Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov

Využití kondenzačního tepla spalin z biomasy

Přehrát audio verzi

Využití kondenzačního tepla spalin z biomasy

00:00

00:00

1x

  • 0.25x
  • 0.5x
  • 0.75x
  • 1x
  • 1.25x
  • 1.5x
  • 2x

Využití kondenzačního tepla spalin představuje významný potenciál ke zvýšení účinnosti spalovacích zařízení a ke snížení jejich uhlíkové stopy. Přesto je tato technologie v průmyslové praxi stále omezeně aplikována, zejména z důvodu korozních rizik, tvorby nánosů a nejistoty dlouhodobého provozu. Příspěvek se zabývá výzkumem kondenzace vodní páry ve spalinách spalovacích zařízení na biomasu, a to jak v laboratorním měřítku (výkon jednotek kW), tak v poloprovozním měřítku (řádově stovky kW). Pozornost je věnována vlivu teploty chladicího média, intenzity zástřiku a geometrie teplosměnných ploch na dosažitelný tepelný výkon a vlastnosti vznikajícího kondenzátu. Výsledky ukazují, že vhodně navržený kondenzační výměník může zvýšit celkovou účinnost zařízení až o 15–20 %. Součástí práce je také porovnání provozu se zástřikem a bez zástřiku spalin a analýza kvality kondenzátu z hlediska jeho dalšího nakládání.


Foto: Pexels

1. Úvod

V současné době je kladen stále větší důraz na snižování uhlíkové stopy a zvyšování uhlíkové neutrality jak u nových, tak i u již provozovaných energetických zařízení. Jednou z možností, jak významně zvýšit účinnost energetických zařízení se spalovacím procesem (kotlů), je využití kondenzačního tepla spalin. Toto teplo se však běžně nevyužívá, a to především z důvodu tvorby nánosů na teplosměnných plochách a agresivních složek kondenzátu. Historicky byla proto navrhována opatření směřující spíše k eliminaci kondenzace než k jejímu využití. Patří sem například vývoj systémů pro monitorování a prevenci korozně rizikových stavů, vývoj sond pro kontinuální měření rosného bodu spalin nebo ochranných povlaků teplosměnných ploch (viz obdobné a související projekty). Přitom potenciál zvýšení účinnosti spalovacího zařízení, odpovídající komínové ztrátě, může přesahovat 15 %.

V řadě technologických procesů se v současnosti, z důvodu úspor energie a snižování výrobních nákladů, začínají uplatňovat kondenzátory vodní páry v inertním plynu (spaliny, odpadní brýdové plyny apod.), a to i přes přetrvávající technické obtíže. Jedním z nejzásadnějších problémů je koroze uhlíkových ocelí běžně používaných při konstrukci těchto zařízení. V případě nesirných paliv se jedná především o korozi za přítomnosti CO₂, která byla intenzivně studována zejména v souvislosti s těžbou a zpracováním ropy a zemního plynu [1–3]. Tyto výzkumy však byly prováděny v prostředích silně nasycených až přesycených CO₂, při vysokých tlacích (až desítky barů) a relativně nízkých teplotách (řádově desítky °C), což omezuje jejich přímou aplikovatelnost na oblast kondenzačních výměníků spalin.

Popis kondenzace vodní páry ve směsi s inertními plyny vychází z matematického modelu kondenzačního děje na rozhraní plyn–kapalina, známého jako kinetická teorie [4]. Tato teorie byla dále rozpracována do sofistikovanějších modelů, mezi něž patří například přístup využívající pojem difuzní vrstvy [5]. Difuzní vrstva vzniká hromaděním nekondenzujících plynů u rozhraní plyn–kapalina při kondenzaci vodní páry v paroplynové směsi a představuje významný odpor pro přenos tepla a hmoty [6]. V posledních letech je výzkum kondenzace v inertním plynu zaměřen zejména na: (a) experimenty s kondenzací chladiv v chladicích okruzích [7], (b) numerické simulace kondenzačních procesů [8–11] a (c) laboratorní experimenty na vertikálních i horizontálních trubkách [12–14]. Většina těchto studií však pracuje s laboratorními podmínkami a se směsí vodní páry a vzduchu s hmotnostním podílem vodní páry do 40 % hm.

Z environmentálního hlediska je významným aspektem také složení vznikajícího kondenzátu, který kromě inertních plynů (N₂, Ar) může absorbovat tuhé znečišťující látky (TZL), CO₂, chlorovodíky a další složky. Této problematice je v dostupné literatuře věnována pouze omezená pozornost. Nejblíže jsou dvě publikace, z nichž jedna se zabývá teoretickou predikcí rychlosti kondenzace kyseliny sírové ve spalinách [18] a druhá laboratorním studiem teplotní závislosti kondenzace olova a kadmia při definovaném obsahu chlorovodíku, oxidu siřičitého a vody [19].

Proces kondenzace je silně závislý na parciálním tlaku vodní páry v paroplynové směsi, a tedy na její teplotě. Tomu je nutné přizpůsobit teplotu chladicího média, kterým je kondenzační teplo odváděno, což výrazně omezuje možnosti jeho dalšího využití, například v systémech centrálního zásobování teplem. Pro zvýšení teplotního potenciálu teplonosného média a stability dodávek tepla je obvykle nutné zapojení dalšího zdroje (např. pomocného kotle), což zvyšuje spotřebu paliva a snižuje celkovou efektivitu využití primární energie. Perspektivním řešením je proto integrace tepelného čerpadla jako mezistupně mezi kondenzačním výměníkem spalin a systémem využití tepla, čímž dochází ke zvýšení využití primárního paliva a ke snížení jeho celkové spotřeby.

V rámci EU existuje několik společností (např. Radscan (SE), SICAL (SE), LAB (FR)), které se zabývají kondenzací spalin a dodávkami kondenzačních výměníků. Tyto systémy jsou však zpravidla vyráběny v typových řadách a vyžadují, aby se parametry spalin (složení, obsah TZL, teplota chladicí vody apod.) přizpůsobily konkrétnímu zařízení. Cílem realizovaného projektu proto byl vývoj návrhového nástroje umožňujícího individuální dimenzování kondenzačních výměníků podle specifických požadavků zákazníka. Klíčovým problémem pro průmyslovou aplikaci je nedostatek výzkumů, které by systematicky porovnávaly laboratorní experimentální data s daty z dlouhodobého provozu průmyslových zařízení, a umožnily tak ověřit míru korelace analytických vztahů s reálným provozem.

2. Metody a vybavení

V rámci výpočtu teplosměnných ploch byly navrženy tři varianty pro tři různé průměry trubek. Jedná se o variantu se 7 trubkami o průměru 30,0×1,5 mm, variantu s 5 trubkami o průměru 42,0×2,0 mm a variantu se 3 trubkami o průměru 70,0×3,0 mm. Pro pozdější posouzení byl návrh proveden tak, aby pro shodné množství a složení spalin byla na vstupu do trubek stejná rychlost spalin a na straně odvodu tepla shodné Nusseltovo číslo a Reynoldsovo číslo.

Pro zkušební provoz a byl jako zdroj spalin zvolen automatický kotel na dřevní pelety, který byl upraven tak, aby bylo možné provádět zástřik spalin vodou přímo v kotlovém tělese. Další zástřik a dochlazení spalin bylo možné provést nad samotným výměníkem. Pod vertikálně umístěným výměníkem pak byla umístěna nádoba na sběr kondenzátu. Byly měřeno složení spalin, jejich teplota a tlak před i za výměníkem, pro další analýzy byl odebírán kondenzát a množství kondenzátu bylo měřeno také pro zjištění hmotnostního toku. Hmotnostní tok byl měřen také pro zástřik.

Tab. 1 Hrubý rozbor paliva
vlhkostpopelprchavá hořlavinaspalné teplohořlavina


[MJ/kg]
původní
[%]
bezvodý
[%]
původní
[%]
bezvodý
[%]
původní
[MJ/kg]
bezvodý
[MJ/kg]
7,950,350,3877,0283,6618,7620,3820,46

Jako palivo byla využita dřevní štěpka jejíž složení je uvedeno v tabulce. Bylo proměřeno několik výkonových stavů, několik úrovní zástřiku a několik úrovní teploty chladicí vody (viz dále).

Obr. 1 Tělo výměníku
Obr. 1 Tělo výměníku
Obr. 2 Instalace prototypu
Obr. 2 Instalace prototypu

Druhou, navazující, etapou byl návrh výroba a instalace prototypu výměníku o přibližném výkonu stovek kW pro testování v reálném provozu. Byl vyroben svazkový výměník s 245 trubkami o průměru 42,4×2,6 a délce 3000 mm. Průměr pláště 850 mm a celková hmotnosti 2500 kg. Celý výměník je navržen v nerezovém provedení z materiálu X6CrNiTi18-10 pro zachování kvality napájecí demivody pro energetické zdroje. Instalace na obrázku.

Spalinová trasa je napojena na stávající spalinovod kotle. Vstupní ocelové potrubí se v místě vstřiku rozšiřuje z DN5400 na DN700 a je osazeno nezbytnými armaturami, kompenzátorem a Venturiho trubicí pro měření průtoku. Výstup ochlazených spalin z výměníku vede přes odlučovač kapek a následně přes spalinový ventilátor, který zajišťuje návrat média zpět do hlavního spalinovodu kotle. Jako palivo byla použita běžná dřevní štěpka o vlhkosti 48 %.

 

3. Dosavadní výsledky výzkumu

Jak již bylo popsáno výše, výzkum probíhal jak v laboratorních podmínkách s výkonem řádově v kW, tak na poloprovozní jednotce o výkonu v řádech stovky kW. V každé části jsme sledovali jiné závislosti a funkcionality, nicméně lze konstatovat, že výsledky obou částí spolu velmi významně korelují.

V laboratoři byl výzkum zaměřen především na vlit teploty chladicí vody, množství zástřiku a samotná geometrie výměníků. Výsledky jsou v následujících tabulkách. Co se týče výkonu, tak za zdrojem o jmenovitém výkonu 24 kW (domovní kotel) bylo získáno dodatečné teplo ve výši 2,1 kW, tedy cca 9 %. Teplota chladicí vody byla 23 °C. Je tu prostor pro další optimalizace (dokonalost zástřiku, předchlazení spalin na teplotu kondenzace před vstupem do výměníku nižší teplota chladicí vody atp.), které podle předběžných propočtů mohou vést ke zvýšení výkonu na cca 3,5 kW, tedy v sumě na 15% zvýšení účinnosti, a to je něco, co je ekonomicky zajímavé.

Tab. 2 Přehled výkonu v závislosti na teplotě chladicí vody
teplota chladicí vody [°C]2335203035404550
změna teploty chladicí vody [°C]1,91,61,51,31,110,80,5
celkový výkon [kW]2,11,71,61,31,110,70,5
podíl fyzického tepla35 %38 %40 %46 %50 %56 %71 %100 %
podíl latentního tepla79 %73 %69 %60 %55 %42 %22 %0 %

Vlastnosti kondenzátu jsou také závislé na teplotě chladicí vody, jak je patrné z Tab. 3. Hlavní sledovanou veličinou je pH, které ovlivňuje možnosti při nakládání s kondenzátem jako odpadní vodou. Hodnoty pH v intervalu 5,9–6,8 jsou na horní hranici kyselosti a při množství, které z výměníku vystupuje (v kontextu množství odpadní vody z domácnosti) lze konstatovat, že kondenzát je možné smíchat s dalšími odpadními vodami a vypustit do kanalizace, aniž by došlo ke výrazné změně vlastností odpadní vody a zvýšení negativního vlivu na potrubí nebo to způsobovalo komplikace v čističkách odpadních vod.

Tab. 3 Vlastnosti kondenzátu laboratorních experimentů
teplota chladicí vody [°C]2335203035404550
kondenzátpH5,96,26,26,26,26,36,86,7
O2 [mg/l]1,011,780,892,391,451,813,852,72
vodivost [µS/cm]289332302278316322447446

V rámci pilotního měření v provozu nebylo možné regulovat jakékoli teploty médií, ale pouze jejich průtoky. Ne všechna data jsou vyhodnocena, proto zde uvádíme pouze zásadní poznámky. Sledovali jsme mj. vliv zástřiku na parametry výměnku a na vlastnosti kondenzátu. Jak je patrné z Tab. 4 výkon bez zástřiku se snížil na 405 kW oproti 475 kW se zástřikem (snížení o 15 %). Je to dáno především faktem, že zástřik předchladí spaliny na teplotu blízkou rosnému bodu, ale bez zástřiku k tomuto ochlazení dojde až na teplosměnné ploše výměníku. Pro dosažení vyššího výkonu by musela být délka výměníku větší o cca 25–35 % oproti současnosti.

Tab. 4 Porovnání výkonu kondenzačního výměníku s/bez zástřiku
Průtok spalin [%]Výkon se zástřikem [kW]Výkon bez zástřiku [kW]
100475405
105485410
110485415
Tab. 5 Naměřené parametry kondenzátu
ParametrBez zástřikuSe zástřikem
pH [–]3,5–3,85,2–5,5
Vodivost [µS/cm]~ 160~ 100
Rozpuštěný kyslík [mg/l]0,04–0,26~ 2,5

Celkový obraz o funkci systému doplňuje analýza kondenzátu na výstupu z výměníku, kde byly identifikovány výrazné rozdíly mezi oběma režimy. V režimu bez vstřiku vykazoval kondenzát vyšší míru vizuálního znečištění, výrazně kyselou reakci (pH 3,5–3,8) a vyšší měrnou vodivost (přibližně 160 µS/cm). Při aktivaci zástřiku se kondenzát vyčistil, pH vzrostlo na 5,2–5,5 a vodivost klesla na hodnotu okolo 100 µS/cm. Tyto změny jsou pravděpodobně způsobeny tím, že sekce vstřiku funguje jako mokrá vypírka, která odloučí část nečistot a kyselých složek spalin ještě před samotným výměníkem. Zároveň byl při aktivním zástřiku naměřen vyšší obsah rozpuštěného kyslíku (přibližně 2,5 % O2). Klíčové parametry kondenzátu shrnuje Tab. 5.

4. Závěr

Kondenzace spalin představuje vysoce perspektivní oblast současné energetiky s významným potenciálem ke zvyšování účinnosti spalovacích zařízení a ke snižování jejich environmentálních dopadů. Výsledky předloženého výzkumu prokazují, že zařazením kondenzačního tepelného výměníku do spalinové cesty kotle spalujícího biomasu lze dosáhnout zvýšení využitelného tepelného výkonu až o 15–20 % ve srovnání se standardním provozem bez kondenzace.

Laboratorní měření i poloprovozní testy vykazují dobrou vzájemnou korelaci a potvrzují zásadní vliv teploty chladicího média, intenzity zástřiku spalin a geometrie teplosměnných ploch na celkový výkon zařízení i na kvalitu vznikajícího kondenzátu. Zvláštní pozornost byla věnována porovnání provozu se zástřikem a bez zástřiku spalin, přičemž se ukázalo, že zástřik významně zvyšuje tepelný výkon výměníku a zároveň pozitivně ovlivňuje vlastnosti kondenzátu, zejména jeho pH a míru znečištění.

Navzdory slibným výsledkům zůstává otevřena řada klíčových otázek, které je nutné řešit před širším průmyslovým nasazením této technologie. Patří mezi ně zejména chování kondenzačního výměníku v dlouhodobém provozu, tvorba a charakter prachových a korozních nánosů, dlouhodobá stabilita chemického složení kondenzátu a požadavky na jeho případnou úpravu před vypouštěním či dalším využitím. Neméně důležitým aspektem je komplexní ekonomické hodnocení technologie, zahrnující investiční a provozní náklady, údržbu a přínosy plynoucí ze zvýšené účinnosti a snížené spotřeby paliva.

Další výzkum by se proto měl zaměřit na dlouhodobá provozní měření v reálných podmínkách, detailní analýzu korozních procesů a optimalizaci integrace kondenzačních výměníků s navazujícími technologiemi, zejména s tepelnými čerpadly. Tyto kroky jsou nezbytné pro ověření technické, ekonomické i environmentální udržitelnosti kondenzace spalin jako standardního prvku moderních energetických systémů.

Poděkování

Projekt vznikl za podpory Technologické agentury ČR projekt TK05020094 a VUT v Brně projekt specifického výzkumu FSI-S-23-8223. Prezentován byl na konferenci Vykurovanie 2026, poté upraven pro TZB-info.

Literatura

  1. BARKER, R., at al. A review of iron carbonate (FeCO3) formation in the oil and gas industry. Corrosion Science. 2018, roč. 142, s. 312–341. ISSN 0010-938X.
  2. ARISMENDI FLOREZ, J. J. at al. Fluid flow effects on CO2 corrosion: a review of applications of rotating cage methodology. Anti-Corrosion Methods and Materials. 2019, roč. 66, číslo 4, s. 507–519. ISSN 0003-5599.
  3. FIORAVANTE, I. at al. Films Formed on Carbon Steel in Sweet Environments - A Review. Journal of the Brazilian Chemical Society. 2019, roč. 30, číslo 7, s. 1341–1349. ISSN 0103-5053.
  4. KNACKE, O. a I.N. STRANSKI. The mechanism of evaporation. Progress in Metal Physics. 1956, roč. 6, č. 1, s. 181–235. ISSN 0502-8205.
  5. COLBURN, A.P a O.A HOUGEN. Studies in heat transmission I – measurement of fluid and surface temperatures. Engineering Chemistry. 1930, roč. 22, č. 5, s. 522–524.
  6. PASHKEVICH, R.I. a P.V. MURATOV. Film condensation in a large diameter tube with upward steam flow. International Journal of Heat and Mass Transfer. 2015, roč. 81, č. 1, s. 804–810. ISSN 0017-9310.
  7. ZAKERALHOSEINI, S., at al. Experimental investigation of the heat transfer coefficient and pressure drop of R1234yf during flow condensation in helically coiled tubes. International Journal of Thermal Sciences. 2020, roč. 157. ISSN 1290-0729.
  8. AIT HSSAIN, M., at al. Numerical Analysis of Laminar Convective Condensation with the Presence of Noncondensable Gas Flowing Downward in a Vertical Channel. Mathematical Problems in Engineering. 2019, roč. 2019, s. 1–515. ISSN 1024-123X.
  9. LEE, H. a G. SON. Numerical and analytical study of laminar film condensation in upward and downward vapor flows. Numerical Heat Transfer, Part A: Applications. 2018, roč. 74, č. 4, s. 1139–1153. ISSN 1040-7782.
  10. PHAN, T.-H., S.-S. WON a W.-G. PARK. Numerical simulation of air–steam mixture condensation flows in a vertical tube. International Journal of Heat and Mass Transfer. 2018, roč. 127, č. 1, s. 568–578. ISSN 0017-9310.
  11. LEE, H. a G. SON. Level-set based numerical simulation of film condensation in a vertical downward channel flow. International Communications in Heat and Mass Transfer. 2018, roč. 95, č. 1, s. 171–5181. ISSN 0735-1933.
  12. KUBÍN, M., J. HIRŠ a J. PLÁŠEK. Experimental analysis of steam condensation in vertical tube with small diameter. International Journal of Heat and Mass Transfer. 2016, roč. 94, č. 2016, s. 403–410. ISSN 0017-9310.
  13. GE, M., J. ZHAO a S. WANG. Experimental investigation of steam condensation with high concentration CO2 on a horizontal tube. Applied Thermal Engineering. 2013, roč. 61, č. 2, s. 334–343. ISSN 1359-4311.
  14. FU, W., X. LI, X. WU a M. L. CORRADINI. Numerical investigation of convective condensation with the presence of non-condensable gases in a vertical tube. Nuclear Engineering and Design. 2016, roč. 297, s. 197–5207. ISSN 0029-5493.
  15. GUAN, Ch., L. JIA a L. YIN. The investigation on condensation performance of gas/steam mixtures with the fine coal particles in a vertical channel. Applied Thermal Engineering. 2017, roč. 111, s. 1470–1476. ISSN 1359-4311.
  16. QIN, Y., H. DAI, J. WANG, M. LIU aj. YAN. Convection–condensation heat transfer characteristics of air/water vapor mixtures with ash particles along horizontal tube bundles. International Journal of Heat and Mass Transfer. 2018, roč. 127, s. 172–182. ISSN 0017-9310.
  17. ZHANG R., at al. Improving the removal of fine particulate matter based on heterogeneous condensation in desulfurized flue gas. Fuel Processing Technology. 2018, roč. 174, s. 9–16. ISSN 0378-3820.
  18. KWANGKOOK J.: Theoretical prediction of sulfuric acid condensation rates in boiler flue gas. International Journal of Heat and Mass Transfer. 2012, roč. 55, č. 25–526, s. 8010–8019. ISSN 0017-9310.
  19. JIAO F.: Effects of HCl, SO2 and H2O in flue gas of the condensation behaviour of Pb and Cd vapours in the cooling section of municipal solid waste incineration. Proceedings of the Combustion Institute. 2011, vol. 33, s. 2787–2793. ISSN 1873-2704.
English Synopsis

Using the condensation heat of flue gases represents significant potential for increasing the efficiency of combustion devices and reducing their carbon footprint. Still, this technology is still only applied to a limited extent in industrial practice, mainly due to corrosion risks, deposit formation, and uncertainty about long-term operation. This article focuses on research into water vapor condensation in flue gases from biomass combustion devices, both at the laboratory scale (unit outputs in kW) and at the pilot scale (hundreds of kW). Attention is given to the impact of cooling medium temperature, spraying intensity, and the geometry of heat exchange surfaces on achievable thermal output and the properties of the resulting condensate. The results show that a properly designed condensing heat exchanger can increase the overall efficiency of the device by up to 15–20%. The work also includes a comparison of operation with and without flue gas spraying and an analysis of the condensate quality in terms of its further handling.

 
 
Reklama