Čím vším se dá topit

Teplo je jednou ze základních lidských potřeb. Bez civilizace se obejdeme roky, bez potravy vydržíme několik týdnů, bez vody přežijeme několik dní, bez vzduchu nám zbývá několik minut, bez optimální teploty našeho okolí bychom okamžitě umrzli nebo se upekli. Bohužel, vinou nízkých cen energie v minulých desetiletích energie v žebříčku základních potřeb silně degradovala a tomu odpovídalo i hospodaření s ní. V posledním desetiletí se sice začalo s nápravou cen energie, ale řada falešných signálů dovedla mnoho domácností ke krátkodobě výhodným, leč v delším časovém horizontu velice finančně náročným rozhodnutím v oblasti zásobování teplem.

Univerzální recept čím a jak nejlépe zajistit především tepelnou pohodu v bytě neexistuje. Jelikož se však teplo na vytápění, na ohřev teplé užitkové vody (TUV) a na přípravu pokrmů podílí na celkové spotřebě energie v domácnosti zhruba z devíti desetin, je rozhodnutí o způsobu vytápění strategickým rozhodnutím na nejbližších 15 až 20 let.

Velice záleží na našem vstupním stavu. Můžeme mít zcela nový dům, nebo jen chceme vyměnit způsob vytápění, který nám technicky či jinak zastarává anebo jeho provoz neúnosně zatěžuje rodinný rozpočet i přes základní úsporná opatření, která jsme již provedli (zateplení, regulace, změna chování). Pokud chystáme změnu, je rovněž neméně důležité, zda jsme doposud používali pouze lokální topidla nebo máme doma soustavu ústředního topení s rozvody a radiátory v domku, v bytě. Na začátku si musíme ujasnit, co budeme od vytápění vyžadovat a kolik prostředků na něj chceme věnovat. Při návrhu, realizaci a provozu rodinného domu či bytu totiž nejde jen o dostatečnou dodávku tepla pro vytápění a přípravu TUV v objektech různých tvarů a tepelně - izolačních vlastností, ale i o uspokojování odlišných požadavků. To výrazně rozšiřuje spektrum možností, jak řešit energetické zásobování bytů a domů. Úplně shodné domy se stejnou tepelnou ztrátou mohou mít velmi rozdílnou i dvojnásobnou spotřebu. Jestliže například někdo považuje za přednost vlastní přípravu palivového dřeva, pro druhého je to nepřekonatelná překážka, ať už pro jeho pohodlí nebo zdravotní stav.

Každý případ je proto nutné posuzovat individuálně, s ohledem na vlastnosti objektu, na jeho polohu a lokalitu, ve které se nachází, právě tak jako na názory uživatelů a jejich možnosti. Každý způsob vytápění má své přednosti a nedostatky. Výrobu tepla v rodinném domě nejde oddělit od jeho spotřeby, která zase úzce souvisí s vlastnostmi budovy. Vyšší investiční náklady obvykle znamenají nižší provozní náklady a vyšší pohodlí s nižší spotřebou, a naopak. Nelze však zjednodušovat a zobecňovat.

Systémy vytápění můžeme rozdělit do několika skupin. Investičně nejméně náročné je lokální vytápění na tuhá paliva. V kamnech můžeme pálit hnědé i černé uhlí, brikety, ale i dřevo. Málokdo si však uvědomuje, že pálit dřevo v uhelných kamnech není vůbec ekologické. Každé palivo má specifické podmínky pro spalování, které bychom měli ctít. Lokální vytápění je rozšířeno především ve starší a roztroušené zástavbě. Nevýhodou tohoto způsobu vytápění je jeho pracnost, nižší účinnost a využití uvolněného tepla, značná zátěž pro životní prostředí a v neposlední řadě i práce s udržením čistoty v okolí topidel při jejich přípravě i provozu.

Vyšším stupněm pohodlí můžeme ocenit lokální vytápění zemním plynem. Jeho rozvoj začal s postupem plynofikace. Nejrozšířenějším způsobem jsou u nás "wafky". Někdy slouží tato topidla jako hlavní trvalý způsob vytápění, jinde může jít o přechodný stav před realizací ústředního vytápění z plynového kotle. Problematické je používání lokálních plynových topidel v historické zástavbě, vzhledem k nutnosti průduchů ve zdi, které nebývají vždy citlivě umístěny. Zejména jedná-li se o památkově chráněné objekty. I přes výrazně vyšší stupeň pohodlí a čistoty se ani u použití lokálních plynových topidel nemusíme ubránit sazím, které z nich unikají.

I elektřina nabízí lokální vytápění. Zatímco před rokem 1990 bylo dominantou akumulační vytápění, v letech 1992 až 1997 za masivní podpory státu převzalo prim přímotopné vytápění. Zcela v pozadí zůstalo hybridní elektrické vytápění. Na konci boomu přímotopného vytápění jimi bylo vybaveno téměř 300 000 domácností a rozvodné závody chtěly zvýšit jejich počet až na půl miliónu. Tomu však zasadil ránu opět stát zrušením dotací, zvýšením jednotkové ceny elektřiny, ale především stálé platby za elektřinu v této kategorii odběru. Výhoda levné elektřiny i pro ostatní spotřebu elektřiny se pomalu smazala. V současné době se řada domácností vybavených přímotopy těchto topidel buď zbavuje úplně, nebo přechází na kombinovaný způsob vytápění. Jako doplněk se využívají například krbová kamna na dřevěné brikety, nebo se domácnosti vracejí ke spalování jiných pevných paliv. Se zdražením ceny zemního plynu se to začíná projevovat i u domácností, které lokálně i pomocí kotle využívaly k vytápění zemní plyn. Přesto vytápění elektřinou nelze upřít maximální pohodlí i jednoduchou regulaci vytápění.

Vyšší kvalitu zásobování teplem nabízí kotel v bytě či domovní kotelna s ústředním vytápěním pomocí radiátorů. Jako palivo lze využívat všechny výše uvedené energie a paliva. V posledních letech při novostavbách i rekonstrukcích tento druh vytápění převládá. Volba použitého paliva je určena místními podmínkami, zkušenostmi a převážně cenou paliva. Dokonce i kotle na tuhá paliva už nabízejí téměř srovnatelné pohodlí a účinnost jako plynové kotle. Pomineme-li nutnost jednou za tři dny naplnit zásobník uhlím a každý den vynést popel.

Nejvyšší stupeň pohodlí nabízí rovněž dálkové vytápění, ať již z blokové kotelny nebo přímo z teplárny. Výhodou těchto zdrojů je několikanásobné jištění jak ve způsobu použitého paliva, tak ve skladbě kotlů. Palivo v teplárně může být měněno podle aktuální ceny na trhu, několik kotlů zde umožňuje vysokou jistotu dodávky. V posledních letech padla i poslední nevýhoda tepláren, jejich letní odstávky. Ty jsou již minimalizovány a navíc vytápění je zajištěno i v létě, což ocenila řada domácností především při loňském chladném červenci. Za zmínku stojí i bezpečnost tohoto systému v objektu uživatele. Teplonosným médiem je voda. Ta nehoří, nevybuchuje, neotráví ani nezabíjí. U spotřebitele byla zaznamenána nejvážnější nehoda ve sklepě jednoho rodinného domu, kde se po prasknutí potrubí uvařily tři metráky uskladněných brambor. Pravda, příjemný není ani vytopený byt, ale s ohledem na zprávy v černé kronice se lze nad takovou nehodu povznést.

Zatímco u ostatních druhů vytápění porovnáváme především individuální výhody a nevýhody, u centrálního zásobování teplem, tedy dálkového vytápění máme ještě řadu výhod, které přinášejí užitek nejen odběratelům dálkového vytápění ale nám všem. Využití primárního paliva je díky kombinované výrobě elektřiny a tepla v teplárnách vyšší než při oddělené výrobě elektřiny a tepla. To znamená, že můžeme vytěžit, dopravit a spálit méně paliva, ať už se jedná o uhlí či zemní plyn. Takže v konečném efektu se toto projeví nejen snížením nákladů na dovoz paliv, ale i snížením ekologické zátěže. Udržování a rozvoj teplárenských zdrojů a soustav dává práci hned několika oborům, které u nás mají tradici. Z národohospodářského hlediska tak hraje teplárenství nezastupitelnou úlohu na energetickém trhu.

Každý druh vytápění má svoje výhody i nevýhody, záleží jen na nás, jaký si vybereme. Pokud však nemusíme s výběrem spěchat, bylo by lepší počkat do příštího léta. Nové ceny zemního plynu i nová tarifní struktura cen elektřiny už by měly konečně ukončit křížové dotace do těchto druhů energie. S "narovnáním cen" pak bude mít hra na vytápění jasná pravidla.