ČSN EN 14792

Norma uvádí chemiluminiscenční metodu stanovení NO/NO2/NOx odpadních plynech vypouštěných do ovzduší potrubím nebo komíny včetně popisu vzorkovacího systému a systému úpravy vzorku.
Metoda je normovanou referenční metodou (NRM) určenou jednak pro jednorázová měření emisí, jednak pro kalibraci nebo ověřování automatizovaných měřících systémů (AMS).
Tato evropská norma byla posuzována v průběhu terénních zkoušek prováděných ve spalovně odpadů, při spoluspalování odpadů a ve velkých spalovacích zařízeních. Validace byla prováděna pro doby odběru vzorku 30 minut v rozsahu hmotnostní koncentrace 0 mg NO2/m3 až 1 300 mg NO2/m3 pro velká spalovací zařízení a 0 mg NO2/m3 až 400 mg NO2/m3 pro spalovny odpadu v souladu s příslušnými hodnotami emisních limitů.
Chemiluminiscenční stanovení NOx je založeno na reakci oxidu dusnatého s ozonem, při níž přechází určitá část molekul NO2 do excitovaného stavu. Při návratu do základního energetického stavu mohou tyto molekuly uvolňovat elektromagnetické záření, jehož intenzita je přímo úměrná molárnímu zlomku NO a je ovlivněna tlakem a přítomností dalších složek plynné směsi. Při stanovení oxidu dusičitého je vzorek vzduchu veden do konvertoru, kde se oxid dusičitý redukuje na oxid dusnatý, a dále se stanoví stejným postupem jako oxid dusnatý.
Reprezentativní vzorek plynu odebraný z potrubí pomocí vzorkovací sondy je veden do analyzátoru vzorkovací tratí zahrnující vhodný systém úpravy vzorku. Odezva analyzátoru se zaznamenává a ukládá elektronicky. Elektrický signál poskytovaný fotonásobičem je přímo úměrný součtu molárních zlomků oxidu dusnatého a oxidu dusičitého. Obsah oxidu dusičitého se vypočítá z rozdílu takto získaného sumárního molárního zlomku a molárního zlomku pouze oxidu dusnatého (neprochází-li vzorek plynu konvertorem). Při použití duálního analyzátoru se stanoví souběžně NO i NO2.
Obsáhlá přílohová část uvádí typy vzorkovacích systémů a konvertorů, určení účinnosti konvertoru, příklad hodnocení shody chemiluminiscenční metody stanovení NOx s požadavky kladenými na měření emisí, postup korekce výsledků měření s ohledem na drift, hodnocení metody v terénních podmínkách a vztah k příslušným směrnicím EU. Normu doplňuje seznam literárních odkazů.