Ing. Jiří Kunecký, Ph.D.

Recenzovaný Tradiční opracování dřeva tesáním patří od nepaměti mezi základní dovednosti tesařů. V současné době se většinově využívá strojní opracování, a to nejen při výstavbě dřevostaveb, ale také při opravách dřevěných konstrukcí historických staveb, což je v rozporu s Venice Charter (čl. 27). Udržitelnost tradičních tesařských postupů a technologií lze docílit požadavkem na jejich používání při veřejně přístupných opravách památkově hodnotných staveb. V příspěvku jsou představeny časy potřebné na otesání běžného metru kulatiny při minimálním úběru s ponecháním oblin, dále časy pro ostře hraněné trámy a časy pro ostře hraněné trámy s větším úběrem obliny, obvykle na dvakrát vrubované. Časová náročnost tradičního opracování dřeva tesáním byla ovlivněna různými způsoby skladování (přirozené vysychání a máčení ve vodě), zkušeností tesařů a vlhkostí kulatiny. Naměřená data ukázala statisticky významně (α = 0,95) redukci času opracování při máčení (plavení) dřeva na 66 %. Tyto údaje nebyly doposud v odborné literatuře publikovány. Závěry příspěvku přispějí ke kvalifikované rozvaze, zda a za jakých časových nákladů lze pomocí tesání připravit trámy ke konstrukční sanaci památkově chráněných staveb.

Recenzovaný Stať si dává za cíl vyložit problematiku celodřevěných spojů s možností jejich oprav, snaží se najít klíč k porozumění oprav samých, včetně možných výhod či slabin. Setkáváme se totiž často s pouze částečným pochopením tohoto postupu z různých úhlů pohledu: z pohledu památkáře či člověka zodpovědného za stabilitu konstrukce, z pohledu vlastníka objektu. V textu proto necháváme zaznít různým argumentům, tedy i těm méně populárním.

Recenzovaný Často diskutovaným problémem je tvar a vliv opracování spojovacích prostředků na jejich mechanickou odezvu (funkci). Článek prezentuje porovnání tří druhů opracování – soustružení, prorážení a tesání do osmihranu.