Termodesinfekce teplé vody - možnost odstranění mikrobiální kolonizace? II.
Aktuálně k terminologii: Správná nová terminologie je teplá voda, ohřívání vody nebo příprava teplé vody. Dříve používaný termín TUV, teplá užitková voda již neodpovídá legislativě a požadavkům.
4. Postup vlastní termodesinfekce
V každém místě, kde provádíme termodesinfekci, zaznamenáme nejprve čas zahájení činnosti (hod;min;s). Otevřeme baterii na plný průtok, vložíme měřící nádobku s teploměrem a zaznamenáme teplotu TUV po 30 a 60s. Poté upravíme průtok na požadované 4 litry za minutu tak, aby nádobka s teploměrem, opatřená otvory pro "standardní" průtok, nepřetékala. Pak můžeme, po cca 70 - 80s od zahájení práce na místě přejít k další baterii. Protože je požadováno 10 minut termodesinfekce, máme z nich již "ukrojen" tento čas měření, můžeme tedy takto rozpracovat maximálně 6 - 7 baterií - poté se vracíme k první otevírané, opět měříme teplotu plného průtoku po 60s. Zaznamenáme, uzavřeme a přesuneme se k další, v pořadí dříve otevřené baterii.
Z uvedeného kapacitního propočtu vychází, že v každé baterii vypouštíme první minutu 15 litrů, druhou až desátou minutu po 4 litrech, tedy 36 litrů a v poslední minutě opět 15 litrů, tedy celkem 66 litrů TUV o termodesinfekční teplotě. Je tedy možné, za předpokladu, že máme k dispozici 1 575 l vody o teplotě 80 °C, (měřeno na vstupu ohřáté TUV do distribučního systému), provést termodesinfekci u následujícího počtu baterií:
Je to tedy určitě nižší počet baterií, než bychom byli ochotni na začátku uvažovat, přičemž tuto práci bude hodinu dělat skupina tří dvojic! Znamená to, že skutečnou termodesinfekci v objektu se 300 výtokovými bateriemi budeme provádět téměř 13 hodin!!! Po celou tuto dobu bude ohřev bude nastaven na dosažení maximální teploty! V této době by ovšem neměl být žádný jiný odběr. A to i vzhledem k riziku opaření. To je jistě ve zdravotnickém zařízení velký organizační problém.
5. Související a následné problémy
Dalším problémem, který přímo na termodesinfekci navazuje, je téměř jistota ohřátí vody studené v souběžných potrubích nad 20 °C. O tom, že souběh potrubí hraje značnou roli, se lze přesvědčit z měření, která byla provedena SEIDELEM a kol.[7]. Na jejich základě lze konstatovat, že u potrubí DN 35 s izolací 12 mm, umístěných v prostředí okolní teploty 30 °C, bylo zjištěno ohřátí vody z 15 °C na 20 °C za 1,17 h a na 25 °C za 3,15 h. Při zesílení tloušťky izolace na 38 mm došlo k ohřátí stagnující vody na 20 °C za 2,19 h, na 25 °C za 5,15 h. V našich podmínkách nacházíme zcela běžně souběh potrubí studené i teplé vody se zcela nedostatečnou izolací. Také nejsou vůbec izolovány uzavírací, havarijní a regulační prvky distribučního systému. Přitom je prokázáno, že neizolovaný uzávěr má stejnou tepelnou ztrátu, jako 2,5 m neizolovaného potrubí shodného průměru. Je potom nepříjemnou skutečností, že se problém bakteriální kolonizace přenese do vody studené - takže jsme nevyřešili vlastně nic. Jen to stálo čas, vodu a energii, nasazení pracovníků. Finančně nezanedbatelné je i poškození systému ohřevu a rozvodu, které termodesinfekce může způsobit.
6. Náklady na termodesinfekci
Již byla zmínka o možnosti poškození systému ohřevu a distribuce TUV řízeným ohřevem s vypouštěním TUV o teplotě 80 °C. Při konzultacích s několika odborníky - projektanty bylo konstatováno, že lze uvažovat při opakovaném provozu systému TUV s uváděnými teplotami poškozování celého systému v rozsahu 0,5 - 1% hodnoty systému ohřevu a distribuce každou takto prováděnou termodesinfekcí. Zvážíme-li, že pro uvažovaných 300 výtokových baterií je ohřev o kapacitě 5000 litrů za hodinu, je pro objekt použito cca 2000 m distribučního a cirkulačního potrubí. Investiční náklady na zařízení ohřevu lze odhadnout na částku 650 tis. Kč, investiční náklady distribuce včetně stavebních prací na částku 3,8 mil. Kč a cena všech 300 ks distribučních baterií se bude pohybovat nad částkou 450 tis. Kč, celkem tedy 4,9 mil. Kč. Budeme-li uvažovat jen 0,5% znehodnocení, lze do ztrát zahrnovat částku 24,5 tis. Kč na každou provedenou komplexní termodesinfekci.
Je však třeba zahrnout i náklady další. V následujícím příkladu, kdy vycházíme z konkrétního provedení termodesinfekce, (ošetření 300 míst, průměrná teplota teplé vody 71 °C, teplota studené vody nepřekročila 10 °C, tj. Δt=61 K, průměrný čas ošetření jednoho místa byl 11 minut.), vychází náklady:
| ||||||||||||||||||||||||||||||
Protože běžné požadavky na termodesinfekci jsou 4 x ročně, lze uvažovat s ročními náklady u jednoho objektu na 300 tis. Kč. Z hlediska areálu střední nemocnice se jedná o jeden z pěti objektů, tedy náklady v rámci nemocnice budou násobné, bez jistoty dosažení stavu minimalizace mikrobiologického rizika.
Do kalkulace celkové ceny akce by se také měly vložit náklady na související činnosti (např. informační kampaň mezi zdravotníky a pacienty), a dosud neregistrované související komplikace provozu, včetně zvýšeného rizika opaření atd.. Současně je nutno upozornit i na skutečnost, že při nárazovém vypouštění tak značného objemu teplé užitkové vody s vysokou teplotní kapacitou může docházet např. k porušení požadavků kanalizačního řádu.
7. Závěr
U nás běžně aplikovaný způsob termodesinfekce - současné otevření distribučních míst v celém objekt na základě vnitřní vyhlášky vedení zařízení nebo např. výzvy místním rozhlasem nebo telefonem - zákonitě nemůže být v konfrontaci se zjištěnými poznatky úspěšný a jeví se být pouze vyhověním požadavku hygienické služby, s vysokými náklady a bez patřičného účinku.
Z uvedených postupů, přiložených skutečných výsledků řízeně prováděné termodesinfekce a sledování mikrobiální kolonizace lze dojít k jedinému závěru - ani takto nelze postupovat, i když v zásadě ke zlepšení po mikrobiologické stránce dojde - je třeba se ptát s jakými organizačními opatřeními, s jakými celkovými náklady a s jakou výdrží stavu zlepšení.
Termodesinfekce není systémovým řešením, její náklady jsou vysoké a získaná jistota nahodilá.
Příloha:
Souhrnný protokol termodesinfekce a mikrobiologických šetření (protokol.zip 9 Kb - formát RTF)
| [1] | EXNER,M.: Institut für Umwelthygiene und Umweltmedizin am Hygiene-Institut des Ruhrgebiets. SHT 10, 1992 |
| [2] | KOPŘIVA,M.: Legionella Pneumophila. Topenářství a instalace, 5/93 |
| [3] | KRYSCHL,R.: Das Aachener Konzept.SANITÄR,1996 |
| [4] | MÜLLER,H.E.: Legionellen - ein klinischen und hygienitechnisches Problem. Sonderdruck KRAMMER Verlag, Düsseldorf 1988 |
| [5] | POLCAR,R.: osobní sdělení k monitorování fyzikálněchemických a chemických parametrů vody a distribučních systémů teplé užitkové vody |
| [6] | POSPÍCHAL,Z.: vlastní práce autora od r. 1988 do 2001 |
| [7] | SEIDEL,K., SEEBER,E., HÖSSELBARTH,U.: Legionellen - Beiträge zur Bewertung eines hygienischen Problem. Gustav Fischer Verlag, Stuttgart/New York 1987 |
| [8] | ŠAŠEK,J.: Minimum o legionelách. Zpravodaj Ústředí monitoringu a Centra hygieny životního prostředí, ročník V (1998)č. 4/1/ |
| [9] | WERNER,H-P., PIETSCH,M.: Legionella Pneumophila. Československý instalatér 5/92, s. 31 - 35 |
