Tomáš Buchta

V Evropě jsou za energetiku zodpovědné jednotlivé členské státy. Různé země zaujímají odlišné přístupy. Úplný zákaz těžby existuje například v Bulharsku, ve Francii a regionální moratoria jsou i v Německu. Naopak třeba Polsko nebo Ukrajina na těžbu plynu z břidlic a omezení závislosti na dovozu z Ruska vsází.

Hydraulické frakování vyvolává obavy z možné kontaminace zdrojů podzemní vody, nepříznivého ovlivnění kvality ovzduší, možných úniky plynů a jiných látek, zacházení s odpadními materiály a různých přímých i nepřímých zdravotních dopadů. Do kapaliny používané při hydraulickém štěpení se přidává asi 0,5 % chemikálií – mimo jiné látky pro snižování tření, látky zamezující korozi, látky likvidující mikroorganismy, gely a lubrikanty k chlazení vrtné hlavice atd. Napříč Evropou v současné době probíhá živá diskuse týkající se potenciálních rizik těžby břidlicového plynu v komerčním měřítku.

Břidlice jsou usazené horniny. Jsou uloženy v ploše spíše rovnoběžně. U těžby plynu z břidlic je proto nutné, aby těžaři v blízkosti vrstvy břidlice stočili hlavu vrtáku do úhlu a vrtali horizontálně. Je rovněž nutné v hornině vytvořit velké množství malých trhlin, které plynu umožní uniknout.

Celkové odhadované vytěžitelné zásoby v Číně jsou v současnosti odhadovány na 31,5 bilionů m³ plynu, což z ní činí po USA zemi s druhými největšími zásobami břidlicového plynu na světě. V Asii se další využitelné zdroje břidlicového plynu nachází rovněž v Indii a Pákistánu, v Indonésii, Austrálii a Rusku. Poteciál k těžbě existuje rovněž v severní Africe, Jižní Africe, na Blízkém východě a napříč Evropou.

První těžba plynu z břidlic byla zahájena ve Spojených státech amerických v Appalačském pohoří již v roce 1821. Od počátku 21. století se břidlicový plyn stává v USA stále významnějším zdrojem energie. Zájem o tyto zdroje se postupně rozšiřuje i v ostatních částech světa.

Břidlicový plyn je zemní plyn nacházející se v břidlicových formacích. Hlavním zdrojem organické hmoty pro vznik ropy a zemního plynu byl mořský plankton. Postupný a zdlouhavý proces vzniku ropy probíhal v minulých geologických periodách a trval miliony let. Přechod vznikající ropy a zemního plynu ze zdrojové do jiných vrstev se nazývá migrace. Migraci dále rozdělujeme na primární a sekundární. Ložiska uhlovodíků se nejčastěji dělí na konvenční a nekonvenční.