a jejich celkových přestavbách povinnost zajistit výsadbový pás pro stromy (§ 19)
  • povinnost doplnit stromy i na povrchová parkoviště v minimálním počtu 1 strom na 8 stání, nestanoví-li územní nebo regulační plán jinak (§ 33 odst. 8)
  • podpora stromořadí v uličních prostranstvích obecně – § 16 odst. 5 (včetně určení maximální vzdálenosti mezi stromy 25 m)
  • stanovení zásad pro koordinaci stromů a inženýrských sítí (Příloha č. 1)
  • omezení prostorových bariér ve formě protihlukových stěn, valů, svodidel (§ 17 odst. 6 a 7)
  • zajištění výškové návaznosti (bez výškových bariér) parteru budov na veřejná prostranství (§ 20 odst. 2)
  • určení kapacit a pravidel pro řešení parkování (§ 32–34), rozdělení stání na vázaná a návštěvnická s rozdílnými podmínkami pro umísťování, požadavky na plochy pro odkládání jízdních kol.

Vesměs se jedná o reakci na praktické problémy, se kterými se urbanisté dostávají do střetu při komponování veřejných prostranství snad ve všech městech v ČR.

3.5 Určení regulativů pro umísťování staveb

Použití tradičních urbanistických regulativů (stavební čára, uliční čára, výšková regulace, odstupy budov apod.) pro vymezení požadavků na umísťování staveb vychází především z předpokladu, že tyto regulativy budou přednostně určeny v územním plánu nebo regulačním plánu.

Blok

Ucelená část lokality, tvořená souborem pozemků, jedním pozemkem nebo jeho částí, zpravidla ohraničená uličním prostranstvím a zpravidla vymezená uliční čarou,

Uliční prostranství

Část veřejného prostranství tvořená všemi ulicemi, náměstími a těmi cestami a plochami, které vytvářejí základní síť obsluhy a prostupnosti území; uliční prostranství je obvykle vymezeno uliční čarou a může být tvořeno jak zpevněnými, tak nezpevněnými plochami; uliční prostranství a veřejně přístupné části bloků společně tvoří veřejná prostranství.

Uliční prostranství se vymezují jako základní síť polohově (osou), nebo plošně (uliční čarou)
Uliční čára (§ 12 odst. 1)

Vymezuje v zastavitelném území hranice uličních prostranství a bloků.

Stavební čára (§ 21) – vymezuje způsob zástavby stavebních bloků jako nepřekročitelná hranice trvalého zastavění budovami. Vymezuje tedy hranici zastavitelné a nezastavitelné části bloku. Předpis rozlišuje převážně tři typy stavebních čar:

  • uzavřená, jejíž zástavba nesmí nikde ustupovat a která musí být v celé své délce souvisle a úplně zastavěná (vyjma např. ust. § 22 odst. 4)
  • otevřená, jejíž zástavba nesmí nikde ustupovat a která nesmí být v celé své délce souvisle a úplně zastavěná
  • volná, jejíž zástavba může libovolně ustupovat a která může být v celé své délce souvisle a úplně zastavěná

Předpis podrobně stanovuje výčet částí staveb a stavebních prvků, které mohou stavební čáru překročit (§ 24).

Stavby se umísťují v souladu s uliční čarou, typem bloku a stavební čarou (§ 22).

Výšková regulace (§ 25–27)

je definována stanovením výškových hladin, které určují minimální a maximální regulovanou výšku budov takto:

a) hladina I0–6 m,
b) hladina II0–9 m,
c) hladina III0–12 m,
d) hladina IV9–16 m,
e) hladina V12–21 m,
f) hladina VI16–26 m,
g) hladina VII21–40 m,
h) hladina VIIInad 40 m;

Stavby se umísťují v souladu s výškovou regulací. Určení regulované výšky budov je uvedeno v § 27.

Odstupy od okolních budov (§ 28)

Stavba musí být umístěna tak, aby měla dostatečný odstup od oken obytných místností stávajících okolních budov. Splnění požadavku se prokazuje splněním odstupového úhlu dle bodu 2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro okna obytných místností stávajících okolních budov. Požadavek na odstup se neuplatní, pokud by znemožnil splnění podmínek prostorové regulace stanovené územním nebo regulačním plánem nebo znemožnil zástavbu v souladu se stavební čarou; v takovém případě lze stavět do hloubky zastavění a výšky odpovídající okolní zástavbě.

Odstupy od hranice pozemku (§ 29)

Jedná se o požadavek na odstup staveb vůči hranici sousedních zastavěných nebo zastavitelných pozemků, nikoli na hranici s veřejným prostranstvím. Základní odstup je stanoven na 3 m s dalšími upřesněním a výjimkami.

3.6 Příprava pro Metropolitní plán

PSP předpokládají vytvoření Metropolitního plánu a tomu přizpůsobují koncepci předpisu i použitou terminologii. Řada ustanovení předpokládá, že regulativy, se kterými PSP pracují, budou vymezeny v územním plánu nebo regulačním plánu. Jinými slovy, v mnoha případech platí PSP pouze nestanoví-li územní plán nebo regulační plán jinak (v rozsahu ust. § 83).

4 Některé další nové pojmy

Lokalita

Plocha nebo soubor ploch, popřípadě část plochy, vymezená na základě převažujícího charakteru.

Charakter (§ 5 odst. 2)

Charakter tvoří soubor podstatných skutečností přírodně krajinných, sociálně ekonomických a kulturně civilizačních, zvláště urbanistických a architektonických (především umístění v území, intenzita a kvalita zastavění, typ zastavění, míra stability), včetně jejich projevů a jejich vzájemných vztahů a vazeb, které určují podmínky a požadavky na utváření, tj. uspořádání a využití území.

Veřejná vybavenost (§ 8)

zahrnuje stavby, zařízení a pozemky občanského vybavení dle § 2 odst. 1 písmene k) bodu 3 stavebního zákona a stavby, zařízení a pozemky pro obchody, služby, pracovní příležitosti a podobně

Proluka
  1. blok nebo část bloku dosud nezastavěný v území jinak převážně zastavěném, určený k zastavění, nebo
  2. nezastavěná nebo částečně zastavěná část pozemku nebo souboru pozemků včetně nároží ve stávající zástavbě, určená k zastavění, zpravidla vymezená stavebními čarami a hranicemi sousedních pozemků zastavěných nebo k zastavění určených.

Poznámka – dosavadní definice podle vyhlášky č. 26/1999 Sb. je rozšířena.

Společně řešený celek

soubor společně koncipovaných a vzájemně prostorově souvisejících staveb a prostranství včetně související infrastruktury, umisťovaný jediným územním rozhodnutím nebo regulačním plánem, který je nahrazuje.

Jedná se o případy, kdy projektant řeší větší území jako celek a může vztahy mezi budovami a prostory do jisté míry vzájemně koordinovat. Pro řešení staveb v rámci společně řešeného celku platí ve určitých částech PSP odlišná pravidla oproti vztahu k okolním stavbám. Například odstupy od hranice pozemku (§ 29) nebo oplocení v rámci stavebního bloku (§ 30).

5 Závěr

PSP jsou v novodobé historii českého stavebního práva revolučním počinem, který povyšuje urbanistickou teorii i praxi na úroveň právního předpisu. V PSP obsažené zásady jsou jistě i odpovědí na dosavadní nedostatečné uplatňování urbanistických zásad a kompozičních pravidel při tvorbě veřejného prostoru. Hlavním problémem při aplikaci bude však zřejmě jednak stávající absence podobně koncipované územně plánovací dokumentace a jednak odborná úroveň a odpovědnost těch, kteří budou „odvozovat, přihlížet k poměrům, určí odůvodněné případy“ a „zpravidla“ budou PSP respektovat. Naplnění správných urbanistických zásad tak i nadále bude v rukou úředníků, architektů a projektantů, kteří budou buď investory vést k respektování PSP nebo použijí dispozitivní ustanovení ve prospěch investorů a to i při zpracování územně plánovací dokumentace.

PSP sice definují uliční nebo stavební čáru, ale podstata věci není jen v jejím respektování, ale také v jejím správném stanovení. PSP tak předběhly srovnatelné pojetí územně plánovací dokumentace a především odbornost a etiku některých architektů a projektantů.

6 Použitá literatura

 
Komentář recenzenta
doc. Ing. arch. Ivan Vorel, CSc.
Text je věnován mimořádně aktuální záležitosti. Po dlouhé době platnosti Vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze od 1. 10. 2014 vstupují v platnost Pražské stavební předpisy (PSP) – nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze. Ty jsou již koncipovány na myšlenkových základech, souvisejících s připravovaným Územním plánem hl. m. Prahy (Metropolitním plánem). Informovanost o těchto předpisech je velmi potřebná a článek M. Janatky věcnou a stručnou formou představuje podstatné a většinou zcela nové skutečnosti, zakotvené v PSP. Článek tohoto druhu je důležitý pro projektovou a stavební praxi a doporučuji ho k uveřejnění. Domnívám se, že takovéto aktuální záležitosti, ovlivňující bezprostředně odbornou praxi, jsou velmi cenné.
English Synopsis
Prague Building Regulations – The Analysis of the Fundamental Principles of Territorial Requirements

Prague building regulations currently represent debated and controversial topic among both professionals and the public. This is a new concept of law to which they are greatly implemented basic knowledge of urban theory and practice. The article summarizes the basic principles of the new regulation in the field of territorial requirements.

 

Hodnotit:  

Datum: 20.10.2014
Autor: Ing. arch. Marek Janatka, Ph.D., Katedra urbanismu a územního plánování Fakulta stavební ČVUT v Praze
Recenzent: doc. Ing. arch. Ivan Vorel, CSc.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Projekty 2017

Právní předpisy

Hledání:


technická podpora výrobců CAD a BIM knihovny

 
 

Aktuální články na ESTAV.czPraha vybrala zpracovatele projektu obnovy Malostranského náměstíSuchá podlaha F146 – ideální řešení pro novostavby i pro rekonstrukceParkovací stání pro vozíčkáře a doprava handicapovaných v praxiHypotéky, úvěry, nemovitosti versus ČNB - jak se vyznat v jejích doporučeních?